Hlavní navigace

Překupníci zvěřinu levně nakoupí a vám draze prodají. Změní se to?

Petr Havel

KOMENTÁŘ – Pouhý jeden kilogram na osobu a rok dosahuje u nás spotřeba zvěřiny. Důvodů tohoto stavu je přitom celá řada – nízká dostupnost a výběr produktů ze zvěřiny, platná legislativa, a to zejména ta evropská, a také vysoké ceny zvěřiny na trhu.

Doba čtení: 3 minuty

Sdílet

Je to přitom docela paradox. Tuzemský trh je zvěřinou, bohužel často dováženou ze zahraničí (například až z Nového Zélandu), vlastně zahlcen. Její ceny by tak měly být teoreticky pro spotřebitele přijatelné.

Zvěřina by mohla být levná

Tak tomu ale není. Takový srnčí hřbet nebo kýta se prodávají za stovky korun za kilogram, a jen o něco levnější jsou produkty z divočáků, což má ovšem k přijatelnosti pro spotřebitele a konzumenty na hony daleko.

Ačkoli to mnozí lidé netuší, nepřijatelný je ale současný stav také pro myslivce. Ti mohou totiž prodávat jen zvěřinu v kůži, tedy nijak nezpracovanou, přičemž aktuální ceny v ČR jsou skoro směšné – za kilogram divočáka v kůži dostávají myslivci něco mezi 20 až 30 korunami, za srnčí pak zhruba 70 až 80 korun za kilo. V takové podobě se ovšem k lidem zvěřina nedostane, nejen proto, že stahovat střelená zvířata z kůže dnes skoro nikdo neumí a ani nechce. Myslivci jsou totiž při prodeji svých úlovků limitováni i oblastí, kam je mohou dodávat, a především množstvím, které mohou dodat na trh.

Přečtěte si: Veřejné tajemství: Zvěřina v restauracích má pochybný původ

Situaci se zvěřinou komplikuje legislativa

Myslivec, tedy uživatel honitby, může podle Státní veterinární správy ČR (SVS) dodávat zvěřinu v kůži nebo peří do zařízení, které je registrované jako maloobchod (může to být i restaurace, nebo samostatně stojící bourárna zvěřiny); toto zařízení však musí být umístěno v kraji honitby nebo v některém z krajů sousedních.

Takový maloobchod ale může bourat „nejvýše 150 kg vykostěného masa velké volně žijící zvěře, anebo tomu odpovídající množství nevykostěného masa velké volně žijící zvěře, porcovat nejvýše 35 kg masa, jde-li o maso drobné volně žijící zvěře, a vyrobit nejvýše 350 kg výrobků z masa volně žijící zvěře“. Celkem 67 % toho, co vyrobí, však musí prodat v místě výroby konečnému spotřebiteli a pouze 33 % dodat do jiného maloobchodu. „Výhodou v tomto případě je, že nemusí žádat o schválení, nemusí ulovenou zvěřinu předkládat k úřední veterinární prohlídce a četnost úředních kontrol je mnohem nižší než ve zvěřinových závodech. Plnit ale musí veškeré požadavky na hygienu potravinářského podniku,“ konstatuje SVS.

Nižší ceny a větší osvěta

Veterinární kontrolou a registrovaným podnikem musí projít zvěřina i v těch případech, kdy je součástí tombol mysliveckých i jiných společenských akcí, a samozřejmě i při pořádání všeobecně oblíbených zvěřinových hodů.

Právě tam se přitom ukazuje, že mezi spotřebiteli by zájem o zvěřinu a pokrmy z ní byl. Myslivci proto tlačí na ministerstvo zemědělství, aby jednak navýšilo limity pro stávající dodávky do tržní sítě a jednak, aby pomohlo s propagací konzumace zvěřiny. Obojí by mohlo ceny zvěřiny pro spotřebitele snížit, což by bylo velmi žádoucí. Klíčový bude ale postoj Evropské komise. Ta zatím první návrh české strany odmítla, jednat se ale bude dál.

Co se pak týká propagace, to je věcí české strany a lze jen konstatovat, že i ta by byla zapotřebí. Jednak je zvěřina zdravá, výživná a málo tučná, a tedy splňující dnešní trendy návratu k přirozené stravě. A jednak je v naší zemi přemnožená prakticky veškerá zvěř, kterou by bylo možné a žádoucí obohatit naše jídelníčky. Konzumace ze zahraničí dovážené zvěřiny za těchto okolností nemá logiku.

Jak neprodělat

Jde ale také o ekonomiku. Většina spotřebitelů má zájem jen o některé partie zvěřiny, jako je kýta nebo hřbet. To ovšem znamená velmi nízkou výtěžnost ulovené zvěře, a proto je třeba zpracovat a prodat i jiné části těl ulovených zvířat, v podobě uzenin, paštik a dalších zvěřinových výrobků. S tím vším jsou samozřejmě spojené náklady, ty by ale byly jistě nižší (a nižší by byla i výsledná cena), pokud by v ČR byla ve zpracování zvěřiny vyšší konkurence a pokud by se zvýšila konzumace takových produktů.

Stejně jako je tomu i v jiných oblastech, záleží tak i možný vyšší odbyt i dostupnost tuzemské zvěřiny do značné míry na spotřebiteli. Rostoucí ceny klasického vepřového i nejistota ohledně dalšího vývoje ptačí chřipky s možným cenovým dopadem na ceny drůbeže, a konečně i snaha ministerstva zemědělství alespoň částečně liberalizovat dodávky zvěřiny do tržní sítě, vytvářejí ke zvýšení konzumace zvěřiny docela dobré předpoklady. Nebylo by od věci, kdyby se tyto předpoklady naplnily.

Galerie: Kde se bere jedovaté olovo ve zvěřině? Z olověných střel

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).