Hlavní navigace

Děti jsou ze situace zmatené a nejisté. Jak to poznáte a co s tím

Autor: Depositphotos.com
Rodiny v těchto týdnech získávají atypickou možnost být spolu velmi intenzivně. To může být skvělá příležitost, ale také velký nárok, a to jak na dospělé, tak i pro děti. Izolace představuje i pro děti ztrátu každodenních jistot. Jak z ní vyjít ve zdraví?
Redakce
Doba čtení: 4 minuty

Sdílet

Po pár týdnech se tak i u dětí začíná projevovat frustrace a vztek z nenaplnění základních sociálních potřeb. Proč je pro nás škola tak důležitá, vysvětluje terapeutka Tereza Berková z Poradny Vigvam.

Význam školy a dětské skupiny

Hra a bytí s kamarády je pro děti zásadní. Děti mladšího školního věku si díky kolektivu zažívají vědomé bytí ve skupině, učí se vztahování k paní učitelce nebo panu učiteli, učí se větší samostatnosti a odpovědnosti, hra a učení jsou jejich náplní dne. Zjišťují, zda dokáží být užiteční a přínosní pro ostatní, což je stěžejní téma této věkové skupiny.

U starších dětí je pak bytí v referenční skupině zásadní životní potřebou a nutností, protože se dozvídají samy o sobě, kým jsou, kým chtějí být a kým být nechtějí. Pestrost referenční skupiny je pro ně při hledání vlastní identity nezastupitelně nápomocná. Tyto potřeby jim naplňuje škola a rodina jen těžko může nabízet alternativy.


Děti se díky každodennímu kontaktu se spolužáky učí spoustu věcí a posilují tak svou sociální inteligenci, empatii a naplňují své sociální potřeby. Najednou jsou samy doma s rodiči, kteří mnohdy sami neví, co bude, a tak dětem příliš nevysvětlují, nebo je naopak zahlcují informacemi…

„Rodina některé dětské potřeby sytit může, u jiných je to zhola nemožné. Nemožnost být v přímém kontaktu s vrstevníky, s lidmi, kteří jsou na tom podobně jako já, může být pro některé děti náročná a můžeme ji považovat za takzvanou dočasnou malou ztrátu,“ vysvětluje dětské vnímání současné situace Tereza Berková. Význam „malých ztrát“ popsala v rozhovoru pro server Vitalia.cz její kolegyně Sylvie Stretti, ředitelka poradny Vigvam: „Malých dětských ztrát – typu přecházím ze školky do školy a ztrácím kamarády, učitele – si zdánlivě nevšímáme, nezdají se nám důležité. Jenže když se přejdou tyto malé ztráty, tak se hůře zvládají ty velké. Na těch malých se děti učí, vytvářejí si vyrovnávací strategie a mechanismy, které mohou později využívat.“ 

Jak dětem pomoci náročné období překlenout

O uzavření škol bylo rozhodnuto od 11. března. Mnohým z nás tedy nyní již opadly prvotní velké emoce spojené s překvapením a šokem a zaměřujeme se na hledání nových cest, jak se s nastalou situací sžít. Spolu s tím se mohou objevovat další emoce, jako je únava, lítost a nejistota. S těmi mohou dětem jít ruku v ruce potřeby většího fyzického kontaktu s rodiči, třeba v podobě mazlení nebo spaní společně s rodiči.

Ačkoliv to na první pohled nemusí být patrné, děti všechny naše emoce vnímají a mohou se v nich cítit ztracené. Měli bychom tak s nimi o nastalé situaci mluvit a dávat jim odpovědi na jejich otázky, čímž u nich můžeme předejít právě pocitům zmatku, strachu a odcizení.

Dítě může svoji lítost nakreslit

„Pocity jako lítost, smutek a vztek nás mohou překvapit, a to hlavně ve chvíli, kdy děti byly ze začátku šťastné, že do školy nemusí. Je dobré na ně být ale připravený a s dětmi mluvit a pocitům nechat volný průchod, sdílet je,“ radí Tereza Berková.

S dětmi si například povídejte o tom, proč jsou smutné, co je jim nejvíc líto, nebo co by teď potřebovaly, aby se jim udělalo lépe. Jednou z úlevových technik může být také lítost nakreslit. A občas prostě jen postačí naslouchat, nehodnotit a být dětem přítomný s dospěláckým ramenem, objetím a pochopením.


Děti jsou zmatené a nejisté. Věnujme pozornost tomu, co se odehrává v jejich hlavách.

Jistota se skrývá v řádu

„V krizích se obecně doporučuje zachovat pokud možno co nejvíce věcí tak, jak fungovaly před krizovým stavem. Naše návyky ze života před karanténou nám pomohou ukotvit se v nové realitě,“ říká terapeutka. Udržet si dosavadní návyky doporučuje i psycholog a kouč Vilém Urban, tématu se podrobněji věnujeme v článku V době koronaviru: Jak pracovat z domova a nezbláznit se z toho?

„I pro děti je dobré, aby i doma měly řád a pravidelnost, která je pro ně srozumitelná a ve které nacházejí oni i rodiče smysl,“ doplňuje Tereza Berková. Nejen nemožnost setkávat se s kamarády, ale i výpadek pravidelných kroužků může být pro děti již zmíněnou malou ztrátou, která v nich vyvolá zmatek a nepříjemné emoce.

tipli

Mohou je dávat najevo tím, že je ze sebe potřebují setřást a tzv. zlobí, nebo když je emoce přehltí, tak se mohou stahovat do sebe a jakoby zamrznout v nezájmu a apatii. Využijme toho, že žijeme v online době, a hledejme alespoň alternativy k běžnému offline režimu – online lekce, výuková videa na nejrůznějších platformách nebo třeba nechat děti připravit vlastní workshop, kde budou učit ony vás.

„Do všednodenní pravidelnosti je určitě vhodné zahrnout také čas, který mohou děti trávit v interakci s ostatními vrstevníky, ať už v podobě videohovorů, telefonování nebo chatování. Izolace nemusí znamenat osamocenost,“ uzavírá terapeutka.

Odborná spolupráce:

Mgr. Tereza Berková

Rodinná a dětská terapeutka Poradny Vigvam (Facebook.com/poradnavigvam), organizace pracující s rodinami, ve kterých došlo k nečekanému úmrtí. Krizová terapeutka, lektorka vzdělávacích aktivit, koučka, vystudovaná pedagožka.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).