Básník Fráňa Šrámek trpěl onemocněním plic, za které nejspíše mohlo kouření

Fráňa Šrámek (1877–1952), nezkráceným jménem František po otci, se narodil do rodiny berního úředníka v Sobotce. Byl druhým z pěti bratrů. Významná byla jeho studentská léta a dospívání, o nichž píše ve svých románech, stejně tak život v Písku, kde se také většina jeho her odehrává. 

Povahou to byl spíše bohém, citlivá duše a nesnášel samozvané autority, konflikty a rozbroje. Už na studiích psal básně, po gymnáziu studoval práva a od roku 1903 se rozhodl naplno se věnovat literatuře. Přestěhoval se do olšanské vily S. K. Neumanna ke svým umělecky založeným kamarádům a začal tvořit i spolupracovat s Neumannovým časopisem Nový kult.

Začátky však byly těžké a za báseň Píšou mi psaní s výraznými antimilitaristickými postoji si odseděl několik týdnů ve vězení. Ostatně nebyl to první incident, poprvé ho sebrali na demonstraci, kde vykřikoval anarchistická hesla. V tomto ohledu byl pro něj kritický rok 1905, kdy byl vězněn hned několikrát. Pozitivem však bylo, že v tomto osudovém roce potkal svou celoživotní lásku, o sedm let mladší Miloslavu Hrdličkovou, která jej fascinovala svou inteligencí, sečtělostí i nezávislostí.

Přečtěte si také:

Alkoholik s nemocným srdcem. Slavný spisovatel zemřel mladý

Obě světové války ho zničily

V roce 1910 napsal román Stříbrný vítr a pár let poté vypukla první světová válka, kdy Fráňa Šrámek musel narukovat na frontu. Tohle v žádném případě nebylo nic pro něj. Trpěl psychicky i fyzicky – trápil jej revmatismus, kvůli kterému byl i hospitalizován. Celoživotně pak trpěl problémy se zády a klouby, což je doprovázeno velkou bolestivostí a ztuhlostí kloubů. Pak následovala i španělská chřipka, kterou však naštěstí překonal. 

Během války se také staral o nemocné vojáky a zároveň nepřestával psát. Únik od reality byl jedinou možností, jak těžká léta přežít. Navíc obě světové války výrazně ovlivnily jeho dílo.

Když přišla druhá světová válka, duše citlivého spisovatele opět trpěla. Fráňa Šrámek vůbec nevycházel z domu a žil v ústraní, což byla jeho forma protestu, která však nikomu či ničemu nepomohla a o které ani nikdo nevěděl. On sám s ohledem na slabé zdraví a křehkou psychiku o aktivnější účast na protifašistickém odboji neusiloval, navíc válka přispěla ke zhoršení jeho zdravotních problémů. Jeho partnerka působila jako členka hned několika protifašistických organizací a byla i vyslýchána gestapem.

Rok po skončení druhé světové války byl pak Fráňa Šrámek jmenován národním umělcem.

Kvíz: Syfilis, tuberkulóza, otrava, nehoda. Co zabilo slavné osobnosti?

Zatímco smrt některých slavných osobností je opředena tajemstvím, u některých je příčina toho, nač zemřeli, nezpochybnitelná. Nejspíše většinu příběhů z našeho testu znáte – schválně si udělejte náš kvíz, ať vidíte, jak jste na tom. 

Spustit kvíz

Nikdy se neoženil

Co se týká soukromého života, děti neměl a nikdy se neoženil, ale jeho celoživotní láskou a partnerkou byla spisovatelka a feministka Miloslava Hrdličková. Poznali se v době, kdy bylo Šrámkovi 28 let. Údajně se nikdy nevzali proto, že by Milka, jak jí Fráňa říkal, sňatkem ztratila výdělečné úřednické zaměstnání a možná o tento klasický rodinný model jako feministka ani nestála. 

Už za jeho života se pečlivě starala o vydávání jeho děl a i po jeho smrti si vzala na starost jeho odkaz a archiv všeho, co napsal. Krátce po jeho smrti také režisér Václav Krška natočil úspěšné filmy na motivy Šrámkova díla: Stříbrný vítr a Měsíc nad řekou.

Miloslava Hrdličková vybudovala Šrámkův dům v Sobotce, který koupila v roce 1957 a kam přemístila archiv i celou jeho pracovnu. Byl to dům, kde Fráňa sice nikdy nežil, ale to vůbec nevadilo, důležité bylo to, že byl v jeho rodné Sobotce.

Fráňa Šrámek zemřel sedm let po skončení druhé světové války v roce 1952 v sanatoriu v Praze ve věku 75 let na onemocnění plic, zřejmě následkem dlouhodobého kouření. Pohřben je v rodné Sobotce na hřbitově, o němž napsal jednu ze svých básní nazvanou Sobotecký hřbitov. Jeho žena ho přežila o šest let.