První nemocnice školí zdravotníky, aby věděli, jak pomoci obětem domácího násilí

Žádné vlamování se do soukromí nevhodnými otázkami nebo hledání modřin a šrámů při pobytu na nemocničním lůžku. Ze strany zdravotníků půjde spíše o to být připravený k pomoci, o kterou si pacienti mohou říci snadněji, protože na naslouchání a zprostředkování pomoci tady budou připraveni. 

Tak by se dal shrnout rozjezd novinky pro oběti domácího násilí v Institutu klinické a experimentální medicíny v Praze (IKEM).

Pomoc pro zaměstnance i pacienty

Institut se přidal k prevenci nazvané Charta proti domácímu násilí. Připojením k Chartě se zavazujeme vytvářet bezpečné prostředí pro svůj kolektiv i pacienty, uvádí IKEM v tiskové zprávě.

Postupně proto začne školit zaměstnance, aby byli více vnímaví k projevům domácího násilí a uměli komunikovat s obětmi. Měli bychom se dostat do situace, kdy co nejvíc zaměstnanců bude vědět, že tady existují lidé, kteří mají přehled o formách pomoci, a na ty by měli oběti domácího násilí směřovat, vysvětluje Adéla Heryánová, ambasadorka IKEM v projektu Charty proti domácímu násilí.

Pravidelné proškolování doplní příručky a vizuální kampaň, např. letáky a plakáty, aby všichni, kdo nemocnicí projdou, pracují v ní nebo zabrousí na její web, o formách pomoci a věděli a mohli je využít, když se ocitnou v roli oběti nebo někoho takového znají.

Nemocnice jako rozcestník pomoci

Pomoc bude mít dvojí podobu. První je ta přímo od zaměstnanců IKEM, kteří mají vzdělání např. v oblasti právní či duševního zdraví. V tomto směru bude Institut, který patří k největším zdravotnickým zařízením v zemi, stavět na multidisciplinárním týmu, jenž tam funguje už řadu let a je složený z krizových interventů, terapeutů a psycho­logů pomáhajícím už nyní jak zaměstnancům, tak pacientům. 

Třeba Adéla Heryánová je vzděláním právnička, a je tedy připravena vysvětlovat, jaké formy pomoci existují včetně vykázání agresora. Nebo co pro oběť domácího násilí bude znamenat, pokud situaci vyřeší odchodem ze společné domácnosti.

Druhou cestou bude nasměrování týraného člověka ke službám a neziskovkám specializovaným na pomoc obětem domácího násilí. Naším cílem je ustanovit zaměstnance, kteří se stanou ambasadory Charty proti domácímu násilí a kteří budou vědět, na koho se obrátit, pokud někdo z pacientů nebo zaměstnanců bude procházet problémy, vysvětluje Adéla Heryánová. 

Cílem ambasadorů nebude situaci oběti vyřešit, ale stát se informačním mostem nebo také pomyslným rozcestníkem k odborníkům, jejichž prací je fakticky pomáhat Nebudeme suplovat práci odborníků. Důležitá je především informovanost, že existuje prostor k řešení situace, vysvětluje Heryánová .

V praxi bude připojení k Chartě proti domácímu násilí znamenat například zřízení kontaktní osoby pro oběti domácího násilí, možnost anonymní konzultace s psychologem či právníkem z řad odborníků, kteří se problematice věnují, spolupráci s odbornými neziskovými organizacemi nebo zavedení jasných interních postupů, jak podobné situace řešit, shrnuje tisková zpráva Institutu.

Citlivě a s respektem

Cestu, jakým způsobem pomoc nabídnout, v IKEM teprve hledají. Otázka, jak oběti oslovovat, je totiž navýsost citlivá. Určitě to nebude tak, že sestra přijde k pacientovi a začne: ‚Vím, že máte problém, je třeba to řešit, musíte tam a tam.‘ Je to velmi intimní záležitost a oběti domácího násilí ji často nechtějí sdílet a při snaze o kontakt se stáhnou. Nabídku pomoci je proto třeba zaobalit a sdělovat ji velmi šetrně, popisuje Adéla Heryánová.

IKEM chce postupně vytvořit prostředí a podmínky, které by umožňovaly zdravotníků a pacientům na toto téma zapříst rozhovor, pokud to bude ze strany pacienta či pacientky žádané. Princip pomoci přitom nechce stavět jen na tom, že iniciativa musí být vždy na straně ošetřujícího personálu či ambasadora. Naopak, postupně by měla být informovanost a vstřícnost personálu taková, aby třeba vedla i k tomu, že pacient se na zaměstnance IKEM obrátí sám, protože překoná strach a ostych ze stigmatizace a pomsty násilníka.

O tom, že mezi pacienty je občas i někdo, kdo čelí násilí nebo psychickému nátlaku, v IKEM ví. Kolik jich využije pomoci, ale ambasadorka projektu zatím odhadnout nedokáže.

Nemocnice by mohla být bezpečným prostředím, kde oběť téma může otevřít. A nemusí to být jen ona, ale také třeba zaměstnání nebo škola, protože děti jsou často sekundárními obětmi domácího násilí, vysvětluje Adéla Heryánová, proč stojí za to pokusit se toto téma v nemocnicním prostředí otevřít.

IKEM je 58. signatářem Charty proti domácímu násilí a mezi tuzemskými nemocnicemi je první, která se připojila k této formě prevence cílené především na zaměstnavatele.

Charta proti domácímu násilí je iniciativa zdůrazňující nulovou toleranci k násilí ve
všech podobách – od psychického přes fyzické až po ekonomické. Zavazuje podepsané instituce vytvářet bezpečné prostředí, vzdělávat zaměstnance a posilovat systém podpory těch, kteří se stali obětí.