Retrosajrajt?

Autor: Lidl

Na předrevoluční dobu vzpomínají se slzou v oku jenom milovníci předešlého režimu. Tedy co se týká politiky; na to, co jsme jedli a pili, zavzpomíná s nostalgií snad každý z nás. A prodejci to moc dobře vědí a dokáží retro vlny využít.

Na dobu před třemi desítkami let vzpomínám jako na období šedivé a bezútěšné, což platí zejména pro stravu a životní styl. Hnusné tepláky a vymrzlá tělocvična, to byla kultura péče o tělo. Jídlo? Pořád stejné výrobky, omezený výběr, podpultové zboží, nedostatek čehokoliv dobrého. Mezilidské vztahy? Podezřívání, strach se svobodně vyjádřit, tupé pohledy lidí oblečených ve stejném oblečení při ranním sprintu do továrny. Tak vnímám dobu předrevoluční já. Pamatuji si ji, bylo mi dvanáct a nedokázal jsem si představit, že někde existuje jiný svět, barevnější, chutnější a rozmanitější.

Galerie: Retro potraviny

Zpět do bezpečné doby

Po revoluci se mnoho věcí změnilo, přesto na retro jídlo vzpomínáme s nostalgií. Paštika, mléko v pytlíku, jeden druh pečiva, omezený výběr. Na to všechno mnohdy docela úspěšně navazují obchodní řetězce. Hlavně starším ročníkům předloží důvěrně známé a nikdy nezapomenuté obaly výrobků, po kterých se některým lidem, nevím proč, stýská. A zákazníci jsou v sedmém nebi, ocitají se v době, která vlastně ani nebyla tak špatná. Žilo se jinak, nebyla svoboda, nedalo se cestovat, ale byl relativní klídeček a bezpečno. Kromě amerických jaderných hlavic nás nic nestrašilo, byla práce, jistoty, jedna politická strana, oficiální kultura, hnusné restaurace a sámošky, ve kterých jsme vždy a s jistotou našli to, co kdekoliv jinde.

Chyběla rozmanitost. Všechny potraviny jsme důvěrně znali, chtěli jsme si občas přilepšit podpultovým masem nebo banány. Teď je tento omezený a známý výběr spíše výhodou. Dnešní důchodci se moc neorientují v nabídkách, a když pak uvidí na pultu po třiceti letech to, co kupovali a jedli po desetiletí, zajásají. Jsou zpátky v té bezpečné době, kdy bylo všechno jasně nalajnované a kdy sýr chutnal stejně v konzumech po celé republice.

Staré, dobré potraviny?

Myslíme si, že ty staré dobré potraviny bývaly lepší, výživnější, poctivější a zdravější. Máme v podvědomí zafixováno, že dřív byla kvalita zaručena. V některých případech je to pravda, v jiných ne. Před třiceti lety se kvalita potravin sledovala centrálně a bylo možné něco prostě jen tak zamést pod koberec. Dnes jsou nezávislé organizace daleko pečlivější v monitoringu neplech, kterých se mohou výrobci dopustit.

Sám nejsem schopen ani náhodou tipnout, jestli ta retro paštika, která se dá sehnat v obchodě, chutná stejně jako tehdy. To prostě už nikdo nezjistí. A jestli je tak dobrá, jako tenkrát, to je stejný případ. Nemůžeme srovnávat a podle mého názoru je to nesmírná škoda.

Přál bych si, abych měl tu paštiku z doby před třiceti lety a tu současnou vedle sebe, abych je mohl ochutnat a porovnat. Zajímalo by mě, jak by takové porovnání dopadlo. Je dost možné, že by skončilo překvapivě. Já bych předpokládal, že dnes jsou lepší technologie a větší kontrola, tedy současný výrobek by měl být logicky lepší. Ale co když je to naopak? Co když dřív se tolik nešidilo a ta neopakovatelná chuť byla způsobena ingrediencemi, které jsou dnes nahrazeny nějakým syntetickým fujtajblem?

Retro vynáší

Retrománie v oblasti potravin je zjevně záležitostí určité, logicky starší, cílové skupiny. Zatímco padesátníci slintají nad retroobaly a možná i nějaká ta slzička ukápne, mladší to nechápou. Ti jedí moderně, zajímají je potravinářské výrobky z celého světa, jsou progresivní a nějaké staré logo na paštice nenadchne ani toho největšího hipstera.

widgety

Můžeme se domnívat, že to tak je. Že retro dny v obchodech vítají jenom starší, ale může to být jinak. Mladí třeba chtějí zkusit, jak se jedlo dřív, v dobách, kterou znají z vyprávění rodičů. Třeba je retro moderní styl, neuplatňující se jenom v jídle. Třeba mají mladí rádi Michala Davida a sbírají céčka. A nebo také ne, že?

Jedno je jisté. Retro dny se opakují, jsou tedy obchodně a marketingově úspěšné. Ať už obchodníci vydělávají na mladé nebo starší generaci, důležité je, že vydělávají. Kdyby šly na odbyt potraviny potištěné švabachem, nepochybuji o tom, že by je výrobci dělali. Jde totiž hlavně o kšeft a řetězce retronáladu podporují zejména proto, že vynáší. A to, jestli jíme větší sajrajt než před třiceti lety, je ve výsledku vlastně jedno…

Galerie: Jak se měnily obaly potravin

70 názorů Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 24. 11. 2015 7:39