Jednou z lékařek, kterou si scénáristé i režiséři berou k ruce, je gynekoložka Táňa Glosová. Osmnáct let se spolu s kolegy zdravotníky střídá jako poradkyně v seriálu Ordinace v růžové zahradě, byla také u seriálu Děcko nebo filmu podle knihy Patrika Hartla Prvok, Šampón, Tečka a Karel. Vstupuje do scénáře, radí rekvizitářům a občas se sama mihne před kamerou.
Co se dozvíte v článku
O filmové medicíně Táňa Glosová nedávno spolu s hercem Ivanem Luptákem vyprávěla v talk show Faustova jednička na půdě 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy.
V Děcku chtěli, aby při porodu hlavní hrdinky byl vidět pupečník. Nejprve se mě rekvizitáři přišli zeptat, jak vypadá. Pak si koupili klobásky, jejich obsah vymačkali a nahradili nějakou obarvenou tekutinou… Vyrobili pět variant – tlustší, tenčí, trochu modřejší, červenější… Přinesli mi je na tácu a zeptali se, který z nich mají použít,
popisuje lékařka pečlivost tvůrců seriálových předmětů.
Kromě pupečníku Táňa Glosová radila i při točení porodních scén – nemocniční oddělení filmaři zřídili na nepoužívaném plicním oddělení v Kladně. Herečce Judit Pecháček gynekoložka přehrávala, jak vypadají kontrakce, jak při porodu správně vzdychat nebo křičet.
Namaskovaný novorozenec
Zatímco těhotenská břicha hereček bývají umělá, novorozenci zpravidla ne. Ačkoliv existují panenky, které jsou věrnými kopiemi novorozenců, velmi často se točí s reálnými dětmi. Byť ne těmi úplně čerstvě narozenými.
Zrovna nedávno jsme točili císařský řez. Bylo tam reálné dítě, kterému byly dva týdny. Nádherně jej namaskovali – na hlavě mělo trošku krve, samozřejmě filmové. Skutečně vypadalo jako po porodu,
vzpomíná Glosová s tím, že herci dítě do umělého břicha nevkládají, protože by se tam ani nevešlo, ale schovají jej za něj.
Děti na natáčení podobných scén někdy půjčují členové štábu. Ve filmech a seriálech hrály postupně i všichni tři potomci Táni Glosové. Nenajde-li se miminko mezi filmaři, zajistí jej castingová agentura. Dříve si je štáby půjčovaly i z kojeneckých ústavů, protože méně brečely a natáčení šlo proto hladčeji. Je to smutné, ale tu dobu si ještě pamatuju. Protože takové děti neznají mámu, která by je vzala do náručí, když pláčou, chovají se jinak,
říká lékařka.
Hromada prasečích kůží
Dojde-li na seriálovou operaci, komparzisty v seriálu Ordinace v růžové zahradě nahradí andula, tedy figurína velikosti dospělého člověka. Oproti jiným má ale permanentně otevřené břicho. Do něj rekvizitáři dávají pro každé natáčení čerstvé zvířecí vnitřnosti nebo andulu obkládají vepřovou kůží, aby měli seriálový lékaři do čeho řezat.
Řez do kůže prasete je na televizní obrazovce k nerozeznání. Ovšem má to svá úskalí. Kůže strašně zapáchají a jsou mastné. Navíc když do nich říznete a pak musíte záběr zopakovat, je třeba kůže nové. Nakonec se jich při natáčení může v ateliéru vršit docela velká hromada,
podotýká Glosová. Kromě kůží se používají i vepřové nohy – to když filmový lékař chce operovat ruku pacienta
.
Už se párkrát i stalo, že některý z kolegů při natáčení odpadl, protože bylo horko a ten ateliérový operační sál je malinký. Je v něm ale plno lidí – zvukaři, kameramani, herci, sálové sestry, lékaři… My jsme oblečení v empírech, máme rukavice, čepice, roušky… Pokud je léto a scéna trvá dlouho, člověku se může udělat špatně,
popisuje herec Ivan Lupták, jenž v Ordinaci v růžové zahradě ztvárňuje chirurga Vojtěcha Kratochvíla. Mladým lékařem byl také v televizním seriálu Chlap. Hrát lékaře nebo zedníka zase takový rozdíl není. Snad jen, že ten zedník je víc venku,
říká herec. Ačkoli v ateliérech je v ordinaci často, když sám musí ke skutečným doktorům, stresuje ho to.
Máte rádi filmy a seriály z lékařského prostředí?
Ne vždy je potřeba kůží a vnitřností. Hnis nahradí snadno zahuštěná smetana v tubě známá jako jesenka. Místo krve se ovšem nepoužívá kečup, jak by se mohlo zdát, ale speciální směs pro film. Je drahá, velmi světle červená a hrozně lepí, takže se pod ni dává olej. Ale pak zase klouže, takže se s ní opravdu špatně pracuje,
popisuje Táňa Glosová. Filmová krev umí také postupně zasychat, tedy i houstnout.
Gynekoložka Táňa Glosová s hercem Ivanem Luptákem
Proč sešlo z placenty
Ačkoliv rekvizitáři i režisér umí někdy zázraky, jsou i záležitosti, které na place zvládnout tak úplně nejde.
Faustova jednička
Talk show 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy, která se koná ve Faustově domě na pražském Karlově náměstí. Moderuje ji Filip Horký, věnuje se různým aktuálním tématům.
Jednou filmaři chtěli, aby porod provázely také záběry placenty, ale ačkoli štáb vyzkoušel řadu zvířecích orgánů včetně vepřových plic, nic se jí nepodobalo. Nakonec se natáčení obešlo bez ní.
Někdy se v seriálech a filmech dějí věci, jež by v realitě nebyly možné – například operace dětí ještě v děloze v menší nemocnici ze seriálu Ordinace v Růžové zahradě, které v reálu dělají jen špičková centra, jako je pražské Podolí. Gynekoložka Táňa Glosová se proto před natáčením šla poradit tam.
Protože Ordinace v růžové zahradě běží už dvacet let a scénáristé stále musí vymýšlet nové a nové zápletky, více tu padají i vzácné diagnózy a provádějí se unikátní operace. Musím si proto dost dostudovávat a velmi často vyhledávat medicínské novinky,
vysvětluje lékařka. Sama je atestovanou gynekoložkou, kombinuje ambulantní praxi se službami v nemocnici, ale filmařům radí napříč odbornosti. Jen na ortopedii si netroufá, protože o zákrocích typu totální výměny kolene nebo kyčle toho ví málo, a tak musí filmaři za jiným lékařem.
Poslali komparsistu do nemocnice
Ale ne všechno je na záběrech ze sálů či ambulancí kašírované. Například v Ordinaci v růžové zahradě hercům v rolích lékařů v ateliéru sekundují reálné zdravotní sestry. I nástroje, které herci berou do rukou, jsou reálné. Třeba i skalpel. Ale že bych se jím řízl, to se mi ještě nestalo, tak ostré to zase není,
říká herec Ivan Lupták.
Reálné jsou i přístroje na monitorování životních funkcí. To už nejméně jednomu komparzistovi zachránilo zdraví. Stalo se, že pán tam ležel a říkal, že je mu špatně, tak jsem ho na seriálovém operačním sále napojili na monitor a on měl tlak 220/170. Místo natáčení jsme ho poslali do nemocnice,
popisuje lékařka.
Rovnou z placu tam jela i členku štábu, která se gynekoložce svěřila, že ji bolí břicho a ta správně určila, že půjde o zánět slepého střeva. To, že členové štábu s ní řeší nejen obrazy z filmu, ale i své skutečné zdravotní trampoty, není výjimkou.
Pikantní byla situace, kdy herečka v rámci natáčení musela podstoupit ultrazvuk břicha. Byla skutečně těhotná, ale to zatím štáb nevěděl a žena si to zatím chtěla nechat pro sebe, ultrazvuk by to však ukázal. Lékařce se herečka svěřila a nějak si poradily.
Tohle už nikdy opakovat nebudeme
Táňa Glosová také vzpomíná, jak filmaři chtěli ateliérovou práci osvěžit a natočit jednou reálný porod. Docela dlouho a složitě jej domlouvali v nemocnici, kde pracuje. Byli jsme v pohotovosti já, kameraman a ještě jeden člověk ze štábu a čekali jsme tři týdny, než paní začala rodit,
vypráví.
Nakonec vše klaplo. Ale zatímco žena byla spokojená, že její porod je v seriálu, štáb byl přípravami a pohotovostí natolik vyčerpaný, že už nikdy nic podobného neopakoval. Mnohem jednodušší je domluvit natáčení reálného odběru krve.
Realita v seriálu nebo filmu může mít ale i jiné podoby. Glosová například prosadila, aby se několik epizod věnovalo prevenci rakoviny děložního hrdla. A tak vznikla postava milé pacientky, která ovšem v mladém věku umírá, protože zanedbala prohlídky u lékaře. Přesvědčila také filmaře, aby se jeden ze seriálových lékařů musel vyrovnat s poškozením dítěte při porodu. Táňa Glosová chtěla, by divák viděl, co porodník v takové chvíli může skutečně prožívat a jak se ho situace dotýká.
Mázlovi lékařka radit nemusí
Už od dob Nemocnice na kraji města jsou známé historky, kterak herci, kteří ztvárnili lékaře, čelili od diváků řadě medicínských dotazů nebo jejich hněvu, pokud se filmový lékař zachoval hanebně.
Ivan Lupták popisuje, že jemu se to stalo za celých osm let, kdy Ordinaci natáčí, naštěstí jen jednou. Jedna paní se mě ptala, co má dělat, že ji bolí záda. Co ale s tím? Můžu jí doporučit leda tak to, aby si zašla na masáž,
krčí rameny herec. A dodává ještě jednu historku z podobného ranku. Nedávno musel se zanícením nehtovým lůžkem palce nohy na pohotovost. Od lékařky se první dočkal kázání, jak provádí v seriálu věci, které se v medicíně vůbec nedějí, teprve pak přišlo ošetření.
On sám si ale s kolegy z herce Petra Rychlého v době covidu, kdy natáčení stálo, dělal legraci, že místo herectví může jít konečně dělat gynekologii. Rychlý totiž v Ordinaci ztvárňuje stěžejní postavu primáře Čestmíra Mázla, jenž je v seriálu od prvopočátku a má v něm jednu z hlavních rolí. Je v seriálu tak dlouho, že když přijde k filmovému porodu, už mu nemusíme radit,
dodává Táňa Glosová.
I mistr tesař se občas utne
Od doby, kdy lékařka radí filmařům, všímá si na obrazovce nebo na plátně i detailů, které běžnému divákovi unikají. A tak potvrzuje, že snímky skrývají mnohdy úsměvné přešlapy, které ostatně lidé včetně lékařů sdílejí ve skupinách na sociálních sítích zaměřených na filmové chyby.
Třeba když pacientovi na lůžku akutní péče trčí z úst místo běžného katétru ten močový. Nebo na filmovém operačním sále leží zaintubovaný pacient a hadice z jeho úst vede do… nikam, protože její konec visí volně z lůžka.
Hlavní filmovou chybou je, že pacient leží připojený na monitoru, který ukazuje normální srdeční rytmus. Najednou zemře, čára na monitoru je rovná. Filmoví zdravotníci konstatují zástavu a jdou dělat defibrilaci,
vysvětluje lékařka. V takové situaci by v reálu defibrilátor, tedy přístroj na obnovení srdeční činnosti elektrickými výboji, podle ní nepoužili.
Poslední slovo má režisér
Někdy se chybu nedaří odstranit, i když ji lékař-poradce vychytá včas. Pokud scénáristé například napíší rozhovor mezi lékaři, který zní Glosové směšně a ona jej seškrtá a přepíše, mnohdy se změnami neuspěje. Scénáristé jí sice potvrdí, že ví, že lékaři se mezi sebou baví jinak, zároveň jí ale opáčí, že rozhovor musí být pro diváka srozumitelný.
Nejde ale jen o scénáristy. Hlavní slovo má režisér. Řekne-li, že potřebuje závěr z určitého úhlu, že právě teď je to nejlepší světlo, že jedna z postav je důležitá a musí ji zabírat hlavní kamera, pak jdou všechny požadavky stranou,
vysvětluje lékařka, jež se k filmařům dostala přes kolegu a díky svým těhotenstvím, kdy měla o něco méně práce.
Záleží i na tom, zda se točí seriál o mnoha dílech nebo film. V seriálech je vše rychlejší a tomu všichni přizpůsobují tempo práce. Ve filmu se mohou jednomu záběru věnovat i půl dne, takže se ladí každý detail,
podotýká gynekoložka.
Galerie: Nejhezčí porodní fotky roku 2023
Doktorka Glosová se snaží, aby i film či seriál byly přesné, pokud už nějaká chyba v nich zůstane, netrápí se tím. Jde totiž jen o fikci, ve které, na rozdíl od medicíny – omyly nezabíjejí.
Je to filmová nebo seriálová licence. Ale samozřejmě lékaře dráždí, pokud to nehrajeme tak, jak to vypadá v realitě,
říká Ivan Lupták s tím, že hraní s poradcem-lékařem ze zády je lepší, protože si je jistější. Společně se zdravotníky najdeme vždy kompromis, jak vyhovět medicíně i seriálu,
dodává herec.
Ve filmech a seriálech jsou základem mezilidské vztahy. Nemocniční prostředí je jen kulisou, byť někdy neskutečně vychytanou a velmi dobře dělanou,
dodává Lupták. Proto povětšinou není jejich cílem osvěta, i když i ta do nich občas pronikne, ale to, aby se divák pobavil, odpočinul si nebo prožil chvíle napětí.
ČLÁNKY DO MAILU