Které královny měly problémy s otěhotněním a jakou léčbu podstupovaly? Neplodnost se samozřejmě sváděla na ženy, i když dnes už víme, že potíže bývají rovným dílem na obou stranách.
Ovšem že by král mohl být neplodný? Nemožné. Míval neomezenou moc a postavení vyžadující úctu. A i když se mu nedařilo počít potomka, nedalo se to mnohdy prokázat, nebo se o tom nesmělo mluvit. Jediná možná vina se házela vždy na ženu, proto také panovnice podstupovaly nejrůznější léčbu, aby se král konečně dočkal dědice.
Měl Václav IV. obě ženy neplodné?
Mezi královny, kterým se nedařilo mít dítě, patřila například Žofie Bavorská, druhá manželka Václava IV. Vdávala se ve svých třinácti letech, což nebylo koncem 14. století nic neobvyklého. Její manžel byl o sedmnáct let starší.
Manželství se zdálo bylo zpočátku velmi šťastné, později přišly neshody. A potomek stále nepřicházel. Kvůli rozporům se král nezúčastnil ani korunovace své ženy. Zpovědníkem Žofie byl Jan Nepomucký, kterého nechal Václav IV. umučit a shodit z Karlova mostu do Vltavy.
Důvodem bylo to, že zpovědník nechtěl přehnaně žárlivému králi prozradit manželčino tajemství. Dalším přítelem této významné královny byl Jan Hus. Královna hluboce nesouhlasila s jeho upálením a veřejně podporovala utrakvisty. Za to dostala od svého bratra veřejnou facku a nakonec jí nezbylo než, z důvodů vlastní bezpečnosti, na svou víru zapomenout.
Galerie: Jak rodily královny
S plodností jí ale nikdo nepomohl, a tak zemřela bezdětná ve věku dvaapadesát let. Ovšem s ohledem na to, že Václav IV. nezplodil žádného potomka ani se svou první ženou Johanou, můžeme rovnou spekulovat o tom, jak to vlastně s tou plodností bylo.
Václav IV. se poprvé ženil v devíti letech, manželství bylo konzumováno v době, kdy mu bylo patnáct. Jeho první žena zemřela ve věku kolem třiceti let a ohledně její smrti vedou historikové spory. Údajně ji zabil pes Václava IV., který jí v noci prokousl hrdlo, když se polekal toho, jak vstala v noci z postele a hledala nočník. To dokazovalo, že král měl na noc své psy v ložnici. Jak to ale bylo s královou plodností?
Šťastné manželství, avšak bez dědice
Neplodnou královnou byla podle dobových kronik například také Johana II. Neapolská nebo Anna Česká, dcera Karla IV., která se provdala do Anglie za Richarda II. To by vlastně jen poukazovalo na to, že potomci věhlasného císaře Karla IV. nebyli plodní. Manželství bylo údajně velmi šťastné, avšak bezdětné.
Když Anna ve svých osmadvaceti letech zemřela předčasně na mor, král nechal ze zoufalství zámek Sheen, kde vydechla naposledy, srovnat se zemí. Někteří historikové se domnívají, že pár možná jedno dítě měl, to však záhy po narození zemřelo.
Nerozpoznatelné příčiny neplodnosti
Když se zamyslíme nad možnými příčinami neplodnosti, před stovkami let lidé nežili jako my. Tehdy bylo spíše obvyklé, že žena za svůj život absolvovala více než deset porodů či potratů, než to, že byla neplodná. I to se samozřejmě stávalo.
Bohužel příčina s úrovní tehdejší středověké či raně novověké medicíny nebyla spolehlivě zjistitelná. Většinou se všechno svádělo na ženu, protože říct muži do očí, pokud se tedy budeme bavit spíše o panovnických nebo šlechtických rodech, že je neplodný, bylo považováno za urážku nejhoršího kalibru a dotyčný opovážlivec riskoval smrt.
Velkým štěstím bylo, když narozené dítě vůbec přežilo, protože bezdětnost nesouvisela ani tak s neplodností jako s vysokou úmrtností díky nedostatečně vyspělé medicíně a nedostatečně včasnému lékařskému zásahu.
Příčiny neplodnosti mohly být buď vlivem vrozených vad, či anomálií pohlavních orgánů žen i mužů, což se nedalo ani zjistit, natožpak chirurgicky odstranit. Výjimkou byla fimóza, zúžení předkožky, která se úspěšně chirurgicky vyřešila hned u několika panovníků, kteří tak nebyli schopni pohlavního styku a zplození potomka se svou manželkou.
Běžně se od starověku prováděla obřízka a takové operace nebyly zase tak složité. Fimózou, aniž by to věděl, trpěl například mladý král Ludvík XVI., manžel Marie Antoinetty, teprve po zákroku spolu mohli mít děti. Bohužel jejich vztah nebyl úplně ideální a oba, jak víme, skončili pod gilotinou.
Vytoužené dítě až po čtyřicítce
Polyxena z Lobkovic
Dalšími příčinami neplodnosti pak mohla být vyloženě impotence, velmi rozšířený a neléčený syfilis, anebo vysoký věk mužů i žen, lidé stárli daleko rychleji a dříve umírali. U žen nebylo obvyklé mít potomka ve vysokém věku, výjimkou byla například Polyxena z Lobkovic, významná žena 17. století, o které se prameny hodně zmiňují.
Jejím prvním manželem byl Vilém z Rožmberka, po jeho smrti si vzala Vojtěcha Popela z Lobkovic, s nímž zplodila potomka až po šesti letech manželství v době, kdy jí bylo již třiačtyřicet let. O Polyxeně bylo známo, že jako matka vymodleného dítěte, syna Václava Eusebia, byla naprosto vzorná a pokroková. Na tehdejší dobu nebylo obvyklé, že by žena věnovala svému potomku takovou pozornost.
Léčba neplodnosti se pak nijak neodvíjela od příčin neplodnosti, které byly jen těžko zjistitelné. Většinou fungovala magie a víra v pověry, anebo modlitby k Panně Marii. Ženy vyhledávaly nejrůznější babské rady a zkoušely kdeco, od zaříkání a nošení škapulířů na těle až po vykuřování pochvy, užívání tradičních bylin nebo všelijakých dryáků.
Později se doporučovala vhodná strava, dostatečný odpočinek, anebo lázně, kam ženy za účelem zvýšení plodnosti běžně jezdily. Například již zmíněné Polyxeně s podporou plodnosti pomohl lékař Matyáš Borbonius z Borbenheimu, který založil lázně Chebské vody, jež byly předchůdcem Františkových Lázní.
Historička Milena Lenderová píše, že s lázněmi to nebylo zase tak zázračné, jak se povídalo. Pozitivní vliv na otěhotnění ženy viděla spíše v tom, že do lázní mohl zavítat kdejaký důstojník, který se o to, třeba namísto neplodného manžela, postaral. Právě proto, že se dlouhou dobu neplodnost sváděla na ženy, na otěhotnění s jiným mužem se často nepřišlo a manžel byl velice rád, že manželka konečně počala.
Zdroje: wikipedia.com; K hříchu i modlitbě: Milena Lenderová; Slavné Češky a jejich blízcí: Stanislava Jarolímková; Anna Přemyslovna, diplomová práce
ČLÁNKY DO MAILU