Hlavní navigace

Zpěv byl odjakživa skvělá posilovna plic, imunity i svalů

Sdílet

 Autor: Depositphotos.com
Měli jste někdy chuť pořádně si zařvat? Vydat ze svého hrdla nějaký zvuk? Třeba i klidně výt nebo kvílet? To všechno je naprosto v pořádku. Je to jen známka toho, že byste si měli častěji zazpívat.

Zpívání je nesmírně zdravé a náš organismus i celý imunitní systém zpěv potřebují. Kdo u nás již před lety prosazoval léčbu zpěvem a proč je pro nás zpívání tak důležité?

Předkové si zpívali při práci, dnes máme reprodukovanou hudbu

I když našim předkům mnohdy nebylo do zpěvu, běžně si zpívali při práci, například při draní peří, při práci na poli, při pečení chleba a vykonávání nejrůznějších řemeslných činností, které byly nezbytné k zajištění obživy a základních životních potřeb. Při zpěvu se člověk cítil tak nějak veseleji, radostněji. Ne nadarmo se říká, že kdo je šťastný a veselý, či se dozvěděl radostnou novinu, tak si zpívá. Nikdo neřešil, jestli zpívá falešně nebo zapomněl slova. Lidové písně se tradovaly i obměňovaly v rodinách, matky zpívaly svým dětem, písničky byly i určitým rituálem. Zpěv více lidí pohromadě měl vždy větší sílu a dokázal šířit pozitivní emoce a dobrou náladu. To samozřejmě platilo i o zpěvu v kostele, který měl zase pro změnu více duchovní rozměr.

V dnešní době si ale moc nezpíváme. A to bohužel ani tehdy, když můžeme. Mnohem častěji si pouštíme reprodukovanou hudbu a broukáme si leda o samotě, a to ještě tak, aby nás raději nikdo neslyšel. Není to škoda?

I zpívání ve sprše se stalo pověstným trapasem a je to v podstatě klišé, jakým se často ohrazujeme: „Zpívám si leda tak ve sprše.“ Lidé se totiž často zpívat stydí a zpívají z plných plic leda až po pár panácích něčeho ostřejšího. Opravdu se tolik bojíme zhluboka se nadechnout, otevřít pořádně ústa a vyloudit zvuk, ať už je jakýkoliv? Zpívat přece můžeme i doma v soukromí nebo mezi dobrými přáteli. Zpěv na veřejnosti pak můžeme klidně přenechat těm, kteří to doopravdy umí a dokážou pohladit duši svých posluchačů a probouzet v lidech emoce.

Zpěv povznáší ducha a posiluje plíce i svaly bránice

Významný český lékař a zakladatel etikoterapie Ctibor Bezděk (1872–1956) se velice zajímal o prevenci a udržení lidského zdraví. Právě zpěv byl podle něj jednou z velmi důležitých lidských činností, které pomáhaly člověku udržet si pevné zdraví. Co Bezděk doporučoval a na co nedal dopustit?

Jak rád jsem žil. Paměti MUDr. Ctibora Bezděka vydalo nakladatelství Academia v roce 2011
Autor: Academia

Ctibor Bezděk, významný český lékař, autor mnoha spisů, lidumil, propagátor vegetariánství a společensky velmi činný člověk, je také považován za zakladatele etikoterapie.

Zpěv totiž nepůsobí příznivě jen na psychiku a dobrou náladu. Zpěv úzce souvisí s prací celého dýchacího systému a bránice. Výborně posiluje plíce, a dokonce i břišní a prsní svaly. Ctibor Bezděk ve své knize Etikoterapie píše, že zpěv je vlastně nejdokonalejší dýchací cvičení, které souvisí s hlubokým dýcháním. Důležité je nabrat do plic co nejvíce vzduchu a ten pak „hospodárně a účelně z plic vydechovat“. 

„Učitelé zpěvu dokonce tvrdí, že umění zpívat není nic jiného než umění dýchat,“ píše Bezděk. Při intenzivním zpěvu ale posilujeme nejen plíce a bránici, ale také břišní svaly, svaly zad a někdy i svalstvo končetin. Proto by se vlastně dalo říct, že zpěv je hotová posilovna a dostávají při něm zabrat svaly celého těla. Je třeba ale zpívat z plných plic!

Bezděk také zdůrazňuje, že při zpěvu se intenzívně rozšiřují plíce, „hrudník nabývá krásného klenutí, prsa se šíří a svalstvo mohutní.“

Lidé zpívali i v těžkých časech

„Mrzutému a ustrašenému člověku, klesajícímu pod tíhou starostí, není do zpěvu. Proto jsme asi přestali zpívat, protože jsme si zařídili život tak, že pro strach, hněv, neklid a všechny podobné stavy duše se v našem srdci zřídka ozve touha po zpěvu. Je to tím nápadnější, že naši předkové, kteří vytvořili naše krásné národní písně, vůbec nežili v lepších poměrech než my. A přece zpívali…,“ vysvětluje Ctibor Bezděk.

Jakmile se nám podaří zbavit se obručí v podobě útisku ze strany našich vlastních negativních emocí, „rozezvučí se nám v srdci píseň“. Bezděk vyzývá k lidství a k tomu, aby se lidé zbavili zloby a začali si zpívat. „Kolem mých oken chodí každé ráno v pět hodin dělnice do práce a skoro vždy si cestou něco prozpěvuje,“ vzpomíná Bezděk. Dnes si tak člověk v pět ráno uvědomí akorát svoje vlastní sotva rozlepené oči, pocit největší křivdy světa a potřebu dát si kafe. Písně zůstaly leda tak v našich snech.

„Není potřeba, aby nám někdo naplnil naše hrnce a mísy, abychom žili v blahobytu, ale je třeba jen čistého a vznešeného lidství, jenž dovede člověka přenést přes trampoty a svízele denního života, je potřeba důvěry a víry v dobro a vítězství dobra, je třeba vůle odříkat se zla. Jen tehdy se může člověk změnit v bezstarostného a tím i veselého ptáka – pěvce,“ píše etikoterapeut Ctibor Bezděk.

Děti, které zpívají, prý rychleji rostou

Stran zpěvu bychom určitě neměli zapomínat ani na děti. Je velmi podnětné, když maminky zpívají dětem už v bříšku a svá batolátka učí první melodické říkanky. Vést děti ke zpěvu je důležité. I když může být hudební výchova na školách poněkud otravná, záleží jen na pedagogovi, nakolik dokáže děti zaujmout a přimět je zpívat s chutí a od srdce, nikoli z donucení pro známku.

Ctibor Bezděk ještě zmiňuje jednu zajímavost. Děti, které zpívají, prý rychleji rostou a rychleji se vyvíjejí. Mladí lidé se zpěvem udržují v dobré kondici, staří lidé si zase zachovávají zdraví, pevné tělo, odolnost a duševní svěžest.

Terapie hudbou a radost ze zpěvu

Hudba a zpěv mohou také sloužit jako komunikace a možnost cesty k uzavřeným lidem a nemocným duším. Právě proto dnes existuje muzikoterapie, která patří k velmi oblíbeným a účinným uměleckým terapiím. Ale zde již nejde pouze o zpěv, ale o hudbu jako takovou, hru na různé hudební nástroje nebo tvorbu rytmů za pomocí bubínků a podobně.

Proto zpívejme našim dětem, zpívejme si pro radost, zpívejme si spolu s našimi oblíbenými zpěváky nahlas, ať už česky, anglicky, japonsky, nebo třeba skotskou gaelštinou, to je úplně jedno. Protože…

„Spievanie mám zo všetkého najradšej, spievanie sú moje chvíle najkrajšie, spievanie som ako v rozprávkovom sne, zvonček šťastia, aj pre mňa v diaľke krásne znie…“

Autor článku

Studuje na Filozofické fakultě Ostravské univerzity, pracuje jako externí redaktorka několika časopisů, věnuje se také poradenství v oblasti zdravé výživy, bylinkaření či aromaterapii.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).