Život Emila Zátopka začal 19. září 1922 v Kopřivnici, kde se narodil do chudé desetičlenné rodiny. Kromě otce a matky bydlel ještě se svými sedmi sourozenci, pěti bratry (Jarošem, Františkem, Bohumilem, Jiřím a Josefem) a dvěma sestrami (Marií a Jarmilou). On sám se narodil jako předposlední, tedy v pořadí sedmé dítě.
Co se dozvíte v článku
K běhu v dětství moc netíhl
Sport Emil v dětství pravidelně neprovozoval, ale nechal se slyšet, že ho cvičení bavilo více než školní výuka. Vše se změnilo, když ve čtyřicátých letech působil v Baťově továrně, kde se vyučil obuvnickému řemeslu. Jednoho dne ho vychovatel doslova donutil zúčastnit se tradičního běhu městem.
Zátopek se tehdy snažil vymlouvat na to, že je moc slabý a že nemá na běhání kondičku, aby se závodu nemusel účastnit, ale to mu neprošlo. Když zjistil, že s výmluvou neobstojí, rozhodl se dát do běhu vše a v závodě nakonec skončil na druhém místě. Díky výkonu, který v tomto běhu předvedl, obdržel nabídku trénovat se zlínskými atlety Baťova klubu.
Nabídku přijal, avšak i přes veškeré snahy a dřinu se mu na začátku sportovní kariéry nedařilo dosáhnout na první místa v závodech. Stále končil druhý nebo třetí, a tak se později rozhodl začít trénovat podle sebe. Jednou z motivací, proč se řídit vlastním tréninkem, pro něj bylo, když v roce 1943 zaběhl svůj první osobní rekord na 1500 metrů, které pokořil za 4:01,0 minuty.
Z jeho zápalu vzešel slavný Zátopkův tréninkový systém, jenž zahrnoval pětkrát sprint na 200 m, po němž následoval běh na 400 metrových úsecích, který opakoval patnáctkrát až pětačtyřicetkrát za sebou, a vše zakončil opět sérií sprintů na 200 m. V podstatě by se dalo říci, že šlo o počátky intervalového tréninku.
Dominoval na 5 a 10 kilometrech
Emil Zátopek si své běžecké úspěchy vydřel a jedním z nejlepších atletů se stal zcela zaslouženě. Jeho tréninky byly velice náročné. Údajně prý běhal v těžkých vojenských botách ve sněhu, jako zátěž nosil při běhu svou ženu Danu a každý den prý naběhal asi 30 kilometrů.
Nejlépe se mu dařilo na tratích o délce 5000 a později i 10 000 m. V roce 1943 běžel svůj první závod na 5 km a roku 1944 byl již držitelem českého rekordu na této vzdálenosti, již tehdy zaběhl pod 15 minut. Na ME v Oslu, které proběhlo v roce 1946, se umístil pátý, nicméně o čtyři roky později na ME v Bruselu už byl dvakrát zlatý.
Delší trať, tedy 10 km, běžel na závodech poprvé v roce 1948 v Budapešti, kde se rovnou postaral o vytvoření československého rekordu v běhu na tuto vzdálenost. Ještě v témže roce se mu pak podařilo takto dlouhou trať uběhnout pod 30 minut, načež se běh na 10 km stal jeho hlavní disciplínou.
Osudová láska
Po skončení druhé světové války nastoupil Emil Zátopek na vojenskou akademii, přičemž v té době ještě stále závodil za zlínský klub. Svou osudovou lásku, oštěpařku Danu Ingrovou, pak poznal v roce 1948 na oddílových závodech. Postupem času si padli do oka a vzájemně se motivovali a podporovali ve svých sportovních ambicích.
Svatba proběhla 24. července 1948, tedy jen několik měsíců po seznámení a zároveň pár dní před zahájením letních olympijských her v Londýně, kterých se oba zúčastnili. Poté se společně přestěhovali do Prahy. Dana začala závodit za Spartu a Emil trénoval v Armádním tělovýchovném klubu.
Zlatý hattrick v Helsinkách
Největší ovace a celosvětovou slávu Zátopek získal ve chvíli, kdy na letních olympijských hrách v Helsinkách roku 1952 získal tři zlaté medaile, a to za běh na 5000 m, 10 000 m a nakonec i za maraton, který zde běžel poprvé v životě. Na maratonu dokonce překonal tehdejší světový rekord o celých 6 minut.
Zátopek často a rád vtipkoval, a tak nikoho moc nepřekvapilo, když při rozhovoru s novináři uvedl, že je maraton hrozná nuda, a tak běžel rychleji, aby to měl co nejdříve za sebou. Vtípky si dokonce neodpustil ani při samotném závodu, kdy na okamžik zpomalil, aby jej dohnal jeho soupeř Jim Peters, načež před ním pronesl, že maraton sice nikdy neběžel, ale má pocit, že by měli asi přidat. Poté vyrazil kupředu vstříc vítězství a svého soka nechal daleko za sebou.
Konec kariéry, rebelie a odvolání
Roku 1958 ukončil náš nejslavnější olympionik svou závodní kariéru. V té době byl přitom komunisty jakožto voják z povolání obsazen do různých politických funkcí. Ze všech pozic byl však během normalizace odvolán a z armády propuštěn, jelikož se o deset let později stal jedním z nejznámějších podporovatelů pražského jara.
Po této události se začal živit jako pomocný dělník. Netrvalo však dlouho a své přesvědčení a postoje proti tehdejšímu režimu změnil a odvolal. Po téhle názorové otočce získal práci v dokumentačním středisku ČSTV, kde pracoval do důchodu.
Emil Zátopek zemřel 22. listopadu 2000 ve věku 78 let na zdravotní problémy, které následovaly po mozkové mrtvici a s nimiž se léčil v pražské vojenské nemocnici ve Střešovicích. Nedlouho předtím byl hospitalizován kvůli virové infekci.
Pohřben je na valašském Slavíně v rožnovském skanzenu. Jeho žena Dana Zátopková jej přežila o více než 19 let. Zemřela ve spánku 13. března 2020 a uložena byla do společného hrobu ke svému manželovi.
ČLÁNKY DO MAILU