Smrt Fest: Pojďme mluvit o smrti

Jediná jistota, kterou v životě máme, je smrt. V současné době, kdy lidé umírají v odosobněném prostředí nemocnic, se nám smrt odcizuje a velmi rádi na ni zapomínáme.

Lidé o umírání nechtějí hovořit a smrt si tabuizují. Několik přátel z jihomoravského městečka Boskovice se rozhodlo tento stav změnit, a proto koncem září uspořádali v boskovické kavárně Kafe za rohem první ročník akce s pozoruhodným názvem Smrt Fest.

„Téma smrti je mi celý život nějak blízké. A protože holky z kavárny Kafe za rohem pracují také v hospici, bylo jasné, že dřív nebo později zde musíme uspořádat akci, kde se o smrti bude mluvit,“ objasňuje vznik festivalu jeho hlavní organizátorka Kristýna Znamenáčková.

Konec dobrý, všechno dobré

Smrt Fest doprovázel slogan Konec dobrý, všecko dobré, který také vyjadřoval hlavní poslání festivalu. Organizátoři chtěli především poukázat na to, že lepší než před smrtí zavírat oči je se na ni dobře připravit.

Komorní festival se zakládal hlavně na přednáškách a následných diskuzích. Jedním z ústředních témat programu byla hospicová péče a umírání v domácím prostředí.

Pomoc umírajícím vs. léčení až do konce

O tom, jak lze prožít poslední okamžiky na tomto světě, hovořily Jana Medová a Barbora Antonová z brněnského Hospicu Svaté Alžběty. Zatímco dopolední přednáška se soustředila především na praktickou stránku hospicové péče, odpoledne obě dvě přednášející sdílely své zkušenosti s doprovázením umírajících a jejich blízkých.

Ve vyprávění zazněly jak pozitivní příběhy, tak i smutné situace, kdy si umírající i jeho rodina do posledního okamžiku odmítali připustit přítomnost smrti.

Na základě dotazů od návštěvníků festivalu došlo také na srovnání umírání v nemocnici a hospici. „Často klientům, kteří k nám přijdou z nemocnice, měníme podávání prostředků tišících bolest. V mnoha případech jde o to, že v nemocnici neumí bolest zvládnout tak dobře jako lékař v hospici, který se na tuto problematiku specializuje. Paliativní medicína bohužel není moc populární a lékaři chtějí léčit do naprostého konce místo toho, aby umírajícím pomáhali co nejméně trpět,“ vysvětluje situaci v lékařských zařízeních zdravotní sestra Jana Medová.

Les vzpomínek

Co je to Les vzpomínek a co obnáší ekologický pohřeb, v další přednášce objasnily zakladatelky sdružení Ke kořenům Alžběta Živá a Monika Suchánská.

Tyto mladé slečny před třemi roky založily na hřbitově v pražských ďáblicích Les vzpomínek, kam je možné uložit popel každého, kdo si přeje navždy odpočívat u kořenů vzrostlých stromů. Sdružení Ke kořenům v blízké době plánuje v Praze otevřít ještě Zahradu vzpomínek a také se projednává vznik podobného vzpomínkového místa v Brně a na Slovensku.

Součástí přednášky byly také návrhy na to, jak lze pohřební obřad pojmout alternativně a ekologicky. „Lidé například netuší, že těžké dřevěné rakve, polštářek a vystýlka z umělých materiálů i oblečení způsobují, že tělo uložené do země nemá možnost se správně rozložit. Tomuto stavu se v pohřebnictví říká zmýdlovatění. Úplně nejhorší ovšem je, když má zemřelá oblečené silonky. Takové tělo se nikdy nerozloží. Lidem proto spíš doporučujeme lehké papírové rakve a oblečení z přírodních materiálů,“ objasnila méně známé skutečnosti doprovázející klasické pohřby Monika Suchánská.

Jak si představujete dobrou smrt?

Poslední přednášející byla Zdeňka Pitrunová z brněnského Ústavu religionistiky, která srovnala postoj k smrti v různých náboženských tradicích. Ve své prezentaci se také zaměřila na to, jak se v jednotlivých kulturách liší představy o dobré smrti.

Protože cílem Smrt Festu bylo připravit se na realitu smrti, mohl si každý na závěr festivalu sepsat svá přání a představy ohledně toho, jak by měl vypadat jeho vlastní pohřeb. Tento dotazník je také možné vyplnit elektronicky na adrese Mojesmrt.cz a následně jej sdílet se svými blízkými.

I když se celý víkend hovořilo o psychicky náročných situacích, Smrt Fest rozhodně nebyl truchlivým vyprávěním o smrti. Díky zkušenostem Jany Medové a Barbory Antonové z hospicu se hodně hovořilo o dobré smrti, která nastává tehdy, když se umírající i jeho blízcí na poslední okamžiky života předem připraví. Všichni přednášející i návštěvníci zde smrt nechápali jako něco hrozivého, čeho je zapotřebí se obávat, ale snažili se na ni nahlížet jako na neoddělitelnou součást života, se kterou je nutné počítat.

A samozřejmě, že v průběhu festivalu jako občerstvení nemohly chybět rakvičky a věnečky.

Galerie: Mobilní hospic

1 názor Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 14. 10. 2017 9:26