Cechovní norma vydá za všechny značky. Účelná propagace však chybí

Autor: Nina Havlová

Značek a log, které zdobí potraviny, je nespočet, málokdo ví, co všechno (ne)znamenají a jestli má cenu se podle nich při nákupu orientovat. Možná by stačilo znát jednu jedinou, která kvalitu jasně vymezuje. „Vyrobeno podle cechovní normy“.

Už třetím rokem pracují odborné komise Potravinářské komory ČR (PK) spolu s výrobci a ve spolupráci s výzkumníky a orgány kontroly kvality na tvorbě Českých cechovních norem (ČCN). Základním cílem je vyplnit alespoň částečně legislativní vakuum, které vzniklo zrušením Československých státních norem (ČSN), které stanovovaly složení potravinářských produktů prodávaných v době jejich platnosti na tuzemském trhu.

Spousta značek = špatná orientace zákazníka

Podle Dany Gabrovské z PK bylo přitom na konci ledna 2018 odsouhlaseno již sto osmdesát cechovních norem pro dvě stě padesát druhů potravin, respektive pro čtyři sta třicet osm druhů, pokud budeme brát za druh i různé varianty jejich balení. To není zas tak málo. Důležité ale je, že se s pojmem „Vyrobeno podle České cechovní normy“ člověk na obalech kupovaných potravin prakticky nesetká. Systémově na své produkty umisťuje tento nápis spolu s vlaječkou v zásadě jen jihočeská Madeta a někteří výrobci uzenin, většina ale váhá. Možná i proto, že je na našem trhu v současné době nepřehledné množství značek, které se odkazují na nějakou nadstandardní kvalitu, případně na český původ produktu. Že je inflace takových značek kontraproduktivní, jsem konstatoval nesčetněkrát. Nyní na to částečně doplácí i ČCN, ačkoli právě takové označení by mělo pro zákazníka mnohem větší vypovídací cenu než většina značek stávajících.

Galerie: Značky kvality potravin

České cechovní normy se blíží státním normám

Základním principem ČCN není „jen“ původ vstupních surovin (třeba masa nebo mléka), ale také výčet povolených a zakázaných surovin, které lze k výrobě příslušné potraviny použít. Cechovní normy také definují u jednotlivých výrobků parametry minimálních kvalitativních nároků a parametry nadstandardní kvality. Původním ČSN se přitom v řadě parametrů blíží, v některých případech jsou cechovní normy i podrobnější, a navíc vždy představují požadavky nad rámec obecně platné legislativy.


Autor: Cechovní normy

Logo

V případě mléka jde o maximální množství mikroorganismů nebo somatických buněk, nebo v případě masa vyšší obsah masa, nižší obsah tuku či zákaz použití separátu (strojně oddělené maso). Součástí cechovních norem jsou přitom i takové detaily, jako je zákaz uzení tekutým kouřem nebo kouřovým aromatem, přičemž povoleno je jen uzení kouřem z tvrdého dřeva.

Kromě mlékárenských a masných výrobků existují již ČCN také pro lahůdkářské výrobky (třeba pro rybí salát, zavináče nebo ruské vejce), majonézu, čokolády, pekařské výrobky, nebo třeba pro Vizovickou slivovici. Připravují se také normy pro rybí výrobky, mražené výrobky, bramborové lupínky nebo nealkoholické nápoje. Konečnou ambicí je pak postihnout všechny skupiny základních potravinářských produktů na trhu včetně nápojů.

Propagace klopýtá

Otázkou samozřejmě je, co dál. Všichni se totiž shodují, že nákup potravin vyrobených podle ČCN by zvýšil kvalitu potravin na našem trhu i orientaci zákazníka, značné rezervy jsou ale zatím v propagaci cechovních norem. To by se ale mohlo změnit spoluprací s některými maloobchodními řetězci, které o to projevily zájem. V současné době probíhají jednání s nadnárodními sítěmi Kaufland, Penny a Billa. Nově se také počítá s vývojem mobilní aplikace, která by po identifikaci loga „Vyrobeno podle České cechovní normy“ a čísla výrobku poskytla spotřebiteli operativní informaci o tom, z čeho se výrobek skládá a jaké parametry musí pro takové označení závazně splňovat.

Bylo by to žádoucí, protože spotřebitel by měl v takovém případě reálné informace o tom, co je či není kvalita a v čem ona kvalita spočívá, což je dnes velmi obtížné, protože pojem „kvalita“ znamená pro každého něco jiného. Tady by ale bylo měřítkem odborné hledisko, zdaleka ne jen zájem výrobců, ale také pozice skutečných nutričních odborníků i akademické sféry. To zatím v podmínkách ČR chybí.