Chili Ta Thuy, nebo-li Chili je vietnamsko-česká influencerka a kuchařka, která vešla ve známost díky kulinářské soutěži MasterChef, ale i pěvecké SuperStar, či dobrodružné reality show Survivor. Na sociálních sítích ji sledují statisíce lidí, které nenápadnou, vtipnou formou edukuje a baví. Věděli jste, jaká surovina jí nesmí doma chybět a proč si myslí, že nám Čechům chybí národní hrdost?
Pokud bychom šli teď vám domů, co bychom u vás v lednici našli?
Spoustu masa z regenerativního zemědělství od Karla Kalného, našli byste tam farmářskou zeleninu a spoustu past, třeba miso pastu. Já totiž strašně ráda používám různá dochucovadla, která šetří čas. Chybět nesmí sójovka, asi pět druhů fermentované zeleniny a kaviár. Ten miluji.
Znamená to, že jste po nákupu, nebo to je takový ten základ, který máte v lednici vždy?
Řekla bych, že takhle je to skoro vždy, moje lednice je ze zhruba 80 % stále naplněná. Ale teď se snažím o míň, ráda bych, aby byla stále naplněná spíše z poloviny, protože tak má člověk lepší přehled o tom, co v lednici má a nestane se mu, že něco nestihne zpracovat.
Dáváte si tedy pozor na to, abyste potraviny nevyhazovala, nebo se i vám stane, že plýtváte?
Samozřejmě se to občas stane, protože hodně cestuji, takže to člověk občas neuhlídá, ale snažím se to minimalizovat. S poloprázdnou lednicí, v níž mám plno předpřipravených jídel, je to ale jednodušší. Připravuji si zeleninu ve větším množství, mám i hodně zachlazených příloh – rýži i jáhly, protože když přijde člověk domů, je většinou unavený a nechce se mu moc dlouho něco vařit. Já takhle vezmu přílohu, zeleninu, k tomu udělám maso a můžu jíst.
Moje vaření je jednoduché
Takže si například jeden den v týdnu vyhradíte na vaření a přípravu jídel na celý týden? Co všechno si takhle připravujete?
Například zeleninu nejčastěji nakrájím na malinké nudličky, připravím ji na páře, osolím ji, zakápnu sójovkou a nějakým hodně dobrým bazamikem, a to je všechno. Moje vaření je velmi jednoduché. Ovšem pokud je víkend, mám na to náladu, tak si tím vařením více hraji. Dělám různé omáčky, infuzované oleje nebo turecké vejce.
Jaká surovina se ve vašich jídlech velmi často opakuje?
Jsou to ta ochucovadla. Hlavně sójová omáčka, přírodně fermentovaná. Je to moje nejlepší kamarádka. Miluji koriandr, ten používám také úplně všude. A surovina, která mě nikdy nepřestane fascinovat, to je zelí. Máte bílé zelí, špičaté, ale i červené. Můžete ho nakládat, fermentovat, pošírovat, připravíte si karamelizované zelí, s tahini pastou, to je něco tak neuvěřitelně dobrého. Zkuste si někdy připravit pečené zelí, nebo pyré z karamelizovaného zelí, s tymiánem a smetanou, to je absolutně skvělé.
To jste mě překvapila, čekala jsem nějakou exotickou surovinu. A jsou, s ohledem na to zelí, které je opravdu takovou ryze tuzemskou zeleninou, nějaká česká jídla, která máte opravdu hodně ráda v té původní smetanové, hutné podobě. Nikoli odlehčené, jak bývá teď trendem.
Já mám hodně ráda kulajdu. Sice ji nezahušťuji moukou a přidávám do ní pošírované vejce, což úplně v tom původním receptu není, ale kulajdu mám opravdu ráda v té původní podobě. Teď jsem nedávno zkoušela i langoš podle jednoho staročeského receptu, v němž jsou nastrouhané brambory a pšeničný kvas, a to je něco tak neuvěřitelně dobrého. Déle fermentuje, takže je stravitelnější, je lehce nakyslý, vláčný a mnohem křupavější než ten běžný.
Vaříte hlavně z čerstvých surovin, nebo si během sezóny taky zavařujte, máte spíž plnou barevných sklenic?
Stále mám doma fermentovanou zeleninu, často si také chystám pesta z různých druhů bylinek, z koriandru, nebo z máty, kdy stačí přidat pražené vlašské ořechy nebo třeba slunečnicová semínka. V mrazáku vám takové pesto vydrží až 6 měsíců.
Pesto v mrazáku? Překvapivé! Plníte i mrazák nějakými zajímavými přípravami, nebo u vás mrazák spíše zeje prázdnotou?
Já mrazák používám opravdu velmi často, je to taková prodloužená chladnička. Mám v ní většinou uložené omáčky; do pomalého hrnce dám hodně masa, nechám ho přes noc vařit, dám do zavařovacích sklenic v tom nejčerstvějším stavu, a zamrazím. Využiju ho kdykoliv jindy, strašně to šetří čas.
Chili Ta
Zdá se, že máte lednici i mrzák plný příprav, vás jen tak nějaká návštěva zřejmě nezaskočí, to bych se vás bála pozvat domů na jídlo, co byste tomu řekla… nebojí se vás zvát vaši kamarádi?
Mě se bojí všichni, nejenom kamarádi. Když jdu do podniku, tak vidím ty vyděšené oči, a všichni mi to říkají. Přitom já jsem strašně vděčný strávník a když mi uděláte jen dobré maso, k tomu přidáte zeleninu, klidně jenom obyčejné dušené zelí se sójovkou a k tomu dostanu rýži, tak já budu úplně nejspokojenější člověk na světě.
A měla jste to tak vždycky, že vám stačilo méně, nebo jste se k té střídmosti spíše projedla a provařila?
Každý kuchař, který to vaření bere vážně, v nějaké fázi narazí na finedining, vrchol kulinařiny, kdy kuchař z jídla dělá umělecké dílo, vyhraje si s ním, přidá různé prachy, využívá prvky molekulární kuchyně. Když je kuchař šikovný, tak mu stačí vzít nekvalitní surovinu a díky kulinární invenci, koření a dobrému tuku dokáže i z nekvalitní potraviny vykouzlit dobrý pokrm.
Ono to obdivuhodné je, ale tím, že já řeším zákulisí potravin, tak se mi líbí, že si v kuchyni můžete vystačit s jednoduchostí a kvalitou. Navracím se při svém vaření zpátky, pro mě je nejvyšší priorita kvalitní surovina. Když ji máte, tak ona už sama o sobě chutná dobře, pak už to jen stačí nepo…. v kuchyni. Já si raději nebudu kupovat oblečení a uberu všude, jen abych měla na talíři kvalitní potraviny.
Pří nákupu jídla nám chybí národní hrdost
Nejde tu totiž jen o naši peněženku…
Jde o to, že svým výběrem ovlivňuji stav půdy, stromů, rostlin i ovzduší, a lidi, kteří o tohle všechno pečují, je třeba podpořit. Protože když je nepodpoříme, tak brzy nebudeme mít na výběr jako máme dnes. Dnes si totiž můžeme vybrat kvalitu za více peněz, jenže když teď tyto zemědělce, kteří potraviny vyrábí poctivě s úctou k půdě a životu, nepodpoříme, tak brzy tu kvalitu nebudeme mít vůbec. Ani za víc peněz.
Bohužel nám chybí ta národní hrdost. U nás si lidé koupí chipsy za padesát šedesát korun, kde výrobní cena jsou „dvě koruny“, ale zdá se jim drahý tvaroh od farmáře za 60 Kč, který na něm nic moc nevydělá. Zkuste říct Francouzi, aby svůj sýr, svou pýchu a hrdost, vyráběl za málo peněz a za kratší dobu, aby si jeho sýr mohl koupit úplně každý. Pošle vás do háje.
Kde můžeme začít, jak začít tu naši národní hrdost vůči zemědělcům a těm malým lokálním výrobcům budovat?
Lidé mají utkvělou představu, že lepší zelenina je hrozně drahá, ale tak už do dávno není, jen to chce trošku větší úsilí. Nakupovat můžete v tržnici, ale dneska koupíte bio zeleninu i v supermarketech a není o tolik dražší. Já bych zkusila koupit do každého jídla vždy jednu lepší surovinu, ať už bio nebo farmářskou.
Tím, kolik vás sleduje lidí, ale můžete mínění i chování lidí trochu ovlivňovat. Snažíte se tím, co víte, působit na lidi, trochu je nenápadnou formou edukovat?
Snažím se edukovat zábavnou formou. Protože se nepovažuji za nějakého velkého odborníka, snažím se spíš spojovat s lidmi, kteří mají opravdu odbornost a jejich znalosti se snažím převádět do srozumitelné a zábavné formy.
Vnímáte, že taková videa mají skutečný dopad na vaše sledující, že vám píší, to je super, to jsem nevěděl, tak to já už teď budu takhle dělat, anebo já zkusím nakupovat, jak radí Chili Ta?
Ano, a jsem za to moc ráda, ale ono se říká, že vaši sledující jsou už z principu lidé, který jsou trošku nastavení podobně jako já, proto ten obsah vyhledávají.
Někdy jsem až překvapená už jenom tím dosahem některých videí. Vydám video, o které si říkám, to je základní věc, to každý ví, tím neobjevím Ameriku, a ono je to úplně jinak a lidé píší, to jsem nevěděl, to je skvělé. A to je vlastně to, co mě na tom všem nejvíc baví.
Nemáte někdy pocit, že se lidé o svůj jídelníček potažmo zdraví, až tak moc nezajímají?
V tom mám pokoru, i já jsem nějak začala, i mně trvalo, než jsem se k tomu, co vím dnes pročetla, než jsem potkala spoustu zajímavých lidí. Já jsem se rozhodně nenarodila jako genius a já to vůbec lidem nevyčítám. Hlavně je to ničemu. Negativní energie nic nezmění, aby vás lidé poslouchali, potřebují se s vámi ztotožnit. Každý učitel vám řekne, že pokud chce změnit a naučit něco žáka, tak v 90 % je to jako zábava, chvála a těch 10 % je nějaký prostor, ze kterých si „žák“ něco vezme. Ponižováním, zastrašováním, nadřazeností, tím se člověk nic nenaučí.
ČLÁNKY DO MAILU