Spisovatel přežil koncentrační tábor a pochod smrti. Doufal, že zvládne i vážnou nemoc

Na 27. ledna připadá Den památky obětí holocaustu. Na tyto hrůzy bychom nikdy neměli zapomínat, proto si pojďme připomenout osud světově uznávaného spisovatele Arnošta Lustiga, který o druhé světové válce napsal spoustu nezapomenutelných románů, z nichž mnohé byly také zfilmovány. K nejznámějším jeho dílům patří třeba Démanty noci, Dita Saxová nebo Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou. Dožil se 84 let. 

V osmnácti utekl z vlaku smrti

Arnošt Lustig (1926–2011) byl Žid. Narodil se v Praze, kde také chodil do školy. V roce 1941 byl však ze školy vyloučen kvůli svému původu a o rok později skončil v Terezíně. Tehdy mu ještě nebylo ani šestnáct let. 

Druhou světovou válku prožil v několika koncentračních táborech včetně Osvětimi a Buchenwaldu. V dubnu roku 1945 se mu podařilo utéct z vlaku smrti směřujícího do Dachau díky útoku amerického stíhače. Než skončila válka, ukrýval se v Praze. Takové štěstí bohužel neměl jeho tatínek Emil, povoláním obchodník. Ten šel rovnou v Osvětimi do plynu jako nepohodlný stárnoucí muž s brýlemi ve věku dvaapadesáti let. Maminka Emilie a sestra Hana se ale zachránily, osvobozeny byly v Mauthausenu.

Přečtěte si také:

Spisovatel Karel Poláček zřejmě zemřel později, než se dlouhé roky soudilo

Reportér v Izraeli, emigrant v USA

Po válce Arnošt vystudoval novinařinu a začal psát. Živil se jako redaktor novin, tři roky po válce odjel do Izraele, kde pracoval jako válečný reportér, v následujících letech často pobýval v zahraničí jako zpravodaj. Pracoval jako reportér a režisér Československého rozhlasu, redaktor týdeníku Mladý svět i scenárista na Barrandově. Po roce 1968 však s rodinou emigroval. Jeho manželkou byla příslušnice izraelské armády a redaktorka Věra Weislitzová, s níž se poprvé setkal už v koncentračním táboře a kterou si vzal hned po válce. Měli spolu dvě děti, dceru Evu a syna Josefa.

V srpnu roku 1968 trávili dovolenou v Itálii, a když se dozvěděli o invazi sovětských vojsk, do Prahy se už nevrátili. Pobývali také v Izraeli, nakonec se usadili v USA. V Americe se Arnoštu Lustigovi dostala řada poct. 

Od roku 1973 přednášel film, literaturu a scenáristiku na univerzitě ve Washingtonu, o pár let později byl jmenován profesorem. Teprve po sametové revoluci se vrátil do Prahy, kde se stal prezidentem nově založené Společnosti Franze Kafky a později působil i jako šéfredaktor časopisu Playboy. Od 50. let vydával své knihy a pokračoval v tom až do své smrti. Kromě toho přednášel na Literární akademii v Praze nebo učil na Karlově Univerzitě. Ve svých literárních dílech se věnoval především tematice holocaustu.

Přečtěte si také:

Franz Kafka byl nekuřák, abstinent a vegetarián, přesto ho zabila vážná nemoc

Ze všeho v životě jsem se vylízal

Posledních pět let svého života spisovatel bojoval s rakovinou krve. Miloval život a statečně vzdoroval nemoci i ve vysokém věku. Měl ještě spoustu plánů, žil naplno a chtěl dopsat spoustu svých knih a navštívit přátele v zahraničí. 

Dobře vím, že je rakovina kurva, Dienstbier zemřel předminulou sobotu, umírají další a další, nikdo neví, co ten nádor udělá… Já ale doufám, že se vyléčím, protože mám vynikající lékaře, jako je třeba docent Kozák, což je génius. Ze všeho v životě jsem se zatím vylízal, tak se snad vylížu i z rakoviny, řekl tehdy pro lednový Magazín MF DNES. O měsíc později zemřel.

Václav Havel tehdy přijal zprávu o smrti Arnošta Lustiga s pohnutím. Myslím na něj, na jeho charakteristický smích i nezdolný optimismus, prohlásil, než v témže roce rovněž zemřel. Hned k prvnímu výročí úmrtí Arnošta Lustiga byla v roce 2012 zřízena Cena Arnošta Lustiga. Ta oceňuje takové osobnosti, které mají vlastnosti, jakými jsou odvaha a statečnost, lidskost a spravedlnost.