Hlavní navigace

Kozinec, parcha a šípek: biolog představuje 3 byliny na imunitu

2. 12. 2020

Sdílet

 Autor: Depositphotos.com
Popularizátor vědy a velký znalec bylin Roman Pavela připravil tři tipy z přírody pro posílení imunity. Jde o u nás hojně rozšířený šípek a méně známé kořeny rostlin parcha a kozinec. Z něj se dokonce vyrábí „léčivé“ pivo.

Romana Pavelu jsme čtenářům serveru Vitalia.cz představili před časem ve velkém rozhovoru. Vědec, který je mj. držitelem ocenění Česká hlava z r. 2013 za vývoj přípravků na ochranu rostlin a minulý rok byl zařazen do prestižního seznamu nejcitovanějších vědců světa, působí ve Výzkumném ústavu rostlinné výroby v Praze. Jeho oborem i láskou jsou byliny, jejichž účinky přibližuje například divákům v pořadech České televize i v řadě publikací.

Co se dozvíte v článku
  1. 3 byliny dobré na imunitu
  2. Kozinec blanitý
  3. Parcha saflorová
  4. Osvědčené čajové směsi
  5. Růže šípková

3 byliny dobré na imunitu

Pro server Vitalia.cz nyní Roman Pavela připravil tři tipy na byliny pro posílení imunity včetně několika receptů. Užitečné a praktické tipy na to, jak si pěstovat bylinky bez chemie i jak je využít, najdete v nejnovější knize Přírodní cestou nejen proti chorobám a škůdcům (Kurent, 2020) i v řadě jeho dalších publikací.

„Možnosti posílení imunity jsou v současnosti skloňované snad ze všech stran. Byliny patří mezi osvědčené možnosti, jak tomu dosáhnout i svépomocí. Pokud ovšem víte, jaké byliny nasbírat a jak je užívat,“ říká Roman Pavela.

Kozinec blanitý

Kozinec blanitý (Astragalus membranaceus) je jeden druh z rozsáhlého rodu rostlin z čeledi bobovité, zahrnující asi 3000 druhů. Pochází z oblasti Číny, Mongolska a Japonska. Je to víceletá nebo vytrvalá bylina, která roste a přezimuje i u nás.


Autor: Archív Romana Pavely

Co obsahuje léčivý kořen

Kořeny tohoto kozince obsahují obrovské množství biologicky aktivních látek, jako jsou polysacharidy zvané astragalany I, II a III, saponiny astragalosidy I–VIII, isoastragalosid 1–11 a soyasaponin I, dále beta-sitosterol, calycosin, focmononetin, ale také glukany, nenasycené mastné kyseliny (např. linolovou), flavonoidy, betain, aminokyseliny, slizy aj.

Sklizeň kořenů probíhá po příchodu prvních podzimních mrazíků prvním nebo druhým rokem. Opatrně je vyryjeme, očistíme, nakrájíme napříč na asi 2 cm dlouhé kousky a sušíme ve stínu při teplotě 40–50 °C. Uchováváme na suchém a tmavém místě.

K čemu se používá

Kozinec blanitý patří mezi nejvýznamnější tzv. adaptogeny, tedy rostliny, které nám pomáhají překonat fyzické i psychické stresy, a zároveň povzbuzuje buňky imunitního systému k produkci interferonů, vysoce aktivních, tělu vlastních proteinů důležitých pro likvidaci virové infekce.

Kozinec má významné protizánětlivé účinky. Zánět je nejčastější příčinou celé řady onemocnění od artritidy až po různé srdeční choroby. Mnoho studií potvrzuje, že saponiny a polysacharidy obsažené v kozinci mají schopnost snížit zánětlivou reakci, pomáhají uzavírat nehojící se rány a léze při zánětlivém onemocnění ledvin při cukrovce. Lidé, kteří onemocněli diabetem 1. i 2., typu totiž mívají sklony k nemocím ledvin. Tento kozinec se používá u pacientů, kteří mají oslabený imunitní systém vlivem chemoterapie nebo radiace, urychluje rekonvalescenci.

Kozinec působí diureticky, detoxikuje organismus a pomáhá léčit ledviny. Inhibuje sekreci žaludečních kyselin, tím redukuje žaludeční kyselost a pomáhá léčit žaludeční vředy. Chrání játra, zmírňuje jaterní poškození a příznivě ovlivňuje činnost sleziny.

Kozinec v roce koronaviru

Když v roce 2020 vypukla koronavirová krize, začal Pivovar Kamenice nad Lipou vyrábět prvním rokem speciální kozincové pivo Galus; firma White, s.r.o., začala vyrábět bylinné energetické nápoje Erebos. Tyto výrobky byly vyvinuty ve Výzkumném ústavu rostlinné výroby.

Za pozornost stojí i fakt, že nedávno byla publikována vědecká studie, která dokazuje, že tzv. astragalosidy, látky obsažené v extraktech z této byliny, by mohly být nápomocny při léčbě COVID-19. A to konkrétně ke zmírnění nežádoucích zánětlivých reakcí organismu. Kozinec tak patří mezi rostliny, které byly v Číně navrženy na výrobu léků zabraňujících těžkým průběhům léčby koronavirové infekce.

Číňané považují kozinec za bylinu, z níž jsou vytvářeny imunitu posilující léky pro mladé lidi a oslabené pacienty. Je jednou z nejdůležitějších bylin v čínské terapii fu čeng – v bylinářské tradici, která léčí nemoci tím, že posiluje celé tělo a harmonizuje energii čchi, jež je hlavní energií v našem těle.

Tisíciletá historie využívání kozince

Kozinec blanitý je používán v lékařství více jak čtyři tisíce let. Legendární Žlutý císař v období své vlády zařadil tuto bylinu mezi nejvýznamnější druhy léčiv na bolest, hemoroidy, hnis a zároveň na stovky dětských onemocnění. Z kozince se tradičně připravoval nálev dochucovaný medem a citronem.

Muži, kteří mají málo pohyblivé spermie, často upírají zraky právě na kozinec, protože bylo dokázáno, že kozincová kúra zlepšuje pohyblivost a vitalitu spermií.

V poslední době na sebe kozinec upoutává pozornost jako „rostlina budoucnosti“, jelikož obsahuje látku (cykloastragenol), která zřejmě napomáhá brzdit stárnutí buněk (skrze aktivitu CD4 a CD8 lymfocytů).

Rozmarýnové víno s kozincem

  • Suroviny: 100 g rozmarýny lékařské (listy), 30 g kořenů kozince blanitého, 1 l bílého nebo červeného vína
  • Nejlepší je připravovat víno z čerstvé rozmarýny, sušenou používáme jen v nevyhnutelném případě. Nadrobno nasekaný rozmarýn a kozinec volně nasypeme asi do jedné čtvrtiny objemu nádoby. Doplníme vínem a necháme za občasného protřesení tři až čtyři týdny stát. Víno přecedíme, případně přefiltrujeme, a pijeme ho po kalíšku ráno a večer nalačno, zásadně ne více ani častěji. Pozor, může zvyšovat krevní tak.

Parcha saflorová

Parcha (Rhaponticum carthamoides) z čeledi hvězdicovitých pochází z jižní Sibiře (pohoří Altaj a Sajany) a přilehlého východního Kazachstánu a severního Mongolska. Tam roste na lesních pasekách nebo loukách až do 2000 m n. m., kde často vytváří souvislé dominantní porosty. Je to vytrvalá bylina, kterou je možné pěstovat i u nás.

Obsahuje léčivé látky

V nadzemní části a kořenech parchy najdeme řadu biologicky aktivních látek, mezi které patří především fytoekdysteroidy, flavonoidy, tritepenoidní glykosidy, deriváty thiofenu, třísloviny, pryskyřice, kumariny. Nejdůležitější jsou asi fytoekdysteroidy, látky steroidní povahy, které se vyskytují v celé rostlině, především však v kořenech a semenech. Ze semen byl izolován N-feruloylserotonin, jenž je strukturně podobný serotoninu nebo melatoninu.

Kořeny se vyorají třetím rokem pěstování na podzim nebo čtvrtým rokem na jaře a při teplotě 40 °C se usuší na obsah vody do 13 %.

K čemu se používá

Parcha je jedním z nejvýznamnějších a nejdůležitějších adaptogenů a neurostimulátorů, které se používají při psychické a fyzické zátěži organismu. Působí velmi dobře při astenii a depresích, což ji předurčuje k využití v psychiatrické a neurologické praxi.

Byla také s úspěchem použita při léčbě diabetu, především lehčích forem, protože upravuje hladinu cukru a cholesterolu v krvi. Podporuje trávení a odstraňuje nechutenství, užívá se při rekonvalescenci a bolestech hlavy. Dobrých výsledků bylo dosaženo také při léčení impotentních pacientů.

Působí anabolicky, má příznivý vliv na činnost jater a také na kardiovaskulární systém, má pozitivní vliv na centrální nervovou soustavu, například schopnost zlepšovat paměť, učení, koncentraci.

Inspirace od zvířat

Nať je také vysoce kvalitním krmivem pro dobytek, tehdy se sklízí dvakrát ročně (z 1 ha se sklidí asi 40 až 50 tun zelené hmoty).

Lidově se jí také říká maralí kořen. Tento název získala díky prvním ruským osadníkům na Altaji. Ti zjistili, že na podzim jeleni marali vykopávají kopýtky kořeny této rostliny a s chutí je požírají. Pomáhají jim totiž přežít krutou sibiřskou zimu a zajišťují do určité míry jejich dobrou reprodukci. Lidé se z těchto poznatků poučili, začali tento „bodlák“ používat jako vhodný prostředek při úbytku sil. Traduje se, že pomáhá od patnácti chorob a omlazuje, Tatarům navíc slouží jako afrodiziakum.

Další názvy pro tuto bylinu: Leuzea carthamoides, leuzea šustivá, maralí kořen, maralový kořen, parcha světlicová, rapontika nebo saflor.

Osvědčené čajové směsi

Imunitní systém musíme posilovat pravidelně. Ideální je dělat alespoň jednou za měsíc třídenní kúru pití čajů. Ta spočívá v tom, že vždy na lačno vypijete v průběhu dne litr čaje z některých uvedených rostlin, či jejich směsí.

V době, kdy je velký tlak choroboplodných zárodků (chřipková či jiná epidemie), pak pijeme denně 0,5 l čaje z některé níže uvedených směsí. Vždy děláme čaje tak, že jednu polévkovou lžíci zalijeme horkou vodou (0,5 l) a necháme louhovat 15–20 minut. Pijeme vlažné.

Čajová směs na posílení imunity (kozinec–lípa–třapatkovka)

  • 2 díly – kořeny kozince blanitého
  • 1 díl – květy lípy srdčité
  • 0,5 dílu – kořenů třepatkovky nachové

Čajová směs na posílení imunity (kozinec–bazalka–parcha)

  • 2 díly – kořeny kozince blanitého
  • 1 díl – listy bazalky posvátné
  • 3 díly – kořeny parchy saflorové

Čajová směs na posílení imunity (lípa–bazalka–parcha)

  • 2 díly – květy lípy srdčité
  • 1 díl – listy bazalky posvátné
  • 3 díly – kořeny parchy saflorové

Růže šípková

Rosa canina z čeledi růžovitých. Její areál původního rozšíření sahá přes téměř celou Evropu přes Turecko do Jihozápadní Asie a přes Kavkaz až do Střední Asie. Růže šípková byla novými osadníky zavlečena do Severní, Střední a Jižní Ameriky, stejně jako do Austrálie a na Nový Zéland, kde většinou rychle zplaněla a dostala se do volné přírody.

Rostlina je běžná i v naší přírodě a není tedy nutné ji pěstovat (ale je to možné). Nejčastěji ji nalezneme v příkopech, okolí polních cest či na okrajích lesů.

Co obsahují šípky

Plody této růže jsou šípky, které se sbírají za sucha, v plné zralosti a ještě tvrdé, tedy samozřejmě ještě před mrazem. Suší se ve slabé vrstvě bez stopek a kališních lístků, nejlépe umělým teplem do 50 °C, při nižší teplotě plesniví.

Šípky obsahují hodně vitamínů, hlavně C, B1, B2, B3, E, P a K, dále karotenoidy a glykosidy (např. tilirosid, multiflorin), asi 30 % cukrů, organické kyseliny (citronová, jablečná), pektiny, třísloviny, slizy aj.

K čemu se používá

Čaj či výluh z šípků působí zejména preventivně proti nachlazení a infekcím bakteriálního i virového původu, zpevňuje cévní stěny, takže předchází vzniku edémů a dalších symptomů zánětů a vzniku křečových žil u namáhavého zaměstnání. Díky vysokému obsahu vitamínu C jako silného antioxidantu je také doporučována k podpoře celkového imunitního systému.

Růže šípková a odvar z ní působí mírně močopudně, je proto doporučováno navíc vypít alespoň 1 litr vody.

Snižuje mírně krevní tlak a pomáhá snižovat mírné otoky. Růže šípková uklidňuje, pomáhá proti jarní únavě, zlepšuje koncentraci a prodlužuje dobu psychického soustředění. Obsahové látky, zvláště vysoký obsah vitamínu C a flavonoidů, podporují funkce trávicího traktu, preventivně slouží proti zažívacím potížím a poté k úlevě při potížích jako nadýmání nebo průjem. Stejně tak látky podporují tvorbu protrombinu, a proto jsou vhodnými látkami při podpoře zastavení krvácení a hojení povrchových ran.

Šípkový sirup za studena

  • Suroviny: 1 kg čerstvých šípků, 0,5 kg mrkve, 1,5–2 l vody, 1,5 kg cukru, šťáva z 1 pomeranče, šťáva ze 2 citronů
  • Šípky a mrkev pořádně omyjeme (nějaká ta stopka nebo lístek ale nevadí) a rozmixujeme je nebo rozemeleme. Zalijeme vodou a necháme v ledničce den macerovat. Druhý den přelijeme všechno do hrnce a zahřejeme. Nesmí se vařit, aby se nezlikvidoval vitamín C. Pak přecedíme přes hodně jemné sítko nebo přes plátýnko. Vmícháme cukr – podle množství tekutiny v poměru 1:1. Vmícháme šťávu z citrusů, pořádně rozmícháme, až se všechno rozpustí, necháme vystydnout a přelijeme do nádoby s víčkem. Vysoký obsah cukru by měl tekutinu konzervovat, přesto sirup skladujte raději v ledničce nebo zamrazený.

Šípek opředený mýty

Latinsky Rosa canina znamená psí růže, to protože ji prý staří Římané užívali proti vzteklině. K šípkové růži se váže spousta pověr a rituálů. Například matky dávaly snítku z růžového keře pod polštář neklidným kojencům, a když bůh Odin potřeboval uspat valkýru Brunhildu, udělal totéž. Odtud také pravděpodobně pochází rčení, že má na růžích ustláno. No a pohádku o Šípkové Růžence známe snad všichni.

V mytologii byla šípková růže dávána do vlivu bohyním lásky Afrodíté a Venuši. Na římských oslavách lásky v květnu a červnu na ulicích a v domech ležely tisíce drobných růžových kvítků.

Pro křesťany byla šípková růže symbolem panny Marie a název růženec také vznikl z této rostlinky.

Růže se také používala k zažehnání zlých sil, pokládala se na hrob upírům, aby nemohli vstát a škodit. A traduje se, že pokud někomu darujete růži, on vám už nemůže ublížit.

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Redaktorka, editorka, dlouholetá šéfredaktorka serveru Vitalia.cz (do června 2022)

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).