Hlavní navigace

Kdo jsou lidé, kteří vykupují obchody s potravinami

19. 3. 2020

Sdílet

 Autor: Vitalia.cz / Karel Choc
Nakupování v nadbytečném množství nebo něčeho, co nepotřebuji, může mít různé důvody. Patří k nim osobnostní rysy i stavy rozlady až deprese. Ty lze léčit v ordinacích psychiatrů a psychologů, ne však v supermarketech.

Reklamní leták „Lidl správná volba“ nabízející zboží v týdnu od 16. 3. 2020 obsahuje notné množství kouzla nechtěného. Propaguje „Retro týden“. Iluze retra nesouvisí jen s nabídkou žvýkačky Pedro, Kávěnek a jiných lahůdek z časů, kdy jsme si republiku rozvracet nedali. Jak známo, celek je víc než souhrn částí. A pohled na (polo)prázdný regál obchodu je jako podnět ke vzpomínkám na zmíněnou minulost k nezaplacení.

Proč nevěříme politikům, že je vše v pořádku

Zlí jazykové považují nákupní horečky související s koronavirem za nechtěný, leč dokonalý marketingový tah. Bledne před nimi vánoční i valentinské nákupní šílenství.

My – odchovanci časů front na toaletní papír – víme své. Kdepak marketing. Jde o variantu Murphyho zákona – tj. Zákon Tondův (o dotyčném viz dále). Zní: „Když vysoce postavený politik veřejně občany ubezpečí, že je vše v pořádku, opak je pravdou.“ Tudíž je nejvyšší čas k „runu na obchody“. Jde o příbuzné jednání tzv. „běhu “ (run) na banky. Lidé ztratí důvěru. Tudíž začnou hromadně vybírat vklady. Mohou nastat tzv. sebenaplňující negativní předpovědi. Všechny naráz uspokojit nelze. Bankovní panika následně vyvolá finanční krizi. Bankroty mohou vést k dlouhé ekonomické recesi…

Do hloubky národního povědomí se nesmazatelně zapsal známý odborář, harmonikář, rádoby spisovatel a druhý dělnický prezident Antonín Zápotocký. Roku 1953, jen pár hodin před měnovou reformou, národ ubezpečil, že měna je pevná a reforma nepřichází v úvahu. Vnukové i pravnukové, ba i prapravnukové tehdy ožebračených neberou tudíž příliš vážně ujišťování současné garnitury o dostatku potravin. To nejen dnes, ale i v budoucnu. Ne, že by mu vůbec nevěřili. I po letech demokracie a privatizace vědí, že lidé jsou si rovni, ale někteří jsou rovnější. Co když se nám vrátí Pramen a Jednota? Co když bude znovu obnoven druhdy tak oblíbený Tuzex či obchody určené výhradně pro vedoucí soudruhy.

Nutkavé nakupování

Psychologie zná pojem nutkavé nakupování. V lehce úsměvné podobě jej ilustrují jistá nákupní specifika manželek sovětských hokejistů. Manželé v perestrojkových časech mohli hrát hokej v NHL. Dámy nakupovaly na kanadské poměry nesmyslné množství potravin – zejména masa. Žádná mraznička jim v novém domově nebyla dost velká. Inu – co když zítra bude masa nedostatek. 

Tendence k vytváření nadměrných zásob si povšimli i izraelští psychologové u přeživších holocaust. Mezi typické konflikty výše zmíněných s jejich potomky (bez oné děsivé osobní zkušenosti) patří i nátlak na dojídání toho, co bylo na talíři. Neexistovalo, aby dítka nechala pár soust. Rodiče to vnímali jako hrubý nevděk a přivolávání hladových časů.

Někdo má nakupování v povaze

Tragická zkušenost není nevyhnutelnou podmínkou nutkavých nákupů. Vystopovat lze souvislost s osobnostními rysy. Mezi typické vlastnosti nutkavých kupců patří nízké sebevědomí, pocity nejistoty, nestability situace, v níž žijí, negativní myšlení, očekávání stavu, kdy „bude hůř“. 

Bývá tu sklon podlehnout manipulaci, nižší sebevědomí. Pozoruhodné je i psychoanalytické vysvětlení: zbytečně velký nákup je důsledkem podvědomého studu a pocitů nedostačivosti. Kupec se stydí za to, jak dopadl, jaký je. Dále zejména za to, že nedokáže mít věci, jež se ho dotýkají, dostatečně pod kontrolou. Snaží se tudíž o kompenzaci nepříjemné osobní bilance.

Nadměrné nakupování patří mezi tzv. rizikové chování. Lze na něj ovšem pohlížet z rozdílných úhlů. Na jedné straně je nebezpečné a škodlivé. Na straně druhé nabízí snížení stresu a možnost odměny formou příjemné emoce. 

Pravděpodobně může souviset i s tendencí „hledat vzrušení“ a s impulzivitou. Zadržte, pokud se mne hodláte ptát, co je tak vzrušujícího na nákupu obyčejného, k přežití nutného zboží. Samo o sobě nic moc. Leč báječný může být pocit: zajistil jsem je, mám je. Jeden z českých premiérů proslulý manželstvím založeném na sexy mozku položil řečnickou otázku: „Pánové (dámy), kdo to má?“

Vliv okolí

Utrácení peněz zřejmě podněcuje stejná mozková centra jako některé návykové látky. S rostoucí zaplacenou částkou jsou více stimulovány některé části předního mozku. Nejde jen o fyziologický podklad. Velký význam mají i sociální vlivy. Platí to zejména pro tlak sociálních skupin. Z nich pak nejvíce bodují tzv. referenční skupiny. V běžných podmínkách namátkou například „zdraví lidé“, „spokojené rodiny“, „hospodyňky vše zvládající s úsměvem“, „kutilové se zlatýma rukama“. 

V mimořádných podmínkách může stačit, potkáte-li sousedku (byť ji tzv. nemusíte) s napěchovanou nákupní taškou. Když ji ve sféře nákupu nejen doženete, ale i předeženete, může to mít souvislost s hypomanií. Méně často, leč přece i s dysforií – náladou špatnou a očekáváním chmurných zítřků. Tzv. „bude hůř“ a musím se připravit lépe než ona.

Galerie: Koronavirus zvyšuje prodeje potravin, pocit prázdných regálů vyvolává paniku

Existuje i tzv. hédonické nakupování. Jde o nákup přitažlivých předmětů, jež kupci samy o sobě dělají radost. Kladně působí na jeho smysly. V rámci psychologie směru transakční analýzy bývají ony nákupy považovány za variantu pohlazení. „Když nás dlouho nikdo nehladí, začne nám vysychat mícha,“ pravil psychiatr Eric Berne. Polyhistor Jára Cimrman dodal: „Chválit se musíme sami. Tuhle práci za nás nikdo neudělá.“ Pochvala je variantou pohlazení a toho není nikdy moc. Takto hédonicky může na zahrádkáře působit i spíž či sklep plný zavařenin jeho výpěstků.

Co s tím?

Obecná rada zní: Vyhnout se rizikovému prostředí a situacím. Mít náhled na vlivy působící z minulosti. Vědět, že mohou vyvolat tzv. ustanovku (Einstellung) – zaměření určitým, zde obvykle negativním směrem. Ta nasazuje „černé brýle“ bez ohledu na to, že aktuální situace může být nesrovnatelně lepší než to, co jsme v minulosti zažili nebo o čem jsme slyšeli. 

V rámci možností je nutno dbát na fyzickou i psychickou pohodu. Uvědomit si, že stavy rozlady, ba i deprese lze léčit v ordinacích psychiatrů a psychologů, ne však v supermarketech.

Nepovažovat konkrétní nákup za „poslední příležitost“. Podobných šancí ještě bude dost. Starat se o drobné, dostupné radosti, jež s nákupem nesouvisí. Žít sám se sebou, a pokud možno i s druhými v míru. V neposlední řadě si uvědomit, že nutkavé nakupování souvisí leckdy nejen s dosti často zmiňovaným hladem. Známá je mj. souvislost se sexuálním neuspokojením. To ovšem Lidl ba ani (supermarket) Albert nenabízí.

Autor článku

PhDr. Tomáš Novák – poradenský psycholog, autor řady článků a knižních publikací.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).