Víte, proč dnes v některých obchodech koupíte litr mléka za pouhých šest korun? Možná vás napadne, že jde o lákadlo obchodních řetězců, které má přivést zákazníky do prodejny, aby nakoupili víc, než původně zamýšleli. Jenže skutečnost je složitější. Na mimořádně nízké ceně totiž tratí primárně čeští zemědělci, kteří rozdíl doplácejí ze svých rezerv nebo z peněz vypůjčených od bank. Proč se do takové situace dostali a co to znamená pro budoucnost českého zemědělství pro nás jako zákazníky? O tom jsme si povídali s předsedou Zemědělského svazu ČR Martinem Pýchou.
V posledních týdnech se hodně mluví o propadu výkupních cen mléka. Kdy se tento problém začal naplno projevovat a co za ním stojí?
Ano, ceny mléka klesají od listopadu loňského roku a ten pokles je velmi rychlý. Tomu ale předcházelo, že ceny rostlinných komodit byly několik let velmi nízké – to se ostatně od té doby bohužel nezměnilo a zemědělci proto významně zvyšovali produkci mléka, aby si vykompenzovali propad v rostlinné výrobě. To se nedělo jenom u nás, ale v celé EU.
Jenže vyšší produkce logicky vedla k přetlaku mléka na trhu a následnému poklesu cen. Do situace navíc zasáhla obchodní válka mezi Evropskou unií a Čínou. Čína zavedla odvetná cla na některé evropské mléčné výrobky v reakci na cla Evropské unie na elektromobily. Evropské mléčné výrobky se tak na čínském trhu začaly prodávat hůře a větší část produkce zůstala v Evropě. To už na konci loňského roku vedlo k poklesu výkupních cen, který se dosud nezastavil.
A už tehdy na to zareagovaly české řetězce…
Obchodní řetězce situaci pečlivě sledují a tlačí na nižší ceny mléčných výrobků. Ty pak zařazují do slevových akcí, kterými lákají zákazníky. Argumentují tím, že tím vlastně pomáhají zemědělcům zbavit se přebytků produkce. Jenže je to jen částečná pravda. Spotřeba mléčných výrobků se výrazně nezvýší. Lidé v Evropě nesnědí o mnoho víc jogurtů, sýrů ani másla a nevypijí výrazně více mléka. Může dojít k mírnému nárůstu spotřeby, ale rozhodně ne takovému, aby vyřešil problém nadprodukce. Ve skutečnosti jde obchodníkům o to nalákat zákazníka. Jenže tím vytváří extrémní tlak na cenu od dodavatelů. Nejvíce to pak odnesou zemědělci, protože ti nemají kam ten tlak přenést a dostávají se pod výrobní náklady a do ekonomických problémů.
Jaké jsou teď výrobní náklady u zemědělce na litr mléka?
Výrobní náklady se pohybují kolem jedenácti korun za litr. Zemědělec dnes prodává mléko mlékárnám za 9,80 koruny, takže na každém litru prodělává přibližně korunu dvacet.
Jak dlouho ještě může zemědělec takovou ztrátu vydržet?
Většina zemědělců sice kombinuje živočišnou a rostlinnou výrobu, takže posledních letech zisky z mléka často vyrovnávaly ztráty z rostlinné výroby, ale to znamená, že dnes příliš velké rezervy nemají. Pokud se věnuje pouze výrobě mléka, vydrží možná rok.
Už se současná situace nějak projevuje v praxi?
Zemědělci si mohou vzít úvěr nebo přežívají tím, že přestávají investovat. Což vám potvrdí i prodejci zemědělské techniky, kterým prodeje klesly třeba o 60 až 70 procent. Co je ale horší, tak někteří zemědělci už musí prodávat majetek. Zaznamenal jsem i zemědělce, kteří prodávají půdu.
Farmáři budou také méně hnojit, což se v budoucnu projeví nižšími výnosy. Nebudou schopni zvyšovat mzdy zaměstnancům, takže o některé pracovníky mohou přijít. A část podniků nakonec z trhu odejde nebo se nechá koupit většími společnostmi. Myslím si, že letošní rok bude pro české zemědělství ekonomicky jeden z nejhorších od vstupu České republiky do Evropské unie, ne-li vůbec nejhorší.
Když se vrátíme k cenám mléka – myslíte si, že běžný zákazník ví, jaká je jeho skutečná cena?
Neví. Dostáváme se do situace, kdy běžný zákazník ztrácí představu o tom, kolik mléko skutečně stojí. Tedy o ceně, která pokrývá náklady zemědělce, potravináře i obchodníka. Když obchod prodává polotučné trvanlivé mléko za šest korun, zákazník snadno nabude dojmu, že jde o běžnou cenu. Jakmile pak vidí mléko za cenu odpovídající skutečným nákladům, připadá mu drahé.
A pak si řekne: „Počkám si, až bude zase stát šest korun.“
Přesně tak. A právě v tom vidím další riziko slevových akcí. Podívejte se na velké nadnárodní značky, jako jsou Coca-Cola nebo Pepsi. Ty nikdy nepřipustí, aby se jejich výrobky dlouhodobě prodávaly hluboko pod běžnou cenou, protože dobře vědí, že by zákazníci ztratili představu o jejich skutečné hodnotě.
Místo toho nabídnou například slevu z třiceti na pětadvacet korun, ale nikdy nedopustí, aby se jejich výrobky prodávaly za zlomek běžné ceny. Viděli jste někdy Coca-Colu za šest korun? U mléka je to bohužel jinak. Zákazník pak získává pocit, že je normální vyrobit litr mléka za šest korun. Tím se znehodnocuje práce zemědělců i potravinářů.
Proč tedy mlékárny obchodním řetězcům jednoduše neřeknou, že pod takovou cenu prodávat nebudou?
To bohužel nejde. Obchodní řetězce mají tak silnou vyjednávací pozici, že pokud dodavatel jejich podmínky nepřijme, jednoduše jeho výrobky vyřadí z nabídky a nahradí je jiným dodavatelem. K tomu jim ostatně stále více pomáhají také privátní značky, které anonymizují výrobce.
Pro mlékárnu je to obrovské riziko. Když vyrábí deset výrobků a řetězec přestane odebírat dva z nich, přijde o významnou část tržeb. To si většina českých mlékáren nemůže dovolit. Jinou pozici mají velké nadnárodní značky, které prodávají po celém světě. Pokud obchodní řetězec požaduje příliš nízkou cenu, mohou si dovolit říct: „Pak naše výrobky vůbec neprodávejte.“ A řetězec si dobře rozmyslí, jestli si může dovolit nemít v nabídce například Coca-Colu. V Česku je podobně silnou značkou snad jen Plzeňský Prazdroj.
Nakupujete podle slevových akcí?
Dá se tedy říct, že za současnou cenu mléka nesou hlavní odpovědnost obchodní řetězce, nikoliv mlékárny?
Svou roli hrají oba. Obchodní řetězce vytvářejí tlak na co nejnižší ceny a mlékárny ho následně přenášejí na zemědělce. I mlékárny tedy nesou svůj díl odpovědnosti, ale jsou samy pod silným tlakem obchodních řetězců.
Proč bychom se neměli radovat z toho, že dnes koupíme mléko za šest korun? Nemůže se stát, že za pár let bude naopak výrazně dražší?
Přesně tak. Trh se dříve nebo později musí vrátit do rovnováhy mezi nabídkou a poptávkou. Do situace ale výrazně zasahuje také dotační politika jednotlivých států. Pokud zemědělec chová krávy v zemi, která své farmáře podporuje například daňovými úlevami, levnějšími energiemi nebo dotacemi, má mnohem větší šanci současné období přežít.
Naopak zemědělec, který za sebou tak silnou podporu nemá, může skončit, přestože je špičkovým chovatelem a dosahuje výborných výsledků. Jenže zákazník to většinou nevnímá. Vidí jen to, že dnes koupí mléko levněji. A je to naprosto pochopitelné. Lidé přirozeně hledají co nejnižší cenu.
Takže řešením není přestat mléko kupovat?
Přesně tak. Tím by se situace nijak nevyřešila.
Může se situace vyvinout podobně jako v případě Hodonínské mlékárny, jejíž vlastník rozhodl o přesunu výroby do Německa?
Ano. Právě to je jeden z možných důsledků. V případě Hodonínské mlékárny se vlastník rozhodl přesunout výrobu do Německa, kde bude zpracovávat větší objem mléka a dosáhne nižších výrobních nákladů. Z pohledu firmy je to ekonomicky pochopitelné.
Pro Českou republiku to ale znamená ztrátu části domácího zpracování mléka i přidané hodnoty, která vzniká u zemědělců a potravinářů. Oslabuje to naši konkurenceschopnost a postupně i pestrost nabídky v obchodech. Dopady jsou navíc širší. Pokud ubývá chovů skotu, ubývá i plodin pěstovaných na krmení, například jetele nebo vojtěšky, které prospívají půdě. Méně zvířat zároveň znamená méně hnojiv, jako jsou hnůj nebo kejda. To všechno se nakonec promítá i do stavu zemědělské krajiny.
Před několika týdny se situace kolem mléka řešila také v Bruselu. Přinesla jednání nějaký výsledek? Chystá se pomoc i v Česku?
Pan ministr Šebestyán by podporu českých zemědělců chtěl prosadit. Otázkou ale zůstávají možnosti státního rozpočtu. Evropská komise připravila finanční prostředky, které mají kompenzovat vyšší ceny hnojiv a pohonných hmot v souvislosti s krizí v Hormuzském průlivu.
Česká republika část těchto prostředků získá. Nyní se jedná s ministerstvem financí o možnosti navýšit podporu až o 200 procent z národních zdrojů. Rozhodnutí očekáváme během prázdnin.
Dochází k nějakým jednáním státu s obchodními řetězci?
Přiznám se, že nevím, jestli pan ministr jednal s řetězci přímo o ceně mléka. Vím ale, že ministerstvo zemědělství podalo podnět na Úřad pro ochranu hospodářské soutěže kvůli prověření možného zneužívání dominantního postavení obchodních řetězců. Podobný podnět máme připravený také my.
Jak situaci zlepšit, aby byla výroba mléka znovu ekonomicky udržitelná?
Nejrychleji by pomohlo zvýšení výkupní ceny mléka ze strany mlékáren.
Co byste vzkázal lidem, kteří při nákupu rozhodují hlavně podle ceny?
Byl bych rád, kdyby lidé při nákupu, pokud mohou, dávali přednost českým výrobkům. Chápu, že mnoho zákazníků sáhne po nejlevnějším zboží v akci. Pokud už se ale některé výrobky prodávají hůře nebo se omezuje jejich výroba, bylo by podle mě lepší, aby se na českém trhu spotřebovalo především české mléko, místo aby sem proudily přebytky ze zahraničí, například z Německa nebo Polska.
ČLÁNKY DO MAILU