Svačinu není radno opomíjet. Jde o důležitou součást jídelníčku, která dětem (a nejen jim) dodává energii potřebnou pro zvládnutí školního dne. Přispívá k udržení stabilní hladiny cukru v krvi, a tím předchází stavům typickým při kolísání krevního cukru, jako je únava, horší soustředěnost nebo chutě na sladké. Obecně by měla tvořit 5 až 10 % celkového energetického příjmu.
Co se dozvíte v článku
Klasikou byl namazaný rohlík nebo chléb
Mezi časté svačiny patřil namazaný rohlík nebo chléb. Jídával se čistě jen s máslem nebo s taveňákem, paštikou, salámem, případně nějakou pomazánkou. Mezi ty oblíbené se řadily rybičková, rozhuda, budapešťská, drožďová, škvarková, uherská, ale i pomazánka tvořená jen lučinou a pažitkou nebo šunková pěna.
Maminky krajíce chleba balívaly do ubrousku, který se na chléb leckdy přilepil tak vehementně, že dalo velkou práci ho zcela odstranit. Někteří tento boj předem vzdali a na chlebu si pochutnali, i když na něm byly útržky papíru. Alternativou k ubrouskům byly papírové pytlíky, které tento problém řešily.
JOVO koktejl a igelitové vemeno alias mléko v sáčku
Běžnou součást školní svačiny představovalo i mléko. Ve školách ho děti dostávaly ve skleněných lahvích nebo v plastových sáčcích zdarma nebo za symbolickou cenu. Mléku v plastových sáčcích se přezdívalo igelitové vemeno a vyráběli ho v Jílovém u Prahy od roku 1968. Některým tyto sáčky posloužily opakovaně, protože je maminky leckdy využily k zabalení jiné svačiny.
Aby každý už na první pohled poznal, jaký obsah tuku před ním položené mléko obsahuje, barevně se od sebe jednotlivé druhy odlišovaly. Polotučné mléko mívalo podobně jako dnes modrou barvu a plnotučné červenou. Se sáčky mléka si školáci dokázali pěkně vyhrát, někteří ho po sobě stříkali, jiní z něj za pomoci své fantazie stvořili „bombu“, kterou následně vyhazovali z oken. Zkrátka si s nimi užili spoustu zábavy. Tyto sáčky posléze nahradily krabice.
Někdy se ke svačině objevilo i kakao nebo JOVO koktejl a to teprve bylo radosti. JOVO koktejlem se nazýval kysaný nápoj s jahodovou příchutí, který děti milovaly. Ve školách se přitom poskytovalo mléko ze dvou důvodů: zaprvé obstarat dětem zdravou svačinku, zadruhé to pomohlo v odbytu mlékárenskému průmyslu.
Na dračku šly i mléčné dezerty či sladké pečivo
Za opravdovou dobrotu se pokládal loupák. Ten se ještě svrchu mazával máslem a marmeládou, zapíjel se pak třeba mlékem nebo kakaem. Ze sladkého pečiva se kromě loupáku sypaného mákem těšily oblibě například plněné šátečky, koblihy nebo koláče. Mezi jogurty vynikal ten s vrstvou džemu na dně. Prodával se ve skleničce, přičemž většina dětí se snažila co nejrychleji dostat ke sladkému džemu nacházejícímu se vespod.
Z jogurtů samozřejmě nesmíme opomenout termix nebo pribináček. Termix jste poznali už jen podle jeho čtvercové plastové krabičky. Z příchutí si děti nemohly vynachválit především tu kakaovou, potažmo vanilkovou. Výroba tohoto mléčného dezertu započala v roce 1976 v Poděbradech, přičemž mezi jeho hlavní složky patří smetana, tvaroh, mléko a cukr.
Pribináček má oproti němu delší historii, na trh ho v závodě Pribina spustili v roce 1954. Jeho slogan „Pramen zdraví z Posázaví“ se mezi lidmi rozšířil stejně rychle jako samotný výrobek. Pribináček tvoří tvaroh a smetana, z nichž děti při jeho mlsání získávají navíc vápník a bílkoviny. To bylo i hlavním důvodem jeho výroby, jak pro server plzen.rozhlas uvedl i jednatel Pribiny TPK Oldřich Obermaier: „Recept vznikl hlavně kvůli bílkovinám a vápníku, které děti potřebovaly.“
Z přesnídávek vedla ta jablečná
Ovoce se spíše konzumovalo ve zpracované podobě než syrové. Častěji se ve školních svačinách objevovalo pouze jablko, které se přikusovalo k chlebu. Jelikož čerstvé ovoce nebylo běžnou záležitostí, ale spíše vzácností, přejímaly jeho roli přesnídávky.
Obvykle se dělávaly jablečné přesnídávky, později přibyly meruňkové nebo broskvové. Pošmáknout jste si mohli ale také třeba na karotkové přesnídávce slazené medem.
Když jsme zmínili med, některé děti se mohly doslova utlouct po medovém másle.
Sladkou formu obsahující ovoce pak představovaly marmelády. Z různých příchutí vedla zejména jahodová a meruňková.
Po slazených pochoutkách se jen zaprášilo
Slanou svačinu občas doplnila nějaká ta sladkost. Úsměv na rtech dětem vykouzlila především trojice slazených kondenzovaných mlék nazývaných Jesenka, Pikao a Piknik. Sladkou náplň skrývala malá tuba, stačilo ji jen vymačkat. Jejich původní zamýšlený účel byl ovšem trochu jiný, měly sloužit k oslazení kávy nebo čaje, Pikao pak k rychlé přípravě kakaa.
Tuto dobrotu vyvinul tým pracovníků Průmyslu mléčné výživy sídlícího v Hlinsku pod vedením Ing. Františka Přikryla. Na trh byl uveden nejprve roku 1967 Piknik, o pár let později následovalo Pikao. S Jesenkou je to trochu složitější, jejím původním výrobcem byla mlékárna Zábřeh, odkud ji roku 1968 převzal hlinský závod.
Všechny tři naleznete v obchodě i dnes, a to v nezměněné receptuře. Jesenka se vyznačuje smetanovou chutí, Piknik a Pikao oproti tomu tvoří zejména mléko. Pikao se od Pikniku liší tím, že má kakaovou příchuť. Jeho součástí je holandské kakao, které společnost léta odebírá od stejného dodavatele. Každý si tak mezi nimi může vybrat svého oblíbence.
Zdroje: strednicechy.rozhlas.cz, cechovninormy.cz, 21stoleti.cz
ČLÁNKY DO MAILU