V minulosti byly Poděbrady nechvalně proslulé tím, že postrádaly dobrou pramenitou vodu. Zdejší studny obsahovaly jen povrchní měkkou vodu, tedy až na jedinou výjimku, prastarou zámeckou studnu vykopanou ve skále. A protože to s vodou bylo špatné, kníže Hohenlohe za svého pobytu na zdejším zámku tento nedostatek hodlal napravit zbudováním městského vodovodu. Díky baronu Bulowovi, který byl také uznávaný proutkař, se podařilo najít silný pramen, jenž na náměstí vytryskl před 120 lety, konkrétně 1. srpna 1905.
Místo pitné dobré vody se ale místní dočkali vody minerální. Původní záměr se tedy nezdařil, ale bylo jasné, že pramen je silný a dal by se buď plnit do lahví, nebo využít pro lázeňské účely. Po navrtání minerální vody na zámeckém nádvoří následovaly objevy dalších pramenů v různých částech města a začalo se se stáčením.
Poděbrady kolonáda
Původní plnírna lahví se ale ze zámeckých sklepů musela brzy přesunout do samostatné budovy poblíž lázeňské kolonády, která vznikla po té, co byly zbudovány lázně. Dále rostoucí poptávka si ale nakonec vyžádala vybudování moderní velkokapacitní stáčírny v městské části Velké Zboží, která spustila provoz v roce 1994.
Od počátku se zdejší minerálce začalo říkat pivo abstinentů. Což má na svědomí možná Emil Zátopek, který si vždy po běhu dával pivo, aby doplnil minerály, když ale přešel na Poděbradku, zjistil, že se cítí lépe a že mu to běhá rychleji. A možná si pochutnával i na té ochucené.
„V padesátých letech byla Poděbradka vůbec první minerálkou na světě, která začala nabízet ochucené varianty. Jednalo se o citron a pomeranč, což jsou do dnešních dní ty nejoblíbenější varianty Poděbradky,“ říká Ondřej Postránský, generální ředitel Mattoni 1873, pod niž Poděbradka spadá.
Výprava do Poděbrad
Trochu jsme si při příjezdu do Poděbrad návštěvu pramene idealizovali, čekali jsme nějaký zdobený přístřešek s pítkem, jako bývá k vidění v Luhačovicích nebo Piešťanech, ale o parádu tu nejde. Jeden z vrtů, který máme možnost přes plot vidět, je schovaný v modré boudě, kde je v zemi zapuštěné čerpadlo a další technika, která minerální vodu přesně podle nastavení posílá v trubkách do nedaleké stáčírny.
Voda sem stéká až od Krkonoš a je velmi hluboko. Nachází se v hloubce až 140 metrů a od povrchu ho dělí pět absolutně nepropustných podloží. Havárie nafty, která se tu před časem stala, tak minerální vodu nemohla vůbec ohrozit, i když se to tehdy mediálně řešilo.
Maximálně odželeznit
„Vyčerpanou vodu můžeme podle legislativy pouze odželezňovat,“ říká ředitel výrobního závodu Poděbradky Jan Běhounek. A proč se vlastně odželezňuje? Jednak většině lidem taková minerálka více chutná a jednak by železo takzvaně padlo do nožiček – usadilo by se u dna. „Proto železo dvoumocné probubláváme kyslíkem na trojmocné a následně vypadne ve formě šupinek, voda následně už jen čeká na stočení,“ říká k jediné úpravě, kterou Poděbradka podstupuje, ředitel závodu.
Minerální voda se do lahví dostává při teplotě mezi 12 až 14 stupni. A existuje výrazný rozdíl v rychlosti plnění, a tedy vlastně ve výrobě, mezi letní sezónou, která trvá od dubna do září, a ostatními měsíci v roce. V létě proudí rychleji, neb je vyšší spotřeba, přičemž v zimě je průtok pomalejší.
Na řadu přichází sirup
Aby mohli v Poděbradech vyrábět ochucené minerálky, potřebují k tomu sirupy, které do stočené vody přidávají. Před závodem míjíme silo na padesát tun cukru, který uvnitř sirupárny rozpouštějí a míchají s ochucovadly, aby vyrobili sirup. Následně, ho podle druhu míchají s minerální vodou v poměru 1:5 nebo 1:10.
Ochucené, ale i neochucené vody pak v Poděbradech stáčí do lahví, které si tu sami vyrobí z PET preforem, lahviček připomínajících zkumavky s klasickým PETkovým víčkem. Po vložení do kovové formy a napojení na kompresor, se během jedné vteřiny nafouknou do podoby lahve, kterou známe z obchodu. Po vychladnutí je připravena k plnění minerální vodou.
A pak zamíří po páse k lepičce, kde dostane etiketu a po tom stejném pásu, který lemuje prakticky celou stáčírnu, jede ke skladu, kde se zabalí do folie, napaletuje a zaměstnanci je rozvezou do velkého skladu, který je až skoro po strop zaplněn paletami s Poděbradkou.
„Poděbradka aktuálně nabízí širokou paletu bohatých ovocných příchutí a řadu Prolinie, jedinou ochucenou sladkou vodu na českém trhu bez cukru a kalorií. Přesto jsou tradiční citron a pomeranč nepřekonanými favority,“ říká Ondřej Postránský.
ČLÁNKY DO MAILU