sůl

Krajská hygienická stanice hlavního města Prahy opět úřadovala ve školních a předškolních zařízeních. Kontrolovala hygienu provozu i množství soli v polévkách. A opět provozovatele školních zařízení nepotěšila.

Zatímco v Evropě se spotřeba soli snižuje, Češi si stále dopřávají soli téměř třikrát více, než by měli. To má přitom za následek například onemocnění srdce a cévní soustavy, ale podílí se i na vzniku obezity, demence či osteoporózy. O třetinu nižší spotřeba soli by přitom znamenala také o třetinu nižší výskyt kardiovaskulárních příhod. Odborníci však současně upozorňují, že jen méně solit zdaleka nestačí. Co tedy změnit?

Pediatři řeší u dětí významný vzestup případů obezity, která se může v budoucnu negativně odrazit na jejich zdraví. Vyšší váha přitom souvisí nejen s nadměrným příjmem cukru, ale také soli. Té Češi celkově jedí průměrně až třikrát víc, než by měli.

Přestože většina houbařů sbírá a při přípravě pokrmů využívá zejména hřibovité houby, zejména pro zkušenější houbaře představuje vítané zpestření také sběr ryzců, z nichž některé se v minulosti využívaly dokonce i v lidovém léčitelství. Pozor však, ne všechny jsou jedlé.

Její jemně růžová barva láká. Když se k tomu přidají i marketingová tvrzení o tom, jak nesmírně pozitivní vliv má na lidské zdraví, získává další plusové body. Odborníci ale upozorňují na to, že mnoho z těchto údajných zdravotních benefitů není potvrzeno žádným výzkumem.

Nadměrná a zdraví škodlivá spotřeba soli vede vědce a výzkumníky k hledání cest, jak v populaci snížit spotřebu soli, tedy chloridu sodného. Tím by se mimo jiné omezila rizika kardiovaskulárních chorob.

Teplé počasí může vést k zadržování vody a otokům. Drobnou změnou v jídelníčku se dá dosáhnout výrazného zlepšení. V některých případech vyžádají ovšem i návštěvu lékaře.

Sůl potřebujeme, ale jen v rozumném množství. V České republice často překračujeme doporučované limity. A jak ukázalo šetření v sortimentu našich maloobchodníků, značný nadbytek soli je mnohdy v tak nenápadných potravinách, jako jsou chleba a pečivo.

Oběd ve škole zahrnuje v rámci celodenního stravování zhruba třetinu nutričních potřeb dětí. V případě stravování v mateřských školách dokonce až šedesát procent nutričních potřeb. Alarmující je fakt, že především soli mají děti na talířích příliš – často už polévka jí obsahuje tolik, co by měl mít celý oběd.

Sůl patří podle odborníků Evropské komise mezi nejdůležitější rizikové stravovací faktory ve výživě. A v České republice je příjem soli, respektive sodíku, obrovský. Hlavním zdrojem soli v potravinách je u nás pečivo a masné výrobky.

Obědy ze školních jídelen v České republice mají většinou tolik soli, že je nelze odlišit od pokrmů rychlého občerstvení, včetně burgerů, hranolků či stripsů. Ukázaly to porovnávací studie.

Prostředí solných jeskyní jejich provozovatelé deklarují jako čistá, vhodná k regeneraci organismu. Mohly by přispět i posílení imunity v chřipkovém období. Ale ne všechny, jak varují hygienici.

Že smažené brambůrky a lupínky neprospívají našemu tělu, ví každý. Všichni ale doufáme, že kromě škodlivých bramborových lupínků existují i nějaké zdravé chipsy, po kterých se netloustne a neškodí nám. A výrobci slaných pochutin nás v této domněnce jen utvrzují.

Polévku si s ní neosolíte, zato prospěje vašim kloubům, nervům, srdci i pokožce. Navíc do těla dodává hořčík – jedná se totiž o hořečnatou sůl, tedy síran hořečnatý. Nejčastěji je k dostání ve formě koupelové soli, k vnitřním účelům se oficiálně nedoporučuje.

Spotřebitelská organizace dTest otestovala vzorky obyčejné kamenné, himálajské a mořské soli. „Reklama se snaží spotřebitele přesvědčit o tom, že stojí za to připlatit si za dražší sůl kvůli minerálním látkám. Je to ale prašť jako uhoď,“ říkají autoři analýzy.

Spotřebitelský časopis dTest porovnával složení ochucujících přípravků se sušenou zeleninou. Zjistil, že v průměru obsahují téměř 60 % soli, ale jen 20 % zeleniny. A nejen to.

Extrudované výrobky jsou v módě – jde o zdraví prospěšné produkty plné vlákniny, nebo jen o další marketingový tah? Extruze je způsob úpravy potravin a jako taková není vyloženě zdravá či nezdravá. Záleží na tom, z čeho je extrudovaná potravina vyrobena a co je pak do ní přidáno.

Ve stravě běžného člověka je sodíku nadbytek, a tak by měla většina lidí příjem této minerální látky výrazně omezovat. V případě sportujících osob je však situace trochu odlišná.

Kolik tuku, soli a transmastných kyselin přijmete z jednoho jídla v rychlém občerstvení? Odborníci analyzovali šestnáct vzorků menu skládajícího se z hamburgeru a hranolků.

Představte si čajovou lžičku soli. To je vaše optimální denní porce. „Přitom pouze obsah její špičky bychom měli použít k dosolení, zbytek přijímáme ve výrobcích,“ říká Anna Niklová ze Státního zdravotního ústavu.

Pozornost upřená na obsah soli v potravinách opakovaně ukazuje na problém. Sůl je snad všude. Časopis dTest nyní zjišťoval, kolik soli ukrývají sušenky a oplatky.

Příjem soli u nás je extrémně vysoký. Mnohdy ani nevíme, že solíme. Nejvíce soli totiž do potravin dají výrobci, a to i u potravin, kde byste ji nečekali. Jak tělo ošálit, slanou chuť mu dopřát, ale přitom jí konzumovat až o polovinu méně?

Test šedesáti potravin ukázal, že pro výrobce není sůl nad zlato. Solí se nešetří, přestože spotřeba soli u nás je mnohem vyšší, než by bylo zdrávo.

Pro náš organismus jsou největším zdrojem sodíku průmyslově zpracované potraviny, uzeniny, některé sýry, instantní polévky a omáčky, kořenící směsi a všechny druhy polotovarů. Jak sůl snadno omezit?

Zahraniční sýr a šunka obsahovaly více soli, než uváděl výrobce, zjistila kontrola.

Šunky si často spojujeme s dietní stravou. Obsah soli v nich ale není zanedbatelný. Čtrnáct z dvaceti testovaných výrobků neprošlo.

Jedna kávová lžička představuje přibližně pět gramů soli. To je doporučená spotřeba pro dospělého na den, pro děti je to ještě o dost méně. Soli ale jíme mnohem víc, je skrytá v řadě potravin. Příliš soli nám škodí.

Roky nám lékaři spílají, nesolte jak diví, necukrujte všechno a vždy. A výsledek? Solíme už třikrát víc, než bychom měli, a cukru sníme za rok čtyřicet kilogramů.

Myši na slané stravě nepřibíraly. I když teoreticky by to mohlo být obdobné u člověka, po delší době by populaci slanějších, byť třeba i štíhlejších jedinců zredukovaly infarkty a mrtvice.

Kdyby na to přišlo, osolíme si i zmrzlinu. Přijímáme třikrát více soli, než je zdrávo, ale ne vždy si za to můžeme sami. Sůl je totiž prakticky v každé potravině.