Hlavní navigace

Agresivní chování u dětí je normální – do určité míry, říkají psycholožky

24. 4. 2021

Sdílet

 Autor: Se souhlasem Inspire Academy
ROZHOVOR – „Agresivita je běžnou součástí dětského věku, dítě to ještě jinak neumí,“ vysvětlují zkušené dětské psycholožky Lucia Lenická a Miroslava Kumančíková. Poradí, jak zvládat záchvaty vzteku a vzdoru a nepřijít přitom o rozum.

Kopance, údery, štípance, výbuchy zlosti nebo házení se o zem v supermarketu… Navzdory láskyplné výchově se v dětech často objevuje chování, s nímž si nevíme rady.

Obávané období vzdoru, během něhož si dítě začíná uvědomovat svou sílu, nebo stresující situace, na něž ještě nedokáže přiměřeně reagovat, vyvolávají v dítěti pocity hněvu, jejichž náročné zvládání na rodiče či vychovatele často působí stresově a demoralizačně. Právě tomuto aspektu rodičovství se budou dětské psycholožky Lucia Lenická a Miroslava Kumančíková věnovat v úterý 27. dubna ve své online přednášce určené rodičům, učitelům a vychovatelům. V rozhovoru, který pořadatel akce poskytl serveru Vitalia.cz, přibližují, proč k agresivnímu chování u dětí dochází a jak můžeme reagovat my, dospělí.

Kdy se u dětí poprvé vyskytne agresivita?

Projevovat agresi je součástí dětského věku. Je to úplně normální. Dětem chybí potřebné sociální zručnosti na to, aby neagresivně vyjádřily svoje touhy, svůj nesouhlas, svůj hněv nebo se zastaly svých hranic. Kromě toho mají nevyvinutý mozek a nedokáží ještě ovládat své emoce. Malé miminko vás může bouchnout nebo tahat za nos, ale není to agrese, je to způsob, jakým zkoumá svět. Potáhne, hodí nebo pokouše, a sleduje, co se stane. První agrese se objevuje kolem dvou let, kdy si dítě začíná uvědomovat, že je někdo jiný než jeho máma. Začíná mít chuť se prosadit, vyjádřit, ovlivnit věci, mít nad nimi kontrolu. A jelikož ještě úplně neví, jak na to, jde s tím hodně agrese.

Miroslava Kumančíková, psycholožka s dlouholetou praxí v poradenských zařízeních pro děti a rodinu
Autor: Se souhlasem Miroslavy Kumančíkové

Miroslava Kumančíková, psycholožka s dlouholetou praxí v poradenských zařízeních pro děti a rodinu

Je tato agresivita cílená, nebo podvědomá?

Pro dítě je agrese způsob, jak něčeho dosáhnout. Například si chce hrát s vaším telefonem a vy mu to nechcete dovolit, tak vás bouchne. Takže je cílená v tom smyslu, že jí sleduje nějaký cíl. Zároveň do hry vstupují neřízené emoce. Takže i ve věku, kdy už děti znají různá pravidla a vědí, co se od nich očekává, se často ani tak neumí pod vlivem silných emocí ovládnout a bouchnou, i když vědí, že tím telefon nezískají.

Co nejčastěji u dětí vyvolává agresivitu?

Kromě zmiňovaného nedostatku sociálních zručností a nezralosti nervové soustavy do hry vstupují i nenaplněné potřeby. Hladové a unavené dítě, případně přetížené z množství povinností, může reagovat agresivně i na běžné požadavky, které jinak zvládá bez problémů.

Také nesmíme zapomínat na to, že některé děti to mají, jednoduše řečeno, v životě těžší. Nemocné děti mohou mít různé bolesti, svědění a podobně, takže zvládají méně stresu a dřív vybuchují. Děti s ADHD bývají impulsivnější než jejich vrstevníci. Děti s autismem nebo Aspergerovým syndromem mají přetíženou nervovou soustavu kvůli větší citlivosti na hluk, světlo, hmatové podněty. To vše jsou faktory, kvůli nimž je pro dítě těžší umět zpracovat svůj hněv a jiné emoce, a reagují agresivně.

Mgr. Lucia Lenická, psycholožka, psychoterapeutka a lektorka, dětmi pracuje od roku 2001
Autor: Se souhlasem Luciy Lenické

Mgr. Lucia Lenická, psycholožka, psychoterapeutka a lektorka, s dětmi pracuje od roku 2001

Kdy už může dětská agresivita naznačovat nějaký širší problém?

Rodič by měl zpozornět, pokud záchvaty a vzdorování přetrvávají i po 7. až 8. roce života dítěte. Signálem může být také, pokud chování dítěte je nebezpečné pro něj samotné nebo pro ostatní. Širší problém, jenž je potřebné řešit, naznačují i opakované konflikty s učiteli nebo vrstevníky, případně pokud konflikty nebo záchvaty vážně narušují rodinný život.

Jak výbuchy agresivity ovlivňují psychiku rodičů?

Rodiče dětí, jež se projevují ve zvýšené míře agresivně, mohou být unavení, cítit se bezmocně, neschopně a často i osamoceně. Okolí mnohdy nevidí důvody jako nemoc, psychiatrická diagnóza nebo trauma například u osvojených dětí. Rodiče bývají často obviňováni z toho, že dítěti dovolí příliš nebo mu nevěnují dostatek času.

I rodič běžného dítěte se může cítit vyčerpaně a zahlceně neustálými konflikty sourozenců, které jsou úplně normální. Víc než odsouzení nebo obviňování tito rodiče potřebují pomoc a porozumění. Rodina a přátelé mohou poskytnout podporu a pomoci rodičům, aby si mohli odpočinout.

Lze dítěti pomoct ventilovat jeho emoce a předcházet tím výbuchům zlosti?

Předcházet výbuchům zlosti je rozhodně důležité. V první řadě je potřebné bezpečné prostředí, v němž může dítě vyjádřit i takové silné emoce, jakými jsou hněv nebo žárlivost. Pokud dítě vidí, že rodič umí emoci pojmenovat, uznat její existenci a zůstat klidný, když se objeví, postupně se to učí i dítě.

Důležité je se průběžně starat, aby byly naplněny potřeby dítěte. Nejen aby bylo najedené a vyspané. Děti potřebují, aby jim dospělí rozuměli, byli předvídatelní, byli k dispozici, když dítě potřebuje, a měli dostatek společného času nejen točícího se kolem povinností. Je to dobrý základ toho, aby dítě emoci zvládlo, když se objeví.

Na co se zaměříte ve své přednášce?

Přednáška přináší pohled na to, co je agresivní chování a jaké jsou jeho příčiny. To rodičům a vychovatelům pomůže porozumět dítěti a nastavit účinné reagování. Budeme hovořit o tom, jak agresi předcházet a co dělat ve chvíli, když se agresivní chování děje. Jak pomoct se zklidněním silných emocí, jak zastavit agresivní chování a jak s dětmi hovořit poté, jakmile situace odezněla. Budeme hledat řešení, jež jsou postavená na potřebách dětí. Chceme pomoci rodičům zamyslet se nad tím, jak pracovat sám se sebou, jak se uklidnit a jak nepřispívat k agresivnímu chování dětí.

Mgr. Miroslava Kumančíková

Psycholožka s dlouholetou praxí v poradenských zařízeních pro děti a rodinu. V současnosti se věnuje poradenské a terapeutické práci pro děti, dospívající a dospělé a lektorské činnosti v oblasti komunikace a výchovy pro děti a učitele. Vystudovala FF UK v Praze (2000), obory psychologie, pedagogika, absolvovala semestrální pobyt na Kansas State University (1999). Absolvovala psychoterapeutický výcvik ve skupinové dynamické psychoterapii a v katatymně-imaginativní psychoterapii. Má zkušenosti se zážitkovou pedagogikou. Jako trenérka, supervizorka a evaluátorka se zúčastnila projektů na rozvoj životních zručností dětí a mladých lidí.

Mgr. Lucia Lenická

Psycholožka, psychoterapeutka a lektorka. Je absolventkou psychoterapeutického výcviku v přístupu zaměřeném na člověka (PCA). S dětmi pracuje od roku 2001. Věnovala se poradenství, prevenci a terapii dětí s problémovým chováním, obětí domácího násilí, dětí s mentálním postižením. Vzdělávala rodiče, učitele a odborníky pracující s dětmi. Momentálně pracuje na zlepšení systému poradenských zařízení na Slovensku ve Výzkumném ústavu dětské psychologie a patopsychologie. Ráda přednáší a pomáhá rodičům lépe se podívat na to, co jejich děti cítí a potřebují.

Online webinář Agresivní chování u dětí se koná v úterý 27. dubna 2021 od 18 hodin.

Autor článku

Všeobecné dotazy, připomínky a tipy směřujte na adresu redakce@vitalia.cz.

Tiskové zprávy zasílejte na e-mail press@vitalia.cz.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).