Robert Schumann (1810–1856) byl významný německý hudební skladatel z období romantismu. Jeho líbivé klavírní skladby se dnes hrají neustále, známe je z romantických filmů či útulných kaváren. Třeba takové Snění, v originále Träumerei, pozná snad každý. Málokdo už ale ví, jaký to byl člověk a jak žil, nebo také to, že trpěl duševní chorobou, která se u něj nejspíše dědila v rodině. Co nakonec talentovaného hudebníka připravilo o život?
Talent i deprese po otci
Už Schumannův otec patřil mezi umělecky nadané osoby a uznávané spisovatele romantické literatury. I on měl citlivou a rozervanou duši a trpěl depresemi. Jeho syn Robert pak od dětství projevoval zájem o hudbu a učil se hrát na klavír. Brzy začal komponovat a měl velkou podporu svého otce v hudebním vzdělávání. Bohužel však v době, kdy mu bylo šestnáct let, umírá náhle jeho otec na infarkt, a to krátce poté, co Robertova sestra Emilie spáchala sebevraždu. Smrt dvou blízkých lidí krátce po sobě Schumanna velice neblaze poznamenaly a každé další úmrtí v rodině snášel velmi špatně a upadal do dlouhodobých a vážných depresí.
Tyto události pak rozhodly i o jeho další kariéře. Rodina bez otce potřebovala příslib výdělku, a tak jej poručník namísto studia hudby poslal studovat práva, která ho absolutně nebavila. Nakonec matka souhlasila, aby se věnoval klavírní hudbě, kterou začal studovat v Lipsku u Friedricha Wiecka.
Na svatbu si musel počkat
Setkání s Wieckem mu stalo osudným, protože se později zamiloval do jeho teprve patnáctileté dcery Clary, kterou si chtěl vzít. Předtím už nějaké vztahy se ženami měl a žil docela nevázaným životem umělce. Clara byla okouzlující a též po stránce klavírní hudby neuvěřitelně talentovaná.
U Schumanna se ale projevily dlouhodobé obtíže s pravou rukou, proto nemohl vytrvale a neúnavně koncertovat. Namísto toho se vrhnul na skládání hudby. Jeho líbivé skladby zanedlouho slavily své úspěchy, začal se stýkat s dalšími umělci a vydávat hudební časopis. V pětadvaceti pak pro něj už neexistoval nikdo jiný než Clara, a to i přes varovné protesty jejího otce, který spálil jejich dopisy.
O dva roky později si chtěl Schumann dívku vzít, ale otec nepovolil. Teprve v roce 1840 se zamilovaní vzali poté, co získali povolení ke sňatku soudně. Clařin otec tuto velkou životní změnu přijal a akceptoval až za dva roky po svatbě, kdy se všichni usmířili. Manželství to bylo velmi šťastné a plodné.
Clara porodila osm dětí, zároveň se však stala manželkou a matkou na plný úvazek, jak už to tak bývá, a neměla moc možností věnovat se vlastní hudební kariéře, přestože měla opravdu velký talent. Svého času byla slavnější než on, když s klavírními koncerty objížděla Evropu.
Občas koncertovala a reprodukovala skladby svého manžela. S Robertem to však neměla zrovna jednoduché. Už čtyři roky po svatbě začal trpět těžkými depresemi a duševními problémy. Přesnou diagnózu vlastně nikdo neznal.
Úspěchy střídaly propady
Projevovaly se u něj velmi aktivní roky, kdy komponoval a doprovázel svou manželku na koncertním turné, kde často hrála jeho skladby, jimž se pak věnovala hlavně po jeho smrti. Na druhou stranu měl období, kdy se utápěl v těžkých depresích a nebyl schopen dělat vůbec nic. V roce 1853 se oba manželé seznámili s mladým Johannesem Brahmsem, pozdějším významným skladatelem. Už tehdy v něm rozpoznali velký potenciál a domluvili si spolupráci. Vše vypadalo velmi nadějně, ale už o rok později byl Schumann úplně na dně a pokusil se o sebevraždu skokem do řeky Rýna.
Jako zázrakem přežil, když ho vytáhli rybáři, ale následně na vlastní žádost skončil v nervovém sanatoriu, kde strávil zbytek života. Zemřel v sanatoriu v Bonnu, a to ve věku pouhých 46 let.
Osud dětí Roberta Schumanna
Schumannova manželka neměla ani po jeho smrti snadný život. Oporu nalezla pouze v nejstarší dceři Marii, která se stala správkyní pozůstalosti a pomáhala matce s péčí o mladší děti. Mladší dcera Elise se stala učitelkou klavíru a porodila čtyři děti, další dcera Julie zemřela na tuberkulózu a bylo potřeba postarat se o její dvě děti, které měla s italským šlechticem. Syn Emil zemřel ve věku pouhých šestnácti měsíců a Ludvíka schvátila geneticky podmíněná duševní choroba. Už od dětství se choval prapodivně, nakonec v dospělosti skončil v nervovém sanatoriu, kde bohužel rovněž strávil zbytek života stejně jako jeho otec.
Další syn Ferdinand propadl závislosti na morfiu kvůli zraněním z prusko-francouzské války a Clara se rovněž starala o jeho četné potomstvo. Nejmladší dcera Eugenie byla též úspěšnou klavíristkou a vůbec nejmladší dítě, syn Felix zemřel v mladém věku na tuberkulózu. V době, kdy mu zemřel otec, byl teprve dvouletým chlapcem.
Robert Schumann: Snění
Byl přesvědčen, že byl otráven
Jak se zdá, v rodině Roberta Schumanna se skutečně objevily duševní problémy. Jeho starší sestra Emilie spáchala sebevraždu a jeho syn Ludvík byl nucen žít v psychiatrické léčebně. Afektivní poruchy se objevily už u otce Roberta Schumanna a jeho bratrance, který spáchal sebevraždu v jednačtyřiceti letech.
Výrazné propady nálad a střídání manických a depresivních fází Roberta Schumanna později psychologové vyhodnotili jako maniodepresivní psychózu – dnes označovanou jako bipolární porucha. Prozkoumávány byly aktivní roky jeho tvorby spojované s manickou fází a roky hlubokých propadů a depresí, kdy nic netvořil, a dokonce se dvakrát pokusil o sebevraždu. První pokus o sebevraždu byl v roce 1833, druhý krátce před smrtí v roce 1954.
Uvádí se také, že Robert Schumann si z mládí přinesl syfilitickou nákazu, která neblaze ovlivňovala jeho nervy, a že v závěru svého života trpěl progresivní paralýzou v důsledku napadení nervové soustavy a mozku. Měl halucinace a byl například přesvědčen o tom, že byl otráven. Většina dnešních psychiatrů se tedy shoduje na diagnóze bipolární poruchy včetně projevů neurosyfilitidy v závěrečném období jeho života, což by vyvracelo jinou možnou diagnózu, a sice schizofrenii.
Zdroje:
psychologie.cz, Robert Schumann – trpící genius, autor: Radkin Honzák; interlude.hk; wikipedie.org;
ČLÁNKY DO MAILU