Děti pobývají venku stále méně. Podle výzkumu České děti venku tráví u nás děti mimo domov, školu a podobně průměrně 14 hodin týdně. Tento údaj sice nezní tak zle, ale jak autoři zdůrazňují, jedná se o průměr a mezi dětmi jsou velké rozdíly.
Co se dozvíte v článku
Digitální svět – digitální děti
Výzkum, ve kterém zástupci Nadace Proměny Karla Komárka oslovili více než 1500 dětí a jejich rodičů, přinesl poměrně překvapující zjištění. Celých 11 % dětí tráví venku méně než 4 hodiny týdně a z celkového počtu se dokonce polovina v rámci tohoto času nedostala do přírody, ale svůj pobyt venku omezila pouze na městské prostředí.
Jejich volný čas je z velké míry vyplněn hraním her na počítači, tabletu nebo mobilu, případně sledováním televize. To dokonce i přesto, že rodiče v 81 % případů podotýkají, že jejich děti tráví u elektronických médií přespříliš času a sami by uvítali, kdyby ho raději vyplnili pobytem venku se svými vrstevníky. „Na internetu, sledováním televize nebo DVD, hraním počítačových her a poslechem hudby děti ve všední den průměrně stráví 4 hodiny a 14 minut, což je o více než dvě a půl hodiny více, než kolik času pobývají ve všední dny venku,“ konstatuje zpráva.
Na druhou stranu výzkum ukázal zhruba stejně početnou skupinu dětí (10 %), které jsou venku více než 26 hodin za týden.
Venkovní prostředí, v němž děti tráví čas
(průměrně za týden)
- 4 hod. 31 min. – zahrada, dvorek
- 3 hod. 31 min. – na ulici
- 2 hod. 57 min. – hřiště
- 2 hod. 3 min. – v přírodě
- 1 hod. 2 min. – v parku
Zdroj: Nadace Proměny Karla Komárka. České děti venku: Reprezentativní výzkum, kde a jak tráví děti svůj čas.
Na místě je motivace
To, že jsme venku dříve trávili více času, má vlastně celkem jednoduché vysvětlení – doma nebyla taková zábava. Oproti tomu dnešním dětem moderní technologie vynahrazují vše, co jsme neměli. My to nepovažujeme za normální, protože jsme to sami dělali jinak. Samozřejmě v našich očích lépe.
Přesto je možné děti „donutit“, aby víc času venku skutečně trávily. Můžeme je vyhnat, zakázat jim počítač a pak se koukat na jejich otrávené výrazy, až budeme s nadšeným úsměvem zdolávat jeden kopec za druhým. Ale to není ideální cesta, jak jim ukázat, že pobyt venku je vlastně skvělý a obohacující. Technologie jsou pohlcující proto, že je s nimi zábava, a tak musíme děti zaujmout něčím, co bude ještě zábavnější. Čím?
Na to už bohužel neexistuje žádný návod, protože každé dítě je jedinečné a zaujme ho něco jiného. Co mají ale společné, je to, že by to mělo být něco nového; věřím, že se vždy najde společná cesta, i když to třeba chvíli potrvá.
Důsledky na celý život
U českých dětí je to stejné jako u všech ostatních ve vyspělých zemích. Mívají problémy s nadváhou a obezitou, časem se objevují problémy s bolestí zad, hlavy a při tělocviku tyto děti příliš nezazáří. I když rodiče v dobré víře opakují, že „z toho vyrostou“, nemusí to být tak úplně pravda. Nejde pouze o aktuální stav, ale hlavně o nevhodné návyky, které si vytvoří a budou je praktikovat i v dospělosti. Později je předají svým dětem a tak dále.
Galerie: Děti mají křivá záda
Časté jsou problémy s hyperaktivitou, se kterou si rodiče často neví rady a vyhledávají odbornou pomoc. Po nějakém čase dospějí k diagnóze – ADHD. Naneštěstí je tato diagnóza rozdávána jak na běžícím páse a až příliš často neoprávněně. To potvrzují pracovníci speciálně pedagogických center, ale také rozsáhlá studie probíhající na Harvardu, jak informuje server Svoboda učení.
Potom jsou zde problémy, které pramení přímo z digitálních technologií. Jde o kyberšikanu, závislost na počítačových hrách nebo na internetu. Profesor Michal Miovský z pražské Kliniky adiktologie v článku na webu Šance dětem zmiňuje, že vznik závislosti je důsledkem nezvládnuté výchovy, přesněji řečeno neexistujících hranic. Rodiče je v některých případech nenastavují vůbec, v jiných jsou pro děti nezřetelné. Také velmi neradi slyší, že jejich dítě kopíruje jejich chování, a měli by tudíž začít u sebe.
Fenomén Hikikomori
Extrémní situací, která dětem a mladistvým doslova nedovoluje vycházet z domu, je tzv. fenomén Hikikomori. Jedná se o extrémní strach ze společnosti jiných lidí, tedy o jakýsi druh sociální fobie. Poprvé se objevil v Japonsku, ale postupně se začaly vyskytovat případy po celém světě.
Termín Hikikomori v překladu znamená „ten, který se odtrhl“. Ačkoliv se většina psychologů přiklání k názoru, že se nejedná o nemoc, není tento fenomén rozhodně ani projevem psychického zdraví. Rovněž se shodnou v tom, že děti a mladiství, kterých se jev týká, ztratili motivaci a rezignovali na fungování dnešní společnosti. Vinu nese právě současný životní styl, a to jak mainstreamový, tak i rodinný, uvádí web Pharmapoint.cz. Mnoho takových osob mohou začít postihovat úzkosti, deprese, často i paranoia, které společně vedou k sebevražedným pokusům.
Tvrzení v úvodním titulku je tak samozřejmě nadsázka, ale to, jak a kde naše děti tráví volný čas, určitě stojí za naši pozornost.
ČLÁNKY DO MAILU