„Zvídavé dítě je vždy rychlejší. Je dobré nikdy nepodceňovat to, co dítě dokáže. To, že včera ještě něco neumělo nebo někam nedosáhlo, neznamená, že dnes to také neumí,“ říká Štěpánka Průhová, primářka Pediatrické kliniky 2. LF a FN Motol.
Co se dozvíte v článku
I proto je potřeba být stále ve střehu a předvídat, co všechno by se mohlo stát. Odborníci doporučují předem připravit byt nebo dům na to, že se v něm bude pohybovat malé dítě. Je to přeci jen jednodušší než pak každou chvíli rychle přiskakovat a odvracet možné katastrofy až za chodu.
V puse může skončit úplně všechno
Je nicméně důležité prohlédnout a zamyslet se nad každým místem, kde se batole bude pohybovat. „Dívejme se na domácnost očima lezoucího kojence nebo batolete. Všechno, co volně leží, skončí v puse. Může to být klidně i štětka na mytí toalety,“ podotýká profesorka Průhová v článku zveřejněném na webu FN Motol.
Na co konkrétně se tedy zaměřit? Například na jakékoliv dráty a elektřinu. Zásuvky, kabely, prodlužovačky a další rozvody elektřiny by nikdy neměly být volně dostupné. Záslepky, krytky a ochrany jsou zásadními pomůckami, zabrání v tom, aby dítě strkalo prsty nebo nějaké předměty dovnitř.
Extrémně nebezpečné baterie
Všechny dolní skříňky, které jsou na klíč, je dobré zamknout, klíček vyndat a uložit jej minimálně ve výšce 1,5 metru. Na skříňky, které zamknout nejdou, se dají koupit pojistky, které zabrání otevření dvířek bez použití obou rukou. „Podobně je to s dolními šuplíky. Určitě do nich nepatří například pomůcky na šití, jehly, špendlíky, nitě, knoflíčky, baterky nebo třeba šroubky,“ uvádí primářka.
Zmínit baterky, konkrétně ty tzv. knoflíkové či mincové, je určitě nasnadě, protože zrovna ty jsou mimořádně nebezpečné. Pokud je dítě spolkne, může mu jít i o život. Zaseknutá baterie zvládne do hodiny poleptat jícen, do čtyř hodin dokonce úplně proděravět. Zákeřnost baterií je i v tom, že kvůli svým vlastnostem poškozují orgány, i když už v těle nejsou, a to klidně týden poté.
Pozor na léky, stačí jedna tabletka
Velmi nebezpečné jsou pro malé děti také omylem pozřené léky. Děti je neomylně najdou všude, kde k nim mají přístup: v šuplících, tašce, kabelce, na nočním stolku…
Nikdy byste neměli spoléhat na to, že dokážete dítěti vysvětlit, že tohle nesmí. Obzvlášť nebezpečné jsou léky na srdce, vysoký krevní tlak, cukrovku nebo na uklidnění. U takových medikamentů může stačit jediná tableta a dítě může být v ohrožení života. Přestože dospělému by taková dávka neudělala skoro nic.
Léky by proto měly být opět vždy uzamčené na bezpečném místě nejméně ve výšce nad 1,5 metru. „Někdy bohužel ani tohle nestačí. Jedna malá holčička byla přijímána do nemocnice s otravou sirupem na teplotu. V nestřeženém okamžiku si postavila židličku ke kuchyňské lince, vylezla na ni, pak na linku a otevřela si horní skříňku, ve které byla lahvička se sirupem. Když ji maminka našla, děvčátko se divilo, že ji nechválí, když přece pila tu ‚medicínu‘, aby byla zdravá,“ vzpomíná primářka Průhová.
Magnety se v břiše mohou spojit
Nebezpečné jsou i magnety a magnetické kuličky, které bývají součástí některých hraček nebo stavebnic pro větší děti. Pokud batole spolkne jeden magnet, nemusí to vadit. Jakmile se k němu ale přidá další, problém je na světě, protože magnety se v břiše mohou připojit k sobě, tím mezi sebe mohou stisknout stěnu střeva a ta začne postupně odumírat. Zdánlivá banalita tak může skončit třeba i zánětem pobřišnice. Magnety je proto potřeba vyndat, v některých případech i operativně.
Chemikálie zamkněte
Stejně tak je potřeba se mít na pozoru s čisticími prostředky. Ty by vždy měly mít své bezpečné a uzamykatelné místo. Minimálně některé z nich – přípravky na mytí toalety, tablety do myčky a na praní nebo tekutý písek. Většina z nich jsou silné zásady nebo kyseliny, a už při požití malého množství tak hrozí poleptání ústní dutiny a trávicího traktu.
Relativně neškodné jsou jenom přípravky na mytí nádobí, které nevyvolávají otravy, spíš ve střevě hodně pění a mohou způsobit průjmy.
„Pozornost je potřeba věnovat již nakupování, přepravě a vybalování čisticích prostředků doma. Mnohé otravy se staly například tak, že dítě sedící v nákupním vozíku vyndalo lahvičku z vozíku, a zatímco maminka nakupovala, olizovalo lahvičku ředidla. Jindy stačil jen okamžik, kdy maminka vybalovala nákup a než se otočila, lilo si dítě sedící za ní na dlaždičkách přípravek na mytí nádobí do pusy,“ líčí lékařka.
Mají u vás děti přístup k čisticím prostředkům?
Štěstí je, že tyto chemikálie většině dětí nechutnají, a proto lahvičku po několika doušcích obyčejně odloží. Nicméně na poleptání hrdla a jícnu bohužel stačí i tohle malé množství.
Zatímco u otravy léky je první pomocí vyvolání zvracení a podání aktivního uhlí, u poleptání louhy a kyselinami platí přesný opak. Zvracení nevyvolávejte, protože by to vedlo k dalšímu poškozování jícnu tím, jak by se chemická látka vracela zpět. První pomocí je co nejdříve podat sklenici vody nebo mléka, aby se koncentrovaný louh či kyselina naředily, a okamžitý převoz do nemocnice.
Nebezpečná dílna a garáž
Samostatnou kapitolou jsou i nemrznoucí směsi do ostřikovačů, benzin, petrolej a další podobné látky skladované v garážích nebo dílnách. Dítě je může snadno zaměnit za vodu. I proto platí absolutní zákaz přelévat tyto tekutiny do plastových lahví od nápojů. Naopak by měly být v originálním obalu a schované v dostatečné výšce, ideálně opět uzamčené ve skříňce.
Projděte domov krok za krokem
Poslední rada od motolských doktorů? „Představte si, odkud může dítě spadnout (otevřené balkonové dveře, okna, schody, přebalovací pult), čím vším se může polít (pozor na rychlovarné konvice a jejich volně visící přívodné kabely), co na sebe může strhnout (ubrusy s hrnky s kávou a talíři s polévkou), kam může sáhnout. Domácnost dokáže být pro malé zvídavé dítě velmi nebezpečným místem k životu. Proto bychom měli udělat maximum pro to, abychom rizikům předešli,“ uvádějí s tím, že je důležité, aby se uvedenými zásadami řídili všichni členové domácnosti. Jinak totiž bezpečnostní počínání nemá smysl.
Jeden příběh za všechny
Primářka Štěpánka Průhová na závěr přidala také příběh, jak může být vytvoření bezpečného prostředí pro batole náročné, ne-li někdy dokonce nemožné…
Jednou byl do nemocnice přijat tříletý chlapec proto, že vypil bráškovi sirup na alergii. Už byl s maminkou na oddělení, kam jej poslali na pozorování, když k nim přišla paní doktorka, aby sepsala příjmové papíry. Chlapec se po tak nepříjemné proceduře, jako je výplach žaludku, nezdál ani moc otřesen a zvědavě si prohlížel neznámé prostředí. Když se paní doktorka v povídání s maminkou dostala až k otázce, zda byl již někde hospitalizován, maminka si povzdechla a řekla: „Před čtrnácti dny jsme byli v jiné nemocnici, protože vypil sirup na kašel a před týdnem ležel opět v jiné nemocnici, protože olízal tablety do myčky.“ Paní doktorka se neudržela a vyčítala mamince: „To si ty léky a chemikálie nemůžete někam zamknout?“
Maminka se rozplakala: „Když já už nevím, co máme dělat. Náš synek je neuvěřitelně zvídavý a nic ho nemůže odradit. Za svůj krátký život už měl třikrát výplach žaludku a vůbec mu to nevadí. Doma jsme už udělali všechna možná opatření, ale pořád je to málo. Chlapec v noci vstává a chodí po bytě. Od té doby, co jsme zjistili, že otáčí knoflíky plynového sporáku a pouští plyn, vypínáme na noc centrálně jeho přívod. Když začal vymontovávat žárovky z lampičky a strkat prstíky do závitů, vyhazujeme na noc pojistky. Léky máme ve dvou metrech zamčené ve skříňce – já sama si beru stoličku, abych se k nim dostala. Jenomže druhý syn má alergii a musí užívat sirup. Když jsem mu dávala lžičku, postavila jsem lahvičku na linku. V tom okamžiku ji syn popadl, utekl do koupelny, kde se zamkl a lahvičku vypil. Ještěže mě manžel naučil, jak se šperhákem do zamčené koupelny dostat…“
ČLÁNKY DO MAILU