Hlavní navigace

Vlaštovičník pomáhá odstraňovat bradavice i kuří oka. Můžete se jím však také otrávit

20. 1. 2024

Sdílet

 Autor: Depositphotos.com/13-Smile
Hadí mlíčí, Boží dar či druidské mléko, to vše jsou lidová označení pro vlaštovičník větší, který je v našich končinách hojně rozšířen. Tuto žlutě kvetoucí rostlinu používaly už naše babičky a prababičky na odstraňování bradavic. Díky obsahu řady účinných látek dnes navíc nachází využití také v různých farmaceutických produktech. Sama o sobě je však tato bylina jedovatá.

Co je vlaštovičník

Vlaštovičník (Chelidonium) je vytrvalá bylina z čeledi mákovité (Papaveraceae) dorůstající do výšky až jednoho metru. Jedná se o jedovatou plevelnou rostlinu, která díky svým účinným látkám nachází uplatnění ve farmaceutickém průmyslu i v lidovém léčitelství. Je známá především pro své schopnosti odstraňovat lokální bradavice díky oranžovému mléku, které při utržení roní.

Kromě využití ve farmacii a alternativní medicíně se z této rostliny vyrábí například také postřik proti mšicím nebo olej proti klíšťatům. Latinské rodové jméno, tedy Chelidonium, se pak překládá jako vlaštovčí bylina. Údajně se totiž vlaštovičníku dříve přisuzovala schopnost přinášet zrak mláďatům vlaštovek, která ještě neměla otevřené oči. [1, 2, 3, 4]

Druhy vlaštovičníku

V České republice se vyskytuje pouze jeden druh vlaštovičníku, a to vlaštovičník větší (Chelidonium majus). Ačkoliv se jedná o jediného místního zástupce tohoto rodu, naleznete ho prakticky na celém území naší republiky s výjimkou těch nejvýše položených oblastí. Tuto rostlinku můžete znát také pod řadou lidových názvů, jako je bělmový kořen, bradavičník, celoděj, čarodějčino mléko, hadí mlíčí, druidské mléko a podobně.

Vedle vlaštovičníku většího se pak ve světě můžete setkat ještě s jedním zástupcem, respektive poddruhem tohoto rodu, kterým je Chelidonium asiaticum. Tuto rostlinu byste však v České republice hledali marně. Nachází se totiž výhradně v Asii, a to například v Číně, Mongolsku, Japonsku, Koreji či na východě Ruska. [5, 6, 78]

Jak vypadá vlaštovičník větší

Vlaštovičník větší dorůstá obvykle výšky od 30 cm do jednoho metru. Jeho lodyha je přímá, pokrytá dlouhými bílými chloupky a bohatě větvená. Listy byliny jsou řapíkaté a měkké. Jejich čepel je lichozpeřená a vroubkované vejčité lístky mají na rubové straně sivě zelenou barvu, kdežto na líci jsou sytě zelené.

Naproti listu na konci stonků vyrůstají žluté květy, jejichž průměr je přibližně 1 až 2 cm. Jsou složené ze čtyř okvětních lístků a velkého množství žlutých tyčinek. Kolem květu se nachází několik úzkých zelených kališních lístků, které však po rozkvětu obvykle opadají. Plodem vlaštovičníku je štíhlá tobolka, která svým vzhledem připomíná lusk.

Při utržení celé rostliny nebo nějaké její části začne vlaštovičník vylučovat mléko žlutooranžové barvy. Tato tekutina může u citlivějších jedinců způsobit podráždění pokožky. Zároveň je ale zdrojem účinných látek, které se využívají při výrobě různých farmaceutických produktů, a kromě toho se právě toto mléko používá v lidovém léčitelství k odstraňování bradavic. [9, 10, 11, 12]

Rozšíření a výskyt vlaštovičníku

Vlaštovičník větší najdete na většině území Evropy a také v subarktickém pásmu Asie. Nejvíce se přitom vyskytuje v jižní a střední Evropě, ale narazíte na něj také ve vyšších polohách, a to až v jižní Skandinávii. Druhotně je pak rozšířen v Severní Americe, Argentině, Patagonii či na Novém Zélandu. V České republice roste nejvíce v nížinách, ale potkáte ho i v podhorských oblastech.

Vlaštovičníku se nejvíce daří na místech, kde se v půdě nachází vyšší obsah dusíku a zároveň je v ní také dostatek vláhy. Hojně se vyskytuje na rumištích, na návsích, v zahradách, na okrajích lesů nebo podél cest. V České republice se s ním poměrně často setkáte i v okolí lidských obydlí, zejména pak u různých zídek a plotů. [13, 14, 15]

Látky obsažené ve vlaštovičníku

Vědci zjistili, že vlaštovičník obsahuje více než 20 různých alkaloidů. Nejvýznamnější z nich jsou přitom benzofenantridinové a protoberberinové alkaloidy, které se v bylině vyskytují v podobě solí s kyselinou jablečnou, citronovou nebo chelidonovou. Tyto látky se nachází v celé rostlině, avšak nejvíce jich je přítomno v oranžovém latexu, který vlaštovičník roní při utržení.

Hlavním alkaloidem vyskytujícím se v rostlině je chelidon, jehož účinek je dokonce blízký účinku morfinu. Kromě něj je pak významný také alkaloid s názvem sanguinarin, který je stejně jako chelidon cytostatický a lehce narkotický. Tato látka způsobuje v těle člověka křeče, zvyšuje sekreci slin a dráždí peristaltiku střev. Dále vlaštovičník obsahuje ještě například chelerythrin, coptisin, protopin či berberin. [16, 17, 18]

Jaké má vlaštovičník účinky

V současné době je vlaštovičník známý především díky své schopnosti léčit nebo mírnit projevy některých kožních nemocí. Latex, který se nachází v celé rostlině, je využíván zejména k léčbě lokálních bradavic a stejně tak pomáhá léčit například i kuří oka. Některé zdroje navíc uvádějí, že má tato rostlina také cytotoxické a cytostatické účinky na nádorové buňky.

Kostival urychluje hojení otoků a mírní bolest. Rozhodně ho ale nejezte, může způsobit rakovinu Přečtěte si také:

Kostival urychluje hojení otoků a mírní bolest. Rozhodně ho ale nejezte, může způsobit rakovinu

Vlaštovičník větší se v minulosti používal v rámci tradiční lidové medicíny například při potížích se zrakem a jako mírné sedativum. Dnes už ale víme, že je rostlina jedovatá, a není proto vhodné ji konzumovat. Z vlaštovičníku se však průmyslově izolují alkaloidy, které mají pozitivní účinky při léčbě některých nemocí. Vyrábí se z nich například léky na:

Dle provedených lékařských výzkumů se předpokládá, že vlaštovičník větší má mírné analgetické, sedativní, cholagogické a antimikrobiální účinky. Přesto se však některým skupinám osob, jako jsou například pacienti léčící se s onemocněním jater, doporučuje konzultovat případné užívání přípravků z vlaštovičníku s lékařem. Látky, které rostlina obsahuje, mohou totiž způsobit poškození jater.

Vnitřní užívání léků s obsahem izolovaných alkaloidů z vlaštovičníku může být navíc v případě nesprávného dávkování nebezpečné také pro jinak zdravé osoby. Předávkování těmito léčivy může vyvolat nepříjemné zdravotní stavy, kam patří například průjem, zvracení, potíže s dýcháním, pálení v ústech či krvácení z trávicího ústrojí. [19, 20, 21, 22]

Co se dá vyrobit z vlaštovičníku

Z vlaštovičníku většího je doma možné vyrobit různé přípravky určené k zevnímu použití. V žádném případě se ale vlaštovičník nepokoušejte konzumovat, jelikož byste se mohli otrávit. Pokud si však chcete připravit domácí přírodní lék na bradavice či kuří oka, pak se nabízí několik možností, jak tuto rostlinu zpracovat. Nejčastěji se z ní vyrábějí následující produkty:

  • vlaštovičníková tinktura,
  • odvar z vlaštovičníku,
  • vlaštovičníková mast,
  • olej z vlaštovičníku.

Chcete-li si vyrobit domácí tinkturu z vlaštovičníku, budete k tomu potřebovat nať z této rostliny a 45procentní alkohol. Postup přípravy je pak velice jednoduchý. Nasekanou bylinu naložíte do alkoholu v poměru 1:5 (jeden díl natě na pět dílů alkoholu) a připravenou směs necháte 3 týdny odpočívat, přičemž čas od času je potřeba ji protřepat. Jakmile uplyne uvedená doba, stačí už jen tekutinu přecedit přes plátýnko do tmavé skleněné nádoby a tinktura je hotová.

Jak použít vlaštovičník na bradavice

V případě, že chcete vlaštovičník využít pro odstranění bradavic, je nejvhodnějším obdobím pro jeho sběr jaro. Látky obsažené v této rostlině jsou přitom nejúčinnější, pokud je bylina natrhaná přibližně do konce června. Pozdější sběr je sice také možný, ale je pak potřeba počítat s tím, že aplikace přípravku nebude mít tak silný účinek.

Při sběru je vhodné používat rukavice, jelikož mléko vytékající z rostliny vám může podráždit pokožku. Zároveň si dávejte pozor, abyste si během sklízení nesahali do očí. Sbírá se celá nať bez spodních zažloutlých lístků a natrhaný vlaštovičník je potřeba využít, dokud je čerstvý, nebo z něj případně vyrobit výše uvedenou tinkturu. Na bradavice se pak přiložením nalomeného stonku aplikuje nezředěná oranžová tekutina, kterou rostlina produkuje. [23, 24, 25]

Zdroje: natur.cuni.cz, vesmir.cz, sciencedirect.com, bylinkyprovsechny.cz, powo.science.kew.org, gd.eppo.int, biolib.cz, kvetenacr.cz, botany.cz, pladias.cz, minnesotawildflowers.info, re­searchgate.net

K čemu se používá vlaštovičník?
Vlaštovičník nachází od pradávna uplatnění v lidovém léčitelství jako lék na různé kožní neduhy. Nejčastěji se pak využívá při odstraňování bradavic a kuřích ok. Farmaceutické společnosti z něj navíc dokáží izolovat některé obsažené látky, které následně používají na výrobu určitých léčiv. Rostlina sama o sobě je však jedovatá.
Jaké má vlaštovičník nežádoucí účinky?
Oranžový latex, který se nachází v celé rostlině vlaštovičníku, může při požití vyvolat řadu nepříjemných zdravotních stavů, jelikož je toxický. Mezi příznaky otravy touto bylinou patří například průjem, zvracení, potíže s dýcháním, pálení v ústech nebo krvácení z trávicího ústrojí. Kromě toho může vlaštovičník také poškodit játra.
Kde roste vlaštovičník?
Vlaštovičníky pocházejí z Evropy a Asie, ale druhotně se rozšířily také do Severní Ameriky, Argentiny, Patagonie a na Nový Zéland. V České republice se vyskytují od nížin až po pahorkatiny. Dobře jim svědčí půdy s vyšším obsahem dusíku a nejčastěji na ně narazíte na návsích, kolem cest, na rumištích, v zahradách nebo kolem lidských obydlí.

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Po ukončení studia na ekonomické fakultě v Pardubicích se několik let zabývala informační vědou. V současné době se věnuje copywriterské činnosti se zaměřením na ekonomická a lifestylová témata.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).