Hlavní navigace

Babičky mají nejraději dcery svých synů

Autor: Isifa.cz
Lucie Tomanová

Zdá se vám, že váš Jeníček je u babičky v menší oblibě než (mnohem zlobivější, samozřejmě) bratrova Mařenka? Možná máte pravdu. Podle vědců za to nemohou vrtochy prarodičů, ale geny.

Doba čtení: 2 minuty

Babičky mají nejraději dcery svých synů, zjistila ve své studii sociobioložka Kristen Hawkesová z americké Utažské univerzity. Spolu se svým týmem zkoumala vliv péče babiček na přežívání vnoučat ve vesnických populacích Japonska, Etiopie, Gambie a Malawi a v městských populacích Německa, Anglie a Kanady.

Rozlišovala při tom míru genetické příbuznosti, to, zda se jedná o babičku z otcovy či matčiny strany, i pohlaví vnoučat.

Dcery synů přežijí


Autor: SXC

Ukázalo se, že nejlepší péči, a tudíž i nejvyšší šanci na přežití mají právě dcery synů. Na první pohled se to může zdát absurdní, protože míra genetické příbuznosti mezi vlastními vnoučaty a prarodiči by měla být stejná:

Naše dědičná informace DNA je uložena na 46 chromozomech. Každá lidská buňka s výjimkou vajíčka a spermie má tedy dvě sady po 23 chromozomech, z nichž každá pochází od jednoho rodiče. Dvaadvacet párů tvoří autozomy, které jsou společné bez ohledu na pohlaví, avšak právě pár sex – chromozomů X a Y, které určují naše pohlaví, je tím detailem, který rozhoduje o míře příbuznosti babičky s vnoučaty.

Muži nesou ve své dědičné kombinaci X a Y. Svým synům tedy předají mužský chromozom Y a dcery po nich dědí chrozomom X. Ženské pohlaví je určeno dvojicí XX, a tak matky předají synům i dcerám vždy jeden X chromozom. Proto mají vnučky  vždy stoprocentně jeden chromozom X od babičky z otcovy strany, který jejich bratři nikdy nezdědí.

U babičky z matčiny strany je pravděpodobnost sdílení chromozomu X s vnoučaty stejná bez ohledu na jejich pohlaví, a to 50%. Ačkoli tvoří chromozom X jen 8 % dědičné informace, nese zásadní geny důležité pro funkci mozku a plodnost, což jsou z biologického hlediska nejdůležitější vlastnosti.

Nechci ho hlídat, má špatný chromozom

V praxi to může znamenat, že o vnučky ze synovy strany babička s láskou pečuje, kdežto o vnuky mnoho zájmu nejeví a není vždy právě štěstím bez sebe, má-li je hlídat.


Autor: Isifa.cz

U vnoučat obojího pohlaví z dceřiny strany, kde je šance na shodu již zmíněných 50 na 50, bez genetických testů vědci těžko určí míru příbuznosti. V průměru platí, že těmto dětem věnují babičky jen o něco méně pozornosti než synovým vnučkám.

Ani zde ovšem není vyloučeno, že shodu vycítí u konkrétního dítěte ještě jinou cestou a oblíbí si například právě Jeníčka, ačkoli Mařenka je mnohem hodnější a roztomilejší.

Tento sociobiologický pohled je samozřejmě poněkud omezený a nelze jej brát jako absolutní zákon. Svou roli určitě hrají povahové vlastnosti prarodičů i dětí, kvalita rodinných vztahů, společenské konvence i další životní okolnosti.

Může ale pomoci ozřejmit zdánlivě nevysvětlitelné lidské chování. Kolegyně a kamarádky, jejichž tchyně odmítají hlídat vesměs hodné a roztomilé vnuky, vědí své.

Ostatně i mně se babička věnovala nesrovnatelně víc než mým bratrancům, dětem jinak milovaného syna.

Potvrzují vaše zkušenosti závěry studie? Nebo se u vás nadržuje podle jiných pravidel? Kdo je oblíbenec vašich babiček?