Šumění, pískot, ťukání, praskání, cvakání. I tak se projevuje tinnitus, což je slovo pocházející z latiny, ve které označuje zvonění. „Tinnitus definujeme jako vnímání jakýchkoliv zvuků, ale i vibrací, aniž by byl přítomen jejich zevní zdroj,“ popisuje neurootolog Zdeněk Čada, jenž je přednostou dětské Kliniky ušní, nosní a krční 2. lékařské fakulty Univerzity Karlovy (LF UK) a Fakultní nemocnice Motol (FN Motol).
Mezi projevy tinnitu naopak nepatří to, když pacient slyší zvuky nepřítomných zvířat či lidí. V takovém případě jde o situace, které mohou mít souvislost nikoliv s tinnitem, ale například s halucinacemi.
Co se dozvíte v článku
Kdy počkat a kdy jít hned k lékaři
Tinnitus zasahuje jedno ucho, uši obě, nebo jej pacient slyší v hlavě. Někdy jde o zvuk, u kterého nemůže určit přesně místo, kde jej slyší.
Ačkoliv odborná literatura uvádí, že tinnitus postihuje každého desátého člověka, prakticky se s ním v životě alespoň někdy setká téměř každý. „Za tinnitus se považuje i jednorázová epizoda,“ podotýká Zdeněk Čada s tím, že pokud dojde k takové situaci jednou, dvakrát či třikrát za život a zvuk po kratší době sám odezní, není třeba jít k lékaři.
To samé nastává, pokud je tinnitus přítomen při rýmě v důsledku narušení správné funkce Eustachovy trubice. V takovém případě je dobré rýmu léčit běžně dostupnými léky včetně nosních kapek a počkat, až odezní. Pokud s ní odejde i hluk v uších, je vše v pořádku a k lékaři není třeba chodit.
Jsou ovšem situace, kdy je tomu právě naopak a s návštěvou lékaře by se vyčkávat nemělo. „Varovným příznakem jsou opakované ataky tinnitu, jeho přetrvávání či pulsace, která je často synchronní s tepem srdce,“ upozorňuje Zdeněk Čada s tím, že v takovém případě by měl člověk vyhledat lékaře v odbornosti ORL, protože může jít o projev cévnatého nádoru, který by měl být léčen. To samé by měl udělat, pokud tinnitus doprovází porucha sluchu či závrať nebo je jeho příčinou tzv. akutní akustické trauma či barotrauma, tedy poranění sluchového ústrojí hlukem nebo tlakem. K lékaři by rodiče měli vždy vyrazit také v případě, že si na zvuky v uších či hlavě stěžuje jejich dítě.
Jaké typy tinnitů lékaři rozlišují
Podle délky trvání
- dočasný vs. trvalý
- akutní vs. chronický
„Akutní tinnitus vzniká náhle a trvá až 6 měsíců. Chronický se definuje jako ten, který přetrvává déle než 6 měsíců,“ vysvětluje doc. Čada.
Podle vnímání
- subjektivní vs. objektivní
„Subjektivní tinnitus u pacientů převažuje a je to takový, který vnímá pouze pacient a nelze jej, na rozdíl od objektivního tinnitu, slyšet druhou osobou, například ošetřujícím lékařem,“ podotýká neurootolog.
Zvláštním typem objektivního tinnitu jsou ty, které vznikají na úrovni středoušních svalů a mají nejčastěji charakter cvakání nebo praskání. „Jsou způsobeny špatnou funkcí středoušních svalů, kdy dochází z různých příčin k jejich neadekvátnímu stahování,“ popisuje Zdeněk Čada. Tato dysfunkce může zasáhnout například sval zvaný napínač bubínku nebo třmínkový sval. Příčiny mohou spočívat v neurodegenerativních poruchách, ale může být také důsledkem nedostatku hořčíku nebo vitaminu B.
Podle charakteru zvuku
- pulsující vs. nepulsující
U pulsujícího tinnitu mají zvuky charakter tepání. „Pulsování pacient vnímá v uchu, obou uších, hlavě nebo přeneseně z krku,“ popisuje lékař s tím, že pulsování bývá velmi častou součástí objektivního tinnitu. Během dne se pulsace může měnit, a to v závislosti na frekvenci stahování srdečního svalu. Jiná tedy může být, když je pacient v klidu, a jiná, když je ve stresu či v pohybu.
Kombinace tinnitů a jejich vzácné formy
Existují pacienti, u kterých se sešlo naráz hned několik typů tinnitů. „Navečer třeba vnímají vysoký tón, přes den se mění na pulsující. Existují i tinnity, které se mění v závislosti na poloze hlavy a těla,“ říká doc. Čada.
U teenagerů tinnitu přibývá
Tinnitus může pacienta postihnout prakticky kdykoliv během života. Rizikovými faktory jsou některá onemocnění jako například porucha sluchu a onemocnění ucha, vysoký krevní tlak, cukrovka, onemocnění cévních stěn, nádorová onemocnění, úrazy nebo pooperační stavy, chudokrevnost a vzácně je spojen s výskytem pulsující cévní anomálie.
Někdy se přechodně vyskytuje při rýmě či zánětu středouší. Zjevnou příčinnou jeho vzniku může být i zmiňované akutrauma vzniklé např. velkou ránou, silným hlukem nebo hlasitým poslechem hudby, ale také infekce nebo porušení tzv. zpětnovazebních okruhů na úrovni sluchové dráhy, tedy spojení mezi uchem a mozkem. Velmi často ale žádnou jednoznačnou příčinu lékaři neodhalí.
V ordinacích se lékaři nejčastěji setkávají s dospělými, část pacientů tvoří také dospívající. „U adolescentů výskyt tinnitu narůstá,“ konstatuje Zdeněk Čada a připisuje to trendům současné doby, jež vedou k nadměrné hlukové zátěži. „Jako příklad je možné uvést hlasitou hudbu při koncertech či ve sluchátkách,“ říká lékař s tím, že nadmíra hluku může vést nejen k výskytu tinnitu, ale také k poškození sluchu.
U nejmenších dětí se tinnitus prakticky neléčí. Nelze říci, že se u nich nevyskytuje, lékaři to ale nevědí, protože malé dítě to, že slyší nějaké nezvyklé zvuky, nedokáže popsat, vyjádřit a neuvědomuje si, že to, co slyší, není běžné. „Mým nejmladším pacientem bylo tříleté dítě. Šlo ale o výjimku, kdy dítě na šumění v uchu dokázalo upozornit svoji maminku, která ho vzala k nám,“ popisuje přednosta Zdeněk Čada.
Co na tinnitus platí a co naopak ne
I přes výše popsané ale platí, že většinou onemocnění nemá žádnou zjevnou příčinu a neobjasní ji ani odborná vyšetření. Léčba proto, zejména u chronického typu, spočívá v komplexní terapii. Ta zahrnuje různé metody a přístupy. Na jejím konci ovšem není zbavení pacienta zvuků, ale to, že pacient zvuky přestane vnímat, nebo se pro něj stanou nerušivými.
„U akutního tinnitu se efekt léčby hodnotí MÁM–NEMÁM. U chronického je to VADÍ–NEVADÍ. To znamená, že pakliže přijde pacient po nějakém akutraumatu, měl by být co nejdříve intenzivně léčen léky, které nějakým způsobem navozují nebo zlepšují sluch,“ vysvětluje odborník. „Pokud tinnitus nereaguje na léčbu, nebyl léčen či se vyvíjel postupně a pacient ho již má déle, tak v takovém případě skoro žádná léčba, jež se používá při akutní formě, nezabírá,“ upozorňuje Zdeněk Čada. V těchto případech lékaři u pacienta vedou terapii tak, aby tinnitus třeba i vnímal, ale aby mu nevadil. „Protože největším nežádoucím účinkem tinnitu je neurotizace pacienta, která narušuje jeho kvalitu života,“ dodává lékař. To znamená, že pacient například nemůže usnout, soustředit se na práci či učení, nebo jej třeba zvuky v uších či hlavě budí.
Máte zkušenost s tinnitem?
Kortikoidy a antidepresiva mají smysl
U akutních stavů se podle Zdeňka Čady ukazuje jako nejlepší cestou léčba kortikoidy. Ty pacient užívá pouze zpočátku onemocnění dva nebo tři týdny. Jejich výhodou je, že si dokáží poradit s otoky a mají stabilizační efekt u některých funkcí důležitých pro sluch. „V případě poúrazových stavů není při léčbě kortikoidy na co čekat. Pacient by měl zamířit hned k lékaři, aby byla zahájena ihned intenzivní léčba,“ upozorňuje ORL specialista.
Pro léčbu akutního tinnitu se používají také vazodilatancia, tedy léky, které rozšiřují cévy. Podle Zdeňka Čady tato léčba ale efekt nemá, proto upřednostňuje právě zmíněné kortikoidy.
Léčba tinnitu je také často spojena s podáváním léků obsahujících účinnou látku betahistin (náhrada histaminu). Tyto léky jsou při léčbě tinnitu u nás poměrně rozšířené. Podle Zdeňka Čady ale ne vždy právem. „Pokud je nasazen ke kortikoidům u akutního tinnitu, tak tato léčba má smysl. Stejně jako třeba je dobré léčbu tímto lékem vyzkoušet u pacientů, kteří prodělali například i před delší dobou zánět středouší a po něm se jim objevil tinnitus. V jiných případech je to ale jen zbytečné zatěžování organismu,“ uvádí lékař. „Setkávám se s tím, a je to docela častá záležitost, že betahistin i několik let bere člověk, který má letitý tinnitus, přitom léčba je u něj evidentně bez efektu. V takovém případě léčivo jednoznačně vysazuji,“ popisuje neurootolog.
K farmakologické léčbě tinnitu někdy patří také léky užívané v psychiatrii, například antidepresiva. „Jejich užívání se při tinnitu jednoznačně nedoporučuje, můj názor a klinická zkušenost je taková, že antidepresiva a krátce podávané anxiolytika (léky ke zvládnutí úzkostí a neklidu, pozn. red.) také patří do balíčku léčiv chronického tinnitu, protože u některých pacientů mohou po určitou či přechodnou dobu velmi dobře pomoci. Minimálně v překlenutí období, než začne fungovat třeba terapie maskováním okolními zvuky,“ podotýká přednosta Zdeněk Čada.
Tento typ léčiv je podle něj vhodný právě pro pacienty, u kterých provází tinnitus neurotizace. Nemohou tedy kvůli zvuku či zvukům usnout. Nebo u těch, u nichž se k němu přidaly psychické potíže. V takovém případě by léčba tinnitu měla ideálně probíhat ve spolupráci s psychologem nebo psychiatrem.
Magnetické pole někdy pomůže
Součástí léčebných terapií bývají i některé fyzikální metody. Efekt ultrazvuku, laseru nebo třeba akupunktury, tedy metod, jejichž cílem je mimo jiné prokrvení oblasti vnitřního ucha a které si pacienti hradí sami, ovšem podle doc. Čady není valný. „Pacientům jejich vyzkoušení nerozmlouvám, zpětná vazba od nich je ale většinou taková, že tyto metody vyzkoušeli a nepomohly jim,“ popisuje zkušenost ze své praxe s dospělými pacienty.
Diskutován je také pobyt v hyperbarické komoře. Tento přístup se ale používá u pacientů, kteří přišli náhle o sluch. Jako léčba samotného tinnitu není doporučovaná. Pacienti také mohou dostat doporučení na rehabilitaci. Stává se tak, pokud má lékař podezření, že za tinnitem stojí zablokovaná krční páteř nebo čelistního kloubu.
Odlišná je situace u tzv. repetitivní transkraniální magnetické stimulace. „Používá se primárně v psychiatrii, nicméně kolegové ve Všeobecné fakultní nemocnici (VFN) se zabývají touto metodou i ve vztahu k tinnitu. Z vlastní zkušenosti mohu říci, že když do VFN odešlu deset pacientů, u dvou stimulace pozitivní efekt má a u jednoho z nich je tento efekt trvalejší charakteru,“ říká neurootolog. Rovněž se především v zahraničí používá pro léčbu chronického tinnitu elektrická stimulace přes kůži. Výsledky této metody jsou různorodé.
Co čeká pacienta s tinnitem u lékaře
Pokud vás trápí tinnitus a chcete se obrátit na odborníka, začněte v ordinaci praktického lékaře, nebo rovnou u ORL speciality. Ten vám provede základní ORL vyšetření, vyšetření sluchu včetně maskování tinnitu aj.
Pokud spolu s tinnitem trpí pacient asymetrickou poruchou sluchu, čeká jej ještě nejméně vyšetření, které mapuje sluchovou dráhu, nebo se přímo provede magnetická rezonance. „Té vždy na našem pracovišti podrobujeme děti. U dospělých jej využíváme dle zvyklostí na základě efektu léčby či výsledků objektivních vyšetření, jako je BERA (kmenové evokované potenciály). Pokud kromě tinnitu a poruše sluchu pacient nemá žádné další potíže, a to několik let, tak pravděpodobnost, že má např. nádor v mozku, je malá,“ vysvětluje k použití MR lékař Zdeněk Čada.
Pokud pacient kromě tinnitu nemá další potíže, většinou stačí provést základní ORL vyšetření a vyšetření sluchu. V případě asymetrie sluchu je ale vždy nutné vyloučit patologii v oblasti zadní jámy lební pomocí BERA či zobrazovací metody (CT, MRI) popisuje Zdeněk Čada. K ORL specializaci se přidává někdy také vyšetření internistou, neurologem či psychologem.
Když ticho neléčí a hluk ubližuje
Nejpoužívanější je při léčbě chronického subjektivního tinnitu metoda nazvaná tinnitus retraining therapy (TRT). Lékaři ji nejčastěji uplatňují u pacientů s chronickým subjektivním tinnitem, za kterým v drtivé většině případů nestojí žádné onemocnění (např. nádor, roztroušená skleróza, cévní malformace, poruchy štítné žlázy apod.).
TRT je soubor postupů, jenž má vést tomu, aby pacient zvuk přestal vnímat jako rušivý. „Nejprve u pacienta vyloučíme, že příčinou tinnitu je nějaké závažné onemocnění, následně jej poučíme o tom, co tinnitus je a co se při něm v organismu děje. Poté mu sdělíme, že se musí vyhýbat hluku, třeba hlasité hudbě, aby nedošlo k poškození sluchu, protože to by projevy tinnitu mohlo zesílit,“ popisuje lékař.
K dalším doporučením, která se týkají životního stylu, patří omezení kouření, příjmu soli, kávy. Pacienti by měli dodržovat také spánkový režim, vyhýbat se stresu a provozovat pravidelnou fyzickou aktivitu.
Nejdůležitější částí TRT je ale doporučení a práce s tím, aby se pacient vyhýbal tichu. „Chronický tinnitus pacientům vadí většinou právě v tichu, čili pacient se ho musí vyvarovat, to je pro něj zásadní,“ zdůrazňuje Zdeněk Čada. To znamená, že si může pouštět třeba hudbu nebo usínat při televizi.
Ne každému se ale být neustále obklopen zvuky daří, proto existuje pomůcka, která pacientům s tinnitem pomáhá. Jde o masker, tedy generátor šumu, který se pro léčbu chronického subjektivního tinnitu používá. Má podobu jednoho či dvou sluchadel (dvě se používají např. v situacích, kdy pacient má tinnitus centralizovaný, tedy nedokáže zvuk lokalizovat) vzhledově podobných, jako jsou ty pro nedoslýchavé. Někdy je součástí sluchadla určeného pro pacienty s poruchou sluchu.
Masker se přinejmenším v počátcích používá celodenně, pacient si jej sundává jen na noc. „Efekt této léčby je patrný za pět až šest měsíců, což může být někdy pro pacienta dlouhá doba,“ říká Zdeněk Čada. Lékař proto musí zvážit, čím a jak ji překlenout.
V současné době je mezi odborníky diskutovaná také léčba tinnitu spojeného i s jednostrannou hluchotou voperováním kochleárního implantátu. „Výsledky zatím ukazují, že v těchto případech kochleární implantát hraje pozitivní roli,“ podotýká lékař. Voperování implantátu ale zatím nepatří k běžně užívaným metodám vedoucím k řešení potíží s tinnitem.
Odborná spolupráce:
Doc. MUDr. Zdeněk Čada, Ph.D.
Přednosta dětské Kliniky ušní, nosní a krční 2. LF UK a FN v Motole, kde se podílel na založení Otoneurologického centra a působil mimo jiné několik let v neurootologické ambulanci pro dospělé. Je mimo jiné hlavním autorem odborné publikace Závratě.
ČLÁNKY DO MAILU