Hanka Zemanová: Jak žít zdravě a nezblbnout

Čím více informací se na nás valí, čím více se objevuje nových výživových trendů a čím více se nám nabízí zázračných potravinových doplňků, tím více si potřebujeme osvojit umění rozlišovat.

Biokuchařka poprvé vyšla v roce 2005. Hned poté získala titul Nejlepší kuchařská kniha roku 2006. Od té doby se stala bestselerem mezi zdravými kuchařkami a dokázala, že zdravé jídlo může být dobré i krásně vypadat.


Autor: Smart Press

Hanka Zemanová se rozhodla svou původní Biokuchařku přepracovat a rozšířit tak, aby v ní čtenáři našli aktuální informace o biopotravinách, nových výživových trendech i ekologickém zemědělství a mohli z ní čerpat inspiraci pro svůj každodenní život.

Kniha obsahuje také přes osmdesát nových receptů a je určena i těm, kteří už mají původní vydání doma.

Rozhovor s autorkou nejen o její nové publikaci najdete na serveru Vitalia.cz: Je dobré o kvalitě jídla něco vědět. Selský rozum už nestačí,“ říká Hanka Zemanová. V podobném duchu se nese kapitola, s níž začínáme ukázku z knihy:

Jak žít zdravě a nezblbnout aneb zásady zdravého selského rozumu

Co je to ortorexie aneb závislost na zdravém jídle

Celá tahle kniha přináší hodně informací o tom, jak jíst zdravěji. Je jen jednou v záplavě knih, časopisů či webových a facebookových stránek, které nás doslova bombardují radami, příklady, výzkumy či fantastickými příběhy lidí, jež změnili stravu a zbavili se tak různých zdravotních problémů. Současně k nám přicházejí informace o nárůstu všech civilizačních nemocí, alergií, rakovin, problémů s narušenou imunitou a obezitou. Je tedy přirozené, že mnohé z nás přepadne touha žít zdravěji. Chceme vzít „odpovědnost za své zdraví“ do vlastních rukou a začneme podnikat změny k ozdravení našeho jídelníčku a postupně i životního stylu. Podle toho, jaká módní stravovací vlna je zrovna v kurzu, čerpáme inspiraci buď z makrobiotiky, dělené stravy, veganské stravy, syrové stravy, nebo třeba z paleo stravy. Je nás čím dál více. A je to dobře, protože běžná západní strava opravdu otvírá bránu k větší nemocnosti lidí.

Jenže nic se nemá přehánět, jak říkávala moje moudrá babička, když jsem se kdysi až příliš razantně snažila ozdravit její jídelníček. Babička si udržovala nadhled a jídelníček sice postupně opravdu ozdravila, ale velmi příjemnou formou, razíc heslo zlaté střední cesty.

Dobrá snaha nás všech, kteří chceme jíst přirozeněji, se ale může zvrtnout v posedlost či závislost na zdravé stravě. Novou diagnózu popsal v 90. letech 20. století americký psychiatr Steven Bratman a nazval ji „orthorexia nervosa“. Vyšel z vlastní zkušenosti, když si uvědomil, že myslí na kvalitu potravin a zdravé jídlo příliš často. Ortorexie je podle Bratmana jedna z poruch příjmu potravin. Stojí vedle anorexie, bulimie či záchvatovitého přejídání. Je otázkou, do jaké míry se jedná o opravdovou diagnózu, protože se nedá úplně přesně stanovit. A tak se ortorexie může snadno zneužít a stát se dobrou marketingovou strategií, jak kritizovat jakékoli aktivity vedoucí ke zdravějšímu životnímu stylu.

Na rozdíl od osob trpících anorexií, které jsou posedlé množstvím jídla, tedy strachem, aby ho nesnědli moc, lidé s ortorexií se extrémně zaměřují na to, co za potraviny do jejich těla vstupuje. Vyhledávají nejvyšší kvalitu a postupně omezují spektrum potravin, které mohou jíst. Většinou podlehnou některému z vyhraněných stravovacích směrů a nevnímají jiné názory či širší souvislosti. A tak postupně eliminují z jídelníčku maso, mléko, sýry, cukr a pokračují lepkem, olejem, někdy vším pečeným a smaženým, v případě vitariánů i vším vařeným, pokračují vynecháním všeho, co není bio, a někteří detailně řeší, zda daná kombinace potravin nevytváří toxické prostředí v těle nebo ho nepřekyseluje. I přesto, že jedí samé zdravé potraviny, tak mají často nutkavou potřebu svou stravu ještě více vylepšit. Třeba nějakým speciálním nápojem, do kterého si přimíchají různé superfoods (říká se tomu „superfood green smoothie“), a jsou pak klidnější, protože tam přidali vše, co jejich tělo potřebuje. Ale dokonce i tehdy je často zaplavuje pocit, že stále ještě nedělají všechno dost dobře nebo čistě. A pokud se jim daří žít podle pravidel, které si předsevzali, pak zažívají pocit štěstí a úspěchu nebo jakési kontroly nad svým životem, která je do jisté míry drogou. Podle odborníků zabývajících se ortorexií zažívají tito lidé ještě další příjemný pocit, který ale nepřiznávají. Jde o pocit nadřazenosti pramenící z toho, že oni již „prohlédli“, znají podstatu zdraví a jsou schopni žít jinak. Ortorektik má potřebu obhajovat svůj názor, často poučuje a propaguje všechna svá nastudovaná moudra. Moc dobře si na ten pocit pamatuji z doby, kdy jsem propadla makrobiotice. Bylo mi dvacet, hledala jsem sebe sama a o stravě toho v té době moc nevěděla. Byla jsem typická snadná oběť. Psychologové popisují lidi, jež nejčastěji podléhají závislosti na zdraví jako takové, kteří hledají oporu v nějakých jasných pravidlech a jednoznačných pravdách. Jsou v zásadě vnitřně neukotvení, nejistí a hledají sami sebe. Přijmout jakýkoli výživový směr jako jedinou správnou cestu ke zdraví je stejné jako podlehnout jakékoli jiné ideologii.

Přemýšlím o té křehké hranici mezi zdravým životním stylem a nutkavou posedlostí. Každý tu hranici máme asi jinde, jen je třeba být k sobě upřímný. Pak asi cítíme, zda jsme úplně v pohodě, zda nám změny ve stravě přinášejí radost a zda nemáme problém jít do restaurace, na párty či jet na dovolenou. A nebo zda na jídlo myslíme opravdu často, cítíme se provinile, když nedodržujeme striktní zásady, váháme, zda se zúčastnit oslavy a vysvětlovat, proč to či ono nejíme, a poučovat přátele, jak lépe jíst a žít. Tím nejdůležitějším, čeho stojí za to si všimnout, je, zda vás kvůli tomu, co jíte, neochromuje strach. Zda když sníte něco jiného, než byste podle vás „měli“, nemáte pocit, že to bylo něco toxického, co vám může ublížit, oslabit imunitu, zahlenit vás, zúžit vaše vědomí nebo třeba narušit rovnováhu… to všechno asi každý z nás občas slýchává… Jedna žena, která takto propadla zdravé stravě, říká: „Postupně jsem v sobě hromadila všechny strachy, věřila jsem, že všechno, co jsem si přečetla, je naprostá pravda a že přesně tohle musím dělat, abych byla zdravá, dokonalá, fit a nikdy neonemocněla.“

Odborníci na výživu, zatím zejména v Americe, upozorňují, že počet takto postižených lidí bude stoupat, protože roste obliba různých výrazně omezujících výživových směrů. A tak přeji nám všem, abychom si uchovali přirozený zájem o zdravější životní styl, považovali ho za něco normálního, a ne patologického, a probouzeli v sobě zdravý selský rozum namísto ustrašené závislosti na dokonalém zdraví. Steven Bratman sestavil test ortorexie, který nám určí míru posedlosti, ale možná nám stejně dobře poslouží i to, když si uvědomíme, zda se cítíme svobodní a věříme v sebeuzdravující sílu našeho organizmu. A nebo se stále obklopujeme nejrůznějšími druhy tabletek (samozřejmě přírodních), a pokud nesníme svou dávku výživných potravin či potravinových doplňků, máme pocit, že nám něco chybí. Já nevím, taky zkouším a pozoruji sama sebe i své blízké, svoje závislosti i svobodomyslnost. A stále se vracím ke staré moudrosti, že jíme proto, abychom žili, tedy našli své životní poslání, to, jak můžeme být užiteční pro svět, a nežili proto, abychom jedli a svou pozornost zaměřovali na ty nejsprávnější potraviny a doplňky stravy.

Pokud chcete žít zdravě, nepropadnout závislostem a zachovat si svobodného ducha, inspirujte se dále.

Co je to Zdravý talíř?

Zdravý talíř sestavila Margit Slimáková v roce 2013 a inspirovala se nejnovějšími americkými výživovými doporučeními „My plate“, který Američanům doporučuje od roku 2011 americké Ministerstvo zemědělství, a „Healthy Eating Plate“, sestavený Harvardovou školou veřejného zdraví.

Jedná se o nové a zdravější verze původně používaných výživových pyramid. Výživové pyramidy již neodpovídají moderním poznatkům o zdravé stravě. Dodržování pravidel podle této pyramidy, která jako základ výživy doporučovala sacharidy, se podílí na epidemii obezity a cukrovky a může také přispívat k rozvoji srdečně-cévních onemocnění. První výživová pyramida byla vytvořena již v roce 1974 ve Švédsku. Později vznikaly různé verze, u nás se však stále ještě (rok 2016) vychází z tohoto nejstaršího modelu.

Problémů této pyramidy je několik: nerozlišuje mezi jednotlivými typy polysacharidů, a tím může vést k nadměrné konzumaci bílé mouky. Zdravý talíř oproti tomu přímo doporučuje rozmanité obiloviny. Dalším problémem je zdůraznění masa a mléka způsobem, který z těchto potravin dělá nenahraditelné složky výživy. Naopak Zdravý talíř zařazuje maso a mléko do skupiny bílkovin a nabízí lidem možnost volby. Každý se tak může rozhodnout, zda upřednostní spíše vegetariánské zdroje bílkovin, jako jsou luštěniny, ořechy či semínka, nebo zahrne do pestrého jídelníčku i kvalitní maso. A konečně velký důraz klade Zdravý talíř na to, aby součástí každého slaného jídla byla zelenina a sezónní ovoce patřilo na náš každodenní jídelníček.

Celkově složení Zdravého talíře odpovídá moderním vědeckým poznatkům, ukazuje nejlepší cestu k udržení zdravého těla i hmotnosti a tvoří základ zdravotní prevence i úspěšnosti jakékoli léčby. Margit nám tak skrze Zdravý talíř doporučuje ideální poměry, v jakých bychom měli jíst zeleninu, ovoce, polysacharidy, bílkoviny a tuky. Měli bychom upřednostňovat přirozené potraviny před polotovary, lokální a bio potraviny před nekvalitní velkoprodukcí a dovozem.

Mně se moc líbí, že model nám kromě zdravé stravy doporučuje také dostatek pohybu venku, spánku, přátel a dobré nálady! Jedná se o skvělé a jednoduché shrnutí všech zásad zdravého životního stylu a může být ideální inspirací nejen pro každou rodinu (v podobě malých letáčků, které si můžete objednat a vyvěsit v kuchyni), ale i pro školní výuku. Margit nabízí i grafické znázornění zdravého talíře bez textů, aby si děti mohly doplňovat, co jedly a jak to odpovídá tomu, co jejich těla potřebují.

Margit, díky!

Více informací: www.zdravytalir.info, www.choosemyplate.gov

Proč jíst zdravěji

To, co jíme, má rozhodující vliv na naše fyzické i psychické zdraví a logicky i na přirozený tvar postavy.

Několik tisíc let jsou potraviny v tradičních lékařských systémech (jako je ájurvéda nebo tradiční čínská medicína) považovány za hlavní lék i prevenci nemocí. Moderní medicína donedávna léčebné účinky každodenního stravování přehlížela. Posledních 10–20 let přineslo změnu. Existuje stále větší množství důkazů o tom, že to, co s potravou do těla dostáváme, vede buď ke zdraví, radostnému životu a dlouhověkosti, nebo k nemocem, depresím a předčasné smrti.

Co je epigenetika

Jde o relativně mladý vědní obor. Mnozí z nás, laiků v oblasti genetiky, máme v povědomí, že genetická výbava je nám jednou provždy dána a během života se nemění. Výzkumy posledních let přicházejí s revolučním pohledem na naše geny, jejichž chování je mnohem tvárnější, než jsme si mysleli. Epigenetika tohle všechno zkoumá a dochází k tomu, že geny se dokážou měnit. Nemoci ukryté v našich genech je možné buď potlačit, nebo nechat projevit. Zjednodušeně se dá říct, že geny jsou připravené se buď zapnout, nebo vypnout. To, co určuje jejich polohu On/Off, jsou chemické procesy v našem těle, které se spouštějí v návaznosti na to, co jíme a jak žijeme.

Epigenetika pracuje i s pojmem „epifood“, kterým se označují potraviny, doplňky potravin a jejich vhodné kombinace, které podle nejnovějších vědeckých výzkumů dodávají velké množství živin, podporují imunitní systém a mají dobrý vliv na náš tzv. „epigenetický profil“. A to, co se mezi epifood řadí, vás asi nepřekvapí. Jsou to cenné a kvalitní potraviny, jako jsou třeba mandle, vlašské ořechy, dýňová semínka, kapusta, brokolice, granátové jablko, kurkuma, česnek…

Tradiční rčení, že „jsme to, co jíme“, získává v průběhu historie stále znovu svou platnost, nyní dokonce podloženou nejmodernějšími vědeckými výzkumy na poli genetiky.

www.epigentest.cz

K tomu, proč je důležité lépe jíst, nám ale stačí zdravý selský rozum. Podle statistik veškerých vyspělých zemí se ukazuje, že „blahobyt“ si vybírá svou daň.

  • Je čím dál více obézních lidí.
  • Rapidně přibývá tlustých dětí.
  • Je čím dál více nemocných lidí i dětí, přibývají civilizační nemoci, alergie, poruchy hormonálního i nervového systému.
  • Polovina obyvatel vyspělých zemí jí nějaké léky na předpis.
  • Do zdravotní péče jde čím dál více financí ze státních rozpočtů.

Současně se během posledních cca 50 let významně změnila výživa. Moderní strava se zásadně liší od tradiční přirozené výživy.

  • Jíme mnohem více nezdravých a průmyslově zpracovaných potravin než předešlé generace.
  • Jíme dvojnásobné množství masa a mléčných výrobků.
  • Konzumujeme zejména bílou rafinovanou mouku místo různých druhů obilovin.
  • Čím dál častěji se stravujeme ve fastfoodech na úkor kvalitního domácího vaření.
  • Jíme extrémní množství cukru.
  • Pijeme hektolitry sladkých limonád, které se ještě před několika desítkami let nevyráběly.
  • Jíme na objem mnohem více jídla než předešlé generace, ale i tak naše tělo často trpí nedostatkem živin.
  • Neustále potřebujeme více kofeinu ve všech podobách a tzv. energy drinků, kterými maskujeme chronickou únavu těla.

Podle Světové zdravotnické organizace souvisí 75 % nemocí s jídlem, přičemž u poloviny zdravotních problémů je jídlo hlavní příčinou jejich vzniku a rozvoje.

Základní doporučení zdravého selského rozumu

Všechna doporučení se dají snadno shrnout. Jezme jednoduchá jídla, která se skládají ze základních a přírodních potravin převážně rostlinného původu.

Jednoduchým jídlem myslím prosté kombinace a snadno zapamatovatelné zásady. Nezatěžujte se složitými dietami a stravovacími systémy. Když jsou pravidla příliš komplikovaná, nutí vás měřit, vážit, počítat kalorie, porce či obsah živin, znemožňují vám jíst jídlo s rodinou či přáteli, nelze je udržovat dlouhodobě. Není dobré postavit výživu na odříkání. Jídlo nám má přinášet radost a příjemné pocity. Čím jednodušší pravidla zdravé stravy přijmeme nebo si sami vytvoříme, tím pravděpodobněji je uvedeme v život. A tím větší šanci mají na to, aby nás neomezovaly, nestresovaly a abychom je dlouhodobě žili. Ideální inspirací je tzv. Zdravý talíř.

Základní potraviny jsou takové, které nebyly zpracovány potravinářským průmyslem, tedy „rafinovány“. Jsou to potraviny ve své původní podobě, tak, jak nám je příroda nabízí, nebo zpracované tradičním přirozeným způsobem. Snadno je poznáte, protože na nich ve většině případů není dlouhý seznam surovin, ze kterých byly vyrobeny. Neobsahují konzervanty, dochucovadla, glutamáty, aromata, umělá sladidla či průmyslové tuky. Tím pádem se nemusíte namáhat luštěním éček.

Přírodním mám na mysli co nejpřirozenější způsob, jakým vznikly. Ideální je, když jsou sezónní, českého původu a pocházejí z ekologického zemědělství nebo z vaší zahrádky. Neobsahují zbytkové pesticidy, GMO, v případě živočišných potravin pocházejí od zvířat, která žijí přirozeně, znají slunce, čerstvý vzduch a zelenou pastvu.

Převážně rostlinný původ doporučuji, protože jíst zeleninu, ovoce, byliny, luštěniny, ořechy, semínka či obiloviny prospívá zdraví, je to ekonomičtější, ekologičtější a etičtější. Problém není v tom, že bychom si nemohli dát kvalitní máslo, vejce nebo kousek masa, ale v tom, že tyto potraviny jíme denně, někdy dokonce několikrát za den. Výzkumy prokazují, že přehnaná konzumace živočišných potravin přímo souvisí s rozvojem rakoviny a civilizačních nemocí. Rostlinné potraviny obsahují více antioxidantů, minerálních látek, vitaminů a vlákniny, což při současném životním stylu, ve kterém přibývá toxických látek i stresu, potřebujeme.

Ukázka z knihy

Nová biokuchařka Hanky Zemanové

Vydalo nakladatelství Smart Press, www.smartpress.cz

4 názory Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 29. 5. 2017 12:47