Necelá polovina dětí v ČR má vadné držení těla, pětině zcela chybí pohyb

Rozsáhlá studie přináší zprávu o českých dětech. Mnohé mají patologie v držení těla. Ty, které nesportují, častěji bolí hlava. Pětina dětí má pohybovou aktivitu nulovou.

Státní zdravotní ústav (SZÚ) představuje dílčí zjištění studie Zdraví dětí 2016. Ta například ukázala, že českým dětem chybí vitamín D, mimo jiné proto, že mají málo slunce. Tentokrát se zveřejněné informace týkají trávení volného času – pohybových aktivit českých dětí a době strávené na počítači či u televize, dále stavu pohybového aparátu, který v mnohém s předchozím souvisí.

Studie SZÚ byla provedena ve spolupráci se 46 praktickými lékaři pro děti a dorost. Dotazníkové šetření proběhlo v 15 městech ČR a sledovaný soubor tvořilo celkem 5130 dětí ve věku 5, 9, 13 a 17 let.

Čím starší dítě, tím horší držení těla

V rámci preventivní prohlídky u pediatra byl lékařem vyšetřen pohybový aparát dítěte a hodnoceno celkové držení těla. Za fyziologické bylo považováno držení těla bez výrazných odchylek. Vadné držení těla znamenalo přítomnost některé nebo kombinaci následujících poruch: patologické zakřivení páteře, předsunutá hlava, kulatá záda, zvýšené bederní prohnutí ad.

Vadné držení těla bylo zjištěno u 42 % dětí, častěji u chlapců (46 %) ve srovnání s dívkami (38 %). Výrazné rozdíly byly nalezeny také v souvislosti s věkem, vadné držení mělo 27 % pětiletých a 45 % sedmnáctiletých dětí.

Výskyt vadného držení těla dle věku dětí
Autor: SZU

Výskyt vadného držení těla dle věku dětí

Svalová nerovnováha se nejčastěji projevila v oblasti krku a ramen, tj. předsunutím hlavy (23 % dětí), kulatá záda mělo 14 % dětí, skoliotické držení těla (porucha zakřivení páteře při pohledu zezadu) 13 % dětí.

Galerie: Děti mají křivá záda

Nesportující děti více bolí hlava

U nesportujících dětí byl výskyt vadného držení těla o téměř 10 % vyšší. Bolestmi hlavy trpěla pětina dětí, opět se častěji jednalo o ty, které nesportují nebo tráví delší dobu u počítače. Ostatní bolestivé stavy – v oblasti krční a bederní páteře – jsou u dětí méně časté (7 %).

Na souvislosti mezi dlouhým časem s moderními technologiemi a zdravotními potížemi upozorňují odborníci stále častěji. Dlouhodobé vysedávání u digitálních přístrojů nám nesvědčí. Úhel, ve kterém digitální zařízení držíme, zhoršuje bolesti v oblasti krku a ramen. Odborníci dokonce již pojmenovali nežádoucí efekt věčné komunikace na mobilním telefonu jako „esemeskový krk“. Předkláněním hlavy, která ji provází, se zvyšuje tlak a zatížení páteře a dochází tak k předčasnému opotřebování a degeneraci. Velký šok představuje neustálý kontakt s technikou také pro naše oči. Dochází k tzv. digitální zrakové únavě, stačí již dvě hodiny na mobilu či počítači denně. Jak si v tomto směru vedou české děti?

Průměrně strávená doba u počítače, televize, tabletu ad. byla dvě hodiny denně, od hodiny a půl u pětiletých do tří hodin u sedmnáctiletých. Více než tři hodiny denně trávila tímto způsobem třetina dětí, mezi nimi bylo až 12 % pětiletých, a více než čtyři a půl hodiny denně pak pětina sedmnáctiletých.

Pokud malé dítě tráví od malička čas spíše na tabletu či mobilu a nedostává přiměřené podněty, čeká ho obtížnější cesta třeba i ke správnému psaní: „Když děti ve třech letech klikají, místo aby čmáraly na papír, nedostávají potřebné podněty. Je to hodně pasivní a mozek tolik nepracuje, z dítěte vyroste předškolák a má problém,“ popisuje své zkušenosti z poradny grafomotorička Martina Simonidesová. Takové děti ve škole těžko zvládají psaní a mají tak problémy držet ve výuce krok s ostatními. Mnohé z křečovitého psaní bolí ruka, následovat mohou další problémy – od bolestí hlavy přes psychosomatické potíže až právě ke špatnému držení těla.

Polovina dětí sportuje, pětina má nulovou pohybovou aktivitu

Pokud dítě dlouhé sezení ve škole či u počítače nekompenzuje pohybem, opět si škodí na zdraví. „Často se setkávám s názorem, že pohyb je potřebný hlavně k tomu, abychom se udrželi štíhlí. Málokdo už ale ví, že slouží také ke správné činnosti kardiovaskulárního systému, k udržování metabolismu, k normalizaci pocení a vylučování toxických látek z těla, k posílení imunitního systému. Při pohybu se nám tvoří množství endorfinů, takže díky němu snáze zrelaxujeme,“ popisuje výživový specialista Petr Havlíček. Pohybem navíc přispíváme ke správnému vývoji a funkci mozku a ostatních tělních orgánů, příznivě ovlivňuje dýchání, udržuje pružné a silné svaly, umožňuje lepší koordinaci pohybů a zvyšuje pevnost kostí a odolnost vůči zátěži, zmapovali jsme v článku o tom, jak rozhýbat „líné“ děti. A že je to potřeba.

Výsledky studie ukázaly, že pravidelně organizovaně sportuje, v průměru čtyři hodiny týdně, 54 % dětí. Dále vyplynulo, že aktivní sportování souvisí s věkem, ze sledovaných věkových skupin se sportu nejvíce věnují děti devítileté (70 %), s věkem pak pohybová aktivita klesá (37 % sedmnáctiletých). Dvě třetiny dětí sportují pravidelně, ale nejsou organizovány v oddíle nebo kroužku.

Galerie: Jen pětina dětí má v normě nožku i pohybový aparát

Kateřina Švejdová, neuroložka a rehabilitační lékařka, hodnotí v článku současný stav u dětí: „Několik let provádím screeningová vyšetření dětí v prvních třídách základních škol a souhrnně lze říci, že pouze pětina dětí odpovídá normě v hodnocení pohybového aparátu jako celku. U dětí je obecně patrná značná neobratnost, celková pohodlnost, někdy i horší motivace k pohybu a obezita,“ říká lékařka a upozorňuje na to, že se jedná o závažný a multidisciplinární problém, který je třeba urychleně řešit na úrovni rodiny, školy, sportovních klubů i zdravotnictví včetně zdravotních pojišťoven, aby nastávající generace netrpěla problémy pohybového aparátu výrazně více než generace jejich prarodičů. Například skoliózu mají celé generace a stále chybí komplexní přístup k léčbě.

Varující zjištění ze studie SZÚ je také to, že v celém souboru byla pětina dětí s nulovou pohybovou aktivitou, u sedmnáctiletých to byla dokonce třetina. Problém však představuje i druhý extrém, kdy jsou děti vrcholovým sportem zcela opotřebované (více v rozhovoru s Jaroslavem Větvičkou, bývalým dlouholetým předsedou lékařské komise Českého olympijského výboru a šéflékařem českého olympijského týmu).