Hlavní navigace

Naši předkové si běžně dopřávali nejpodivnější masáže

Taťána Kročková

Zatímco dnes se masáž provádí nejčastěji při bolestech páteře a namožených svalech po sportu, dříve byla zaměřena hlavně na posílení činnosti vnitřních orgánů.

Doba čtení: 5 minut

Sdílet

Masírovalo se kdeco a ničím neobvyklým nebyla ani masáž břicha, dělohy nebo prostaty. Vznikaly také první vibrační přístroje, jaké znáte třeba z filmu Vrtěti ženou. Co všechno se můžeme dozvědět o historii masírování?

Masáž svalů pro gladiátory i sportovce

Masáž je stará přes pět tisíc let. Všechny starověké národy si ji dopřávaly ve velkém – Řekové, Římané, Egypťané i Židé. Ve středověku lehce upadla v zapomnění – nepříliš kvalitně se jí občas věnovali různí lazebníci nebo dryáčníci. Svou renesanci zažila až v 16. století díky lékařům, jako byl například Ambroise Paré (1510–1590). Později proslula v podání dr. Mezgera (1838–1909), který zdokonalil její techniku a dal jí jakýsi vědecký a fyziologický základ.

Masáž svalů byla obvyklá už u gladiátorů po zápasech. V 19. století byla běžná po sportu, například cyklistice nebo turistice. Dr. Jaroslav Barth v knize Domácí lékař a přírodní medicína uvádí pět hlavních masážních postupů. Je to jemné tření, roztírání, hlubší hnětení, klepání nebo vibrační chvění. Během jedné masáže, která by optimálně měla trvat alespoň půl hodiny, je třeba všechny tyto způsoby pravidelně prostřídat.

K masážím se používal také pudr

Zatímco dnes k masáži používáme různé oleje a gely, dříve se k tomuto účelu připravoval i pudr. Ten umožňoval hladší přesun ruky na kůži. Pudr většinou tvořila směs pšeničného škrobu a mastku, a to v poměru 2:1. Kromě pudru se běžně využívaly prostředky jako například olej, vazelína nebo různé masti. Při fázi tepání a hnětení je ale naopak žádoucí, aby byla pokožka zcela suchá. U jemné masáže se krevní cévy stahují, u silnější a důkladnější masáže naopak dochází k jejich rozšíření.

Během masáže docházelo ke zrychlení výměny šťáv a tekutin dané části těla a k důkladnému prokrvení, odstranění otoku, bolesti a zánětu. Šťávy se tak vytlačily do okolí a tělo se začalo čistit a léčit, proto po masáži přirozeně nastává tělesná únava. Člověk by měl při masáži ležet uvolněný na podložce a po proceduře ještě nějakou dobu odpočívat.

Léčivé účinky masáží

Masáž se nedoporučovala při horečce, menstruaci, vážnější infekci a onemocnění, a raději až po uplynutí několika hodin od posledního jídla. U dráždivých osob se prý má provádět pouze chvíli.

Léčivé účinky masáže pak spočívaly ve zrychlení oběhu krve, uklidnění, navození dobrého spánku, povzbuzení chuti k jídlu a lepšímu vylučování stolice. Masáž pomáhala při chudokrevnosti, otylosti, srdečních a žaludečních chorobách, astmatu, neurózách, pacientům v rekonvalescenci, při cukrovce a po vysilujících chorobách. To všechno platí v podstatě i dnes.

Masáž pomocí vibračního přístroje s nástavci

Zajímavostí ovšem je, že ještě v 19. století se prováděla masáž celého těla – a tím je myšleno opravdu celé tělo, včetně takových partií, které bychom dnes již raději nemasírovali. V době vynálezu vibračního přístroje, který byl údajně jakýmsi předchůdcem dnešního vibrátoru, se běžně masírovaly nejrůznější části těla. Nejednalo se však pouze o intimní ženské partie, jak možná znáte z filmu Vrtěti ženou (Hysteria 2011), který pojednává o důmyslné léčbě ženské hysterie. Kdoví, jak to tenkrát bylo… (K tématu více také v článku Dějiny šílenství: hysterie se léčila vibrátorem.)

Nástavce se totiž používaly k masážím jednotlivých částí těla, například i srdce, hrtanu, prostaty a podobně. Při celkové masáži těla se masírující nezaměřoval pouze na páteř a končetiny, ale také na hrudník, břicho a pánevní orgány. U mužů se třeba prováděla masáž prostaty, a to při zbytnění a zánětu. Lékař jen zavedl ukazováček do konečníku pacienta, prováděl patřičné pohyby a bylo vymalováno.

Masáž břicha nejen pro kojence

Masáž břicha dnes děláme leda tak kojencům. Dříve se prováděla naprosto běžně. Vyžadovala však jistou zručnost a znalost uložení vnitřních orgánů. Pacient ležel na pohovce a zhluboka dýchal. Lékař začínal lehkým krouživým třením v oblasti pupku, po uvolnění svalů mohl začít pronikat hlouběji, a to buď kruhovitým, nebo příčným hnětením. Žaludek se masíroval vždy zleva doprava.

Doporučovalo se, aby si člověk sám doma každé ráno v posteli masíroval břicho ve směru otáčení kávového mlýnku ve spirále směrem od pupku. Tato procedura měla pomáhat při zácpě, zánětech střev, žaludečním kataru nebo při žaludeční neuróze.

Ničím neobvyklým nebyla ani masáž krku, ovšem nemáme na mysli krční páteř. Jednalo se o masáž přední části krku s výjimkou citlivého hrtanu. Lékař stál za sedícím pacientem a zezadu prováděl určité pohyby z obou stran krku. Tato masáž se používala při revmatismu, nervozitě a nespavosti, tlaku v hlavě a návalech krve do hlavy.

Masáž jater při žlučových kamenech

Německý neurolog Paul Julius Möbius (1853–1907) údajně doporučoval speciální masáž jater při žlučových kamenech a kolikách při obstrukci žlučových cest. Ta spočívala v hlubokém dýchání a zadržování dechu. Nejprve se měl člověk po dobu pěti až deseti sekund nadechnout, pak na patnáct až třicet sekund zadržet dech a následně vydechovat deset až patnáct sekund. To vše bylo potřeba opakovat v těchto pravidelných intervalech, dokud bolest nezmizela. K tomu bylo možné jemně třít oblast jaterní krajiny. Tuto metodu prý úspěšně vyzkoušel sám na sobě.

Na posílení vnitřních orgánů je pak prý vhodné cvičení trupu, stoupání do schodů a jízda na kole.

Bylo též možné provádět si masáže vnitřních orgánů doma, například masáž srdce. Ta začínala od levé paže třením doprostřed hrudní kosti při výdechu. Klidně opatrně vyzkoušejte.

Thure-Brandtova masáž ženských orgánů byla velmi uznávaná

Dobré jméno si udělal švédský armádní fyzioterapeut, major Thure Brandt (1819–1895), který prý měl báječný smysl pro humor. Zřejmě už měl práce s vojáky dost, proto se zaměřil na ženy a léčbu poruch gynekologických orgánů. A stal se v tom velmi úspěšným. Jeho metoda spočívala v kombinaci masáží, hmatů, cvičení a všelijakého natahování pacientky, což dokumentují podivné až bizarní kresby.

Léčba se musela provádět pravidelně a dlouhodobě, teprve pak prý přinášela výsledky v podobě posilování ochablých vazů, odstranění zánětlivých výpotků a podobně. Technika se později praktikovala i při menstruaci, dokonce spočívala v konkrétním tlaku na dělohu zvenčí s prsty druhé ruky zavedenými ve vagině ženy. Popisuje se, že kombinace těchto technik pomáhala při obrácené poloze dělohy, a dokonce i endometrióze.

Bylo však potřeba, aby vše dělal pouze dobře vyškolený odborník, který přesně věděl, co a jak, jinak by se ženám mohlo i vážně ublížit. A to by ostatně mělo platit vždy a všude.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).