MMR vakcíny: Nová petice za dobrovolnost očkování je spíše opatrná

Před pár dny byla spuštěna další petiční akce směřující alespoň k částečné dobrovolnosti dosud povinného očkování v ČR. Jedná se o Petici za dobrovolnost očkování proti spalničkám, příušnicím a zarděnkám.

Dovolil bych si drobné pozastavení nad obsahem petice, kterou organizuje Společnost pacientů s následky po očkování, a jejím odůvodněním.

Spalničky, příušnice a zarděnky nikdy nebyly „metly lidstva“

Na rozdíl od černého kašle, záškrtu a dětské obrny, spalničky, příušnice a zarděnky skutečně nikdy nepředstavovaly žádné infekční „metly lidstva“, přestože mají svá rizika a komplikace. Tímto úhlem pohledu jsou to nepoměrně méně závažná onemocnění a vždy také byla. Zavedení povinnosti očkování právě proti těmto třem onemocněním je proto určitě více polemické a snadněji zpochybnitelné než u onemocnění jiných. Ostatně jsem také ještě nikdy neslyšel žádnou rozumnou odpověď na to, proč má být povinné právě očkování proti zarděnkám a příušnicím, ale vedle toho pouze dobrovolné proti pneumokokům a třeba chřipce. Nedává to totiž žádný smysl především při vzájemném srovnání nebezpečnosti (kvantitativní i kvalitativní) takových onemocnění navzájem. Jaké jsou odborné hranice mezi vyhovující dobrovolností a potřebou zavedení povinnosti očkování, nelze skutečně ze současného stavu v ČR pochopit a odečíst.

 

Z tohoto důvodu je cíl petice, kterým je dosažení dobrovolnosti očkování právě a pouze u těchto tří infekčních onemocnění, poměrně střídmý a nevyvolává až tak velkou kontroverzi. Ostatně povinnost očkovat proti těmto třem onemocněním nezavedl na svém území vůbec žádný stát západní Evropy. Neučinila tak dokonce ani velmi přísná Francie s nedotknutelnou pasteurovskou tradicí. Tvrzení, že tato očkování jako dobrovolná může chtít jenom úplný blázen (viz některé názory v diskusi pod peticí), dělá blázny z odborníků, epidemiologů, vakcinologů a imunologů dvaadvaceti zemí z jednatřiceti evropských států. Takový postoj opravdu není příliš přesvědčivý.

Očkování proti spalničkám, příušnicím a zarděnkám mají jako povinné pouze tyto státy: Bulharsko, Rumunsko, Lotyško, ČR, SR, Chorvatsko, Maďarsko, Polsko, Slovinsko
Autor: Petice za dobrovolnost očkování proti spalničkám, příušnicím a zarděnkám

Očkování proti spalničkám, příušnicím a zarděnkám mají jako povinné pouze tyto státy: Bulharsko, Rumunsko, Lotyško, ČR, SR, Chorvatsko, Maďarsko, Polsko, Slovinsko

Vakcíny MMR a monovakcíny

Velmi zajímavé je samo odůvodnění petice, které vám doporučuji k pozornosti. Na místo minimálního přínosu tohoto očkování nebo celosvětově široce diskutovaných nežádoucích účinků právě u živých MMR vakcín (MMR – Morbilli, Mumps, Rubella) může hlavní argument petice působit překvapivě. Je jím absence samostatných vakcín proti jednotlivým z těchto onemocnění (tzv. monovalentních vakcín).

Proč by něco tak formálního mělo být důvodem k ustoupení od povinnosti očkování? Mnozí neinformovaní lidé jsou stále přesvědčeni, že je s velkou výhodou, když se dítěti naočkuje co nejvíce onemocnění najednou. Uvádí se v této souvislosti častý argument, že je to přece „méně vpichů“ a dítě tedy méně trpí. Někteří rodiče to dokonce vítají hlavně proto, že nemusí s dítětem tolikrát do čekárny k lékaři. Nezlobte se na mne, ale tohle je skutečně děsivá známka uvědomělosti a intelektuální úrovně naší veřejnosti. Je to hrůza, že něco takového berou lidé skutečně jako důležitý argument. Dlouho mi bylo záhadou, proč se k obhajobě používání vícesložkových (polyvalentních) vakcín nepoužívá nějaký argument rozumný, který by se i našel. Například to, že používání polyvalentních vakcín snižuje u dětí celkový příjem nebezpečných vakcinálních přídavných látek (tzv. adjuvans). Až lidé z reklamy mi vysvětlili, že mediální budování obrazu prakticky úplně bezpečných vakcín vylučuje používat na druhé straně jejich nebezpečnost, i kdyby to bylo vlastně ve prospěch obhajoby současného stavu a současné zdravotní politiky.

Skutečností poté je, že optimální očkovací schéma je pro každé onemocnění vždy unikátní a je tedy odlišné od jiných. Pokud jsou do jedné vakcíny spojeny antigeny více původců onemocnění současně, nelze již očkovat ideálním způsobem. Polyvalentní vakcíny jsou z principu kompromisní produkty, u kterých musí více či méně dojít k rezignaci na optimální očkovací schémata proti jednotlivým onemocněním. Z kávy, alkoholu a šťávy máme obvykle maximální požitek v jiném čase dne a za jiných okolností. Když je smícháme dohromady do alkokávošťávy a tou si vždy nahradíme tyto tři nápoje jednotlivě, nebude to zkrátka tak fajn. (Kromě toho, že to asi bude i pěkný cloumák.)

Pokud jsou optimální očkovací schémata navzájem dostatečně podobná, spojení jednotlivých vakcín do vakcíny polyvalentní by bylo asi správné a užitečné. Ale právě tak tomu není u spalniček, příušnic a zarděnek. Právě tato tři očkování s ohledem na potřebu ochrany jiných osob v jiných věkových skupinách jsou velice nesourodá. Jejich jednotlivá optimální očkovací schémata jsou navzájem odlišná. Vylepšení očkovacího schématu polyvalentní vakcínou pro jedno onemocnění povede pravidelně ke zhoršení očkovacího schématu pro onemocnění jiné. Spojená vakcína (MMR vakcína) je v tomto případě pochybnosti vyvolávající kombinovaný produkt, asi jako ta alkokávošťáva. Více o tom naleznete v textu petice samotné.

Jen teorie, nebo i praxe?

A vadí snad nějak, že nemůžeme na trhu očkovat optimálními schématy proti těmto onemocněním? Není to jen taková planá teorie bez pozorovatelných důsledků? V tomto případě opravdu není. Spalničky jsou z této trojice onemocněním relativně nejzávažnějším. Proto je kladen velký důraz, aby očkovací schéma polyvalentními MMR vakcínami vyhovovalo zejména dosažení účinné ochrany proti spalničkám. Tj. ochrany velmi malých dětí. Proto se obě dvě dávky MMR vakcín očkují velice brzy, již do dvou let věku.

Ochranu proti příušnicím a zarděnkám však potřebují až adolescenti, mladí muži a ženy v těhotenství. Očkování provedené deset až pětadvacet let před potřebou účinné ochrany bohužel v čase vyprchává. Důsledkem neoptimálního očkovacího schématu jsou dnes stále častější lokální epidemie příušnic mezi studenty a mladými dospělými v ČR (tzv. outbreaky). (Mediální příušnice a jejich nemediální realita.) Paradoxní je, že je to právě předčasné očkování, které nám posouvá výskyt příušnic do vyšších věkových kategorií, ve kterých má toto onemocnění závažnější průběh a více komplikací než u malých dětí.

No a co, když to přece nejde jinak

Mnozí rodiče, ale i lékaři si myslí, že když máme na trhu jen polyvalentní MMR vakcíny, tak to zkrátka očkovat lépe nejde a současný stav je tedy svým způsobem optimální za daných podmínek. Pokud vám v restauraci někdo sebral z talíře maso, je za daných podmínek asi optimální sníst alespoň ty brambory. Uspokojovat se tím, že to nejde jinak, je ale zvláštní. Problém je zde skrytý ve dvou věcech. Jednak se naše orgány ochrany veřejného zdraví vůbec nestarají o to, abychom na trhu případně měli i monovalentní vakcíny. Zejména samostatné vakcíny proti spalničkám a samostatné nebo i spojené vakcíny proti příušnicím a zarděnkám. Takové vakcíny se totiž vyrábějí a na trzích některých jiných států jsou pro zájemce dostupné.

Mnohem méně poté lidé u nás vědí, že mají právo a možnost nechat očkovat své děti v libovolném členském státě EU. Pro očkování těmito vakcínami si tedy mohou jet jinam po předchozí dohodě se zdravotnickým zařízením v cizině. Zejména v příhraničních oblastech se SRN a Rakouskem je docela zajímavé, že rodiče, kteří o to mají zájem, tuto možnost nevyužívají. Ještě méně lidí poté ví, že jakýkoliv řádně registrovaný léčivý přípravek dostupný na trhu členských států EU lze použít i v ČR, i když u nás není na trhu přítomný. Lékař má v takovém případě pouze povinnost ohlásit záměr použití u nás neregistrovaného léčivého přípravku na speciálním formuláři. Nic se přitom neschvaluje, jen se to oznámí. Lékárna poté může lék z ciziny dovézt. Takový lék jen samozřejmě není hrazený z prostředků veřejného zdravotnictví. Nejsem si pouze jist, jak by to bylo s dovozem právě u živých monovalentních vakcín.

A co když začnou umírat děti?

V diskusi pod peticí jsou u některých lidí poté patrné až hysterické reakce. Údajně je to vrchol nezodpovědnosti a začaly by umírat děti. Je zajímavé, jak si i dnes, po poměrně rozsáhlé osvětě, lidé automaticky spojují dobrovolnost očkování s neočkováním. Pro některé je to úplně totéž. Bude-li dobrovolné očkování, lidé údajně masově očkovat nebudou, a proto je to to samé. Pro takový závěr a stanovisko neexistuje absolutně žádný důkaz a podklad. Je to účelový a nepravdivý argument. Počet rodičů, kteří očkování úplně odmítají, je objektivně velmi nízký a nepřesahuje rozhodně ani dvě procenta. To, že jejich počet narůstá, je především důsledkem vysoce agresivní a represivní zdravotní politiky a také skutečně nesmyslné, nedůvěryhodné a kontraproduktivní mediální masáže ve prospěch snad každé vakcíny a každého očkování za všech okolností. Stále větší tlak vyvolává zkrátka stále větší odpor. Je to jednoduchý princip akce a reakce.

O něco více rodičů je již kritických a skeptických k formálním aspektům očkování v ČR. Je to právě počet dávek vakcín, jejich určený čas (věk) a intervaly – tedy právě ona očkovací schémata. Rodiče by dnes zavedení dobrovolnosti očkování využili především k jinému způsobu očkování než k neočkování. To samozřejmě silně znevažuje naše autority, které si diktují po svém, co je nejlepší, a chovají se někdy jako by měly na světě jediné patent na rozum a na odbornost. Přemýšlející rodiče je skutečně těžké přesvědčit, že jsou nezodpovědnými hlupáky, když chtějí očkovat třeba právě tak, jak se očkuje na Slovensku (2. dávka MMR vakcíny až v jedenácti letech). K takovým důsledkům by zavedení dobrovolného očkování proti spalničkám, příušnicím a zarděnkám pravděpodobně vedlo už častěji (odhadem u tří až šesti procent rodičů). Tyto tendence důvěřovat více zahraniční praxi souvisí mj. i s opravdu nestandardně velkou nedůvěryhodností právě našich předních odborníků na očkování tak, jak je vnímá samotná veřejnost. Naši rodiče se proto stále častěji vážně zabývají a inspirují tím, co je zcela normální a běžné při očkování v zahraničí.

Galerie: Očkování v zemích EU

A na tom přece není nic naprosto nezodpovědného a určitě po tom nebudou hromadně umírat děti.

Závěrem

Musím se přiznat, že mne zarazila zatím jen velmi malá veřejná podpora této relativně střídmé a opatrné petice. Přitom velmi mnoho lidí souhlasí s dobrovolností očkování a projevují o toto téma také dostatečný zájem. Ale učinit cokoliv více se bohužel nám Čechům už velmi často nechce. Výsledek této petice, která má být předložena poslancům, senátorům a vládě ČR až po podzimních volbách, ukáže mnohé. Pokud v sobě lidé nenaleznou dostatečné důvody a motivaci k podpoře ani těchto „minimálních“ petičních požadavků, poté zkrátka změnu a svobodu své volby dostatečně nechtějí. A pokud lidé něco dostatečně nechtějí, pak mi přijde úplně normální a vlastně i docela správné, že to nedostanou.

59 názorů Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 20. 4. 2017 14:07