Když se mluví o chybách při sběru hub, každého nejspíše napadne záměna jedlého druhu za jedovatý. To ale zdaleka není jediná potíž, která v lese při hledání hříbků či bedel může nastat. A naštěstí ani potíž nejčastější. Přinášíme přehled sedmi obvyklých omylů, kterých se lidé při houbaření dopouštějí.
1. Nevhodná lokalita
Houby někdy rostou i u skládek odpadu nebo v blízkosti zaniklých továren – a mnozí houbaři je tam opravdu sbírají. Podceňují přitom fakt, že houby na sebe vážou těžké kovy a další škodliviny z okolního prostředí, jako je třeba kadmium, olovo, měď, zinek či arsen. Podle mykologa a biogeochemika Jana Borovičky, jehož na svém webu citovala Akademie věd, má smysl konzumovat houby s mírou a při jejich sběru se vyhýbat místům s výraznou ekologickou zátěží. Houby není dobré sbírat třeba v blízkosti kovohutí, oceláren, železáren a dalších průmyslových podniků.
2. Odkryté podhoubí
Určitě už jste narazili na spor, zda je s ohledem na podhoubí správné houbu vykroutit ze země nebo ji uříznout nožem. Pak vězte, že podhoubí je to jedno.
Zásadní ale je, abyste místo, z něhož houba vyrostla, pokud možno zasypali mechem či hlínou. Podhoubí to ochrání před vysycháním a zvyšuje to šanci, že se zde časem objeví další houba.
3. Jen klobouk
Mnoho houbařů odřezává houbu těsně nad zemí a spodek třeně nechá v mechu. Jenže to může být chyba – podle spodní části plodnice se často spolehlivě pozná, zda jde o jedlý druh, nebo dvojníka, který je jedovatý. Pak lidé houbu někd zbytečně vyhodí, protože jen z klobouku a kousku nohy si nemusí být stoprocentně jistí, co to vlastně sebrali.
4. Jehličí s červy až domů
Další častou chybou je, že lidé v lese houby jen sbírají a domů je nosí i s nánosy hlíny, jehličí a listí. Přitom stačí mít s sebou houbařský nožík, ideálně se štětečkem a základní očistu udělat rovnou v lese. Jednak si tím následne ušetříte spoustu práce, navíc přírodní materiál zůstane tam, kam patří, v lese.
Dobrý houbařský nůž má i štěteček na čištění hub
5. Sběr starých hub
I sběr jedlých hub může skončit potížemi, pokud sáhnete po kousku, který přestárlý, červivý nebo už dokonce začíná plesnivět. Spousta lidí z těchto často velkých hub použije jen kus a to je chyba. Rozkládající se houba může obsahovat toxiny, po kterých vám sice nemusí být špatně hned, ale škodí játrům. Houba navíc už nemusí chutnat dobře.
6. Sběr do igelitky
Jedna z nejčastějších chyb: když není po ruce košík, šup s houbami do igelitky nebo mikrotenového sáčku. Bohužel jim to vůbec nesvědčí. Zapaří se, rozmačkají a cestou domů se začnou rozkládat, takže vám po nich může být špatně. Houby patří do košíku, v němž dýchají a nepolámou se.
7. Zmrzlé houby
Mykolog Jaroslav Klán také opakovaně varoval před tím, abychom sbírali houby, které venku zmrzly. Mráz totiž naruší jejich strukturu a ony se mohou kazit, navíc mohou vypadat relativně čerstvě, přitom to mohou být už starší kousky.
8. Nedostatečné vaření
Některé druhy hub jsou jedlé jen po důkladné tepelné úpravě. Třeba václavky nebo hřib kovář mohou při nedostatečném povaření způsobit zažívací potíže. Pokud si nejste jistí, vždy je lepší houby povařit alespoň 15 až 20 minut, než je dáte například do omáčky k těstovinám.
Pořádně povařit by se houby měly i předtím, než je zmrazíte – dík tomu zaberou v mrazáku mnohem méně místa a hlavně, ztratí svou intenzivní houbovou vůni, kterou by jinak načichly ostatní věci.
ČLÁNKY DO MAILU