Výzkum o používání fyzických trestů ve výchově dětí vznikl na půdě Psychiatrické kliniky 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy (LF UK) a Všeobecné fakultní nemocnice (VFN). Tým vedl klinický psycholog Radek Ptáček.
Výsledky fakulta zveřejnila na tiskové konferenci v závěru června. Termín byl naplánovaný záměrně. Na škodlivé využívání fyzických trestů odborníci chtěli upozornit i s ohledem na blížící se vysvědčení. Výzkum přichází také necelý měsíc po oznámení Ministerstva spravedlnosti, že připravuje novelu občanského zákoníku, jež označí tělesné trestání dětí za nepřijatelné.
Podle výzkumu se v tuzemsku nejčastěji používá trest ve formě naplácání na zadek (59,5 %) a plácnutí dítěte přes ruce (59 %). 42 % trestajících rodičů pak uvedlo, že děti pohlavkuje, 17 % fackuje a 16 % s dětmi třese (zatřesení rameny či celým tělem).
Co se dozvíte v článku
Za vysvědčení netrestejte
Do výchovy dětí fyzické tresty nepatří. A zcela jistě nepatří ani ke konci školního roku, který je uzavřen u školáků vysvědčením.
Vysvědčení by rodiče měli vnímat jako výsledek dlouhodobé snahy dítěte. „Ať je tedy dobré, nebo špatné. Mělo by být určitou oslavou toho, že dítě školní rok zvládlo. A my mu můžeme dát třeba nějakou zpětnou vazbu, jak by se mělo připravit na školní rok další. Je ale zcela absurdní dítě za něj trestat,“ uvádí Radek Ptáček. Rodič má mít průběžnou představu, jak si dítě ve škole vede. Vysvědčení by ho tak nemělo překvapit. Navíc podle klinického psychologa je vystavením hodnocení i samotného rodiče.
Kdo děti trestá
Z dotazování vyplynulo, že 42 % rodičů obecně fyzické tresty nepoužívá a necelých 58 % trestá, či někdy alespoň jednou trestalo. Z nich bezmála 36 % bere fyzické tresty jako součást výchovy.
Výsledky výzkumu na téma vnímání a používání fyzických trestů v ČR
Výzkum ukázal, že k fyzickým trestům se nejčastěji uchylují rodiče se středoškolským vzděláním s maturitou a nejméně ti se středoškolským vzděláním bez maturity. Z hlediska věku nejvíce fyzicky trestají rodiče mezi 25–34 lety a nejméně ve věku 45–54 let.
Vzdělání naopak nemá roli v tom, jak děti rodiče trestají. „U vzdělaných rodičů může být násilí skrytější a mít mnohem sofistikovanější formy. Takoví rodiče nesáhnou k trestu na hřišti, kde jej všichni vidí, ale dítě nepřiměřeným způsobem trestají doma,“ poukazuje na jeden z paradoxů naší společnosti Radek Ptáček.
Rodiče si ovšem v trestání nijak nelibují: 86 % uvedlo, že by se fyzického trestání chtělo vyvarovat. „To znamená, že nejde o zakořeněnou charakteristiku naší společnosti a rodiče si uvědomují, že takové chování z jejich strany není v pořádku,“ vysvětluje klinický psycholog. Navíc při otázce, jaký výchovný postup rodiče považují za efektivní, nezvolili jako nejčastější odpověď fyzický trest.
V praxi se často v souvislosti s trestáním objevuje rčení „škoda každé rány, která padne vedle“. Výzkum ovšem ukázal, že podobnou myšlenku sdílí jen 5 % dotazovaných.
5,5 % rodičů uvedlo, že fyzické tresty považuje za účinnou výchovnou metodu, naopak 46 % tázaných fyzický trest bere jako poslední možnost, po které sáhne tehdy, když jiné metody nefungují. 18 % rodičů přiznává, že k fyzickému trestu sáhlo, protože jim „ruply nervy“.
Jak jsou děti trestány
Tresty přichází nejčastěji při vztekání dítěte, jeho drzosti nebo když ničí a poškozuje věci. Rodiče trestají také ubližování ostatním a lhaní.
Výsledky výzkumu na téma vnímání a používání fyzických trestů v ČR
Nejčastěji jsou trestané děti do 6 let a zhruba 30 % rodičů trestá děti i ve věku od 15 do 18 let. 6,5 % rodičů pak uvádí to, že své děti fyzicky trestalo i po 18. roce života.
Průzkum odhalil, že trestání je úzce spojeno s počtem dětí v domácnosti – čím je dětí více, tím častěji se fyzicky trestá. Nejméně trestaní jsou tedy jedináčci (49 %), naopak v rodinách se čtyřmi a více dětmi je trestáno 72 % dětí. Naopak roli nehraje u vícečetných rodin pořadí, v jakém se dítě narodilo.
Co se týká prostředí, fyzické tresty se používají všude. Nejčastěji takto děti rodiče trestají doma nebo na návštěvě. Desetina rodičů uvedla, že děti trestala také u lékaře nebo ve škole či školce.
A co křik?
Kromě fyzických trestů nemálo rodičů ve vypjatých situacích křičí. Křikem se výzkumníci sice nezabývali, Radek Ptáček ale uvádí, že křik ve větší míře do výchovy rovněž nepatří. „Nevhodné chování je takové, které v dítěti vzbuzuje ponížení, bolest či jiné negativní emoce,“ uvádí klinický psycholog.
Vyvažuje jej partnerský přístup, kdy rodič je pro dítě partnerem k diskuzi. „Snažte se při ní nekřičet, ale je jasné, že ne vždy to jde a občas toto pravidlo poruší snad každý rodič,“ dodává pro Vitalia.cz.
Pokud je ovšem křiku nadmíru, dítě se dostává opakovaně do situací, kdy mu není dobře. „Opakovaným vyvoláváním negativních pocitů a stresů může křik působit velmi podobně jako fyzické tresty,“ dodává Radek Ptáček s tím, že křik může být i součástí psychického týrání dítěte.
Proč jsou tresty škodlivé
Co je fyzický trest
Fyzický trest je jakýkoli trest, při němž je použita fyzická síla a jehož cílem je způsobit určitý stupeň bolesti nebo nepohodlí, i když mírné intenzity. Alespoň takto jej definuje Výbor Organizace spojených národů (OSN) pro práva dítěte.
Ačkoliv fyzické tresty jsou často spojovány s výpraskem, podle výboru OSN zahrnují také například kopání, plácání, facky, pohlavky, třesení, strkání, tahání za vlasy a uši, údery pěstí, bití, pálení nebo nucení setrvat v nepříjemné poloze.
Jak upozorňuje tisková zpráva 1. LF UK, všechny formy násilí bez ohledu na povahu nebo intenzitu jsou škodlivé a způsobují dětem zcela zbytečná zranění, bolest, podkopávají u nich pocit vlastní hodnoty a brání jim v optimálním psychickém vývoji. „Rodina má být prostorem důvěry a bezpečí. Do rodiny násilí nepatří, není tam pro něj prostor, protože rodinné vztahy mají být vřelé a laskavé,“ podotýká Eva Petrová, předsedkyně Vládního výboru pro práva dítěte a zástupkyně zmocněnce vlády pro zastupování ČR před Evropským soudem pro lidská práva.
Podle lékaře Martina Anderse, přednosty Psychiatrické kliniky 1. LF UK a VFN, trestání u dítěte může spustit časné trauma. To dokáže ovlivnit zdraví mozku a jedince provázet celým životem. „Ukazuje se, že negativní události prožité v dětství jsou spojovány s řadou zdravotních důsledků, které se nemusí objevit bezprostředně po prožitém násilí,“ uvádí lékař. Trvat mohou po krátkou dobu, ale také mohou být celoživotní.
V současné době již existují data, která ukazují, jaké má časné trauma vliv na různé struktury mozku. „Tyto změny jsou, v porovnání s mozkem netraumatizovaných lidí, hmatatelné, měřitelné a hodnotitelné,“ uvádí psychiatr. Trauma ovlivňuje vývoj některých částí mozku, např. jeho šedé hmoty.
Dospělí lidé, kteří v dětství prožili časná traumata, mají vyšší riziko vzniku některé z duševních poruch. Docent Anders z vlastní praxe zná řadu příkladů, kdy se časné trauma z dětství později v životě projevilo depresemi.
Navíc se ukazuje, že organismus traumatizovaných pacientů nereaguje dostatečně na standardní léčbu tohoto onemocnění. Podle Martina Anderse na léčbu adekvátně reaguje pouze pětina pacientů, kteří byli traumatizovaní ve věku 4 až 7 let. „Možná se to zdá jako malichernost, ale při poskytování a vyhledávání zdravotních služeb jde o velký problém, protože traumatizovaní lidé potřebují komplexní a dlouhodobé služby, často založené na intenzivní psychoterapii,“ popisuje psychiatr.
Člověk traumatizovaný v dětství může mít také vyšší riziko finančních problémů, protože nemusí být ve společnosti schopen dosahovat takového postavení jako lidé, kteří si traumatem či traumaty v dětství neprošli. „Je to i důsledkem toho, že traumatizovaní lidé nemají tak vysoce vyvinuté kognitivní funkce, což pro ně znamená sníženou rychlost při vyhledávání a zpracovávání informací,“ uvádí psychiatr.
Trestáte děti pohlavky a plácnutím?
S prožitými traumaty roste v dospělosti i riziko zneužívání návykových látek, zejména alkoholu a nikotinu. A také závažných rodinných problémů. „Lidé, kteří vyrůstali v násilném prostředí, neměli šanci získat pozitivní vzory ve svých vlastních rodičích, takže i v důsledku zažitého násilí hůře zvládají stres, napětí a vlastní vztek,“ vysvětluje zmocněnkyně vlády pro lidská práva Klára Šimáčková Laurenčíková fungování násilí jako začarovaného kruhu. Z něj mají vyšší šanci vystoupit ti, kteří dítě vychovávají s partnerem, jenž fyzické tresty neuplatňuje.
Jaké množství trestů škodí
Otázkou je, jaká míra fyzických trestů může u dítěte časné trauma spustit. Jenže právě to odborníci zatím přesně neví. I proto, že každé dítě je k trestům jinak vnímavé. Martin Anders podotýká, že 62,5 % pacientů s depresí si prožilo ve svém životě více než dvě traumatické události. Radek Ptáček uvádí, že k nezvratnému, tedy celoživotnímu, traumatu může vést i jednorázové využití trestů v raném věku dítěte.
Rodiče se často také zamýšlí nad tím, který fyzický trest je horší. Podle odborníků je ale taková otázka zbytečná. „Fyzický trest je kterákoliv forma a jeho použití je vždy špatně. Je hloupé se domnívat, že když rukou dítě plácnete přes zadek, nebude to vnímat jako akt, který má budit bolest, zahanbení a ponížení,“ říká klinický psycholog.
Na čem se ovšem odborníci shodují, je, že je potřeba riziko časného traumatu i opakování zažitých násilných vzorců chování minimalizovat. Pokud by se to povedlo, propsalo by se to pozitivně do budoucích generací. „Vychovejme si generaci, která k nám bude milá a nebude používat fyzické tresty,“ apeluje Martin Anders.
Čím pohlavky nahradit
Jsou-li fyzické tresty škodlivé, čím je tedy lze ve výchově nahradit? Podle Radka Ptáčka partnerská výchova neznamená rezignaci na výchovu jako takovou, absenci pravidel a to, že dítě rodiče nechají „zvlčet“. Žádný univerzální recept, jak dítě vychovat bez fyzických trestů, ale neexistuje. Klinický psycholog rodičům doporučuje chování, které je u dítěte žádoucí, podporovat a zpevnit pochvalou. Ta jej motivuje k tomu, aby takové chování v budoucnu zopakovalo.
„Jestliže naopak chci, aby se některé chování nevyskytovalo, tak je ideální si ho nevšímat. Jestliže to není možné, pak se snažím, a rodiče to jistě neradi uslyší, vracet dítě k pravidlům. Eventuálně jej nějakým způsobem oslabit – třeba mu odejmout určitou odměnu,“ říká Radek Ptáček. Jako příklad pak jmenuje např. to, že se dítě za nežádoucí chování nesmí dočasně dívat na televizi nebo konkrétní pořad, které má rádo. „Ve výchově je to možná cesta, vždy ovšem platí posilovat pozitivní chování dětí, protože to je daleko rychlejší a jistější cestou než trest,“ doplňuje odborník.
Výsledky výzkumu na téma vnímání a používání fyzických trestů v ČR
Dalším prostředkem může být vysvětlování. „Negativní chování vždy jako rodič doprovodím nějakým konkrétním komentářem, který se, samozřejmě, musí dítěti několikrát opakovat,“ uvádí Radek Ptáček.
Psychiatr Martin Anders pak doplňuje ještě dvě rady z jiného úhlu pohledu: Rodiče by měli dbát na své duševní zdraví, protože když je člověk agresivní nebo úzkostný, má daleko blíže k tomu sáhnout ke zkratkovitému řešení, tedy i bití. Z toho plyne i to, že dříve než rodič začne hledat problém u dítěte, měl by ho hledat nejdříve u sebe.
Zvyšovat odolnost, zlepšovat duševní zdraví a eliminovat stres napomáhají pozitivní životní události. Třeba cestování či kulturní zážitky. „Pojďme jim tedy naproti a dopřávejme je i svým dětem,“ vybízí přednosta Psychiatrické kliniky VFN.
Kde rodiče mohou najít radu
Křik a facky často neslouží jako výchovný prostředek, ale pro uvolnění vnitřního napětí rodiče. V případě, že se rodič cítí přetížený nebo bezradný, neměl by se bát říci si o pomoc. „Pokud rodič něco nezvládá, neví si rady, měl by vědět, že existuje pomoc, která je bezplatná a může být i anonymní,“ upozorňuje zmocněnkyně pro lidská práva Klára Šimáčková Laurenčíková.
Například Linka bezpečí provozuje speciální telefonní číslo přímo pro rodiče, tzv. Rodičovskou linku. Ta funguje prostřednictvím chatu (každou neděli 17–21 h), e-mailu pomoc@rodicovskalinka.cz nebo telefonní linky s číslem 606 021 021 (její provoz je po–čt 9–21 h, pá 9–17 h).
Pomoci může také Centrum Locika, které provozuje poradenství prostřednictvím e-mailu poradna@centrumlocika.cz, chatu (po–pá 13 až 17:30, so 9 až 13:30) nebo osobní návštěvy centra (po–čt 10 až 17 h). Před osobní návštěvou je ale nutné se vždy předem objednat telefonicky na čísle: 734 441 233.
Užitečné materiály lze získat na webu iniciativy Dětství bez násilí, kde je příručka, která se věnuje např. zvládání vzteku.
Poradnu, osobní i on-line, provozuje také spolek Aperio.
Seznam dalších linek (různé) pomoci lze dohledat na webu Ministerstva vnitra.
V budoucnu by takovou pomocí mohly být pro rodiče v krizi či samoživitele také terénní chůvy, jež by jezdily přímo do rodiny a pro rodiče by představovaly odlehčenou službu, která jim pomůže předcházet přetížení. Pro jejich zřízení je ale nezbytná novela zákona o sociálních službách.
Dobré je také vědět, že pokud je člověk v nebezpečí, ale nemůže si slovy říci o pomoc, existuje nenápadný signál rukou, který může vyslat svému okolí:
Zákon proti pohlavkům
Odborníci věří, že výzkum podpoří veřejnou debatu, která by měla vyústit v to, aby rodiče přestali používat fyzické tresty. O to se ostatně snaží Ministerstvo spravedlnosti, které 1. června na Mezinárodní den dětí oznámilo, že plánuje změnu legislativy.
„Násilí na dětech včetně tělesného trestání v jakékoli míře nelze tolerovat. Ministerstvo spravedlnosti proto připravilo novelu občanského zákoníku, která označuje tělesné trestání dětí za nepřijatelné. Nová právní úprava nezavádí postihy rodičů. Jejím smyslem je apelovat na rodiče, aby si sami uvědomili, že je vhodnější používat jiné výchovné prostředky,“ uvedl náměstek ministra spravedlnosti Karel Dvořák.
„Česká republika je jednou z posledních zemí Evropské unie, kde podobná úprava chybí. Právní úprava, která považuje přiměřený tělesný trest za výchovný prostředek, není v souladu s mezinárodními závazky České republiky, jako je Úmluva OSN o právech dítěte,“ cituje Karla Dvořáka tisková zpráva vydaná Úřadem vlády u příležitosti spuštění iniciativy s názvem Dětství bez násilí.
Metodika výzkumu o tělesných trestech
Základem práce odborníků bylo několik metodik. Vzorek populace autoři sestavili s pomocí metodiky agentury pro výzkum trhu STEM/MARK. Výzkumu se zúčastnilo 1013 rodičů, kteří mají děti ve věku 0 až 18 let. Na otázky respondenti odpovídali v prosinci roku 2022.
ČLÁNKY DO MAILU