Hlavní navigace

Proleženiny hrozí kromě seniorů i kojencům a dětem. Zpočátku vypadají jako otlaky

Autor: Photo by Irina Murza on Unsplash, podle licence: Public Domain CC0
Proleženiny neboli odborně dekubity si většina lidí spojuje spíše se starými a nemohoucími jedinci. V některých případech ale představují riziko například i pro kojence nebo děti. Tyto rány bývají přitom velice bolestivé, špatně se léčí a mohou vést až k otravě krve – proto je u nich zcela klíčové dbát na prevenci.
Veronika Šmídová
Doba čtení: 4 minuty

Sdílet

Než dočtete tenhle článek, nejspíše několikrát nevědomky změníte polohu těla – trochu si poposednete, narovnáte záda nebo si třeba protáhnete nohy. Právě tyto úkony nás spolu se zdravou a pevnou pokožkou chrání před vznikem proleženin. Kdybychom se totiž neposunovali, partie, na kterých sedíme či ležíme, by byly vystaveny nadměrnému tlaku a přestaly se řádně prokrvovat. Následně by kůže i tkáň začaly odumírat, hrozil by zánět a v nejhorším až otrava krve.

Dekubity jsou tedy ohroženi hlavně ti lidé, kteří mají výraznější problém s hybností. Vliv má na ně ale také například celkově zhoršený zdravotní stav, výživa, váha nebo špatná hygiena. Proleženiny se tak objevují nejen u seniorů, ale někdy i u dětí nebo novorozenců – hlavně těch nedonošených.

Nedonošená miminka mají extrémně křehkou pokožku

„Dekubitům a vůbec péči o kůži novorozence je v neonatologii věnována velká pozornost, a to proto, že bariérová funkce kůže se u novorozence teprve vyvíjí. Zejména u předčasně narozeného novorozence je nedostatečně vyvinutá, a kůže je tedy náchylná jak k infekcím, tak i k poškození,“ popsala pro Vitalia.cz Olga Štajnrtová z Oddělení neonatologie Gynekologicko-porodnické kliniky 1. LF UK a VFN v Praze.

Podle ní tato poškození mohou vzniknout třeba různými invazivními zákroky. „Dále otlaky – třeba při umělé plicní ventilaci – i chemickým narušením nevhodnou dezinfekcí. Komplikace může způsobit i hypotermie (podchlazení), kdy tenká kůže na velkém povrchu těla představuje riziko rychlé ztráty tepla a vzniku infekce. Tedy i například pro koupel fyziologického novorozence jsou stanoveny šetrné postupy, o kterých je matka dítěte edukována,“ vysvětluje expertka.


Autor: Photo by Sharon McCutcheon on Unsplash, podle licence: Public domain

Riziko dekubitů hrozí u novorozenců, a zejména u nedonošených dětí

Stejně tak je zejména u nedonošených miminek prováděno velmi šetrně první ošetřování. „Například během něj není ihned stírán mázek. Pečlivě jsou také sledována kritická místa, kde dochází k dotyku senzorů nebo přístroje, jako je například pulzní oxymetr,“ nastiňuje Olga Štajnrtová s tím, že taková místa jsou ošetřena silikonovým či hydrokoloidním krytím. Ani to ale vždycky nemusí pomoci.

„Při péči o velmi nezralé novorozence je výskyt poranění kůže častější i při zachování veškerých dostupných opatření, protože kůže takto předčasně narozených dětí, s hmotností i pod 750 gramů, je opravdu velmi nezralá a zranitelná,“ dodává k tomu odbornice.

Dekubitům lze podle ní v péči o novorozence obecně předcházet vhodným přístupem.

Jak předcházet proleženinám u novorozenců:

  • šetrnou manipulací,
  • šetrným osušením,
  • ochranou před tepelnými ztrátami,
  • bariérovou ošetřovatelskou péčí a dodržováním hygienicko-epidemiologického režimu,
  • šetrnou manipulací s přístroji,
  • šetrným odstraňováním náplastí,
  • pravidelnou změnou polohy.

Celkově pak k proleženinám přispívá vlhko, pot a teplo, je tak nutné u miminka dbát na důslednou hygienu. Problémy způsobuje také moč a stolice, které dokážou narušit povrchové vrstvy kůže, jež jsou následně méně odolné. Proto je nutné přebalovat kdykoliv, kdy má dítě mokrou či zašpiněnou plenku.

Dekubity hrozí jakémukoliv dítěti

Ohrožení ale nejsou v mladých věkových kategoriích jen novorozenci či kojenci. Například Národní zdravotní agentura v Irsku uvádí, že se proleženiny mohou vyskytnout u jakéhokoliv dítěte.

Pravděpodobnost se ovšem samozřejmě zvyšuje, pokud musí dotyčný dlouho ležet nebo je třeba upoután na invalidní vozík, není dostatečně vyživován, je napojený na nějaký přístroj, má sádru nebo ortézu, dlouho vysokou horečku, popřípadě se hodně potí.

U všech rizikovějších kategorií platí, že je nutné pacientům pomáhat se změnu polohy a pokožku denně kontrolovat. Obzvláště u menších nebo nepohyblivých dětí, které si nemohou tělo prohlédnout samy. Nejproblematičtější bývají místa kolem kostí a chrupavek, kde je ztenčená pokožka, tedy oblasti s menším podílem svalů nebo tukové tkáně. Právě tam se dekubity objevují nejčastěji.

Jak poznáte proleženiny

Proleženiny často začínají nenápadně, je tak nutné si všímat jakýchkoliv nových odlišností na kůži. Zpočátku vypadají jako malé, zarudlé otlaky, místo může být na dotek horké, oteklé, někdy se objevuje i zatvrdnutí. Postižený si může stěžovat na bolest, pálení či mravenčení. V souvislosti s rozvíjejícím se zánětem se někdy objeví také teplota nebo nechutenství.


Autor: on Flickr / Tim Samoff, podle licence: CC BY-SA 2.0

Léčba proleženin závisí na stupni dekubitu, více v článku

Mějte na paměti, že u dekubitů postupuje poškození z hloubky na povrch. Proleženina tedy na první pohled může vypadat relativně neškodně, i když hlouběji ve tkáních již došlo k velkému poškození. Proto raději při podezření na dekubity vždy co nejdříve kontaktujte praktického lékaře.

tipli

Roli hraje také výživa

Kromě již zmíněného polohování a dodržování hygieny hrají v ochraně proti proleženinám velkou roli také správná výživa i pitný režim. Ty totiž dovedou zastavit úbytek svalů, zlepšují kvalitu i hydrataci kůže – u podvyživených pacientů naopak mohou vznikat dekubity až 3× častěji.

Důležitý je například dostatečný příjem vitamínu C, zinku, a především bílkovin, jak uvádějí Jan Mikula a Nina Müllerová v knize Prevence dekubitů. Bílkoviny lze najít třeba v mase, mléce a mléčných výrobcích, v nejhorším lze živiny doplnit nutridrinky. Naprostou nutností je samozřejmě také dostatečný příjem tekutin, který zajišťuje správné napětí a prokrvení pokožky.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).