Tomáš Zídek se poslední čtyři roky věnuje ekologickému hospodaření. Na Biofarmě Olešná pěstuje saláty, červenou řepu, dýně, ale i kukuřici, jarní cibuli, kopr… Prostě to, oč je zájem. Jako jeden z mála dodává svoji bioprodukci i do řetězce, kde si ji už od jara zas budeme moci koupit. Proč, když je biohospodaření vlastně strašně fajn, se mu u nás nechce moc zemědělců věnovat? Co jim stojí v cestě? A jak je možné, že cena biozeleniny často klesá skoro až na úroveň běžné produkce?
Kdy vás začalo zajímat ekologické zemědělství?
To mě chytlo už po vysoké škole, kdy jsme se s kamarády vydali na ekofarmu do Norska. To bylo něco, co jsem do té doby neviděl, o čem jsem dosud nikdy neslyšel. V Československu se před třiceti lety řešilo znečištění ovzduší, umírání lesů v severních Čechách nebo dálnice přes Stromovku, ale ekologickým hospodařením se nikdo nezabýval.
Když na té norské farmě začali mluvit o koloběhu dusíku, o životě v půdě, tak mi to připadalo hrozně zajímavé a důležité. A od té doby se tomu věnuji. Proto jsem po revoluci začal pracovat na ministerstvu zemědělství, kde jsme zaváděli systém ekologického zemědělství, ochrannou známku i celou legislativu.
Konvenčnímu zemědělství jste se tedy nikdy nevěnoval ani v něm nehospodařil?
Ne, nikdy. Věděl jsem jedině to, co jsme se učili na škole, a to jsem hned zapomněl, protože to je potřeba zapomenout. Ekologické a konvenční hospodaření, to je jako alternativní a západní medicína. Konvenční hospodaření má problém a přemýšlí, čím ho eliminuje, ale ekologické zemědělství má problém a přemýšlí, proč vznikl i jak mu předcházet. Na problémy se tu hledí z jiné strany.
A tohle smýšlení vám bylo blízké, a proto jste se biozemědělství začal před čtyřmi lety aktivně věnovat?
Celý život jsem jezdil po exkurzích do Německa, Švýcarska, Rakouska, dívat se na to, jak to dělat správně, ale nikdy jsem to nezkusil vlastníma rukama. Bylo to ve mně celý život, takže když se naskytla příležitost hospodařit na ekologických farmách, tak jsem se do toho pustil.
Jaké byly ty začátky?
Těžké. Potýkali jsme se s řadou nedostatků, protože jsem měl sice hodně nakoukáno, ale praktické zkušenosti jsem neměl žádné.
V ekologickém zemědělství potřebujete hodně různých druhů mechanizace, musíte se naučit pracovat s různými stroji, vědět, co dát za traktor, ale je taky nutné znát správnou dobu výsevu, aby se pole nezaplevelila. Postupně do toho ale pronikáme.
Začali jste hospodařit na pronajatých pozemcích v Olešné, co bylo tím prvním, co jste vsadili do půdy? Počítám, že jste začali s něčím nenáročným, odolným?
Přesně tak. Nejjednodušší je třeba červená řepa, ta roste relativně sama. Zkusili jsme i mrkev, jenže u ní jsme narazili na velký problém, chutná všem hlodavcům široko daleko. A to zejména ve chvíli, kdy se sklidila okolní pole s kukuřicí a řepkou, to se všichni hlodavci přesunuli k nám. Ten první rok tak byly ztráty obrovské.
I v dalších letech jsme ale narazili. Před dvěma lety jsme například zasadili půl hektaru cukrové kukuřice, kterou nám totálně zlikvidovaly srny. Na biofarmě nedaleko Berouna, v níž na částečný úvazek ještě pracuji, nám zas čtvrtinu dýní Hokkaido sežraly nutrie a divočáci a řepu spásli srny a hraboši. Přemýšlíme, že bychom divočáky odradili elektrickými hradníky, proti hrabošům pak pole zkusíme osadit bidýlky, aby se na nich držely poštolky, které si s hraboši poradí.
Se zvěří, která se na váš úkor stravuje v režimu bio, už trochu dokážete vyzrát, je něco, s čím si v ekologickém zemědělství nedokážete moc dobře poradit?
Problém je například hodně zaplevelený pozemek. Musíme se dávat dobrý pozor, aby se plevelné rostliny nevysemenily, a ne vždy se to podaří. My totiž v ekologickém zemědělství nesmíme používat herbicidy, a bio herbicidy neexistují. Skvělé jsou na to mechanické odplevelovací stroje, ale to zas musíte mít na každou plodinu jiný stroj, a to se dost prodraží.
Na farmě v Olešné to u většiny plodin, které se na polích rychle obměňují, řešíme relativně snadno. Jednou se pole propleje ruční plečkou, mezitím dostatečně vyroste hlavní plodina a po její sklizni se pole zaorá dřív, než se plevele stihnou vysemenit.
A co škůdci z řad hmyzu, nebo plísně?
Měli jsme například ploštice na rajčatech, které rajče napíchnou, a to pak snadno chytá plíseň. Na to zatím nemáme řešení. Poradíme si ale se sviluškami i mšicemi, proti nimž do skleníků nasazujeme dravé roztoče nebo vosičky, které udržují populaci nevítaných hostů v normálu.
Galerie: Jak se pěstují bylinky do supermarketu – na Moravě proti škůdcům nasazují predátory
Na některé škůdce funguje i vysazení aromatických bylinek u dveří, ale my máme skleníky, které se otevírají po celé délce z boku, takže tam by to nemělo moc efekt. Na plísňová onemocnění u rajčat nebo okurek zase skvěle zabírá například jemně mletý vápenec nebo síra. U nás na farmě máme zkušeného agronoma, který říká, že v přírodních látkách je tolik povolených vstupů, že v zásadě na všechny škůdce něco ekologického najde. Jde třeba o jeden přípravek, ale je. Nejdůležitější je plodiny neustále kontrolovat, a když narazíme na nějaký malý problém, je třeba ho začít okamžitě řešit.
Taková šikovná řešení by mohli používat i zemědělci v konvenci, to přece nemůže být dražší než několikeré stříkání pesticidů, které používají…
Mohli, ale v některých případech to může být dražší. Problém je také to, že výnosy pak nejsou tak vysoké, což by se zemědělci v konvenci nelíbilo, a někdy je zelenina mírně poškozena, což by se zas nelíbilo zákazníkům.
A jsme u výnosů, u toho, co nejvíc určuje cenu výsledných produktů. Když srovnáme konvenci s biohospodařením, kdo je na tom lépe?
Pro Albert jsme počítali výnosy, náklady a rozdíly mezi konvencí a ekologií a u rostlinné výroby to vychází velmi dobře. Cena chemických prostředků, které používají konvenční zemědělci, stoupá, cena ekologických je velmi podobná, výnosy s ekologií jsou, řekněme, o deset až dvacet procent nižší, nicméně ceny jsou o deset až dvacet procent vyšší.
Co nejvíce zvyšuje cenu bioprodukce?
Logistika. Vozíme v malém. I pro Albert je to jejich statečné rozhodnutí, že jezdí jen k nám ve speciálním autě.
Ceny za bioprodukci se ale za poslední roky výrazně změnily, ku prospěchu zákazníka.
Ano, u některých plodů je ta cena na srovnatelné úrovni s konvencí. Bavil jsem se jednou s jedním nákupčím z obchodu a ten říkal, že jednou sehnali velmi levně bio avokáda, a tak je prodávali za cenu nižší než konvenci, lidé to ale nekupovali – nechtěli tomu věřit, že bioprodukt je levnější.
Podle průzkumu jedné švédské univerzity se lidé kupující biopotraviny dělí do třech skupin; ta první chce v potravinách méně pesticidů a je přesvědčená, že je taková produkce zdravější. Druhá skupina chce podporovat místní zemědělce, chce omezovat dlouhou dopravu, a třetí skupina lidí se zaměřuje na enviromentální dopady na celou zeměkouli – nekácení pralesů, vymýcení používání zakázaných pesticidů v Africe, nákup potravin s označení Fair trade atp. Na této třetí vlně jsou zatím lidé v zahraničí a u nás asi ani nikdy nebude, my, asi proto, že jsme nikdy neměli kolonie v 19. století, tak nás to, co je třeba v Brazílii, moc nezajímá.
Je už u nás ochoten zákazník zaplatit těch deset, dvacet procent navíc za biozeleninu nebo ovoce? Jak moc ji v Česku kupujeme?
Myslím, že odbyt výrazně vzrůstá, co pokulhává, to je logistika, skladování a určitá nejistota odbytu. Když se konvenčních zemědělců ptám, proč do ekologického zemědělství nejdou, když to není zas tak složité, tak říkají, že mají obavu právě ze systému odbytu.
V konvenci totiž mají roky nastavené principy i sklady, v nichž se používají i chemické prostředky pro udržení životnosti zeleniny nebo pro vyhubení škůdců u zrní, v ekologii nic takového neexistuje, nebo jen v omezené míře, což produkci zdražuje a zvyšuje nejistotou zemědělce s odbytem.
Jak je na tom biozemědělství v zahraničí?
V Česku soupeříme s velmi dobře vyvinutou produkcí v Rakousku a Německu, kde zájem veřejnosti podmínil vznik mnoha biofarem i logistiky, a totéž je v Itálii, kde například uzákonili, že bioprodukce bude ve školách, v nemocnicích i v armádě. A čeští nákupčí velkých firem říkají narovinu, že se nemůžou zlobit s nějakým malým českým zemědělcem, u kterého nemají jistotu, že jim dodá množství, které chtějí a kdy chtějí. Raději si ovoce a zeleninu objednají u velkého bioproducenta z Itálie za trochu vyšší cenu, ale s jistotou.
Zájem českých zákazníků o biopotraviny se začíná čím dál víc saturovat ze zahraničních zdrojů, a to je problém. Jenže český sortiment ještě zatím není tak rozsáhlý a nemáme takové objemy, abychom mohli z české biozeleniny českou poptávku uspokojit. Je to věc řetězců a prodejních míst, nakolik jim připadá důležité propagovat ještě českou produkci. Že to je nejen bio, ale že to je navíc české.
Naše Farma Olešná je například jediná v Česku, která produkuje ve větším množství bio rajčata a papriky a v sezóně jimi dokážeme třikrát týdně zásobit několik obchodů Albert.
Jezdíte i na trhy? Ačkoliv by se to nabízelo, právě tam bio zeleninu ani ovoce nevídám, když už, tak jde maximálně o lokální produkci…
My jsme prodávali na Náplavce, ale když spočítám, kolik nás stálo jen to, že jsme tam zeleninu přivezli, zaplatili prodejní místo, prodavače, sbalení stánku a odvoz, tak jsme měli čistý výnos za celou Náplavku tři tisíce. Pak vidím, že tam jsou profesionální prodavači, kteří v pět ráno přijedou do tržnice v Lipencích u Prahy, naberou tam krásné čerstvé zboží z konvence a prodají ho na Náplavce. A prodávají ho na trzích každý den. Oni jsou spokojení, protože je to kšeft, a lidé jsou také spokojení, protože mají ovoce a zeleninu možná o den dřív než jinde.
Když budu v konvenci a v biu pěstovat stejné odrůdy určité plodiny, poznám rozdíl výsledných plodů na chuti?
Určitě ten rozdíl poznáte. Nejvíc u kořenové a plodové zeleniny. U ekologického zemědělství je ale zúžené množství odrůd, z nichž můžete vybírat. My musíme volit hlavně odrůdy, které jsou rezistentní vůči plísním, konvenční zemědělec může vybírat z moderních odrůd, které dávají o řád vyšší výnos, ale musí se hodně stříkat. Což jim nevadí. Ale tyto odrůdy já použít nemůžu. Používáme látky na bázi výtažků z řas, které obsahují hodně stopových prvků. Postřikem na list tak posilujeme zdravotní stav rostlin. Jako kdybychom posilovali imunitu člověka vitamíny.
Co máte v plánu příští rok?
Snížíme počet odrůd u rajčat, budeme mít tři hlavní. Snížíme počet odrůd u okurek, měli jsme tři, ale chtějí jen jednu, a to hadovku. Zavedeme nové plodiny, svazkovou mrkvičku, červenou řepu a mladý česnek a přidáme plochy papriky, které jsme letos zkusili a byly neuvěřitelně dobré. Zůstane jarní cibulka a kopr, který lidem moc chutnal, ubereme salátů, kterých jsme měli až moc.
A protože máme za zády velkého odběratele, tak jsme si teď mohli dovolit vzít půjčku u banky a nainvestovat do velkého chlazeného skladu, mytí a balení, protože musíme mít pro supermarket pěkné balení. A do budoucna bychom rádi s Albertem vymysleli nějaké společné pulty, kde na zeleninu v obchodech padá mlha a udrží ji, zejména saláty, déle čerstvé.
Ing. Tomáš Zídek, PhD.
Jednatel farmy Biozelenina Olešná. Firma se zabývá ekologickým zemědělstvím, její produkci koupíte například na farmářských trzích, v bedýnkovém systému, přímo na farmě či v obchodech řetězce Albert.
ČLÁNKY DO MAILU