Hlavní navigace

Nechcete, aby vaši zaměstnanci obědvali tuk na tuku s tukem

Lenka Krbcová

ROZHOVOR – Důležité je jak to, aby lidé obědvali, ale také to, co budou jíst. „Navazujeme na jeden z přístupů Tomáše Bati, který tvrdil: Aby mohl člověk dobře pracovat, musí být dobře najeden,“ říká Linda Nejezchlebová ze Sdružení pro zaměstnanecké stravování.

Doba čtení: 10 minut

Sdílet

Linda Nejezchlebová je předsedkyní Správní rady ProZAMS – Sdružení pro zaměstnanecké stravování. Sdružení si klade za cíl propagovat zásady nutričně vyváženého jídla, bojovat za plnohodnotné obědy, podporovat kantýny a vzdělávat jak zaměstnance, tak zaměstnavatele. „Podle průzkumu PPM Factum z loňského roku na 68 % zaměstnaných chodí na obědy. Spoluprací se zaměstnavateli a provozovateli stravovacích zařízení chceme pro zaměstnance vytvářet podmínky pro zajištění nutričně adekvátní stravy. Věřím, že se tím dají zlepšit jejich stravovací návyky, potažmo zdraví, klesne míra absencí a snížené produktivity práce v důsledku fyzické či psychické nepohody,“ popisuje.

Proč vzniklo vaše sdružení? Nejedí snad zaměstnanci v ČR dobře?

Podle Bisnode v ČR podniká v gastronomických službách přes 21 000 subjektů. Zatímco školnímu stravování se věnuje řada asociací, řeší se jeho kvalita a složení, pokud jde o dospělé, je to všem úplně jedno. Přitom strava nás významně ovlivňuje, a to včetně jídla během pracovního dne. Jsou tu sice dílčí pokusy, kdy osvícenější firmy například konzultují s výživovými poradci a přemýšlejí o tom, že by bylo dobré nastavit zaměstnancům motivaci k tomu, aby dobře jedli, vzdělávat je. Ale takových je velmi málo, a navíc jen ve velkých městech. Proto od společností, které jídlo pro firmy zajišťují, vzešel popud k založení naší iniciativy.

Co máte v plánu?

Připravujeme vzdělávací program pro zaměstnance, zaměstnavatele i poskytovatele stravování. Chtěli bychom se pustit i do osvěty státního aparátu, který do toho má také co mluvit. U nás i ve světě existuje řada projektů, například Zdraví 2020, strategie Evropské unie proti diabetes a mnoho dalších, které by mohly pomoci, ale vše je značně roztříštěné. Zatím jsme ve fázi, kdy probíhají jednání jak se zaměstnavateli, tak s poskytovateli stravování, ale také s lékaři, vzdělávacími institucemi či odborníky na výživu.

Proč by se vůbec zaměstnavatelé měli starat o stravování svých zaměstnanců? Jsou to dospělí lidé, neměli by být schopní starat se sami o sebe?

To sice ano, ale podle statistik u nás zaměstnanec průměrně prostoná čtyřicet dva dnů v roce. Dále tu jsou nemoci spojené s výkonem povolání, například alergické reakce, ekzémy, oční potíže… Zaměstnavatel má rozhodně důvod starat se o zdraví svých zaměstnanců. A s tím stravování úzce souvisí. Další věc… Představme si, že chirurg by si dal v poledne knedlo vepřo zelo a od jedné hodiny by operoval. Jaký výkon by asi podal? Řada lidí se třeba v pracovně a psychicky náročnějších profesích raději nenaobědvá vůbec a pak „se dojí“ večer. Kdyby ale měli volbu lehčího oběda, něco, co podpoří fungování mozku, a takové potraviny existují, najedí se.

Stravování zaměstnanců:

  • 1,8 milionu se stravuje v závodních jídelnách
  • 1,5 milionu zaměstnanců dostává stravenky
  • 200–300 tisíc zaměstnanců zaměstnavatel podporuje stravování jinou formou (dohody se školními jídelnami, restauracemi, dovozy jídla…)
  • 700–800 tisíc nemá žádné výhody od zaměstnavatele

Zase je to na zaměstnavateli, aby dopřál zaměstnancům potravu, po které po obědě neodpadnou, nebudou v práci jen proto, aby „dělali, že dělají“. Aby byli opravdu fyzicky a mentálně přítomni a práci vykonávali. Tzv. presenteismus a absenteismus, kdy lidé jsou v práci nemocní, nevýkonní, představují aktuálně velký problém v Americe. Firmy se to snaží změnit například podporou zdravého životního stylu v pracovní době a motivačními programy i mimo pracovní dobu. Součástí komplexního přístupu je samozřejmě i jídlo. USA, Kanada, Austrálie i Nový Zéland mají velké projekty na snížení presenteismu a absenteismu v práci prostřednictvím mimo jiné zdravé stravy. Další složky jsou omezení kouření a spotřeby alkoholu, zvýšení míry pohybu a obecně „wellbeing“, tedy něco, co vám dělá radost.

A jaká je situace u nás?

Projekty tu jsou, ale jaksi „rozkouskované“. Na ministerstvu zdravotnictví není nikdo, kdo by řekl: „Pojďme se starat o to, co s lidmi bude za patnáct až dvacet let.“ Určité věkové skupiny ještě dokážeme ovlivnit natolik, abychom u nich za tuto dobu nemuseli řešit zvýšení diabetu 2. stupně, tedy získané cukrovky, kardiovaskulární choroby, Alzheimera, problémy pohybového aparátu a podobně. U nás se věnujeme spíše léčbě než prevenci. Můžeme se inspirovat v zahraničí, je z čeho čerpat, pojďme to zkusit přenášet i sem.

Jak hodnotíte současné stravování zaměstnanců u nás?

Zaplať pánbůh, že aspoň nějaké je. Existuje tu podpora kantýn a dalších možností. Když to opět srovnám s Amerikou, jsou na tom obecně mnohem hůř. Mají maximálně krabičku a v nejlepším případě i možnost, kde si ji kultivovaně sníst. To je cesta do pekel.

Galerie: Školní obědy amerických dětí. To jste ještě neviděli

V řadě firem zůstaly zachovány systémy závodního stravování, starší jídelny byly vzhledem k rozvoji moderních technologií a přísným hygienickým standardům zrekonstruovány. Další přibyly v nových administrativních budovách, jídelny mají většinou i státní úřady, nebo mají stravování jinak zajištěno, třeba v blízké školní jídelně. Toto funguje. Ale problém je, co se tu k obědům nabízí. Narážíme na to, že když je poptávka po řízku, jídelna bude mít řízek. Když se daří pozitivně měnit stravu ve školních jídelnách, lze to dokázat i ve stravování dospělých. Přeci není jen řízek a hranolky. Nebo smažený sýr – to je tuk na tuku s tukem. To nikdo nemůže pokládat za kvalitní jídlo. Jistě, jednou za čas si ho dáme, ale abychom takhle jedli každý týden, každý den… Hlavně muži asi dají přednost masu před zeleninovým salátem, je tedy třeba hledat zdravý kompromis, edukovat zaměstnance, motivovat je a ukázat všem benefity, které jim to přinese.

Tedy benefity nejen pro zaměstnance?

Ano, musí to být nastaveno tak, aby se to vyplácelo jak jídelnám a dalším poskytovatelům stravování, tak zaměstnavatelům. Hodně záleží na poptávce zaměstnavatele. Existují závodní jídelny, kde zaměstnancům mírně změnili přílohy, dávali více zeleniny a fungovalo to, přestože šlo o firmy s převahou mužů v manuální profesi. Proč si pořád zaplácávat břicha knedlíky a cukry, které nám pro práci nedají vůbec nic, když je můžeme nahradit potravou, která má pro naše tělo opravdu nějaký význam?

Mají lidé vůbec čas se v práci najíst?

To je věc, kterou se také chceme zaobírat – délka pauzy na oběd a její vliv. Správný oběd, to není jen to hodit do sebe co nejrychleji co nejvíce jídla, i když často to takto bývá. Nastavení ideální pauzy na oběd záleží i na druhu práce. Kdo sedí čtyři hodiny u počítače, potřebuje pak během obědové pauzy úplně jinou regeneraci než někdo, kdo manuálně pracuje, je třeba celé dopoledne v parnu, nemá dostatek denního světla. A opět je to o benefitech pro obě strany – zaměstnanec bude spokojenější, podá lepší výkon, a firma z toho bude mít užitek, protože její zaměstnanec za zbytek pracovní doby udělá víc práce, než by jinak zvládl třeba za šest hodin. Je třeba o tom přemýšlet nejenom z krátkodobého hlediska, protože to dlouhodobě může být win-win situace pro všechny.

Jak zaměstnavatelé reagují, mají pochopení, rozumí těmto argumentům?

Pokud ve firemní kantýně nabídnete těžká jídla, ze zvyku a setrvačnosti si je vezmou. Ale když vysvětlíte, proč jste upravili jídelníček, proč chcete, aby třetina oběda byla složená z čerstvé zeleniny a třetina z kvalitních bílkovin, proč místo slazených limonád dáváte vodu z vodovodu ochucenou čerstvým ovocem nebo bylinkami a že tím ještě děláte něco pro naši planetu, opět by byli sami proti sobě, kdyby na to nepřistoupili. Česká republika na tom není s produktivitou a efektivitou úplně nejlépe, když tedy zaměstnavatelům ukážeme benefity, které z toho budou mít, na tyto argumenty slyší. Samozřejmě stravování je jen jedna část.

Aktuálně se vede spor o tzv. stravenkový paušál, kdy ministerstvo financí navrhuje namísto stravenek dávat zaměstnancům přímo finanční příspěvek na stravování. Jak tento návrh hodnotí vaše sdružení?

Existuje řada průzkumů, které ukazují, že když máte stravenku, motivuje vás to si na oběd zajít. Samozřejmě že řada lidí stravenky používá k nákupu potravin, tomu lze zamezit asi pouze digitalizací stravenek, kdy bychom měli kartu účelově vázanou na vydání oběda nebo teplého jídla a podobně, a nikoli použitelnou k nákupu v obchodech. Klonila bych se k zachování stravenek, ale snažila bych se jít cestou účelovosti, ať je opravdu na teplý oběd. Pro řadu lidí, kteří se v jídle odbývají, představuje oběd stěžejní přísun živin.

V některých evropských zemích již byly stravenky rušeny…

V zahraničí proběhly pokusy na obě strany. V Maďarsku před zhruba dvěma lety podporu stravování zrušili úplně. Tam nemají nic. Také v Belgii, kde si ale udělali průzkumy a zjistili, že by to dopadlo katastrofálně, a stravenky si nechali. Používají se také ve Francii. Proč u nás rušit něco, co funguje?


Autor: Vitalia.cz / Karel Choc

Není jedno, co a jak v práci jíte. „Význam nutričně adekvátní stravy nutné pro udržení zdraví a produktivitu, respektive efektivitu v práci upřednostňuje i Mezinárodní organizace práce již téměř sto let,“ říká Linda Nejezchlebová.

Samozřejmě řada lidí stravenky nemá a řeší obědy jinak. U finančního příspěvku namísto účelové podpory zaměstnaneckého stravování vidím ještě jiný problém. Mnoho lidí má finanční potíže, jsou zadlužení. Co pak první osekáte? Je to nákup kvalitních, dražších potravin. Lidé jíst nepřestanou, ale kvalita pokrmů klesne. V krátkodobém horizontu několika málo let se to většinou nijak neprojeví, ale za patnáct let to bude malér. Rozumím tomu, že lidé budou chtít dostat příspěvek na stravování v penězích. Ale nikdo nezaručí, že ty prostředky vynaloží opravdu účelově. A jak se vše bude kontrolovat?

Podle průzkumu ministerstva financí by restaurace zavedení stravenkového paušálu uvítaly…

Myslím, že restauracím by pomohla už zmíněná digitalizace, protože by jim ubylo administrativy. Již nyní existují „stravenkové“ karty nebo aplikace v telefonu, kde máte své stravenky nahrané namísto papírové formy. Má to řadu výhod, umožňuje to dobrý přehled o čerpání a platnost nekončí k určitému datu jako u papíru.

Ministerstvo zdůrazňuje výhody paušálu, vy zase upozorňujete na možná rizika…

Jsou to všechno hypotézy. Představme si, že se zruší stravenky. Časem se může stát, že se zruší i navrhovaný „stravovací paušál“. Mnoha lidem odpadne motivace jít na oběd. Nikdo v tuto chvíli nedokáže přesně odhadnout, co se stane s poskytovateli stravování, nejsou kvantifikovány dopady. Restauratér netuší, kolik lidí přijde, dříve to bylo sto, najednou to kleslo na osmdesát, někdy je na padesáti. Gastroprovozy zaměstnávají desetitisíce lidí, nakupují potraviny od dodavatelů, platí pronájmy. A s čím pak budou moci počítat jeho dodavatelé? Stoupne nezaměstnanost v sektoru gastronomie? Řetězovou reakci, co všechno se vlastně může stát, málokdo dokáže vyčíslit a zakomponovat tam všechny složky. Stoprocentní jistotu v tom, co by se mohlo stát, určitě nemá nikdo.

Problém v některých firmách je také to, že se lidé nemají kde slušně najíst, když si třeba přinesou krabičku z domova.

To by tak být nemělo. Zaměstnavatel by měl zaměstnancům vytvořit podmínky pro stravovací pauzu, a myslím si, že to v mnoha ohledech opravdu funguje. Spíš se můžeme ptát, co by se stalo v momentě, kdy by byl zaveden stravovací paušál a lidé by přestali chodit do restaurací a jídelen. Co se stane s těmito prostorami na pracovištích? Vybavíme je tolika ledničkami, aby si lidé mohli uchovávat vlastní jídlo? Kdo zaručí hygienickou nezávadnost všech těch lednic a prostor, kdo za to ponese zodpovědnost? Zaměstnavatel? Záleží na velikosti firmy, ale představme si třeba dvě stě lidí, kteří si z domova přinesou nějaký druh potravin, nevíte z jakého zdroje, jak je upravovali, jak je přepravovali, dají je do společné lednice, jeden má ruce špatně umyté od kuřecího masa a vy budete mít jednu směnu plnou salmonely…

Vy tedy vycházíte z předpokladu, že pokud by došlo ke zrušení stravenek, respektive jejich nahrazení finančním paušálem, lidé by ty peníze dávali na jiné věci než na obědy?

Nikdo z nás nemá křišťálovou kouli. Reakce může být jakákoli. Lidé jíst nepřestanou. Ale zůstane zachován opravdu účel, na jaký tu podporu dostali?

Lidé nicméně tvrdí (opět v průzkumu zadaném ministerstvem financí), že by se zánikem stravenek své stravovací zvyklosti nezměnili a obědy jedli i nadále.

To ukáže jenom čas. Já bych byla ráda, kdyby jedli a jedli dobře. Nemusíte nutně mít každý den teplý oběd, lze to proložit kvalitním studeným pokrmem, jídlem z domova. Hrozně ráda bych viděla větší chuť lidí starat se sami o sebe. Aby byli sami za sebe zodpovědní a nespoléhali se jenom na to, co se jim naservíruje. A vhodná motivace k tomu je strašně důležitá.

Mgr. Linda Nejezchlebová

Konzultantka a poradkyně pro výživu a vyvážený životní styl, lektorka pohybových programů pro dospělé i děti, vede kurzy jógy. Má dvacetileté zkušenosti s marketingem a public relations v oblasti HORECA. Založila Spolek Pro vitalitu, kde se věnuje koučování zdravého životního stylu a pořádá zážitkové výukové programy o zdravém stravování pro děti. Je předsedkyní správní rady Sdružení pro zaměstnanecké stravování (ProZAMS).

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).