Řekne-li se laboratoř, vybavíte si mikroskop, zkumavky a Petriho misky. V té, kde pátrají po příčinách závratí a také je v ní léčí, ale nic takového nečekejte. O chemii tady nejde, prim hraje spíš fyzika.
„Péči tady poskytujeme dvěma typům pacientů. První jsou ti, které někdo přiveze na urgentní příjem, protože mají akutně vzniklou závrať danou například postižením funkce rovnovážného nervu nebo mrtvicí. Druhou skupinu tvoří pacienti doporučení z jiné nemocnice či jinými lékaři, protože mají dlouhodobé problémy v podobě opakujících se záchvatů závratí nebo trvalé nejistoty a nestability,“ popisuje neurolog Jaroslav Jeřábek, jenž v Motole léta vedl neuro-otologické centrum.
Brýle, které ukáží jen tmu
I když se tu závrať i léčí, lékaři ji tady především vyvolávají. Třeba proto, aby se podívali, co při ní dělají oči. K vybavení ordinace, ve které jsme si s docentem Jeřábkem v polovině listopadu povídali, proto patří mimo jiné i Frenzelovy brýle.
Připomínají trochu ty pro virtuální realitu, oproti nim jsou ale mnohem subtilnější a lehčí. Mají čtvercové obroučky, černou barvu a není přes ně nic vidět, protože jsou zcela neprůhledné.
To, že pacient vidí po jejich nasazení jen černou tmu, je podstatou vyšetření. Ve tmě není schopen zrakem zafixovat žádný bod, což u něj vyvolá nystagmus. Zdravému člověku se to ale díky správnému fungování propojení vnitřního ucho a mozečku nestane,
říká docent Jeřábek. Nystagmus je mimovolní kmitavý pohyb očí. Jeho přítomnost odkazuje na to, že příčinu závratě je nutné hledat ve vnitřním uchu nebo mozku.
Zatímco nemocný nevidí nic, u lékaře je to opačně. Brýle, uvnitř vybavené dvěma infračervenými kamerami totiž na svůj vnější povrch promítají zvětšeninu pacientových očí. Obraz má zeleno-modrý nádech, typický i pro jinou techniku určenou k nočnímu vidění.
Pohled na člověka s těmito brýlemi se laikovi zdá komický, protože dotyčný má najednou obří oči jako nějaká komiksová postavička. Pro lékaře jde ovšem o důležitý zdravotnický prostředek, který mu umožňuje sledovat a do počítače zaznamenat chování očí, které by bez zvětšení třeba ani nezachytil.
Kromě Frenzelových brýlí na stole ordinaci leží ještě jiné, vzhledově velmi odlišné. Vine se z nich sice dost kabelů, jsou ale menší než brýle Frenzelovy a na rozdíl od mají běžná, průhledná skla, které připomínají běžné dioptrické brýle. Tyto ovšem žádnou oční vadu nekompenzují, takže se nejedná o čočky.
I jejich podstatou je zachytit chování očních bulv, tentokrát ale dvěma vysokofrekvenčními kamerami – pro každé oko jednou. Kamery dokáží snímat i velmi rychlé pohyby očí a záznam lékaři rovnou pošlou do počítače.
Diagnostické metodě, při níž se brýle používají, se říká videookulografie neboli VOG. Často je doplňkem k jiným metodám, při kterých pacienta lékař vystavuje různým vnějším vlivům a následně sleduje, jak reagují jeho oči. Díky brýlím dokáží mimo jiné změřit frekvenci nystagmu, délku trvání i zjistit to, zda se oči při něm chovají shodně, nebo se nystagmus u každého z nich něčím liší.
Trpí u vás doma někdo závratěmi?
S čím pomůže kalorizace
Zatímco brýle nystagmus zachycují, jiné metody jej vyvolávají. Mezi ně patří kalorizace. Název svádí k tomu, myslet si, že půjde o počítání jednotek příjmu a výdeje energie. To by ale pacientovi se závratí asi moc nepomohlo.
Jde o drážděním vnitřního ucha vodou, která se aplikuje do zvukovodu a je o sedm stupňů teplejší, nebo naopak chladnější než je průměrná teplota lidského těla. To vyvolá kmitání očí, z jehož odchylek lze usuzovat na patologii, tedy odchylku od normálu, která může značit onemocnění.
V motolské laboratoři kalorizaci provádí s pomocí nevelkého, bílého přístroje, který je zakončen nerezovou dlouhou trubicí s malým průměrem. Připomíná mi miniaturní tankovací pistol z benzínky, jen kovové ústí je u laboratorního přístroje o dost prodloužené. To aby jej lékař mohl vložit do ucha.
ENG laboratoř
Laboratoř pro vyšetřování pacientů s poruchami rovnovážného ústrojí můžeme najít pod přízvisky neurootologická
, ENG
(zkratka metody nazývané elektronystagmografie) nebo zátěžové fyziologie
.
Lékařům umožňuje využití řady metod a testů, kterými sledují pacientovy oči, udržování rovnováhy a chůzi. U zraku mimo jiné vyšetřují, zda při využití metod dochází k nystagmu nebo zda pacient dokáže fixovat předmět při určitých pohybech hlavy či celého těla.
Vyšetření v laboratoři může trvat od půl hodiny až po několik hodin, takže někteří pacienti ji musí navštívit opakovaně.
Posaďte se, my vás zatočíme
Další metodou je vyšetření na Báránýho rotačním křesle. To je širokou základnou pevně přimontováno k podlaze samostatné, menší ambulance. Aby také ne, když principem vyšetření na něm je skutečně roztočení pacienta doprava nebo doleva.
Po usednutí do křesla zdravotní sestra pacientovi nejprve kolem očí přilepí několik elektrod, které snímají aktivitu svalů v části obličeje. Nebo mu nasadí brýle s vysokofrekvenčními kamerami.
Pacient nejprve sleduje pohybující se body. Právě z tohoto důvodu je křeslo ještě doplněno polokruhovým pruhem bílého plátna, zavěšeným v úrovni očí sedícího.
Následuje otáčení křesla – začíná se z nulové rychlosti, která postupně narůstá a zase klesá. Jde o takzvaný sinusový pohyb o frekvenci 0,05 Hz, jenž rovněž dráždí rovnovážný aparát. Cílem metody je změřit funkce rovnovážného ústrojí. Při vyšetření je proto vyvolaný nystagmus.
Stabilitu změří počítačový program
Laboratoř je také vybavena dvěma přístroji pro měření stability stoje, takzvanou stabilometrii.
Jedním je plošina v podobě kruhového stupínku s polokruhovým zábradlím, které ji téměř obepíná. Uprostřed stupínku leží pevnější pěnová hmota, na ní jsou natištěné obrysy dvou stop. Tady se pacient bos postaví a s pomocí softwaru přesně změříme, jak udržuje rovnováhu,
říká Jaroslav Jeřábek. Zařízení tedy snímá tlak, kterým lidské těžiště působí na plošinu, a jeho výchylky.
S pomocí druhého přístroje lékař provádí takzvaný Head Impulse Test, jenž rovněž využívá videookulografii ke snímání reakce očí na rychlé pohyby. Je to vyšetření, které ukáže, zda rovnovážný systém správně reaguje na rychlý pohyb hlavou,popisuje docent Jeřábek.Další speciální vybavení dnes neuvidím, protože v třetí místnosti laboratoře právě probíhá vyšetření pacienta.
„Na rozdíl od běžných ambulancí jsme schopni detailně otestovat funkce všech částí rovnovážného ústrojí, tedy třeba polokruhových kanálků nebo krystalů v otolitových váčcích,“ komentuje vybavení docent Jeřábek, který si umí představit ještě dovybavení laboratoře o další speciální přístroje.
Odborná spolupráce:
Doc. MUDr. Jaroslav Jeřábek, CSc.
Neurolog, ve Fakultní nemocnici Motol stál na počátku vzniku Neurootologického centra, kde dodnes působí. Založil také tradici neurootologických kurzů pro lékaře a letos byl organizátorem prvního tuzemského ročníku Světového týdne rovnováhy. Je čestným členem odborné České neurologické společnosti a vyučujícím na 2. lékařské fakultě Univerzity Karlovy.
ČLÁNKY DO MAILU