Hlavní navigace

Nivea: Příběh kulaté modré krabičky

24. 10. 2019

Sdílet

Historie sněhobílého – niveus, odtud název Nivea – krému začala více než před sto lety. Kosmetická firma se za tu dobu stala jednou z nejslavnějších značek vůbec a modrá krabička jejím symbolem – přestože původně modrá vůbec nebyla.

V naučných slovnících bývá obvykle kosmetika (z řeckého slova „kosmeo“, zdobím) stručně definována jako lidská činnost pečující o tělesnou krásu, prováděná různými fyzikálními, chemickými či biologickými prostředky. Pod tímto pojmem si však většina z nás představí jednotlivé produkty dekorativní kosmetiky, jako například rtěnky, laky na nehty, řasenky, pudry, oční stíny, pleťové masky a další sortiment, který se prodává v drogeriích či v parfumeriích. Tím však výčet kosmetických výrobků zdaleka nekončí.

Každý večer „dáme sprchu“ nebo se vykoupeme ve vaně, namydlíme se mýdlem nebo použijeme pěnu do koupele, umyjeme si vlasy šamponem, namažeme se nočním krémem a vyčistíme si zuby. Všechny výrobky ke zmíněným každodenním úkonům jsou také nazývány kosmetikou. Jejím hlavním posláním je funkce regenerační (zejména oddálení procesu stárnutí pokožky se všemi známkami, které ho doprovázejí) a estetická, včetně neopomenutelného faktoru zdravotní prevence.

„Netvrdím, že máme být špinavější. Tvrdím, že máme být méně čistí.“ 

Tore Mildvedt, Karolinský Institut ve Stockholmu, přední světový odborník na původní vnitřní mikroflóru v lidském těle

V dnešní době, kdy je kladen důraz na fyzickou krásu, je navíc úloha kosmetiky ještě významnější než v minulosti. Proto také vznikl nový vědní obor – kosmetická chemie, která objasňuje, z čeho se skládají kosmetické přípravky, učí, jak si kosmetiku vybírat, čím se při výběru řídit a jak ji uplatnit v praxi.

Počátky kosmetiky sahají až do pravěku

Již tehdy se lidé líčili různými ovocnými šťávami, rostlinnými výtažky nebo tukem, aby se chránili před nepříznivými podmínkami, chladem a vlhkem, obtížným hmyzem, nebo dokonce tím naznačovali své společenské postavení. V průběhu doby se kosmetika začala chápat jako umění krásy s cílem uchovávat, zlepšovat nebo obnovovat krásu lidského těla.

Již před několika tisíciletími byla v Číně v módě štíhlost, ženy si barvily vlasy, moderní byl pudrovaný obličej, výrazné rty a dlouhé nalakované nehty, na nichž se nosila ochranná pouzdra. Používání kosmetických přípravků dosáhlo ve starověku největšího rozmachu v Egyptě. Nejdříve se používaly pouze při náboženských obřadech, ale postupně se staly důležitou součástí každodenního života žen, a dokonce i mužů. Jejich základ tvořily drcené nerosty (zejména oxidy a sulfidy barevných kovů), které se smíchaly s olejem, husím sádlem, medem či dřevěným uhlím. Mezi oblíbenou kosmetiku v zemi faraonů patřily vonné masti, parfémy a oleje, připravované z extraktu rostlin, jako je šafrán, aloe vera, skořice, pryskyřice myrhy aj. Kleopatřin „look“ s černými linkami a pro tamní podmínky atypicky světlou pletí nelze opomenout – stala se ikonou nejen své doby.

„Kosmetika je nauka o ženském kosmu.“

Karl Kraus

Představa starověkých Řeků o tom, že „dokonalá krása neexistuje bez harmonie ducha i těla“ se přenesla až do současnosti. Tuto dokonalou harmonii vysvětluje pojem „kalokagathia“ – ideál souladu a vyváženosti duševní a tělesné krásy. Podle některých pramenů to byli právě řečtí lékaři, kteří jako první napsali knihu věnovanou kosmetice a kráse těla s názvem Kozmetikon. V péči o tělo navázal na řeckou kulturu antický Řím, známý svými lázeňskými komplexy, ve kterých se vedle mytí poskytovaly kosmetické služby; později se dokonce staly centrem společenského dění, sportovních či vzdělávacích aktivit. Méně známá je existence tzv. „cosmetae“, což byli otroci zodpovědní za vzhled svého pána – připravovali pro něj masky, krémy, lázně a vše, co bylo při péči o hygienu potřeba.

Úpadek hygieny

Proslulý římský lékař Galén ve 2. stol. n. l. rozdělil kosmetiku do dvou oblastí. První směr se zabýval všestranným pěstováním krásy a zkrášlováním těla, úlohou druhého směru bylo zakrývání tělesných nedostatků. Toto dělení se v podstatě používá dodnes. Slibný rozvoj krásy a čistoty však skončil po pádu římské říše. S nástupem katolické církve bylo pěstování tělesné krásy považováno ve středověku za hřích, což však paradoxně zapříčinilo celkový úpadek hygieny, který přetrvával po další období renesance a humanismu přes baroko a rokoko až do konce 18. století.

„Hygiena je, když se mejeme častěji, než je nezbytně nutné.“ 

Zasloužilý puberťák

Zachoval se dopis francouzského krále Jindřicha IV. z druhé poloviny 16. století, ve kterém mimo jiné napsal své milence Gabrielle d'Estrées (matce jeho tří dětí): „Prosím, nemyj se, má nejdražší, za týden jsem u tebe.“ V době baroka byl tělesný pach zakrýván intenzivně vonícími parfémy a líčidly, mytí, a koupání bylo dokonce pod královskou úroveň. Velký význam měl pudr, který se nanášel i na paže a ramena, pudrovali se dospělí i děti. Vysoké paruky v těchto časech byly sice slušivé, ale plné vší. Změnu vlastně přineslo až „století páry“.

Novým technologiím vděčíme i za kosmetiku

S příchodem nových vědeckých poznatků a nových technologií se začala v 19. století postupně rozvíjet i průmyslová výroba kosmetiky. V Ottově slovníku naučném, vydaném v roce 1899, již najdeme „kosmetiku“ jako samostatné heslo: „Kosmetika (z řeč.), umění k zachování, udržení nebo k zjednání krásy prostředky přirozenými nebo umělými (kosmetické prostředky). Pokud se tkne kůže, jsou kosmetické prostředky nejčetnější. Počínajíc od vody a mýdla užívá se tu k docílení krásné pleti rozmanitých tuků, glycerinu, alkoholů, kyselin, prostředků pryskyřičných a balzamických solí minerálních a nejrozmanitějších dráždidel lučebních vůbec, přípravků škrobových, zkrátka vůbec prostředků kryjících, dráždivých nebo mírnících všelikého druhu, z říše nerostné, rostlinné i živočišné. Že v tomto odvětví nejvíce rozšířeny jsou nejrozmanitější prostředky tajné s látkami jinak naprosto neúčinnými, avšak často i se složkami zdraví nejvýše ohrožujícími, budiž jen mimochodem podotknuto.“

A v této době se již začíná psát příběh kosmetiky Nivea, jedné z nejznámějších firemních značek vůbec.

Legendární a stále oblíbený univerzální pleťový krém v tradiční modré kulaté krabičce vyvolává nostalgii po dětství a rodinné pohodě pro miliony lidí v mnoha zemích po celém světě. Je to až neuvěřitelné, ale Niveu používají ženy, a nejen ony, už více než sto let. Příjemně a charakteristicky vonící bílý krém již od svého vzniku zůstává trvalým fenoménem v oblasti péče o pleť i pokožku, který si mezi kosmetickými produkty drží jisté prvenství. Za tímto úspěchem stojí zajímavý příběh o nadšení a počátečním štěstí vizionářského německého podnikatele Oscara Troplowitze, jehož rodinné kořeny jsou na Moravě.

Pokrokový podnikatel

Německý farmaceut, vynálezce a jeden z nejznámějších podnikatelů své doby Dr. Oskar Troplowitz se narodil ve významné movité židovské rodině roku 1863 ve městě Gliwice (Gleiwitz) v Horním Slezsku. Jeho předci původně pocházeli z malé severomoravské obce Opavice neboli německy Troplowitz. Rozdělovala ji stejnojmenná pohraniční řeka. Po obci či řece byl jeho rod pojmenován. Kolem roku 1870 se rodina Troplowitzových přestěhovala z Opavice do Vratislavi, kde mladý Oskar začal po ukončení gymnázia studovat farmacii na místní veřejné univerzitě. Lékárnická studia však nedokončil a zběhl na filozofickou fakultu Univerzity v Heidelbergu, kde studoval chemii, fyziku a botaniku. V roce 1888 zde získal doktorát filozofie. Na naléhání rodiny, aby se věnoval i něčemu praktickému, vrátil se od filozofování a přírodních věd opět k farmacii v lékárně svého strýce Gustawa Mankiewicze v Poznani. Měl však vyšší ambice a podnikavého ducha.

„Značka je něco, co vám zůstane, když vám shoří továrna.“

Anonym

Píše se rok 1882 a lékárník Paul C. Beiersdorf si otevřel v Hamburku obchod s kosmetikou a zdravotnickými potřebami. Několik příštích let usilovně pracoval v „laboratoři pro dermatologické léčebné produkty“ ve své firmě Beiersdorf Global na výrobu obvazového materiálu, na vývoji nového druhu adhezivního obvazu. Nákladné experimentování však bylo stále neúspěšné – obvazy sice měly vynikající lepivé vlastnosti, ale zároveň také jeden zásadní nedostatek: dráždily pokožku.

Dr. Troplowitz díky finanční pomoci veškerého příbuzenstva v roce 1890 tento bankrotující podnik odkoupil, přeměnil jej na komerční firmu stejného jména a rozhodl se, že začne vyvíjet a prodávat kosmetiku vlastní produkce.

Nejdříve se mu podařilo proměnit nedostatek výrobku svého předchůdce ve výhodu a v roce 1896 uvedl na trh první technickou lepicí pásku. Pod jeho vedením firma prosperuje (zatím co v roce 1890 v něm pracovalo sedmnáct zaměstnanců, v roce 1918 už jich bylo několik stovek), okamžitě modernizuje výrobu, spolupracuje s vědci a jako jeden z prvních podnikatelů masivně investuje do reklamy – inzeruje v novinách a časopisech, používá pouliční poutače a jeho barevné plakáty jsou někdy dokonce umělecky zpracované.

Leukoplast, Labello – a Nivea

Prvním úspěšným vynálezem byla zubní pasta Pebeco, se kterou uspěl především na americkém trhu, kam záhy exportoval stovky tisíc balení již v podobě patentované tuby. Dalším vynálezem z roku 1901 byla samolepicí zdravotní náplast, sloužící k rychlému překrývání rány, fixaci obvaziva nebo k nouzovému ošetření poranění. Ta nám pod názvem leukoplast slouží dodnes. V roce 1909 vynalezl balzám na rty Labello (což je v překladu slovní spojení „krásné rty“) v podobě originální vysunovací trubičky s otočným dnem.

Na svůj skutečný majstrštyk však musel čekat až do prosince roku 1911, kdy byl po deseti letech výzkumu poprvé uveden na trh jeho univerzální krém Nivea (Nivea Creme). Protože nový krém je oslnivě bílý, dostává jméno Nivea, což je odvozenina od latinského přídavného jména „niveus“ (sněhobílý).

Vizionář Troplowitz

Na vynálezu krému se významně podíleli dva jeho spolupracovníci a osobní přátelé. Tím prvním byl chemik Isaac Lifsschütz, který v roce 1900 přihlásil k patentování novou přírodní ingredienci, získávanou z tuku surové ovčí vlny, s obsahem ve vodě nerozpustného lanolinu (chemicky příbuzného s vosky, tj. pestrou směsí více než 180 různých esterů vyšších mastných kyselin s asi 80 jednosytnými nebo trojsytnými alkoholy) a cholesterolu, kterou pojmenoval eucerit (inspirován starořeckým označením pro „krásný vosk“). Byl první známou látkou umožňující něco dosud nevídaného – vznik emulze (heterogenní směsi dvou kapalin, které se vzájemně samovolně nesměšují) z oleje a vody do stabilní báze – krému.

Oskar Troplowitz, spoluvynálezce krému Nivea, zakladatel značky a pokrokový podnikatel
Autor: Nivea.cz

Oskar Troplowitz, spoluvynálezce krému Nivea, zakladatel značky a pokrokový podnikatel

Vizionář Troplowitz záhy pochopil, jaký je to převratný objev, a jako první našel pro eucerit využití nejen v původně uvažované oblasti kožního lékařství, ale především pro výrobu kosmetických přípravků.

Zde vstupuje do našeho vyprávění třetí osobnost spojená se začátky a rozvojem výroby krému Nivea – jeden z nejvýznamnějších dermatologů své doby Unna Paul Gerson. Ten měl četné spory s tehdejším německým dermatologickým establishmentem, oficiálně pro přílišné novátorství. Protože se z tohoto důvodu mohl stát profesorem dermatologie na univerzitě v Hamburku až po první světové válce, založil si zde soukromou dermatologickou kliniku. Popsal řadu kožních poruch, navrhl nové léčebné postupy s bandážemi a mastmi, zavedl do užití ichtyol (purifikovaný extrakt z některých břidlic s vysokým obsahem síry), jehož antiseptické, antibakteriální a protizánětlivé účinky objevil již v roce 1886. Pro Niveu vyvinul masťové základy.

Později prof. Unna napsal, že „byl doslova ohromen vlastnostmi výsledné masti: mast s obsahem euceritu ocení lékárníci pro její stabilní a hladkou konzistenci, lékaři ji mohou bez problémů doporučovat svým pacientům, kterým přinese příjemný pocit díky své jemnosti a chladivému účinku“.

Trojice badatelů měla od počátku své práce jasnou vizi – Nivea bude spolehlivý, levný, ale kvalitní krém pro péči o pleť, vhodný pro každého. Její složení podle původního předpisu zůstalo prakticky stejné dodnes: glycerin, panthenol, kyselina citronová, voda, emulgátor – eucerit – a parfemační složky. S dobou se spíše vyvíjelo její balení.

Oskar Troplowitz byl nejen vynalézavým podnikatelem, ale měl i sociální cítění. Za své zaměstnance cítil osobní odpovědnost, tvrdil, že na sociální a pracovní výhody mají nárok. Do roku 1912 zaměstnancům své firmy postupně snížil týdenní pracovní dobu ze 60 na 48 hodin, všichni zaměstnanci dostávali bezplatný oběd, zřídil fond sociálního zabezpečení pro zaměstnance ve finanční nouzi, postavil spořitelnu ve vlastnictví společnosti a v roce 1916 založil podnikový penzijní fond.

Troplowitzovy aktivity jdou však ještě dále, za hranice jeho podnikání. Podporoval odborné školství, zřídil sanatorium pro svobodné matky, podílel se na budování nových městských zelených ploch. Dva dny v týdnu pracoval jako dobrovolník na stavebním odboru, byl členem mnoha spolků, přispíval na charitu. Považoval za svou povinnost angažovat se politicky za zlepšení životních podmínek všech pracujících.

Když v roce 1914 vypukla první světová válka, od samého počátku ji odmítal. Bohužel, jejího konce se však nedožil. Zemřel ve věku 55 let v dubnu 1918. Příčinou jeho předčasné smrti byla mozková mrtvice.

20. století s Niveou

Po smrti svého zakladatele se firma přeměnila na akciovou společnost a čekalo ji období poválečného rozvoje. Skončila doba, kdy se sněhobílý krém Nivea úspěšně prodával v secesní oválné krabičce žluté barvy se zelenými okvětními lístky. Po skončení hrůzné první světové války nastupuje kult mládí, lidé se chtějí bavit a lépe vypadat a výrobci se musí tomuto trendu přizpůsobit. Původní žlutou krabičku vystřídal v roce 1925 úplně nový kulatý obal. Má typicky tmavě modrou barvu, bílá písmena, velmi jednoduchý, a přitom elegantní design. Brzy se ukázalo, jak skvělé to bylo rozhodnutí.

„Žena, která nepoužívá kosmetiku, má o sobě příliš vysoké mínění.“ 

Coco Chanel

Po krému toužilo stále více zákazníků a řada výrobků značky Nivea se rozrůstala. V roce 1930 už v ní najdeme i holicí krém, šampon nebo olej na pokožku. Před vypuknutím druhé světové války se Nivea etablovala ve většině evropských států a v USA. Po prohrané válce však bylo všechno jinak.

Zahraniční pobočky firmy byly zkonfiskovány a centrála v Hamburku ležela v troskách po zničujících náletech spojeneckého letectva. Po obnově výroby oblíbeného bílého krému v 50. letech ani v podmínkách nedostatku surovin všeho druhu však léty ověřená kvalita neklesla.

V průběhu let šedesátých se Nivea svezla na módní vlně cestování na jih za sluncem zavedením opalovacích krémů a tělového mléka. Těmito výrobky se firma, jako součást mezinárodního koncernu Beiersdorf AG se sídlem v Hamburku, opět dostala na špičku a její výrobní portfolio se rozrostlo na několik desítek produktů. Patří k nim mimo jiné denní a noční krémy, které se vzájemně doplňují, pleť intenzivně hydratují a podporují její regeneraci. Denní krémy navíc chrání před UV zářením, a tedy předčasným stárnutím.

Stále s dobou: koenzym Q10

Na konci 20. století se opakovala situace z počátků více než stoleté historie krému, totiž pohotového využití nového objevu.

Vědci společnosti byli mezi prvními, kteří zkoumali účinky koenzymu Q10 na pokožku a od roku 1998 jej používají ve výrobcích kosmetické péče. Tuto látku objevil již v roce 1957 americký vědec Frederick L. Crane, ale její fungování ve všech tělních buňkách popsal až v roce 1978 britský chemik Peter Dennis Michell, za což získal Nobelovu cenu v oboru chemie.

KL24

„Kosmetika je umění vymazat datum svého narození.“ 

Olga Tschechowa

Koenzym Q10 je nezbytný nejen při tvorbě buněčné energie, ale působí také jako antioxidant proti škodlivým volným radikálům, které mimo jiné urychlují stárnutí pleti. Nejnovější špičkové výrobky od značky Nivea pro ženy ve věku 30+ představují perlová séra proti vráskám a pro pevnou pokožku s vysokým obsahem koenzymu Q10 a hydratačního gelu s kreatinem a kyselinou hyaluronovou, jejichž patentovaná složení tvoří na tři desítky dalších účinných a pomocných látek.

Ať už z jakéhokoliv důvodu, modrá kulatá krabička se stala jedním z nejúspěšnějších výrobků pro péči o pokožku všech dob.

Použité prameny:

Briggs, M.: Přírodní kosmetika: podivuhodný průvodce krásou z přírody. Fortuna Libri, Praha 2009.

Feřteková, V. a kol.: Kosmetika v teorii a praxi. Maxdorf, Praha 2000.

Propagační materiály společnosti Beiersdorf AG Hanburg.

www.is.muni.cz (Masarykova univerzita)

www.osel.cz

www.nivea.cz

www.cojeco.cz

www.televizeseznam.cz

Autor článku

Ing. Dr. Bohumil Tesařík

Chemik, přírodovědec, pedagog a publicista, zaměřoval se na historii vědy a techniky, biografie přírodovědců a dalších osobností minulosti i současnosti, novinky z různých oborů přírodních věd a techniky.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).