Hlavní navigace

Žádné běhání a rodiče pořád na očích. Děti se učí, jak se neztratit v obchodních centrech

26. 2. 2024

Sdílet

 Autor: Depositphotos
Při nákupech s malými dětmi se zapotí nejeden rodič. Kromě hlídání toho, aby ve vozíku v nestřežené chvilce nepřistály bonbóny nebo čokoládičky, musí hlavně dávat pozor na děti samotné. V přeplněném obchodě stačí chvíle nepozornosti a malér je na světě. I když se následně dítě většinou brzy najde, ošklivý pocit zůstane ve všech zúčastněných ještě dlouho. Ostraha pracující v nákupních centrech proto začala učit děti z mateřských škol, jak se mají během nákupů chovat.

Obchodní centra bývají zpravidla plná davů lidí. Právě ruch, chaos a chvilka nepozornosti pak někdy vedou k tomu, že se dítě rodičům ztratí. Zároveň k těmto případům dochází nejčastěji v prostorech, které jsou pro děti atraktivní. Těmi jsou například dětské atrakce, dětské koutky či obrazovky, food courty anebo hračkářství.

Co se dozvíte v článku
  1. Rodiče panikaří a začnou běhat
  2. Děti mají mít kontakt na rodiče
  3. Neběhat po eskalátorech, nemačkat čudlíky
  4. A co na parkovišti?
  5. Rady odborníků, jak se chovat v nákupním centru:

Rodiče panikaří a začnou běhat

Podle Tomáše Exlera, ředitele divize obchodních center M2C, začíná většinou všechno tím, že dítě nečeká tam, kde se s rodiči dohodli.

„Ti následně zpanikaří, začnou běhat všude okolo, stejně jako dítě, a obtížně se pak hledají. V rámci našich přednášek, se kterými navštěvujeme mateřské školky, se snažíme děti zábavnou a interaktivní formou naučit, jak se v obchodním centru chovat a co dělat, když se ztratí. Jedním z pravidel, o kterém mluvíme, je neodbíhat z prodejny a neztrácet rodiče z očí a v případě, že se tak stane, najít ostrahu nebo zaměstnance prodejny a požádat je o pomoc,“ říká Exler.

Dětských psychologů a psychiatrů se nedostává. Kde jinde hledat pomoc? Přečtěte si také:

Dětských psychologů a psychiatrů se nedostává. Kde jinde hledat pomoc?

Děti mají mít kontakt na rodiče

Důležitou pomůckou, kterou děti také na přednášce dostanou, je takzvaný identifikační náramek či visačka. Na něm mají napsaný kontakt na rodiče, aby ho případně mohly předat právě ostraze centra nebo jinému dospělému, který jim pomůže maminku či tatínka kontaktovat.

Aby byla nákupní centra bezpečným a zároveň komfortním místem nejen pro děti, je důležité naučit malé návštěvníky, jak se zde chovat – tedy neběhat, neodcházet s nikým cizím nebo nedávat do košíku nic, o čem rodiče neví.

Neběhat po eskalátorech, nemačkat čudlíky

Děti se ale dozvědí i to, jak se ovládá výtah nebo jak se jezdí na eskalátorech. Lektoři během přednášek děti učí, že se po eskalátorech neběhá, nohy či ruce se nedávají na jejich kraje, vchází se pouze v přítomnosti rodičů a ti nejmenší by se měly vždy držet za ruku rodičů, aby nikde nespadli a nezranili se. 

V případě výtahů je pak důležité nemačkat náhodně tlačítka, což plno dětí rádo dělá.

Pití by školáci neměli nosit v postranní kapse aktovky, ta by neměla vážit víc než pár kil Přečtěte si také:

Pití by školáci neměli nosit v postranní kapse aktovky, ta by neměla vážit víc než pár kil

A co na parkovišti?

Co by ještě děti měly vědět, je to, jak se chovat na parkovišti. I když zde auta smějí jezdit maximálně dvacítkou, pořád je to vozovka, a proto by se měly děti držet u rodičů a nikde nepobíhat. Vzhledem k tomu, jak velká parkoviště u obchodních center bývají, by si děti měly zapamatovat alespoň například barvu zóny, kde rodiče auto zaparkovali. Když se ztratí, pomůže mu to pak najít rodinu rychleji.

Celý projekt přednášek začal v polské Vratislavi a odtud se dostal i do Česka. Lektoři už navštívili několik školek v Praze a oslovují další.

Ztratilo se vám někdy dítě v obchodě?

Rady odborníků, jak se chovat v nákupním centru:

  • Vidím mámu, máma vidí mě.
  • Nedávám do košíku nic, o čem rodič neví.
  • Po obchodním centru neběhám.
  • Když se ztratím, najdu ostrahu nebo zaměstnance centra, například prodavačku či uklízečku.
  • S nikým cizím neodcházím.
  • Nemačkám žádná tlačítka.
  • Na parkovišti všude jezdí auta, proto se držím rodičů za ruku.
  • Umím se představit, vím, jak se jmenuje moje maminka nebo tatínek.
  • Mám u sebe kontakt na rodiče (například na náramku či visačce).

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Redaktorka serveru Vitalia.cz. Zaměřuje se především na zdravý životní styl, pohyb a zdraví dětí. Mimo novinařinu pracuje také jako lektorka pohybových kurzů pro děti a rodiče.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).