Hlavní navigace

Chceme víc než jen válku proti plastu, říká Ivan Holub z řetězce Billa

15. 7. 2021

Sdílet

 Autor: Se souhlasem Ivana Holuba
ROZHOVOR – Malé změny mohou mít ohromné dopady. Třeba obyčejný papírový sáček na pečivo s průhledným okénkem, jaký běžně bývá v každém supermarketu. Billa ho nahradila novým materiálem, vypadá a slouží stejně, ale tento jeden krok z mnoha přináší značné úspory. „V případě nových sáčků na pečivo ušetříme 18 tun zbytného jednorázového plastu za rok,“ vyčísluje koordinátor udržitelného rozvoje Billa ČR.

Maloobchodní řetězec Billa pokračuje na cestě k šetrnému přístupu k naší planetě a dělá další kroky pro zajištění tzv. udržitelného rozvoje. Motto a slovní hříčka „Aby si nás příroda zase oblíBilla“ vystihuje cíle této snahy. Podle řetězce přišel čas na „plán B“. Co to znamená, jaká opatření už v Bille přijali a co chystají do budoucna, přibližuje Ivan Holub, koordinátor udržitelného rozvoje.

Díky spolupráci s dalšími odděleními se již podařilo rozjet celou škálu různorodých projektů. Od zavedení recyklovaných tašek a sáčků k opakovanému použití přes zkrácení původního závazku ukončení prodeje klecových vajec až po spolupráci s Českým svazem ochránců přírody a podílením se na rozvoji a ochraně biodiverzity.

Před časem jste přistoupili pro mnohé k překvapivému kroku a zrušili prodej papírových tašek, proč?

V této oblasti, stejně jako v řadě jiných, chceme přistupovat k tématu maximálně odpovědně a vycházet z relevantních a podložených vědeckých dat. Pro zrušení papírových tašek jsme se rozhodli na základě studie VŠCHT z roku 2018, která porovnala jednotlivé druhy materiálů dle hodnocení celého jejich životního cyklu. A papírové tašky v tomto srovnání nevyšly nejlépe. Aby se vyrovnala jejich environmentální stopa s běžnou plastovou, je třeba ji opakovaně využít alespoň čtyřikrát, u bavlněných tašek jde počet použití až do stovek. Problémem tak není samotný materiál, ale způsob, jak s ním nakládáme a co s ním uděláme po skončení jeho životního cyklu.

Jaké byly a jsou reakce zákazníků? Pochopili lidé, že ne každý plast je nutně větší zlo?

Reakce jsme zaznamenali v drtivé většině pozitivní, a zákazníkům, kteří se nás dotazovali, proč jsme ustoupili od papírových tašek, jsme naše rozhodnutí vysvětlili. Nechceme vést válku proti plastu, má-li jeho užití prokazatelně nejnižší environmentální dopady, ale současně jsme si zcela vědomi, že recyklace plastů není stále dokonalá a dlouhodobě vidíme prostor pro snižování objemu použitého plastu. Jako velkou výzvu vidíme projekty zaměřené na odstraňování plastů a dalších obalových materiálů z volné přírody a s tím související prevenci v podobě edukace zákazníků, ač je v Česku v tomto ohledu situace velmi dobrá a český zákazník je ve většině případů uvědomělý.

Mnoho lidí se začalo vzhledem k osvětě plastům vyhýbat, to ale asi není ideální cesta?

Zcela se vyhýbat plastu není řešení, důležitě je naučit se mu rozumět a především s ním neplýtvat.

Lze jednoduše vysvětlit rozdíl mezi plastovými obaly? Jak může laik jednoduše poznat, který plast je „hodný“ a který „zlý“?

U obalu je pro zákazníky nejjednodušší zjistit si druh materiálu, ze kterého je vyroben, přímo z obalu v tzv. recyklačním symbolu. Obecně lze říci, že kde popis nezačíná C / druh materiálu (toto jsou nerecyklovatelné kombinované materiály), lze obal recyklovat.

Reálnou šanci na recyklaci pak lze zvýšit z pohledu výrobce preferencí jednodruhových materiálů. Uvedu příklad – když bude pro konkrétní typ potraviny nejvhodnější obal z tvrdého plastu, ideální je zvolit například průhledný PET nebo polypropylen s vodou omyvatelnou etiketou, která při recyklaci půjde snadno oddělit. Navíc dnes lze materiál PET vyrábět už z recyklovaného plastu, čímž výrobci minimalizují výrobní stopu obalu na minimum.

I lidé, kteří se zajímají o třídění odpadu, si mnohdy neví rady například s kombinovanými sáčky na pečivo. Vy říkáte, že je možné vaše sáčky třídit do papírového odpadu včetně průsvitného okénka. To není problém?

Ano, kombinované materiály jsou vždy problematičtější. Přijde-li ekologicky smýšlející zákazník do styku s tímto typem obalu, je nejjednodušší zjistit, zda jsou dvě či více druhů materiálů od sebe ručně oddělitelných. U stávajících sáčků na pečivo je při troše snahy fólie od papírového těla oddělitelná, ale takovou práci si s roztříděním obalu dá pouze minimum zákazníků. Proto jsme se rozhodli tento krok přeskočit, a nově tak mohou zákazníci naše nové sáčky na pečivo vhodit bez obav do kontejneru na papír, jelikož průhledové okno je vyrobeno z celulózy. Sáček nově také obsahuje 50 % recyklovaného papíru a má udržitelnou certifikaci o odpovědném lesním hospodářství, ze kterého pochází materiál na jeho výrobu.

S jakými dalšími obaly si lidé často nevědí rady? Co třeba obaly od vajec? Nebo kelímky od mléčných dezertů – je to plast, nebo papír?

Plata od vajec patří také mezi typy obalů, u nichž si zákazníci nejsou příliš jistí, jak s nimi správně naložit. Jedná se o tzv. nasávanou kartonáž, materiál, který je poslední fází ještě použitelného (již několikrát recyklovaného) papíru. Málo se ale ví, že tyto obaly jsou kompostovatelné a relativně nově je lze vhazovat i do kontejnerů na papír, což se dříve nedoporučovalo.

Kelímky používané v mléčném sortimentu bývají zpravidla vyrobené z polypropylenu a problém pro recyklaci tak nepředstavují, zato velmi problematické jsou tzv. „sleevy“, česky „rukávky“, například u mléčných dezertů, drinků, koktejlů nebo dětských nápojů. Zákazník je pozná zpravidla tak, že je nelze ručně oddělit od těla obalu a znemožňují recyklaci tím, že jsou vyrobeny z PVC, které při recyklaci nelze odseparovat od zpravidla dobře recyklovatelných lahví těchto produktů. Smutnou tečkou tohoto materiálu je také to, že ani spalovny ho nechtějí pro energetické využití, jelikož při pálení PVC vznikají silně toxické látky, a tak končí nejčastěji na skládkách, kde se rozkládají i stovky let.

Propagujete také využívání resáčků, tedy sáčků pro opakované využití, ze strany zákazníků. Projevilo se to nějak na spotřebě mikrotenových pytlíků, které jsou k dispozici na prodejnách? Snížila se jejich spotřeba?

Resáčky jsou na našich prodejnách k dispozici od listopadu loňského roku, proto je na relevantní vyhodnocení stále ještě brzo. Nicméně ano, naší ambicí je postupně snižovat spotřebu mikrotenových sáčků, které jsou v mnoha případech nadužívány a jejich recyklace je spíše teoretická než skutečná.

Kde jste ještě zaznamenali posun v oblasti ekologických materiálů? Například privátní značky Billy balíte do převážně recyklovaných materiálů?

Ano, usilujeme o to. Je naší odpovědností zákazníkům maximálně ulehčit následné správné naložení s obalem, proto chceme, aby obaly v našich privátních řadách byly recyklovatelné či kompostovatelné. Tou samou optikou se nyní zaměřujeme i na obaly v lahůdkách.

Další dilema představuje použití plastu na balení například čerstvých potravin. Na druhou stranu obal uchrání produkt déle ve formě a zabrání tak plýtvání jídlem. Přijde mi ale sporné, pokud si již u některých obchodníků nekoupím například ani kousek zeleniny bez obalu, třeba nebalenou okurku či mrkev, kterou sním do druhého dne. Jaký je váš postoj?

Především je třeba říci, že jako obchodník nikdy dopředu nemůžeme vědět, za jak dlouho zákazníci zakoupenou potravinu doopravdy spotřebují. Proto je naší rolí potravinu ochránit před rychlou zkázou právě použitím vhodných typů obalů.

Dalším faktorem, který vstupuje do rozhodování, zda obal u ovoce či zeleniny použít, je délka distribučního řetězce. V momentě, kdy je přepravní vzdálenost co možná nejkratší (ideálně regionální, či alespoň českého původu), lze v některých případech od použití obalu ustoupit, jelikož se potravina dostane od farmáře na pult prodejny v co nejkratším čase. U dovážených potravin je pak lepší takovou potravinu zabalit a ochránit ji před znehodnocením. Základem je používat v takových případech pouze dobře recyklovatelné obaly s minimální ekologickou stopou.

U lahůdkového a masného pultu jsou obaly nutné. Lze se i tady chovat ekologicky?

Určitě ano. U lahůdek je však mít třeba na paměti, že musíme vždy zajistit typ obalu, který splňuje veškerá hygienická a kvalitativní kritéria a současně zabrání průsaku mastnoty. I proto nelze použít čistý papír, jak se nás zákazníci často ptají, ale je třeba ho zaopatřit bariérovou vrstvou. Na nás pak je, aby jak papír, tak bariérová vrstva šly od sebe snadno ručně oddělit a následně roztřídit. Dále se zaměřujeme i na množství obalového materiálu, které nyní v lahůdkách používáme, a hledáme oblasti, kde jej snížit tak, aby zůstal zachován maximální komfort pro zákazníka.

Lze vyčíslit dosavadní výsledky snažení Billy v této oblasti?

V současnosti na změnách pracujeme, ale jakmile budeme mít již konkrétní čísla k dispozici, rádi je uveřejníme. V případě nových sáčků na pečivo ročně ušetříme osmnáct tun zbytného jednorázového plastu.

Jak se v oblasti udržitelnosti projevila protiepidemická opatření, která měla mnohdy asi negativní vliv na tyto snahy? Pozastavila například vaše úvahy o bezobalovém prodeji?

Je to tak, navíc bezobalový prodej reálně není vždy zcela bezobalový. Dnes existují zajímavá řešení v podobě velkých zásobníků nebo dávkovačů se zbožím, která eliminují množství obalů na vstupu, ale už neřeší, v čem si zákazník toto stáčené zboží odnese. Aby byl koncept skutečně bezobalový, museli bychom zákazníkům umožnit si zboží odnést ve vlastní nádobě, což je problematické z pohledu legislativy a následné odpovědnosti za případnou reklamaci zboží. I nadále však bezobalovou problematiku bedlivě sledujeme.

Řetězce mají moc změnit chování zákazníků. Čeho byste v tomto směru rádi dosáhli v oblasti udržitelnosti?

Řetězce mají celou řadu možností, často ale hraje klíčovou roli právě zákazník. Nabídnete-li zákazníkovi sebeekologičtější odnosnou tašku, která při výrobě a dopravě na prodejnu měla minimální ekologickou stopu, a zákazník ji použije jen jednou a ještě si nedá ani práci s jejím vytříděním, pak budou její dopady na životní prostředí opět výrazně vyšší. To samé platí u mikrotenových sáčků, do kterých se mnohdy balí produkty již zabalené či potraviny s vlastním „přírodním“ obalem v podobě slupky.

Proto chceme kromě našich vlastních ambicí a snah, které jsou přehledně shrnuty na nových webových stránkách www.planbilla.cz, zapojit do aktivní role i našeho zákazníka. Jsme přesvědčeni o tom, že nikdo z nás nechce pro další generace budoucnost zamořenou odpadky, plnou čím dál více extrémnějších projevů klimatických změn a se stále větším množstvím vymírajících druhů zvířat a rostlin nebo zanikajících biotopů.

Co tedy plánujete do budoucna? Jaký by byl podle vás ideální stav a čeho lze reálně dosáhnout?

Udržitelný rozvoj je pro nás nekončící cesta, neexistuje pro nás časový horizont nebo hranice, kdy bychom si řekli: „Tak, a teď máme hotovo.“ Řadu dosavadních ambicí a cílů, které lze časově vymezit, jsme zveřejnili jako součást plánu B, ale pak jsou tu i těžko měřitelné oblasti, kde vidíme prostor k dalším snahám. Mám-li shrnout klíčové oblasti, na které se v budoucnu chceme ještě více zaměřit, určitě do nich budou patřit obaly a způsob nakládání s odpady, ochrana biodiverzity a cenných přírodních zdrojů, snižování naší ekologické stopy a péče o zaměstnance. Chceme být pro naše zákazníky uvěřitelní a srozumitelní. A ač jsme si vědomi našeho dalšího potenciálu k rozvoji v řadě oblastí, jsme přesvědčeni o tom, že postupnými změnami a projekty se staneme skutečně udržitelným řetězcem.

Ivan Holub

Koordinátor udržitelného rozvoje Billa ČR. Rozvoj udržitelnosti v Bille má na starosti od roku 2019. Předtím působil v organizaci Byznys pro společnost, jež pomáhá mezinárodním firmám s implementací udržitelného přístupu. Spolupracoval například s firmami Samsung, Coca-Cola HBC nebo Vodafone. Svou kariéru zahájil v personalistice, kde zkušenosti sbíral převážně v mezinárodních organizacích, jako je Ferrero, PPL, DHL nebo Faurecia. Vystudoval Vysokou školu ekonomie a management, diplomovou práci psal na téma CSR a udržitelnost.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).