Myrobalánu tak říká málokdo, spíše se používají ty dva výrazy, které ve skutečnosti znamenají úplně jiné typy. Některé plané myrobalány jsou dost žluté, jako mirabelky, ale obvykle drobnější a většinou jdou opravdu špatně od pecky, což je předurčuje k přímé konzumaci s následnými závody v plivání,
říká Juliana Fischerová alias Maškrtnica, foodblogerka, pekařka a velká znalkyně ovoce. Myrobalány mohou zároveň být hodně do růžovočervena, což jim nejspíše vyneslo i rovněž používané pojmenování slivoň třešňová či myrobalán třešňový.
Zavařenina z těchto plodů je za mě výtečná, nejraději myrobalány povařím i s peckami, až se pustí, procedím a použiju podle účelu na různé typy rosolů a džemů. Popřípadě i mrazím, opět, pokud nejdou od pecky, tak včetně ní,
doporučuje. s tím, že výsledkem je zkrátka koláč, který se nedá jíst úplně elegantně, protože je potřeba vyplivovat pecky podobbně jako u populárního francouzského třešňového koláče clafoutis.
Jinými slovy, skutečné mirabelky jsou k vidění málokdy, stejně jako špendlíky, většina stromů, kterým tak říkáme, jsou ve skutečnosti myrobalány. Všechny tři patří mezi slivoně. Slivoň špendlík žlutý má protáhlé ojíněné žluté plody dlouhé až tři a půl centimetrů, široké tři,. Jdou, na rozdíl od plodů myrobalánu, dobře oddělit od pecky.
A mirabelky? Kulovité plody zlatožluté barvy jsou naopak poměrně drobné, jeden váží 8 až 12 gramů. Povrch plodu mívá z osluněné strany karmínové tečky. Slupka je tenká ale pevná a lze ji snadno sloupnout. Plody myrobalánu mají většinou jeden a půl až dva centimetry a existují ve více barevných odstínech.
Při sběru platí stejná pravidla jako u jiného ovoce. Ideální je nesbírat přímo vedle frekventované silnice ani u pole, protože nikdy nevíte, kdy a jak byly plodiny vedle ošetřeny. Překvapivě často rostou i nadivoko v parcích,
říká Juliana Fischerová. U silnic býval problém s kontaminací olovem, to se ale podle ní hodně zlepšilo.
Kde všude smíte česat ovoce?
Česat ovoce ze stromů kolem silnic pro vlastní potřebu – tedy na jídlo a pár skleniček marmelády – můžete bez omezení. Ale pozor, pokud byste chtěli sklízet plody ve velkém a dělat z nich velké množství marmelády nebo je prodávat, potřebujete povolení, jinak vám hrozí pokuta.
Vyrábíte si marmelády z ovoce?
Vydává ho příslušná správa silnic, tedy okresní nebo krajská a vyjde na pár desítek korun na jeden strom. Pokuta by byla mnohem vyšší, začíná na tisícovce.
Postup je nicméně poměrně složitý – obvykle je několik týdnů před sklizní třeba zavolat na příslušné okresní cestmistrovství, domluvit se s nimi, zaplatit poplatek a vyzvednout si cedulku zvěstující, který konkrétní strom máte pronajatý a pověsit ji na něj. Cedulka bohužel nemusí zabránit tomu, že vaši úrod sklidí někdo jiný, silničáři vám ji každopádně hlídat nebudou.
Je dobré mít na mysli, že i jinde než u silnic rostoucí ovocné stromy včetně stromů ve volně přístupných sadech někomu patří a že byste mohli dostat pokutu, kdybyste je jen tak očesali.
Často jsou ve vlastnictví měst, jejich přístup se však může lišit. Například Praha zveřejňuje seznam sadů a alejí, které spadají pod její správu. A v rámci těchto sadů a alejí si může ovoce a jiné plody natrhat kdokoli. Ovšem pouze pro vlastní spotřebu, nikoli za účelem otrhání stromů a následného komerčního prodeje,
uvádí na svém webu Sdružení obrany spotřebitelů Moravy a Slezska. Pokud nějakou pražskou lokalitu v seznamu nenajdete, je velmi pravděpodobné, že už si ji někdo pronajal, nebo možná patří někomu úplně jinému, a ovoce z tohoto pozemku si tak vzít nemůžete.
Pokud jste dostali chuť na nějaké plody, které si sami natrháte, můžete využít také mobilní aplikaci Na ovoce – ta umožní vyhledávat v mapě ovocné stromy ve volné krajině i v obcích. Po registraci je zdarma. Nepoznáte z ní, zda daný strom či keř někomu patří, nechybí ale upozornění, že byste si to měli případně zjistit a součástí aplikace je i Kodex sběrače. Některé obce například umožňují trhání ovoce jen svým obyvatelům, jiné stromy pronajímají za menší poplatek.
Mirabelky jsou celkem drobné
ČLÁNKY DO MAILU