Dřevěné ucho, kožená ruka, papírový nos. Protézy z minulosti

Když jste v minulosti přišli o oko, dostali jste skleněnou kuličku; když vám soupeř odťal ucho, řezbář vám z lípy vyřezal nové. Dnes se kromě vzhledu lékaři zaměřují i na funkčnost náhradních orgánů. Jaký byl vývoj lidských náhrad? Podívejte se do bohaté galerie.

Přijít v dobách dávno uplynulých k úrazu bylo rozhodně snazší než dnes, tu jeden přišel o oko na rytířském turnaji, tu o zub v pěstním souboji, v tom horším případě o část paže či nohy při válečném tažení. Dnes by si vás lékaři vzali pod ochranná křídla a zvládli by nemožné, jen aby váš život vrátili do starých kolejí, ale kdysi, bez zdravotnického vybavení a znalostí, se zranění museli smířit s málem. Byli rádi, že přežili a že jim končetinu ztracenou v boji felčaři nahradili dřevěnou a oko skleněnou kuličkou.

Člověk se snažil nahrazovat nefunkční či chybějící části těla od pradávna a nepřestává se snažit ani dnes, byť už dřevo ani sklo nehraje prim. Nechte se pozvat na unikátní výstavu, která ukazuje historii i současnost protetiky, ale i možnosti, perspektivy a meze náhrad lidského těla. Expozici Člověk v náhradách aneb technika slouží medicíně najdete v Národním technickém muzeu. Přinášíme vám ty nejzajímavější střípky.

Komu chyběl nos, dostal papírový

Hned na začátku výstavy zaujmou různé druhy obličejových náhrad. Zatímco v minulosti si člověk bez oka často jen skrýval dotčené místo šátkem, postupem doby a s ohledem na výši postavení ve společnosti se zraněným do oka začaly vkládat skleněné kuličky, bohatším lidem drahokamy. V důsledku syfilidy nebo válečných zranění přicházeli lidé ale i o nos. I ten už starověcí indičtí lékaři uměli nahrazovat. Nosy se dříve tvarovaly ze slonoviny, papíru, keramiky, vosku, kovu, ale i z drahých kovů a následně byly na hlavu připevňovány pomocí šňůrek. Kdo v 19. století nosil brýle, měl nos připevněn k nim. To je vcelku zásadní rozdíl oproti dnešku, kdy se epitézy (náhrady těla z kosmetických důvodů) připevňují k titanovému implantátu v kosti.

Samostatnou kapitolou ve vývoji lidských implantátů jsou zuby. I zde je vývoj opravdu citelný. Zkažený či vyražený zub v minulosti zastoupily mušle, zuby zvířecí či zuby po jiném člověku. Vsadily se přímo od čelisti, nebo byly v ústech upevněny drátky či pásky. Šroubový implantát, podobný těm dnešním, byl prvně zaveden až v roce 1938. Pokud člověk přišel v bitvě o ucho, mohl ho nahradit uchem papírovým, voskovým, z kůže nebo dřevěným. Velmi zdařilé a propracované epitézy z 19. století byly například vyrobeny z lipového dřeva. Od sedmdesátých let minulého století se používá silikon.

Ruka s hákem už je minulostí

Dříve se řešil zejména kosmetický vzhled, o nějaké zásadní funkčnosti náhrad nemohla být řeč. Ruce byly ze dřeva, ale i z textilie či kůže, každý tak na první pohled vadu odhalil. Na přelomu 19. a 20. století ale dochází k zásadnímu zvratu, a to jak v oblasti protéz horních, tak i dolních končetin. Od ruky vyřezané ze dřeva zručným řezbářem jsme se během let dostali až k biomechanické protéze ruky z polykarbonátu, hliníku a pryže, která za pomoci vzduchových svalů a tlakových senzorů zvládne fungovat prakticky stejně dobře jako ruka skutečná. A velmi reálně i vypadá.

Podobně i u dolních končetin, kde se od tzv. pirátských nohou vývoj posunul až ke končetinám na míru. Dnes je totiž na vzestupu skenování lidského těla, kdy se naskenovaný obraz počítačově zpracuje a následný protetický model se vytvoří pomocí tzv. CNC frézování. Nově se do protetiky začíná prosazovat i 3D tisk.

Galerie: 3D tiskárny tisknou nádobí, protézy i děti

Výstava ukáže i to, co je jinak zrakům skryto

My jsme vám představili jen ty viditelné náhrady, ale na výstavě máte šanci vidět i celou řadu implantátů, které lékaři dokáží voperovat do lidského těla. Ať už jde o kraniální implantát v lebce, staré i nové modely kardiostimulátorů, kožní náhrady, prsní implantáty, testikulární náhrady (silikonová varlata), nebo i náhradní tvrdou plenu mozkovou. Dechberoucí jsou skutečné náhrady lopatek a veškerých kloubů a kostí.

Když v ruce držíte náhradu kyčelního kloubu, která člověku zase umožní chodit, jezdit na kole a klidně i běhat, jen fascinovaně hledíte zpět na vývoj, který v této oblasti máme za sebou. Snad se bude i nadále práce odborníků z oblastí lékařství, elektroniky, kybernetiky, mechaniky i designu tak skvěle protínat a doplňovat.

Výstava Člověk v náhradách aneb technika slouží medicíně v Národním technickém muzeu potrvá až do 4. března 2018. Doprovází ji široká nabídka speciálních programů pro všechny stupně škol a řada akcí pro veřejnost.

Protože jsou některé části výstavy díky tématu poměrně náročné na pochopení,  muzeum připravilo pravidelné komentované prohlídky, které se konají každý víkend a o státních svátcích. Spoustu věcí vám blíže vysvětlí a ukáží zkušení průvodci. Prohlídky je možné předem rezervovat na www.ntm.cz.