Škoda, že na dlouholeté pravidelné „potravinářské úterky“ organizované Českou potravinářskou společností Praha nezavítají alespoň občas zástupci centrálních médií. Dozvěděli by se na nich totiž data, která v médiích nezaznívají, a také proto má naše společnost a spotřebitelé velmi zkreslené představy o našem potravinářství. Alespoň krátká sonda do oboru z „druhé strany břehu“ je proto vhodná, už proto, že právě v těchto dnech probíhá v Brně největší tuzemská potravinářská akce – veletrh Salima.
V porovnání s ČSSR produkujeme mnohonásobně více potravin
Z dat prezentovaných na semináři Výkonnost potravinářského sektoru tento týden mimo jiné vyplynulo, že především pro spotřebitele je současná nabídka potravin a rozsah potravinářské produkce v mnohém příznivější než v předlistopadovém období, zejména v porovnání se stavem v polovině minulého století. Zejména pak v kategoriích, které představují nutričně a zdravotně hodnotnější produkty.
Málokdo ví, že například v roce 1950 se v tehdejší ČSSR vyprodukovalo jen 3700 tun drůbeže, zatímco v současné době je to 47 000 tun. Stejně tak se u nás vyrobilo v polovině minulého století pouze 26 000 tun sýrů, zatímco nyní je to 164 000 tun. Asi nejzajímavější je porovnání v oblasti zeleniny – té se v roce 1950 vyrobilo pouze necelých 1400 tun, v současné době jde přitom o produkci kolísající kolem 20 000 tun.
Samozřejmě ale jsou i oblasti, kdy došlo v porovnání s předlistopadovým obdobím k zásadnímu propadu tuzemské produkce, což se týká například chleba, brambor a hovězího masa. A také vepřového masa, i když toho se u nás v současné době oproti zmiňovanému roku 1950 vyrábí zhruba dvojnásobek – ovšem v porovnání s rokem 1990 jen necelá polovina.
Přečtěte si: V socialistických velkopekárnách to muselo frčet
Srovnání se zahraničím: produktivita pokulhává
Zdaleka nejdůležitějším sdělením na uvedeném semináři ale bylo porovnání produktivity potravinářství v ČR v současné době s průměrnou produktivitou v zemích EU. Prakticky ve všech potravinářských oborech (s výjimkou výroby krmiv) je v ČR produktivita pouze poloviční, a to se přitom v posledních letech stále zvyšuje. K vyspělým zemím EU ale máme stále ještě docela daleko, což je jednou z příčin (to ale na semináři nezaznělo), proč naši potravináři v mnoha případech se svou konkurencí z Evropy prohrávají a proč jsou jejich výrobky také někdy dražší. Pro mnohé zřejmě překvapivé zjištění přitom vychází z oficiálních dat Českého statistického úřadu, Evropského statistického úřadu, Ústavu zemědělské ekonomiky a informací i ministerstva zemědělství. Nejde tedy o nějaké spekulace, ale takzvaná verifikovaná data.
O něco lepší je situace v oblasti nápojů. Tam dosahuje ČR v porovnání s Evropou více než šedesátiprocentní produktivity, a nejde zdaleka jen o pivovarnictví, ale o výrobu dalších alkoholických i nealkoholických nápojů. V nápojářském průmyslu se přesto dosahuje vyššího zisku a navíc pobírají zaměstnanci vyšší mzdy – a i díky tomu roste počet výrobců. Ten roste i v potravinářství, trendem je ale spíše zakládání menších podniků, které také přispívají k růstu produktivity.
Pohled do Německa
Naše země se – na první pohled logicky – často porovnává se sousedním Německem, a to jak ohledně cen potravin, tak jejich nabídky či kvality, bohužel právě už ne tak z pohledu produktivity.
Galerie: Dvojí kvalita potravin potvrzena
Korektně je ale třeba říci, že situace v obou zemích zcela porovnatelná není. Německo je podstatně větší trh, takže tam mohou na straně jedné existovat větší výrobci využívající různých typů množstevních slev při nákupu surovin a obecně v nákladech na výrobu potravin; na straně druhé představuje větší trh také vyšší prostor i pro malé výrobce, kteří tak mají v porovnání s trhem v ČR početnější klientelu. Tím je také možná širší nabídka potravinářských produktů. V Německu jsou také jiné platové podmínky, což je předpokladem rozvoje potravinářské a nápojářské výroby. A kromě toho čelí výrobci potravin v Německu menší byrokracii.
Podpora potravinářů v Čechách
Na rozdíl od zemědělství jsou navíc v ČR výrobci potravin jen minimálně podporováni. Využít mohou prakticky jen některých Programů rozvoje venkova nebo Národních dotací přes ministerstvo zemědělství, Operačního programu Podnikání a inovace prostřednictvím ministerstva průmyslu a obchodu (MPO) nebo záruk poskytovaných Českomoravskou záruční a rozvojovou bankou (ČMZRB). V současném programovém období 2014 až 2020 ale dosáhly potravinářské podniky v ČR jen na 499 projektů v celkové částce 1,022 miliardy korun, v rámci Národních dotací bylo potravinářům proplaceno v roce 2016 celkem 41 žádostí o podporu ve výši necelých 400 milionů korun. Na MPO není považována podpora potravinářství za prioritu a ČMZRB pomáhá především zárukami úvěrů, ne přímo penězi. Do zemědělství přitom míří ročně zhruba 50 miliard korun.
Možná je to hodně čísel, ale cílem je ukázat, že další a vyšší podpora našeho potravinářství, i kvůli tomu, aby rychleji rostla produktivita potravinářství, je nezbytná. V opačném případě budeme nakupovat více a více potravin ze zahraničí, nebo alespoň potravin vyrobených u nás ze zahraničních surovin. To ale jistě není vývoj, který by si většina spotřebitelů v naší zemi přála.
Galerie: I ze Slováků dělají popelnici Evropy
ČLÁNKY DO MAILU