oběd

Kdybyste chtěli vidět odvážné strávníky zvědavě ochutnávající nové pokrmy, české závodní jídelny s klidem vynechte. Tam stále vyhrává klasika. Největším dramatem je, že pro tentokrát to smažený sýr těsně prohrál s kuřecím řízkem.

Rozsáhlý mezinárodní průzkum Barometr FOOD přišel se závěry, které výživové poradce ani lékaře nepotěší. Čeští strávníci se v jídle často odbývají a volí snadno dostupná, avšak nezdravá jídla. Důvody, které o volbě rozhodují, jsou především čas a cena. A jak jsme na to se snídaní a svačinami?

Pamatujete ještě, že před pár lety se dalo najít v restauraci, když neměl člověk přehnané nároky, za necelou stokorunu? Teď se průměrná cena za oběd šplhá ke dvěma stovkám. Dobrou zprávou budiž alespoň to, že zdražování poledního menu poslední půl rok výrazně zpomalilo.

Pekařství Paul ještě před covidem plánovalo revoluci v nabídce služeb a expanzi na Slovensko. Od té sice ustoupilo, ale jinak se mu mimo jiné podařilo oslovit mladou generaci, jak doufali. Pro mladé lidi jsme se stali love brandem, říká ředitel firmy.

Ceny obědových menu dál rostou. Oproti loňskému roku si lidé za oběd v restauraci připlatí průměrně o 12,20 koruny. Nejdražší jídlo je dlouhodobě v Praze, nejlevnější pak v Karlovarském kraji. Vyplývá to z průzkumu serveru menicka.cz.

Salát k obědu? Ano. Zeleninový salát jako příloha k masu? Ano. Samotný zeleninový salát? Ne. Jak nutričně vyvážit jídlo, které bývá nejvíce energicky bohaté, tedy oběd? Radili jsme se s výživovou specialistkou.

Když mají malé děti v dosahu mouku nebo cukr, dokáží v kuchyni udělat pěkné dopuštění. Pod správným vedením ale mohou být těmi nejlepšími pomocníky. Kdy začít děti učit pomáhat v kuchyni a s čím?

Společnost Edenred, která se specializuje na zaměstnanecké benefity, zejména stravenky, přichází s akcí na podporu restaurací. Po jejich znovuotevření po vynucené pauze kvůli koronaviru jim chce pomoci přivést zákazníky a s nimi finance nezbytné pro nový rozjezd.

ROZHOVOR – Důležité je jak to, aby lidé obědvali, ale také to, co budou jíst. „Navazujeme na jeden z přístupů Tomáše Bati, který tvrdil: Aby mohl člověk dobře pracovat, musí být dobře najeden,“ říká Linda Nejezchlebová ze Sdružení pro zaměstnanecké stravování.

Proč v jedné školní jídelně umí pracovat s rybou, luštěninami i obilninami typu bulgur, a ve druhé už několik desetiletí jedou podle stejného jídelníčku: UHO s kupovaným knedlíkem? Kde je chyba?

O jídlo se zajímáme a v restauracích požadujeme kvalitu. Mnohem častěji než před deseti lety. Začínáme mít ponětí o tom, co je zdravé a co ne. Jenže stejně někdy šlapeme vedle, třeba když celý den hladovíme – a večer se nacpeme.

Již po sedmé se konala soutěž s názvem Nejlepší školní oběd. Letos museli školní kuchaři vařit bezmasá jídla, která nestojí více než 34 korun, a navíc se ve škole musí běžně nabízet. Co kuchaři uvařili?

Zatímco před sedmi lety jsme obědvali, stejně jako Italové, hlavně v jídelnách a restauracích, dnes si z domova nosíme krabičky. A jak to mají jinde v Evropě?

Trochu snídaně, trochu oběd. Na sladko i na slano, jak je komu libo. Co přesně si lidé dávají, když říkají: „Dáme zítra brunch?“ Nahlédněte do zahraničních restaurací a dejte si s námi „branč“.

Nedávno jsme se dozvěděli, že průměrný oběd stojí baťovských 99 korun. Je to hodně, nebo málo? To asi závisí na finančních možnostech každého z nás, ale položme si i zajímavější otázku – co si vlastně představujeme pod pojmem průměrný oběd?

Nejdražší obědová menu jsou nepřekvapivě a stabilně v Praze a stojí v průměru sto deset korun, nejlevnější obědy se dají v České republice pořídit za šedesát korun.

Podle nového průzkumu ustupuje trend rychlého oběda. „Dnešní zaměstnanci si chtějí dopřát delší dvou či tříhodinovou pauzu, kterou jsou ochotni nahradit delší prací večer,“ tvrdí zpráva. Nesouhlasím. Ctím odkaz lorda Sandwiche.

První dáma Ameriky se už zhruba dva roky snaží ozdravit školní stravování amerických dětí. Chce více zeleniny, ovoce i celozrnných výrobků. Soudě dle fotografií školních obědů, které na Twitter umisťují sami američtí školáci, se jí to zrovna moc nedaří.

V Praze už za oběd zaplatíme přes sto korun, rozdíly mezi jednotlivými kraji jsou až dvacetikorunové.

Spěcháme, nestíháme… po cestě odněkud někam do sebe kopneme nějaký ten burger, k tomu hranolky, sladkou limonádu. Je to dobré, je to tučné. Ve fast foodu sníte hodně – a brzy máte stejně hlad.

Praha a Brno vás zvou na polední menu průměrně za sto deset nebo sto dvacet korun. Nejlevnější obědy nabízí Ústí nad Labem nebo Liberec.

Stravovat se během všedního dne zdravě není tak jednoduché, jak se na první pohled zdá. I Petr Havlíček ví, že nám to školní a závodní jídelny znesnadňují svými nepoživatelnými obědy.

Stravovací návyky zaměstnanců v České republice jsou diametrálně odlišné od stravovacích návyků zaměstnanců v západní Evropě – a dlužno dodat, že jsou diametrálně horší.

Jídlo koupíme v prodejně, rychlý posel ho dopraví až k našim dveřím, ale existují i jiné, nové formy prodeje. Food trucky s kvalitním občerstvením i potravinami křižují ČR. Co nabízejí?

Co obědvá nejčastěji rozhlasový moderátor? Srovnávali jsme jeho hlavní chod s tím, který do sebe souká poslanec, učitel, ajťák i dělník. Našli jsme rozdíly ve stolování i cenách.