Hlavní navigace

Co nedokážu vyslovit nahlas aneb opar jako psychosomatický projev

10. 8. 2020
Doba čtení: 4 minuty

Sdílet

 Autor: Depositphotos.com
Monika odmala trpěla velmi častými opary na rtech a v okolí obličeje, které se jí velice špatně hojily. Vyzkoušela za svůj život mnoho mastiček, náplastí, doplňovala řádně vitamíny. Beze změny. Vše se však začalo měnit po tom, co se odstěhovala od rodičů. Dnes už ví, kde byl zakopaný pes.

Když nic nezabírá

„Od dětství jsem mívala oparů plnou pusu, které se hojily i několik týdnů. Vyzkoušela jsem spoustu vitamínových i přírodních doplňků, mastí a různých doporučení od známých – přiložit na puchýře česnek nebo cibuli a podobně. Na chvíli něco třeba zabralo, ale po pár týdnech jsem zase musela zkoušet jinou metodu. A často nezabralo prostě nic,“ říká dnes třicetiletá Monika.

„Opar patří mezi nejrozšířenější infekce; jedná se o vznik bolestivých puchýřků. Mohou se objevit kdykoliv, zejména je-li oslaben náš imunitní systém (…) Vznik oparu může vyvolat i únava, stres,“ jak uvádí Jarmila Mandžuková ve své knize Zdraví je v naší hlavě (Brána, 2018). Jsou lidé, kteří za svůj život opar nikdy neměli, přitom virus Herpes simplex v sobě nosí až osmdesát procent populace a ve chvíli, kdy máte opar jednou, viru už se v těle nezbavíte.

Monika zná všechny možné důvody vzniku oparu: „Stačilo se v noci trochu zpotit nebo se po někom napít z lahve, i když opar neměl, a mně hned naskočily na rtech třeba tři. Když se dívám na fotky do svých dvaceti, není skoro žádná, na které bych opar nebo strupy po něm ve tváři neměla. Zvláštní bylo, že v létě, kdy jsem jezdila na dětský tábor, kam jsem se pokaždé moc těšila, jsem opar nikdy neměla.“

Psychosomatická symbolika tělesného projevu emoce

Obličej je úžasným odrazem našeho duševního života. Společně s krkem je součástí oblasti našeho sebevyjádření, která často v psychosomatickém pojetí naznačuje problémy s komunikací – více o těchto oblastech píší Jarmila Klímová a Michaela Fialová ve své knize Proč (a jak) psychosomatika funguje? (Progressive consulting, 2015).

Samotná ústa jsou spojována s pocity agrese nebo bezmoci. Opar může být například způsoben častým kontaktem s osobou, která nám je vnitřně odporná, máme vůči ní zlost, ale nedokážeme své pocity projevit navenek.

Tyto nepříjemné pocity nemusíme mít vůči jiné osobě, ale také i proti sobě. Můžeme dělat něco, co se nám ve skutečnosti hnusí, jak v osobním, tak i v profesním životě.

Původce oparů – komplikovaný vztah

Monika původ svých oparů zjistila až v dospělosti, kdy se po škole odstěhovala od rodičů:

„S otcem jsme měli velice komplikovaný vztah. On byl citově chladný a měl problémy s agresí, šel z něj vždy strach. Nikdy jsem si nedovolila nic říct, ohradit se, byla jsem prostě hodná holčička, abych ho nerozčílila.

Když byla Monika starší, uvědomila si, že chování otce ji hrozně rozčiluje, a snažila se s ním co nejmíň komunikovat. „Někdy jsem prostě měla chuť puknout vzteky a začít na něj křičet. To jsem ale samozřejmě nikdy neudělala, všechno jsem prostě nějak polkla a odkývala. Když jsem se před několika lety od našich odstěhovala, začala jsem si všímat, že mám opary čím dál míň.“

Časem opary zmizely skoro úplně. Samozřejmě, vir už prostě v sobě mám, tak se občas nějaký objeví, ale už se i mnohem lépe hojí. Když jsem u rodičů na návštěvě a otec mě zas něčím vytočí, do několika hodin opar naskočí. Většinou vztek prostě polknu, ale občas se mi i povede se ohradit a vyjádřit se.“

S čím ve skutečnosti při oparech bojovat

Ve chvíli, kdy máme pocit ohrožení, čekáme například negativní reakci na své chování nebo narušení vztahu s určitou osobou, je v našem těle upřednostněna právě tělesná reakce před vyjádřením emoce. Může jít i o strach z naší vlastní spontánní reakce na danou situaci, strach, že se přestaneme ovládat, když necháme emoci volný průběh. Takto situaci vysvětluje lékař Jan Poněšický v knize Jiřího Růžičky Psychosomatický přístup k člověku (Triton, 2006).

Stadia oparu

  • 1. den: Místo budoucího oparu pálí, svědí nebo brní.
  • 2.–3. den: Opar se dere na povrch jako shluk malých nažloutlých vřídků, které obsahují hnis.
  • 4. den: Vřídky praskají a vytéká z nich tekutina. Velmi nepříjemná a bolestivá fáze.
  • 5.–8. den: Vytváří se strup, který však často praská. Místo svědí, pálí a může z něj vytékat i krev.
  • 9.–12. den: Opar se postupně ztrácí. Někdy po něm může zůstat jizva.

Více v článcích S léčbou oparu začněte hned, jak pocítíte svědění a Opary zastavujte ještě před jejich vznikem.

Jak zmírnit výskyt oparů

Je důležité položit si otázku, co by vás mohlo trápit, čeho se bojíte. Je někdo, z koho jste znechucení, kdo vás štve?

KL20-hlasovnai

I když to bývá těžké, je třeba uvědomit si, jaké pocity bychom v sobě mohli potlačovat, co nedokážeme druhým sdělit, co v sobě dusíme. Děje se ve vašem okolí nějaké příkoří, se kterým nesouhlasíte, ale jen mlčky přihlížíte?

Nechte si pomoci blízkou osobou, které věříte, a svěřte se s tím, co ve vás budí odpor. Pokud jste v životě zažili náročnou životní situaci (například domácí násilí, alkoholismus partnera a podobně), nebojte se svěřit do rukou odborného psychoterapeuta.

Autor článku

Petra Kolínská, DiS.

Vystudovala obor Sociální pedagogika. Řadu let se zabývá psychologickými a sociálními tématy. Díky životním zkušenostem jsou jí blízká témata duševní hygieny, psychosomatického pojetí člověka a celkového zdraví.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).