Jednou z pacientek, která podstoupila operaci mozku, byla i dnes dvouletá Elenka. Narodila se předčasně jako jedno z dvojčat a zhruba v době termínu porodu se u ní začaly objevovat první záchvaty. EEG vyšetření zjistilo, že záchvaty v mozku probíhaly v podstatě pořád, i když nebyly navenek vždy zřetelné.
Co se dozvíte v článku
Elenka měla v mozku ložisko o velikosti 3 × 4 centimetry. „Operace byla jediná možnost, léky nezabíraly. Lékaři nám říkali, že její šance na normální život jsou minimální,“ vzpomíná Elenčina maminka.
Operace se povedla, holčička je dnes bez záchvatů a lékaři jí postupně i vysazují léky. Ačkoliv hrozilo, že Elenka nikdy například nebude chodit, rodiče s ní poctivě rehabilitují a prognózy zdravotníků už jsou optimistické – děvčátko pravděpodobně chodit bude.
Do školy se Mája vrátila po čtyřech měsících
A takových příběhů, které dobře dopadly, mají v Motole velkou zásobu. Například další dívka – devítiletá Mája – dlouho rostla jako úplně normální dítě. „Pak ale začala mít takové zvláštní projevy. Mysleli jsme si, že to dělá schválně, ale řekla, že to nedělá vědomě,“ líčí Májina maminka.
V Motole se pak rodina dozvěděla, že dívka trpí epilepsií. I přes léky ale záchvaty nemizely, objevovaly se každý den, a podle Májina tatínka byly natolik neúnosné, že byla operace vlastně jasnou volbou. Zákrok dívka podstoupila pár dní po nástupu do první třídy.
„Čtyři měsíce poté se vrátila do školy. Dlouho jsme rehabilitovali, ale dnes je úplně v pořádku a například dělá gymnastiku,“ dodává maminka.
Možnosti léčby jsou stále větší
„Za posledních 25 let jsme svědky obrovského pokroku v možnostech léčby epilepsie. Díky mezioborové spolupráci a moderním technologiím dokážeme pomoci stále širšímu okruhu dětských pacientů, včetně těch, pro které donedávna žádná účinná léčba neexistovala,“ říká profesor Pavel Kršek, přednosta Kliniky dětské neurologie 2. LF UK a FN Motol a garant dětského epileptochirurgického programu.
Epileptochirurgie umožňuje nejen odstranění záchvatů, ale také zlepšení kognitivního vývoje a celkové kvality života dětí i jejich rodin. „Úspěch operace již nehodnotíme pouze podle toho, zda se podaří zastavit záchvaty. Naším cílem je také minimalizovat nutnost užívání léků, zlepšit psychomotorický vývoj dítěte a podpořit jeho začlenění do běžného života,“ upřesňuje vedoucí dětského epileptochirurgického programu, doktor Martin Kudr.
Operaci předcházejí měsíce příprav
Operaci většinou předchází několikatýdenní nebo i několikaměsíční příprava, během které se přesně lokalizuje místo, které v mozku záchvaty způsobuje. „Díky moderním metodám, jako je invazivní monitorování z nitrolebních elektrod a pokročilé genetické analýzy, dokážeme přesněji určit, kteří pacienti mají největší šanci na úspěšnou operaci,“ vysvětluje docentka Barbora Straka, odbornice na neurogenetiku.
Má někdo u vás v rodině epilepsii
„Dnešní operace jsou nejen efektivnější, ale také výrazně bezpečnější. Díky pokročilým technologiím a zkušenostem našeho týmu jsme schopni minimalizovat rizika a dosahovat vynikajících výsledků,“ doplňuje neurochirurg, docent Petr Libý.
Jak probíhá operace?
Operace většinou trvá několik hodin, od dvou zhruba do osmi, a neurochirurg při ní může problémové ložisko buď vyjmout, nebo „jen“ odpojit od zbytku mozku. „Nejčastější typ operace je resekční, tedy že se něco vyjme. Někdy ale může jít o část mozku, kterou sice můžeme vyjmout, ale vznikl by tam velký prázdný prostor, nebo resekce není možná. Pak epileptogenní zóny odpojujeme,“ vysvětlil pro Vitalii.cz.
„V nejtěžším případě může jít o odpojení celé hemisféry, kdy ji zachováme, zachováme její cévní zásobení, ale odpojíme ji funkčně. Takže i když v ní nadále probíhají záchvaty, tak se to nešíří do toho zdravého mozku,“ dodal neurochirurg.
I malé místo může působit obří problémy
Ložisko může mít jakoukoliv velikost, neplatí přitom, že čím je větší, tím horší jsou záchvaty. „Někdy může být místo malé, ale dělat velké věci a velké problémy. Může být také těžké se k němu dostat. Takže někdy je skoro horší malé místo. Pro mě osobně jsou těžší menší léze uložené někde nebezpečně hluboko, nebo i klidně povrchově, ale třeba špatně viditelné,“ přiblížil Libý.
„Když si to představíme, je to jako kompletně dezorganizované město. Náměstí by bylo na kraji, obchody by nebyly spojené s ulicemi, lidé by neměli kde parkovat, protože garáže by byly otočené. Takže je to vlastně pro mozek naprosto nefunkční oblast, která způsobuje veliké obtíže. My se pak řídíme podle plánu, který byl už předtím vytvořený na základě různých zobrazovacích metod. A je pro mě vždycky fascinující, když plán přesně ukáže nemocné místo a my poté během operace v mikroskopu vidíme, že ano, ta tkáň je mírně jinak zbarvená,“ řekl.
Operace je, pro někoho možná překvapivě, miniinvazivní. Lékaři udělají do hlavy jen několikamilimetrový řez a vstup, rozhodně se neodklápí část lebky. Skrz tuto malou dírku chirurgové do mozku dostanou všechny potřebné nástroje a provedou zákrok.
Čím dřív se zákrok provede, tím lépe
„Čím dříve dítě operujeme, tím větší šanci mu dáváme na plnohodnotný život. V některých případech dokonce dokážeme operací předejít rozvoji farmakorezistentní epilepsie,“ říká profesor Kršek.
Epilepsie
Epilepsie, jinak také padoucnice, je souhrnné označení pro rozsáhlou skupinu neurologických onemocnění. Jedno mají společné – provází je opakované nevyprovokované epileptické záchvaty.
Epilepsie bývá vrozená, ale může se také rozvíjet sekundárně po úrazu, virovém onemocnění mozku či rakovině. S epilepsií se dá prožít kvalitní život, ale je potřeba brát pravidelně léky.
Udává se, že epilepsií trpí 1–3 procenta populace, přičemž v České republice je diagnostikována přibližně u 100 000 osob. Jeden prodělaný epileptický záchvat za život ovšem neznamená okamžitě jasnou diagnózu epilepsie. Riziko, že u člověka dojde k dalším záchvatům po tom prvním, se pohybuje kolem 80 procent.
Více o epilepsii čtěte zde.
ČLÁNKY DO MAILU