Jedy v přírodě najdete na každém kroku. Poznáte je bezpečně?

23. 4. 2014

Sdílet

 Autor: Isifa.cz
Příroda je mocná. Stále se mluví o chemických jedech, kterými nás otravuje dnešní doba. A co jedy volně se vyskytující v přírodě? Mají ještě šanci? A na co si dávat pozor?

Příroda se letos jaksi rychle probouzí ze zimního spánku a u potoka je již možné zpozorovat první keříčky fialového lýkovce. Brzy bude vše v plném rozpuku, a jakmile se dostatečně oteplí, začnou růst i jedovaté rostliny. Kromě nich najdeme v přírodě i jedovaté živočichy a houby. Na co bychom si měli při návštěvě lesa dávat největší pozor a před čím varovat naše děti?

Zmije již nejsou tolik jedovaté jako dříve

Z nebezpečných živočichů se u nás vyskytuje pouze zmije obecná, ale nemusíme se jí panicky obávat, její jed už dávno „není, co býval“. Zmije je chráněný živočich, a pokud na ni narazíte, raději se rychle seberte a odejděte pryč. Její jed je nebezpečný pouze pro drobné živočichy, případně alergické jedince, malé děti nebo starší osoby. Zdravého člověka v plné síle neporazí, není to přece žádná kobra. Vyskytuje se zejména na suchých, sluncem prohřátých místech. Dávejte pozor zejména při sbírání borůvek.

Pokud vás nebo někoho z vašich blízkých zmije přece jen uštkne, důležité je zpomalit krevní oběh, aby se jed nemohl rychle dostat dále do těla. Vždy se, například šátkem, pevně utahovalo místo těsně nad ránou směrem k srdci nebo se rána rozřezávala a vysávala, dnes se však již podobný postup v žádném případě nedoporučuje. Postižený by se měl znehybnit a neměl by požívat žádné látky, které zrychlují krevní oběh a zvedají tlak, například kofein nebo alkohol. Nutné je okamžitě přivolat rychlou lékařskou pomoc. Skutečně častěji více než otrava hrozí silná alergická reakce a anafylaktický šok. 

Zmijí jed se používá v homeopatickém ředění jako přídavek do mastí určených k léčbě revmatu, artrózy, bolestí svalů, páteře a kloubů. Na našem území se nevyskytují prudce jedovaté zmije, nebezpečnější druhy žijí například na Balkáně. Smrtelná dávka zmijího jedu pro běžného člověka vážícího zhruba 70 kg je 15 mg. 

Ropucha obsahuje ve svém hřbetu halucinogen

Kromě zmije se u nás jedovatí živočichové nevyskytují, jed ale obsahuje například ropucha obecná v bradavicích na svém hřbetu, tak zvaný bufotoxin, a také halucinogenní látku bufotenin. Ta má podobné účinky na srdce jako digitalis, což je látka obsažená v náprstníku červeném, jež může ve větším množství způsobit infarkt. Látka obsažená v ropuším hřbetu rovněž dráždí pokožku, proto není radno na ropuchu sahat, a pokud ano, hned si důkladně umýt ruce.

Ropucha patří mezi chráněné živočichy a její výskyt již bývá vzácný. V jiných zemích se vyskytují mnohem jedovatější druhy ropuch, které by dokázaly zabít i člověka, ovšem to by se musel najít nějaký blázen, který by zatoužil po tom ropuchu olizovat. 

K tématu: Co se stane, když políbíte žábu?

Z dalších živočichů nemůžeme zapomenout na krásného salamandra, tedy mloka skvrnitého, který je také chráněný. Na jeho hřbetě se rovněž vyskytuje toxický alkaloid samandarin, který vylučuje jedovými žlázami. Má silné anestetické lokální účinky. U člověka hrozí snad jen podráždění očí či kůže, živočichové, kteří by si na mlokovi chtěli pochutnat, mohou čekat solidní křeče nebo obrny nervů, v horším případě dýchacího ústrojí. 

Z jedů některých obojživelníků se vyráběly otrávené šípy

Velmi nebezpečný jed tetrodotoxin se vyskytuje u některých ježíků a čtverzubců, například ryb takifugu. Smrtelná dávka tohoto jedu pro člověka je pouhý jeden miligram. Ryba fugu je považována za vynikající japonskou pochoutku, kterou však mohou připravovat pouze speciálně vyškolení kuchaři. Maso ryby je netoxické mimo období jejího rozmnožování, ale i přesto dochází v Japonsku k mnoha otravám, přičemž úmrtnost bývá pochopitelně velmi vysoká. Stejný jed se vyskytuje také v jistém druhu amerického mloka.

Jedna z nejkrásnějších žabek na světě, pralesnička strašná, má mnoho přenádherných zbarvení a různých druhových jmen, ale také obsahuje velice silný jed, který v mžiku usmrtí každého predátora, jenž ji napadne. Zajímavostí je, že jed získává prostřednictvím jedovatých živočichů, které sama konzumuje. Chovatelé spoléhají na to, že odejmutím tohoto druhu potravy přestane být pralesnička jedovatá, pravdou však je, že silný jed se v žábě uchovává po dlouhou dobu. 

Podobně jako tetrodotoxin sloužil jed pralesničky domorodcům k výrobě otrávených šípů s téměř okamžitým smrtícím účinkem. K výrobě jedovatých šípů využívali jihoameričtí indiáni například také curare, sušený extrakt z rostliny chondrodendron z rodu strychnos. Jed z jedné pralesničky, přibližně jeden miligram, dokáže zabít deset tisíc myší, patnáct lidí anebo dva slony. 

Námel obsahuje deriváty kyseliny lysergové

Na světě se vyskytuje spousta jedovatých pavouků, obojživelníků, hadů a ryb. Z rostlin to pak také často bývají houby, například vřeckovýtrusná paličkovice nachová zvaná námel, která cizopasí v obilí. V dnešní době se však již pěstuje převážně uměle za účelem získávání přítomných alkaloidů, například pro výrobu léků. Otrava chlebem nehrozí, při dodržování správného zpracovávání obilí nedochází ke kontaminaci mouky námelem, navíc toxiny nejsou nijak tepelně stálé a při pečení či jiném tepelném zpracovávání obilí se ničí. Námelu se dříve hojně využívalo v porodnictví, k vyvolání porodu, podpoře kontrakcí i k zastavení krvácení. Své využití má také v psychiatrii, neboť je výchozí surovinou pro výrobu drogy LSD, která se využívala také k léčbě schizofrenie i k jiným zajímavým pokusům. 

Trochu jinými houbami jsou muchomůrky. Mají krásné jméno a obvykle i krásně vypadají, obsahují však látky, které mnoho krásných stavů lidem nepřinesou. I když se například muchomůrka červená využívala k čarodějným obřadům a vyráběly se z ní tak zvané létající masti, její požití vyvolávalo křeče a příznaky otravy s mnoha nepříjemnými halucinacemi. Tato červená krasavice obsahuje alkaloidy muskarin a muscimol, které jsou silně halucinogenní. Ne nadarmo se houbě říká muchomůrka, skutečně se v minulosti používala k moření much, které usedaly na klobouky máčené v oslazené vodě či mléce a následně padaly k zemi jako hrušky. Naše nejjedovatější houba, která vás skutečně může zabít, je muchomůrka zelená neboli hlíznatá, která se dá i snadno zaměnit se žampiónem.

Lysohlávky vás nezabijí, pokud tedy zrovna neskočíte z okna

Známé houbičky lysohlávky nejsou jedovaté, ale obsah psylocybinu způsobuje nepředvídatelné a nekontrolovatelné halucinace, které vás mohou na nějakou dobu zcela odříznout od reality. Dost těžko vám někdo může zaručit příjemné prožitky. Naopak, může se vám stát ledacos a dokonce i to, že uvíznete v dost nepříjemném schizofrenním stavu. Naštěstí se nedají zaměnit s žádnými jedlými druhy hub a konzumují je výhradně jedinci prahnoucí po transcendentní zkušenosti. 

V Evropě se vyskytuje asi dvacet halucinogenních rostlin, ve Střední a Jižní Americe přes sto třicet druhů. Od pradávna byly využívány k náboženským účelům, kultovním a šamanským rituálům, čarodějným obřadům a také pro své léčebné účinky. Pochopitelně že mnohými z nich se můžete i otrávit. U nás běžně roste rulík zlomocný, durman, blín, bolehlav a řada dalších jedovatých rostlin, které se využívaly v malém množství jako léčiva a z mnohých z nich se dosud vyrábějí léky. Například již zmíněný digitalis z náprstníku červeného je cenným lékem pro nemocné srdce.

Durman obecný je rostlina se zubatými listy a bílým květem, vzhledem připomíná okurku a lidově se jí také říká panenská okurka. Jedná se o prudce jedovatou rostlinu obsahující alkaloidy hyoscyamin, skopolamin, atropin a řadu dalších. Má silné halucinogenní a sedativní účinky, v minulosti byl durman také zneužíván jako sérum pravdy. Podobně působí také blín černý. Durman se běžně vyskytuje na zahrádkách i v květináčích na balkónech. Dávejte pozor na svoje děti a domácí zvířata. 

Příklady u nás rostoucích jedovatých rostlin: 

  • konvalinka vonná, bledule jarní, sněženka předjarní, jmelí bílé, rulík zlomocný, vraní oko čtyřlisté, durman obecný, blín černý, bolehlav plamatý, ocúny, čemeřice, náprstník červený, oměj šalamounek, árón blamatý, rozpuk jízlivý – pozor na záměnu s petrželí

Nespleťte si borůvky s vraním okem

Pozor v lese, zejména se to týká dětí, na sběr borůvek. Borůvky rostou na malých keříčcích, kdežto větší modré kuličky dosti podobné borůvkám najdete i mezi čtyřmi většími listy. Jedná se o jedovatou rostlinu vraní oko čtyřlisté a její plody byste tedy v žádném případě sbírat neměli. Na temně modré nebo černé plody většího keře si také nechte zajít chuť. Rulík zlomocný s fialovými zvonkovými květy je smrtelně jedovatou rostlinou a obsahuje alkaloidy atropin, hyoscyamin a skopolamin. 

Latinsky se rulíku říká atropa beladonna, což znamená v překladu krásná paní. Ve středověku si totiž ženy kapaly do očí výtažky z rulíku, aby měly krásně velké oči, myšleno rozšířené zornice, což bylo tehdy považováno za ideál krásy. Rostlina je však silně halucinogenní a ke smrtelné otravě stačí dítěti už tři kuličky. 

Z dalších kuliček pozor na červené plody lýkovce, který už teď na jaře začíná u potoků krásně kvést. Červené plody lýkovce jsou prudce jedovaté. 

Další nebezpečnou rostlinou, která se vyskytuje po celé Evropě a v minulosti se používala k cíleným otravám, je bolehlav plamatý. Sušená rostlina nepříjemně páchne myšinou. Jed koniin působí poměrně rychle. Údajně byl bolehlavem otráven i Sokrates. Pozor také na oleandr, který se hojně vyskytuje v zahradách. K otravě stačí jediný list. Netřeba připomínat, že po kontaktu s neznámými rostlinami nebo plody v přírodě je nutné si co nejdříve a řádně umýt ruce.

I klobása dokáže zabít

Klobásový jed botulotoxin je smrtelně jedovatý a silně působící. Je odolný proti kyselině chlorovodíkové v žaludku, čímž odolává procesu trávení a rychle se vstřebává do těla. Produkují ho anaerobní bakterie clostridie, které jsou přítomny v kontaminované potravě, jež byla špatně uchovávána, zejména se jedná o masové konzervy, nakládanou zeleninu, houby nebo dokonce i med. Klobásový jed se dá zničit vařením. Botulotoxin se také používá v kosmetice k vyhlazování vrásek.

Mimochodem – o nedávném případu prodeje uzenin na přímém slunci a reakci inspekce píšeme zde: Uzeniny se na přímém slunci prostě prodávat nesmí.

První pomoc při otravách:

  • okamžitě přivolejte lékařskou pomoc
  • identifikujte zdroj otravy, pokud se jedná o neznámou látku, opatrně zajistěte vzorek
  • vyvolejte u postiženého zvracení podáním jakéhokoli dávidla
  • podávejte pít hodně vody, aby se jed naředil
  • aplikujte ledové obklady na hlavu a končetiny

Autor článku

Externí redaktorka a copywriterka píšící pro webové i tištěné magazíny. Zaměřuje se na oblast zdraví, historie medicíny, psychologie, filozofie, etikoterapie a alternativní medicíny.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).