Máma mele vločky a radí, jak jíst přirozeně bezlepkově

Přestože Martina Dvořáková nemá problémy s lepkem, musela se naučit vařit a péct zcela bezlepkově. Protože jí ale vadily drahé bezlepkové směsi, které doporučují i lékaři, šla na bezlepkovou stravu trochu jinak.

Vystudovaná zahradní architektka a skoro dostudovaná etnoložka byla jednoho dne požádána mladým sympatickým vydavatelstvím Došel karamel, aby vydala svou vlastní bezlepkovou kuchařku. A protože ve skrytu duše vždy tajně doufala v to, že napíše knihu, a s daným tématem měla bohaté zkušenosti, vydala v červnu 2017 kuchařku rodinnou, vhodnou pro každého a zároveň prostou lepku i masa. Nese název Máma mele vločky. Kdo je Martina Dvořáková a proč píše o bezlepkové stravě, když sama s lepkem nemá nejmenší problém?

Jak často máma Martina Dvořáková mele vločky?

Musím říct, že od té doby, co se narodila naše druhá dcera, což je dva měsíce, je melu méně, než bych chtěla. Ale do jejího narození jsem je mlela prakticky každý den.

Proč jste je vlastně začala mlít… a vůbec se tak trochu jinak stravovat?

Všechno to začalo před třemi lety, poté, co jsme se s manželem vrátili z cest po Japonsku a Švýcarsku, těsně předtím, než se nám narodila první dcera Johanka. Právě v té době začaly manželovy zdravotní obtíže. Ty se shodovaly s příznaky, které má alergik na lepek. Manžel si tak dal novoroční předsevzetí, že na měsíc vysadí všechen lepek; a udělalo se mu líp. Po měsíci se však vrátil k původnímu jídelníčku, v domnění, že je vše v pořádku, ale jeho obtíže se vrátily. Následně si došel k lékaři, který u něj diagnostikoval nesnášenlivost lepku.

Popište mi první dny poté, co jste se dozvěděla, že váš manžel má potíže s lepkem.

Měla jsem strašné stresy. Dříve jsme šli do obchodu a koupili si to, na co jsme měli chuť. Teď jsme museli začít číst složení a neexistovalo, že bychom si koupili v obchodě třeba obyčejnou housku. Bylo to pro nás o to těžší, že jsme zvyklí hodně cestovat, ale protože bezlepkové jídlo nekoupíte na každém rohu, byli jsme donuceni si neustále připravovat bezlepkové krabičky a permanentně o jídle přemýšlet. Ty začátky byly nesmírně náročné.

Byla jste od začátku rozhodnutá, že bez lepku se rázem ocitne celá vaše rodina?

Já jsem si původně myslela, že tu nesnášenlivost obejdeme několika změnami a bude vše v pořádku, ale zjistila jsem, že je velmi náročné vařit dvě jídla odděleně, navíc se mi například u mnoha jídel i předpřipravených bezlepkových směsí nelíbilo jejich složení ani chuť.

Ale právě ony předpřipravené směsi k pečení jsou asi tím prvním, co takový nově diagnostikovaný celiak i alergik nakupuje, nemýlím se?

Přesně tak, i já jsem si došla v obchodě nejdříve pro kilovku bezlepkové mouky a směs na bezlepkový chleba, koupila jsem předem zabalené bezlepkové pečivo, hodně rýže, ovoce a zeleninu. A to byly ty základy, z nichž jsem začala něco vařit.

Kde jste hledala první relevantní informace, je někde vůbec taková první pomoc pro lidi, kterým se takto výrazně ze dne na den změní jídelníček? Poradili vám třeba lékaři?

Od lékaře jsme dostali brožurku, která doporučovala přesně ty předpřipravené směsi, ať už na chleba, nebo na pizzu. Nikde není napsáno, ať zkusíte různé druhy bezlepkových mouk, třeba čirokovou nebo kukuřičnou. Všechno se vlastně tváří, jako že se nic neděje, že místo pšeničné mouky za deset korun se jen použijete směs za osmdesát. Mám pocit, že o tom nikdo hlouběji nepřemýšlí a moc vám neporadí.

I na internetu, a to i na zahraničních webech, vám skoro všude radí to samé, co lékaři, ale mně to vůbec nedávalo smysl. Nechtěla jsem platit spoustu peněz firmám za to, že mi namíchá balíček něčeho, co zvládnu sama a líp. Navíc si myslím, že se lze bez obtíží stravovat přirozeně bezlepkově.

Z jakých mouk si nejčastěji připravujete vlastní směsi?

Hodně kupuji pohankovou mouku, čirokovou, rýžovou, kukuřičnou a občas si dáme amarantovou nebo konopnou.

TIP: Jediný mlýn v Evropě, který mele bezlepkové bio obiloviny

A mícháte je podle oka?

Vlastně to tak zkraje bylo. Jela jsem podle klasických lepkových receptů, kde jsem pšeničnou mouku nahrazovala těmi bezlepkovými v různých poměrech. Když se mi těsto zdálo moc tmavé, přidala jsem světlejší mouku, když to mělo příliš hrubou texturu, příště jsem přidala jinou. Byl to vyloženě pokus-omyl.

Kolik pokusů bylo špatných, než se konečně dílo zdařilo?

Klidně deset. Kolikrát se stalo, že ač nesnáším plýtvání, musela jsem některá jídla vyhodit, ale nechtěla jsem to vzdát, jsem tvrdohlavá, chtěla jsem uspět.

Co prvního jste zkoušela vařit, péct a s jakými výsledky? S čím jste měla největší problém?

Spíš s čím jsem problém neměla… Pro mě bylo bezlepkové vaření španělskou vesnicí, ale největší potíže jsem měla asi se sladkým pečením. S předpřipravenou směsí jsem neměla problém, ale jakmile jsem zkoušela péct bez ní, tak to bylo špatné. Můj muž má sladké i mě moc rád a vždycky mě za jakýkoliv pokus pochválil, a to i když to bylo drobivé, divně to vypadalo a ani to moc nechutnalo.

Jak dlouho trvá, než si člověk zajede nový systém vaření?

Určitě to trvalo čtyři pět měsíců.

Proč se tak moc vyhýbáte bezlepkovým směsím?

Protože se můžeme stravovat přirozeně bezlepkově, bez těchto alternativ. I proto vznikla moje knížka Máma mele vločky. To je přesně ta knížka, kterou jsem tenkrát, když manželovi diagnostikovali nesnášenlivost lepku, v knihkupectví hledala, ale nenašla. Obsahuje recepty, které vás neomezují, nechají vás užívat si všechno jídlo, a přitom zdravě a bezlepkově. A ne za strašné peníze.

Vaše kniha je velmi atypicky členěna, žádné jaro-léto-podzim-zima nebo sezónní plody, jak je to dnes běžné. Vy jste vsadila na typické rodinné události.

Chtěla jsem kuchařku, která bude jiná než ostatní. Začala jsem si vypisovat naše rodinné události, které máme rádi a které si spojujeme s jídlem. Proto jsou v knize kapitoly jak Brunch, ale třeba i Piknik a Nedělní oběd. Tato kapitola například vychází z naší rodiny, kdy se o víkendu scházíme u rodinného stolu u mojí maminky, kde je živo a trochu chaos, a hlavně skvělé jídlo.

Ale protože u nás doma samo sebou není všechno vždycky zalité sluncem, jsme také občas nemocní a je krize, a přesto musíme fungovat, vznikla i kapitola Jsme nemocní.

Proč je nakonec vaše kuchařka nejen bezlepková, ale i bezmasá?

Moje rodina občas maso jí, ale já ho nejím, protože nemám pocit, že bych ho potřebovala. Dá se říct, že jsem vegetariánka, ale nikdy jsem se tak nenazývala, ani mě to vlastně nenapadlo. A protože ho sama nejím, tak ho ani v receptech nemám, ale kdo chce, může si jím jídla z knihy obohatit.

Komu byste vaši knihu dala pod stromeček?

Asi všem maminkám, ať už lepek v jídle řeší, nebo ne. Je tam spousta inspirativních věcí, které by mohly obohatit jídelníček kohokoliv. Jde o bezlepkovou kuchařku, ale byla bych ráda, kdyby ji lidé brali jako „mimochodem bezlepkovou“.

Martina Dvořáková 

Maminka dvou malých holčiček. Před třemi lety se kvůli manželově nesnášenlivosti na lepek naučila vařit tak trochu jinak. Bez lepku. Je autorkou nové knížky Máma mele vločky, která je jen „mimochodem bezlepková“. Vede blog Jáhly a čirok.