Hlavní navigace

Co je horší: pivo na víno, víno na pivo?

Pavel Houser

Vědci se pokusili najít na otázku serióznější odpověď, než jakou naznačuje německé pořekadlo. To tvrdí: „Pivo po víně – jedině pro svině.“ Experiment na devadesáti dobrovolnících dopadl možná nečekaně.

Doba čtení: 4 minuty

Sdílet

Existuje celá řada doporučení, jaké alkoholické nápoje se spolu nemají míchat, eventuálně co se má pít před čím, ale nikoliv naopak. Kdo se těmito radami neřídí, má dopadnout špatně, ať už v důsledku nečekaně silné opilosti, nebo následné hrůzné kocoviny. Funguje to tak ale opravdu? Co na to vědecký test?

„Pivo po víně pije jen prase“

Pomineme-li vstupní sklenku sektu nebo koktejl, především se nedoporučuje po tvrdém alkoholu a vínu přecházet na pivo, tedy ze silnějších nápojů na ty méně alkoholické.

Na toto téma existuje i několik pořekadel, „Bier nach Wein, das macht Schwein“, stejně jako mírnější „Wine before beer and you'll feel queer“ (cca „pivo po víně pije jen prase…“, „víno před pivem a bude ti divně…“). Naopak to přitom platit nemá, čili lidová moudrost nás zde nevaruje před samotným mícháním: „Wein nach Bier, das rat ich dier,“ či „Beer before wine and you will be fine“ („…radím víno po pivu“, „…pivo před vínem a budeš v pohodě“).

Galerie: Před a po panáku

Pivo na víno, víno na pivo, nebo raději vůbec nemíchat?

Na University of Cambridge a německé Witten/Herdecke University nyní provedli na toto téma pořádný laboratorní experiment. Studie se objevila v American Journal of Clinical Nutrition, shrnutí výsledků publikoval MedicalXpress.com. 90 dobrovolníků ve věku 19–40 let pilo buď pivo (ležák, 2,5 pinty, pinta je necelý půllitr) po vínu (bílé, 4 velké sklenice, čili řekněme 8 dcl), nebo víno po pivu, nebo pouze jeden z těchto nápojů – tak, aby alkoholu bylo celkově ovšem stejně.

Po konzumaci lidé odpověděli na otázku o míře opilosti, po probuzení vyplnili složitější dotazník o stupni kocoviny. Po týdnu se účastníci sešli znovu, lidé ve skupinách dostali tentokrát pivo a víno v opačném pořadí (a ti, kdo poprvé měli pouze víno, nyní dostali jen pivo, atd.). Kromě existence kontrolních skupin tak vlastně lidé tvořili kontrolní vzorek i sami vůči sobě.

Studie byla provedena tak, aby ostatní podmínky byly pro účastníky stejné, dobrovolníci dostali přiměřeně najíst, spali v kontrolovaném prostředí na místě po stejnou dobu, před spaním se mohli napít vody, byli pod lékařským dohledem atd. (Ono asi nebylo jednoduché si vůbec takovou studii nechat posvětit, výzkumníci byli logicky opatrní; z téhož důvodu se asi podávalo sedm dávek alkoholu, ne víc a ne dva dny po sobě.) Kocovina se navíc stanovovala jako průměr hned několika hodnot z dotazníku – bolest hlavy, bolest žaludku, závrať, nevolnost až nutkání ke zvracení, zvýšený tep, nechuť k jídlu…

A výsledek?

Pivo před vínem prý opilost ani kocovinu nezhorší

Překvapivě se ukázalo, že stupeň opilosti ani kocoviny nezávisel na samotném míchání ani na pořadí piva a vína.

Platilo, že čím opileji se lidé cítili, tím větší pak reportovali kocovinu; ani to není úplně triviální závěr, však z vlastní zkušenosti dobře víme, že někdy se pořádně opijeme prakticky bez následků a jindy si důkladně odskáčeme konzumaci, která snad ani nestála za to. Trochu horší kocovinu měly ženy, nicméně jinak neexistovala závislost na tělesné hmotnosti (divné, ne?), na věku ani na tom, kolik toho lidé pili normálně – i když abstinenti ani pijáci jediného piva se do studie logicky asi nehlásili.

Taktéž nebyla pozorována závislost kocoviny na výsledcích testů krve a moče, zřejmě však zase platí, že nějak příliš odchylní zájemci by do testu nebyli připuštěni, však organizátoři studie se stejně pohybovali na poněkud tenkém ledě. Horší kocovinu měli ti, kdo již večer zvraceli.

Autoři výzkumu proto uzavírají, že zítřejší kocovinu můžeme předvídat pouze podle dnešní opilosti a podle toho, zda nám už náhodou večer není špatně. Vědci nedokáží doporučit spíše jeden typ pití než jiný. Za přínos studie pokládají také to, že byla vůbec provedena, podobně by se dle nich daly spolehlivě analyzovat i další mýty spojené s alkoholem. Jen do toho.

Mám to jinak. A co vy?

Co dodat? Existuje názor, podle něhož jsou úvahy o „míchání“ spíše naší berličkou a trochu pokrytectvím. Nechceme si připustit, že jsme pili prostě moc, tak to svedeme na nevhodné kombinování. A příště tedy netřeba pít střídměji, ale pouze chytřeji, řekneme si.

Celkem logický je také výklad, že nejvíce se v praxi naopak opijeme, když z piva přecházíme na nápoje obsahující větší podíl alkoholu – než nám to dojde, budeme je pít „po půllitrech“. Kontrolované pokusy navíc zpochybňují ještě další lidovou moudrost, že totiž z tmavých destilátů se propijeme do větší kocoviny než z čirých – whisky vs. vodka apod. (Shrnutí některých těchto pohledů plus další odkazy viz např. The Conversation.)

Nicméně vědecké výsledky asi sotva přesvědčí toho, kdo má s vlastním organismem zkušenost jinou. Sám musím rovněž připustit, že pít pivo po jiném alkoholu (míněno po větším množství, nikoliv např. úvodní grog na zahřátí) mi prostě nesvědčí, ať už jim to ve věhlasné Cambridge vyšlo jakkoliv. Na pořadí tak podle mě, nemohu si pomoci, záleží. Mimochodem, podobné pokusy mají větší vypovídající hodnotu, když jsou provedeny jako slepé, což si však zde obtížně představit…

TIP: České míchačky – mezi kreativitou, recesí a bolehlavem 

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).