Hlavní navigace

Astrologie a medicína: když dobové poznání nestačilo, využil lékař hvězdy

Autor: Wikipedia.org, podle licence: Public domain
Taťána Kročková

Dnes slouží astrologie převážně k účelům sestavování horoskopů a baví čtenáře bulvárních magazínů, dříve jí však byla přisuzována mnohem větší vážnost. Z astrologie vycházela při léčbě nemocných celá řada lékařů.

Doba čtení: 6 minut

Sdílet

Astrologie zažívala rozmach zejména v době renesance. Své léčitelské umění s astrologií spojilo nemálo dávných lékařů.

Paracelsovo lékařství a magická medicína

Už od pradávna se lidé snažili hledat nejrůznější metody a prostředky, kterými by dokázali zbavit tělo nemoci a uchovat si zdraví. Různé lidské neduhy však neřešila pouze klasická medicína, která teprve postupně zažívala svůj rozmach, ale především se o lidské zdraví staraly babky kořenářky, ranhojiči, šamani nebo lidoví léčitelé. Magická medicína měla svou sílu a přinášela pozitivní výsledky. Studovaní lékaři ale často chtěli vědět více a zajímali se o hermetické nauky, jakými byla například alchymie, astrologie, magie a kabala. Propojování astrologie s medicínou nebylo ničím neobvyklým. Řada významných lékařů léčila podle astrologických principů, a to velice úspěšně.

Jedním z významných lékařů, který praktikoval magickou medicínu a propojoval léčení s astrologií, byl Paracelsus, tedy Philippus Aureolus Theophrastus Bombastus von Hohenheim (1493–1541). Tento německý lékař patří mezi nezapomenutelné středověké osobnosti s výrazným mnohostranným nadáním. Povahou to byl svéráz kritizující uznávané lékařské autority, jakými byli například Hippokrates nebo Avicenna. Uznával hermetické nauky, procestoval kus světa a rád se učil a poznával nové. V době epidemií syfilidy se výrazně zasloužil o její léčbu.

Makrokosmos a mikrokosmos ve vztahu k léčbě

V souvislosti s léčbou a astrologií Paracelsus praktikoval základní principy rovnováhy makrokosmu – vesmíru a mikrokosmu – lidského těla. Právě v lidském těle nacházel astrologická znamení odpovídající planetám a jejich vzájemným interakcím. Nedbal na pověry a řeči, ale raději vsadil na praxi. Šlo mu především o účelnost a praktické využití získaných vědomostí.

Například alchymii rád využíval k léčbě, neuznával ji jako prostředek k výrobě zlata a transmutaci kovů. Každý prvek nebo kov a další symboly používal v souvislosti s astrologickými signaturami a léčil celého člověka komplexně. Vždy mu šlo o celkovou harmonii a vyrovnávání protikladných principů. Ničím neobvyklým nebyla ani výroba amuletů dle postavení hvězd a dalších přísných opatření na míru.

Na Paracelsovu medicínu navazuje například náš známý lékař Tadeáš Hájek z Hájku (1525–1600), který zohledňuje působení nebeských těles a souvztažnost makrokosmu a mikrokosmu. Z Paracelsova učení vycházela celá řada dalších lékařů a učenců, třeba Oswald Croll (1560–1608), který ve svém spise Basilica Chymica pojednává základy výroby léků podle Paracelsem popsaných principů.

Teorie temperamentu a čtyři živly

Představa makrokosmu a mikrokosmu hrála velkou roli už ve starověku. Čtyři živly makrosvěta – oheň, voda, země a vzduch – odpovídají čtyřem tělesným šťávám a také čtyřem typům temperamentu mikrosvěta – lidského těla.

K živlu ohně náleží žlutá žluč, k zemi černá žluč, ke vzduchu sliz a k vodě krev. Tyto základní principy poprvé popsal starověký lékař Hippokrates (460–377 př. n. l.). Později na tuto klasifikaci navázal lékař Galenos (200–216 n. l.) a řada novodobějších psychologů, jako například Ernst Kretschmer (1888–1964) nebo Carl Gustav Jung (1875–1961), kteří z ní vycházeli při tvorbě dalších systémů, teorií temperamentu a podobně.

Astrologie coby součást medicíny

Všechno souvisí se vším a to, co nacházíme v přírodě a v kosmu, úzce souvisí také s vnitřním světem každého živého organismu, tedy s tělem i duší člověka. S tímto pracuje celá řada teorií a systémů, k nimž patří také astrologie neboli hvězdopravectví. Astrologie zkoumá především souvislost toho, co se děje nahoře, s tím, co nacházíme uvnitř člověka. A pakliže tělo onemocní, hledá příčinu i lék tam někde venku. Ostatně i výše zmíněný C. G. Jung, jeden z nejvýznamnějších psychologů dvacátého století, v rámci svého uceleného zkoumání s astrologií laškoval, a to vcelku pořádně.

Mezi známé hermetické lékaře, kteří ve své teorii či praxi propojovali astrologii s medicínou, patřili také významní čeští lékaři z období středověku i novověku. Například to byl blízký přítel známého lékaře Albíka z Uničova (1358–1426), který léčil panovníky a napsal řadu lékařských spisů, ze kterých lze čerpat i dnes. Tento jeho kolega se jmenoval Křišťan z Prachatic (1366–1439), a ačkoliv nebyl tak činný a proslulý jako Albík, právě on propojoval lékařství s astrologií. Jeho oceňovaným spisem je traktát O pouštění krve. Mistr Křišťan ve své praxi zohledňoval vliv nebeských těles na zdraví člověka.

V knize Filozofie medicíny v Českých zemích cituje v kapitole Filozofie medicíny v Českých zemích od 14. po 17. století doc. Tomáš Nejeschleba úryvky z Křišťanových textů. Píše o tom, že dvanáct znamení zvěrokruhu se „vztahuje k různým částem těla“ a podobně i „planety v nich se nacházející tytéž části svým vlivem a mocí mění, posilujíce nebo zeslabujíce přirozené působení daného znamení“. Samozřejmě mistr Křišťan také své pouštění žilou praktikoval podle příhodných dnů na základě postavení hvězd, jinak by to ani nešlo. Uznával, že někdy planety podporují čištění těla těmito prostředky, a jindy jim zase brání. Ostatně Tomáš Nejeschleba v uvedené publikaci uvádí, že v době renesance byla v českých zemích astrologie zcela běžnou součástí medicíny.

Když je Měsíc v Kozorohu, nechoďte k zubaři

Základy Astromedicíny ale položil už Galenos, a to ve spise O kritických dnech. V něm se pojednává o zohlednění kritických dnů v léčebném procesu. Tyto kritické dny souvisí s postavením Měsíce v konkrétním znamení zvěrokruhu, které odpovídá daným orgánům těla. Podle základního astrologického pravidla by se lékařský zákrok neměl vykonávat na orgánech náležejících k danému znamení zvěrokruhu ve dnech, v nichž se v tomto znamení momentálně nachází Měsíc, což lze krásně vysledovat podle lunárního kalendáře.

Obecně podle těchto teorií platí třeba to, že když stojí Měsíc v Kozorohu, neměli byste chodit k zubaři na vážnější zákrok, jakým je například extrakce zubu. Zkušený astrolog by vám nejspíše řekl, že v těchto dnech je lepší se návštěvě zubaře vyhnout úplně. Záleží samozřejmě také na dalších konstelacích. Chirurgické zákroky týkající se konkrétního orgánu by se měly plánovat mimo dny, v nichž Měsíc stojí ve znamení, ke kterému daný orgán náleží. A zkušenost i ukazuje, že by se operace neměly provádět za úplňku. Toto jsou například celkem známé zásady, které se dnes běžně uplatňují v souvislosti s používáním lunárního kalendáře. Můžete jim věřit, ale nemusíte…

Astrologie a morová epidemie

Astrologií se zabýval také významný italský lékař a filozof Marsilio Ficino (1433–1499), který opět propojoval planety s jednotlivými částmi těla, což popisuje ve svém traktátu o lékařství Liber de Vita.

Dalšími propagátory astromedicíny byli anglický lékař, alchymista a rosekrucián Robert Fludd (1574–1637) a italský matematik, astronom, profesor lékařství, filozof a vášnivý šachista Gerolamo Cardano (1501–1576). Pro zdraví člověka se vždy hledaly nejrůznější prostředky. Především v dobách krize bylo zapotřebí vyzkoušet všechno možné. Například během epidemie moru…

Doc. Karel Černý ve své práci nazvané Mor 1480–1730: Epidemie v lékařských traktátech raného novověku sděluje velice zajímavé informace o vztahu medicíny a astrologie v léčbě při morové epidemii v raném novověku. Astrologie tehdy měla přinášet i vysvětlení, proč k takové epidemii vůbec došlo. Příčina se hledala v postavení hvězd, docent Černý píše: „Astrologie se odvolávala na Aristotelovo tvrzení, že veškerý pozemský pohyb vychází z pohybu nebeského. Mezi hlavní nebezpečné konstelace měla patřit především zatmění Slunce, Měsíce a konjunkce některých planet (Saturnu a Marsu nebo také Saturnu a Jupiteru).“ Dále třeba uvádí, že „astrologie nebyla využita k tomu, aby zamlžila empirická zjištění, ale když dobová empirie nestačila, využil lékař hvězdy“. Astrologové se také snažili najít řešení na otázku „proč někdo onemocní a jiný ne“. 

Docent Černý zmiňuje v souvislosti s lékařstvím a astrologií třeba lékaře Manfrediho, ale také lékaře jménem Jean Fernel (1497–1558), u kterého uvádí, že se v jeho díle astrologie „s vědou nesváří, ale plodným způsobem doplňují“ a že se astrologie „stala neočekávaným pomocníkem postupně se vyvíjející moderní vědy“. V současném světě empirických výzkumů a racionálních vědeckých postupů je však astrologie ve značně okleštěné podobě zařazena někam do kategorie bulvárního nesmyslu a prostředku určeného k věštění.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).