Za slony do pralesa. Nemocným dětem pomáhá virtuální realita, ke které nepotřebují speciální brýle

11. 2. 2025

Sdílet

Rehabilitace, tlumení bolesti, rozptýlení. Virtuální realita to nově dokáže i bez speciálních brýlí, takže ji lépe využijí třeba dětští pacienti v paliativní péči. Novinku nyní testují v jedné neziskové organizaci v metropoli.

Virtuální realita se využívá třeba k proškolení zdravotníků, při přípravě lékařů na transplantaci i při těchto operacích samotných, rehabilitaci, ale také léčbě závratí nebo fobií.

Česká firma Naberius její využití na poli sociálních a zdravotních služeb posunula o něco dále. Vyvinula systém, při které k vnímání uměle vytvořeného, ale přesto velmi realistického prostředí není třeba speciálních brýlí. 

Bez brýlí = pro více pacientů

VR brýle se musí na obličej nasazovat velmi přesně a je třeba je dobře utáhnou. Navíc nejsou zcela lehké, při delším užívání způsobují otlaky a některým uživatelům i závratě.

Nová metoda má proto ambice otevřít virtuální realitu pro mnohem více pacientů a klientů. Třeba těm, kteří mají fyzická či duševní omezení kvůli svému kombinovanému postižení, nebo křehkým pacientům v paliativní péči. Pomáhat dokáže i u pacientů s bolestmi a dětem s poruchami autistického spektra.

Je to skvělá technologie, ale když ji chcete využít pro paliativní péči, zjistíte, že její limity jsou neřešitelné. Serenity jsme postavili od nuly s důrazem na pohodlí, říká hlavní vývojář projektu Lukáš Herrmann.

Uklidní a podněcuje interakci s okolím

Metodu nazvanou Serenity nyní testují v pražské neziskové organizaci Smiling Crocodile, jež poskytuje komplexní péči dětem s těžkým kombinovaným postižením. 

Serenity zatím využívá 31 dětí, které mají možnost díky virtuální realitě poprvé v životě cestovat prostorem, učit se novým podnětům a rozvíjet kognitivní schopnosti.

Dítě, které trpí dlouhodobou bolestí, může být díky Serenity alespoň na chvíli jinde – místo nemocničního pokoje je obklopeno přírodou, která ho uklidňuje a stimuluje. Děti, které využívají tuto technologii, jsou klidnější, lépe reagují na podněty a prokazují větší schopnost interakce se svým okolím, popisuje za Smiling Crocodile Dagmar Herrmannová.

Využití právě tady není náhodné, Lukáš a Dagmar jsou sourozenci. A byla to právě prosba sestry, která vedla Lukáše Herrmanna, aby vymyslel prostředí a technologii určenou právě dětem s postižením nebo těm, které jsou v paliativní péči. Ostatně už před časem z jejich spolupráce vznikla speciální aplikace pro mobily, která je určena nejmenším dětem a těm s vadami sluchu.

Ve většině nemocnic v Česku už se setkáte s AI. Její nasazení roste exponenciálně, hlásí zařízení Přečtěte si také:

Ve většině nemocnic v Česku už se setkáte s AI. Její nasazení roste exponenciálně, hlásí zařízení

Putování díky plátnu a skeneru

Prostředí, do kterého se děti díky virtuální realitě dostávají, má nyní podobu pralesu se zvířaty, lemovaného vysokými horami.

Od použití s VR brýlemi se Serenity liší tím, že vyobrazená scéna pacienta vizuálně tak intenzivně neobklopuje, ale odehrává se na půlkruhově zakřiveném plátnu o rozměrech 3 × 2 metry (tvůrci ale dokáží nabídnout i plochu dvakrát větší). Plátno je tvořené hliníkovou deskou zavěšenou naproti polohovatelnému lůžku. Je dostatečně veliké, aby v pokoji dominovalo zrakovým vjemům malých pacientů.

Serenity tedy může zdánlivě připomínat 3D kino, o to se ale nejedná, protože uživatel nemá nasazeny žádné brýle, navíc technologie umožňuje pacientovi projít pralesem díky pohybu hlavy a očí. Průvodcem krajinou tedy není kameraman, ale sám pacient.

Tohle prožívá dítě a dospělý s depresí. Film Tmání příběh vypráví pomocí virtuální reality Přečtěte si také:

Tohle prožívá dítě a dospělý s depresí. Film Tmání příběh vypráví pomocí virtuální reality

Podle tvůrců jde o plně personalizovaným přístup, protože každý pacient si vytváří vlastní cestu – zvířata a přírodní prvky se dynamicky mění, což znamená, že se děti při opakovaném používání pokaždé setkají s jiným prostředím a mohou se vydat novými cestami, které je zavedou k jezeru, nebo třeba do hor.

Procházku umožňuje skener pohybů hlavy, v případě dospělých pacientů doplněný ještě o funkci skenování pohybu očí. Přístroj je umístěný nad plátnem a skenovat pohyb dokáže na dva metry i dále. Díky němu se obraz přizpůsobuje tomu, když se dítě ohlédne nebo pootočí hlavu.

Putování se přizpůsobí emocím

V budoucnu by Serenity měla respektovat nejen pohyb, ale i emoce návštěvníka virtuální krajiny. Představte si, že se dítě cítí úzkostně – systém to rozpozná a naservíruje mu klidnější scénu. Nebo naopak, pokud chce objevovat, nabídne mu nová místa k prozkoumání, dodává Lukáš Herrmann. 

Dojde také ke čtyřnásobnému zvýšení rozlišení obrazu, což vizuální věrnost posune na úroveň špičkových filmových efektů. Ostatně, Herrmann je někdejším hollywoodským specialistou na vizuální efekty. Spolupracoval na filmech Terminátor, Star Trek či Wonder Woman.

Podívejte se, jak Serenity funguje:

Zdroj: YouTube.com

Autor článku

Redaktorka Vitalia.cz. Vystudovala žurnalistiku a češtinu na Univerzitě Palackého v Olomouci, pracovala v Deníku, na webu TV Nova a iDNES.cz. Píše o zdravotnictví. Je držitelkou novinářských cen Psychiatrické společností ČLS JEP za rok 2021 a 2022. 

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).